OSHO 20 C 79/2020-42

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 18 700 Kč s příslušenstvím

I. Soud neschvaluje soudní smír, tak jak byl soudu zaslán v podání ze dne 28. 12. 2020.

II. Žaloba se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně požadovala žalobou po žalované zaplacení a) 8 650 Kč (dlužná jistina ve výši 6 661, 63 Kč a dlužné úhrady ve výši 1 988, 37 Kč), kapitalizované úroky ve výši 5 688 Kč (23,72% p.a. z 6 661,63 od 20.5.2016 do 6.12.2019), kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 920, 11 Kč (z částky 6 661,63 Kč od 27.5.2016 do 6.12.2019), úroky ve výši 23,72% ročně z částky 6 661,63 Kč od 7.12.2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z 6 661, 63 od 7.12.2019 do zaplacení a dále b) 10 050 Kč (jistina 7 739, 61 Kč a dlužné úhrady 2 310, 39 Kč), kapitalizované úroky ve výši 7 302, 55 Kč (23,72% p. a. ze 7 302, 55 Kč od 5.1.2016 do 6.12.2019), kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 2 466, 19 Kč (z částky 7 739, 61 Kč od 12.1.2016 do 6.12.2019), úrok ve výši 23,72% ročně z částky 6 661,63 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z 7 739, 61 Kč od 7.12.2019 do zaplacení. Uvedla, že s žalovanou uzavřela dvě smlouvy o půjčce, a to ve dne datum číslo na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla půjčku ve výši 10 000 Kč, když žalovaná se zavázala předmětnou půjčku splatit v pravidelných 58 týdenních splátkách po 300 Kč a kromě uvedené částky se zavázala uhradit 7 400 Kč. Na předmětnou půjčku žalovaná uhradila pouze 8 750 Kč a dále uvedla, že s žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o půjčce číslo na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla půjčku ve výši 20 000 Kč, když žalovaná se zavázala předmětnou půjčku splatit v pravidelných 58 týdenních splátkách po 600 Kč a kromě uvedené částky se zavázala uhradit 14 800 Kč. Na předmětnou půjčku žalovaná uhradila pouze 24 750 Kč. Následně byly obě předmětné pohledávky postoupeny na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, o čemž byla žalovaná řádně informována.

2. Následně podáním ze dne 28. 12. 2020 žalobkyně navrhla ukončit spor schválením soudního smíru, se kterým žalovaná v tomto podání vyslovila souhlas. Navrhovaly, aby smír byl následujícího znění: Žalovaná se zavazuje zaplatit žalobci a) částku ve výši 8 650 Kč, kapitalizovaný úrok ke dni 6. 12. 2019 ve výši 5 688,50 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ke dni 6. 12. 2019 ve výši 1 920,11 Kč, úrok ve výši 23,72% ročně z částky 6 661,63 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 6 661,63 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, b) částku ve výši 10 050 Kč, kapitalizovaný úrok ke dni 6. 12. 2019 ve výši 7 302,55 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ke dni 6. 12. 2019 ve výši 2 466,19 Kč, úrok ve výši 23,72% ročně z částky 7 739,61 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 7 739,61 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a na náhradě nákladu řízení odměnu za právní zastoupení ve výši 13 068 Kč a soudní poplatek ve výši 800 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1 800 Kč splatných vždy do každého 28. dne v příslušném kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém toto usnesení nabyde právní moci, a to po ztrátou výhody splátek.

3. Následně soud nařídil jednání, kterého se nezúčastnila ani žalobkyně ani žalovaná, když obě dvě se z jednání omluvily a na tomto jednání, soud provedl dokazování a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

4. Ze Smlouvy o půjčce ze dne datum číslo soud zjistil, že žalované byla poskytnuta částka 10 000 Kč, a to v hotovosti po podpisu smlouvy a žalovaná se zavázala zaplatit další částku 7 400 Kč, což představovalo úrok, poplatek za administrativní činnost a hotovostní režim splátek. Splátky byly týdenní po 300 Kč, v celkově v 58 splátkách. Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky, avšak tyto smluvní podmínky nejsou podepsány.

5. Ze smlouvy o půjčce ze dne datum číslo soud zjistil, že žalované byla poskytnuta částka 20 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy, žalovaná se kromě této částky zavázala uhradit 14 800 Kč, kdy tato částka představovala úrok, poplatek za administrativní činnost a hotovostní režim splátek, jednotlivé splátky činily 600 Kč, byly týdenní a žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku v 58 splátkách. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky, avšak ty nejsou ze strany žalované podepsány.

6. Z Karty zákazníka ze dne datum soud zjistil, že u žalované nebyl druh bydlení, současně bylo uvedeno, že nemá jiné půjčky a nevlastní vozidlo. Celkové výdaje byly uvedeny ve výši 12 500 Kč (6000 Kč nájem/inkaso, 6 000 Kč výdaje domácnosti a 500 Kč výdaje na telefon) a mzda 18 000 Kč. Má jedno nezaopatřené dítě, rok narození rok. Je zde zatrženo políčko, že žalovaná předložila občanský průkaz, výpis z účtu, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu a sipo. Žádná z těchto listin soudu předložena nebyla.

7. Z Karty zákazníka ze dne datum soud zjistil, že žalovaná bydlí v nájmu, má půjčku u příjmení jméno a nevlastní vozidlo. Celkové výdaje byly uvedeny ve výši 15 700 Kč (8 000 Kč nájem/inkaso, 5 000 Kč výdaje domácnost, 2 400 Kč splátky a 300 Kč výdaje na telefon) a mzda 17 000 Kč. Má jedno nezaopatřené dítě, rok narození rok. Je zde zatrženo políčko, že žalovaná předložila občanský průkaz, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu. Žádná z těchto listin soudu předložena nebyla.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávky včetně seznamu postoupených pohledávek ze dne datum soud zjistil, že předmětné pohledávky byly postoupeny na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum, které bylo žalované odesláno prostřednictvím pošty dne 7. 1. 2020.

9. Z předžalobní upomínky ze dne 7. 5. 2020 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužných částek, když tato výzva byla žalované zaslána prostřednictvím pošty dne 10. 5. 2020, což soud zjistil z podacího lístku.

10. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 25. 2. 2013, dále jen zákon o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

11. Žaloba není důvodná.

12. V řízení z předložených důkazů i ze shodných tvrzení stran bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou podepsaly dvě smlouvy o půjčce, ze dne datum a datum, na základě kterých byla žalované poskytnuta finanční hotovost ve výši 10 000 Kč a 20 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Ve všech případech žalovaná vystupovala jako spotřebitel.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávky, včetně oznámení o postoupení, vzal soud za prokázané, že tvrzená pohledávka byla ve smyslu § 1879 a následující, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o. z., postoupena na žalobkyni.

14. Na základě výše uvedeného bylo prokázáno, že žalované byly poskytnuty finanční prostředky na základě dvou smluv, které byly nazvány jako smlouvy o půjčkách, kde žalovaná vystupovala jako spotřebitel, tedy se jedná o tzv. spotřebitelský úvěr. V tomto případě je nutné předtím, než je spotřebiteli úvěr poskytnut, ze strany žalobkyně (právní předchůdkyně) zkoumat, a to s odbornou péčí, schopnost žalované předmětný úvěr splácet. Soud se tedy zabýval otázkou, zda tomu tak skutečně bylo, neboť v případě, že by tomu tak nebylo, pak by smlouvy byly dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru neplatné, a to neplatné absolutně (srovnej rozhodnutí Krajského soudu v Brně 38 Co 245/2018).

15. Ze zákaznických karet vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně vyplnila zákaznické listy, avšak skutečnosti zde nebyly nijak věrohodně prokázány. Nadto, pozdější karta byla vyplněna tak, že žalované těsně vyšla částka po odečtení jí tvrzených příjmů a výdajů, když volné prostředky zůstaly v částce 1 300 Kč a splátky měly činit 1 200 Kč měsíčně, kdy bylo o 200 Kč snížen tvrzený účet za telefon a výdaje za domácnost, když v mezidobí uplynulo pouhých 6 měsíců. Rovněž soud nemá za prokázané, že by se vůbec žalobkyně zabývala výši úhrady za bydlení, když v prvním případě nebylo vyplněno, ani kde žalovaná bydlí a případný nájem je odlišný od uvedeného nájmu, ve druhém případě, a to o 2 000 Kč. Nijak zde nejsou řešeny výdaje na domácnost, co tato položka vlastně obnáší, když v domácnosti žalovaná žila, alespoň dle vyplněné karty s nezaopatřeným dítětem. Soud má za to, že žalobkyně dostatečně nezkoumala konkrétní výdajovou stránku a vlastně ani příjmovou, když i tato částka byla různá a nebyly soudu doloženy konkrétní listiny, ze kterých by částka v kartách uvedená, vyplývala.

16. Součástí odborné péče je i posouzení rozhodujících listin (dokumentů), informovanost o právní úpravě vztahující se na případ; odbornou péčí není spolehnutí se s domněnkami vystavenými na nepodložených sděleních obchodního partnera či na neověřených kopiích listin. Je-li pak pro správný postup lege artis rozhodné pojetí podezření, není rozhodné, zda ho osoba, která měla postupovat s odbornou péčí, měla, ale zda ho se zřetelem ke všem konkrétním okolnostem měla a mohla mít. Součástí odborné péče je i patřičné úsilí, podložené odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v potřebném rozsahu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.5.2013 sp. zn. 23 Cdo 1641/2011, ze dne 27.9.2007 sp. zn. 32 Odo 1726/2006, vše www.nsoud.cz, rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30.9.2009 č.j. 1 Afs 94/2009-56, ze dne 28.4.2011 č.j. 3 Ads 163/2010-75, Sb. NSS č. 2378/2011, ze dne 25.6.2008 č.j. 2 Aps 2/2008-60, vše www.nssoud.cz). Ze shora uvedeného vyplývá, že požadavek odborné péče podle § 9 odst. 1 ZSÚ nelze (jak se snaží žalobce) omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, příp. zadlužení žadatele o úvěr, ale je třeba tento požadavek vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti podkladů shromážděných pro uvedený myšlenkový proces. Pro rozhodnutí v nyní posuzovaném případě je tedy rozhodující, zda je u průměrného odborníka věnujícího se půjčování peněz obvyklá taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Je obecně známo, že banky i nebankovní poskytovatelé úvěrů, jejichž motivací je výnos z úroků jako ceny peněz při očekávání řádného splacení úvěru, obecně vyžadují doložení bonity klienta zejména právě doklady uvedenými v předchozím odstavci s tím, že pokud k uvedenému doložení nedojde, úvěr neposkytnou. Poskytování úvěrů bez doložení bonity je navíc aktuálním celospolečenským problémem vytvářejícím společensky nežádoucí situaci dluhových spirál, zpeněžování obydlí dlužníků„ nad jejich hlavami“, generování zisku z nákladů při vymáhání, atd. V tomto směru soud přisvědčuje žalované, že právě prevence těchto negativ byla evidentním účelem zakotvení požadavku odborné péče do § 9 odst. 1 ZSÚ (jakož i k jeho následné novelizaci zákonem č. 43/2013 Sb. – srov. jeho důvodovou zprávu – parlamentní tisk 781/0, www.psp.cz). Krajský soud proto uzavírá, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.) (srov. judikaturu 22 A 22/2013 – 19, Krajský soud v Ostravě, ze dne 29. 1. 2015).

17. V řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud proto může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovaným, a to i v případě, že žalovaný započtení jím poskytnutého protiplnění nenavrhl (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002, nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2373/2007). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně.

18. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně bylo posouzení schopnosti splácet úvěr žalovanou. Smyslem tohoto ustanovení byla skutečnost, že pokud nebude mít poskytovatel úvěru za dostatečně prokázanou schopnost splácet, úvěr neposkytne. Pokud poskytovatel tuto povinnost dostatečně nesplní, obchází zákon, když dostatečně nedbá na práva slabší strany, spotřebitele, a využívá jeho nevědomosti a důvěry, že poskytovatel jako odborník dostatečně posoudil jeho příjmy a zhodnotil, zda je schopen splácet. Žalobkyně zneužila slabšího postavení dlužníka a ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je proto je předmětná smlouva neplatná.

19. Avšak s ohledem na skutečnost, že bylo skutečně prokázáno, že žalované byly předmětné částky půjčeny a nebyly ze strany žalované vráceny, jedná se ze strany žalované o tzv. bezdůvodné obohacení (srovnej § 2991 a násl. o.z.), kdy žalovaná je povinna vydat vše, co nabyla. S ohledem na skutečnost, že již z žalobních tvrzení je zřejmé, že žalovaná žalobkyni uhradila více, než jí bylo půjčeno, soud žalobu v celém rozsahu zamítnul.

20. Soud s ohledem na vše shora uvedené konstatuje, že s ohledem na absolutní neplatnost smluv o půjčce a na skutečnost, že žalovaná jistinu v celém rozsahu splatila již před podáním žaloby, v posuzované věci nenastaly podmínky pro schválení soudního smíru. Jak je totiž stanoveno v § 99 odst. 2 o. s. ř., soud smír neschválí, je-li v rozporu s právními předpisy. Smír je přitom v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony (uvedených zejména v § 37 až 39 obč. zák.) neplatná nebo se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází. Z týchž důvodů soud zamítl jako nedůvodnou i samotnou žalobu. S ohledem na procesní ekonomii a na to, že pro obě rozhodnutí měl náležitě zjištěný skutkový stav, o věci rozhodl v jednom rozhodnutí.

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 o.s.ř., kdy to byla žalovaná, která měla ve věci plný úspěch, avšak s ohledem na skutečnost, že ji žádné náklady nevznikly, nebyly ji přiznány.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín.