OSHO 22 C 111/2020-63

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený obecným údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovaným: 1. země - anonymizováno 7 slov, IČO ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa žalované ⟪LB:lb_005⟫ 2. celé jméno žalované, datum narození ⟪LB:lb_006⟫ bytem adresa žalované a žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ 3. celé jméno žalovaného, datum narození ⟪LB:lb_008⟫ bytem adresa žalované a žalovaného ⟪LB:lb_009⟫ 4. celé jméno žalovaného, datum narození ⟪LB:lb_010⟫ bytem adresa žalovaného ⟪LB:lb_011⟫ pro určení platnosti kupní smlouvy

I. Žaloba, aby soud určil, že kupní smlouva sepsaná dne datum mezi panem celé jméno žalovaného, narozeným datum, a panem celé jméno žalobce, narozeným datum, je platná, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů řízení částku 1 970 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaným 2), 3) a 4) se vůči žalobci náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení platnosti kupní smlouvy uzavřené dne datum mezi žalobcem jako kupujícím a právním předchůdcem žalovaných č. 2, 3 a 4. - panem celé jméno žalovaného jako prodávajícím, jejímž předmětem byly v této smlouvě blíže specifikované nemovitosti. V souladu s touto smlouvou uhradil žalobce při jejím podpisu dohodnutou kupní cenu ve výši 45 000 Kč. Co se týče žalované č. 1, proti té žalobce podanou žalobu směřoval z důvodu, že ze strany Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj (tedy organizační složky žalované č. 1)) došlo k zamítnutí návrhu na vklad vlastnického práva žalobce k předmětným nemovitostem do katastru nemovitostí. K tomuto zamítnutí došlo proto, že na předmětných nemovitostech probíhaly pozemkové úpravy prováděné Státním pozemkovým úřadem, v důsledku čehož došlo k jejich„ přečíslování“. V uzavřené kupní smlouvě však nebylo toto přečíslování reflektováno a nemovitosti byly označeny pouze původními čísly. Jelikož prodávající po uzavření kupní smlouvy zemřel, nebylo možno tuto situaci napravit. Když se žalobce pokoušel celou záležitost řešit s žalovanými č. 2), 3) a 4), bylo mu sděleno, že jmenovaní o prodeji pozemku uskutečněném prodávajícím nevědí. Dle přesvědčení žalobce je však podstatná skutečnost, že žalobce i katastrální úřad jsou si vědomi toho, o jaké pozemky v kupní smlouvě jde, a nelze je tedy zaměnit s pozemky jinými, přestože nejsou v kupní smlouvě označeny„ aktuálními čísly“. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení platnosti kupní smlouvy žalobce spatřuje v tom, že na základě takového soudního rozhodnutí bude katastrální úřad„ přinucen“ zápis vlastnického práva žalobce k předmětným nemovitostem do katastru nemovitostí provést.

2. Žalovaná č. 1 především namítala nedostatek pasivní věcné legitimace na straně státu, který není účastníkem předmětné kupní smlouvy a z pohledu hmotného práva tak není nositelem jakýchkoli práv či povinností vyplývajících z ní vyplývajících. Dále namítala, že na straně žalobce není dán naléhavý právní zájem na určení platnosti kupní smlouvy. I pokud by totiž soud jeho návrhu na určení platnosti předmětné smlouvy vyhověl, nebylo by možno na podkladě takového rozsudku provést zápis vlastnického práva žalobce k předmětným nemovitostem do katastru nemovitostí. Konečně vyjádřila přesvědčení, že by bylo možno složitou situaci žalobce řešit buďto dohodou s dědici prodávajícího, tedy s žalovanými č. 2), 3) a 4), nebo podat podnět k dodatečnému projednání dědictví a v tomto řízení uplatnit pohledávku za dědici, která vznikla v důsledku uhrazení kupní ceny ze strany žalobce z titulu předmětné smlouvy.

3. Žalovaní č. 2), 3) a 4) se k žalobě nevyjádřili a zůstali v řízení po celou dobu nečinní.

4. Z doložené kupní smlouvy ze dne datum uzavřené mezi celé jméno žalovaného na straně prodávajícího a žalobcem na straně kupujícího soud zjistil, že na základě této smlouvy se prodávající zavázal převést na žalobce pozemky parc. číslo parc. číslo parc. číslo nacházející se v katastrální uzemí, zapsané u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálního pracoviště Hodonín na list vlastnictví, které se dle výpisu z katastru nemovitostí nacházely ve vlastnictví prodávajícího, a to za kupní cenu 45 000 Kč. Žalobce následně požádal Státní pozemkový úřad o udělení souhlasu s převodem pozemků a Státní pozemkový úřad tak učinil, což je zřejmé z doložené žádosti a ze sdělení Státního pozemkového úřadu ze dne 17. 4. 2019. V tomto sdělení Státní pozemkový úřad dále uvedl, že z důvodu probíhajících pozemkových úprav, v jejichž okruhu se nacházely rovněž předmětné nemovitosti, je třeba ve všech listinách, jež jsou podkladem pro zápis do katastru nemovitostí, uvést kromě dosavadních pozemků i jim odpovídající pozemky podle schváleného návrhu pozemkových úprav.

5. Z rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálního pracoviště Hodonín, ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací, soud dále zjistil, že katastrální úřad zamítl návrh na vklad vlastnického práva žalobce k předmětným nemovitostem, neboť kupní smlouva nesplňovala náležitosti vkladové listiny pro zápis do katastru. Důvodem bylo, že se předmětné nemovitosti nacházely v obvodu komplexní pozemkové úpravy a byly předmětem rozhodnutí Státního pozemkového úřadu o schválení návrhu pozemkových úprav, tudíž bylo nezbytné, aby byly v kupní smlouvě označeny kromě dosavadních pozemků i jim odpovídající pozemky dle schváleného návrhu, což však nebyly. Jak plyne z doloženého dokumentu„ Seznámení s podklady pro rozhodnutí“ ze dne 31. 5. 2019, žalobce byl před vydáním výše uvedeného rozhodnutí seznámen s důvody, pro které není možno navrhovaný vklad povolit a zároveň byl poučen o svém právu vyjádřit své stanovisko a případně vzít podaný návrh na vklad zpět. Z doloženého protokolu ze dne 12. 6. 2019 bylo zjištěno, že obecný zmocněnec žalobce vyjádřil nesouhlas s důvody uvedenými ve shora uvedeném dokumentu, což bylo žalobci ze strany katastrálního úřadu následně oznámeno, jak je patrné ze sdělení ze dne 12. 6. 2019. Dopisem ze dne 27. 7. 2019 označeným jako„ Předžalobní pokus o smír ve věci odmítnutí povolení vkladu“ se žalobce prostřednictvím svého obecného zmocněnce dovolával ochrany proti rozhodnutí Katastrálního pracoviště Hodonín u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, přičemž požadoval, aby tento úřad změnil rozhodnutí katastrálního pracoviště a předmětný návrh na vklad povolil. Ve svém vyjádření ze dne 12. 9. 2019 Katastrální úřad pro Jihomoravský kraj žalobci sdělil, že se s názorem Katastrálního pracoviště Hodonín ohledně nezpůsobilosti provést na základě předložené kupní smlouvy zápis do katastru nemovitostí ztotožňuje.

6. Z usnesení zdejšího soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, které nabylo právní moc téhož dne, soud konečně zjistil, že prodávající dne datum zemřel a účastníky dědického řízení po něm byli žalovaní č. 2), 3) a 4). Pozemky, jež byly předmětem kupní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a prodávajícím, přitom nebyly v tomto dědickém řízení projednány.

7. Z předloženého článku zveřejněného na serveru Wikipedie týkajícího se osoby obecného zmocněnce žalobce soud neučinil žádná skutková zjištění ve věci, neboť obsah tohoto článku se k projednávané věci žádným způsobem nevztahuje.

8. V první řadě musel soud po provedeném dokazování dospět k závěru o nedostatku pasivní věcné legitimace žalované č. 1 v projednávané věci. Důvodem je skutečnost, že předmětem řízení je požadavek žalobce na určení platnosti kupní smlouvy, v níž však žalovaná č. 1 nefigurovala v pozici účastníka. Ustanovení § 1724 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku přitom stanoví, že„ smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.“ Jiným subjektům, než jsou strany smlouvy, tedy závazek řídit se jejím obsahem nevzniká. Stranami kupní smlouvy jsou pak standardně pouze prodávající a kupující, což je třeba dovozovat ze znění ustanovení § 2079 odst. 1 občanského zákoníku, který zní:„ Kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.“. Lze tak uzavřít, že na základě předmětné kupní smlouvy mohl vzniknout závazkový právní vztah pouze„ inter partes“ mezi jejími smluvními stranami, jimiž byli žalobce a prodávající a žalované č. 1 by proto z předmětné smlouvy nemohly dle hmotného práva vznikat jakákoli práva či povinnosti. Ve vztahu k žalované č. 1 bylo proto nutné žalobu zamítnout již z tohoto důvodu.

9. Dále se soud ve vztahu k žalovaným č. 2), 3) a 4) musel primárně zabývat otázkou, zda je ve věci dán naléhavý právní zájem žalobce na určení platnosti kupní smlouvy, a to s ohledem na ustanovení § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), který zní:„ Určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.“. Soud přitom musel dospět k závěru, že naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení dán není. I kdyby soud svým rozhodnutím vyslovil platnost předmětné kupní smlouvy, nemohl by žalobce díky takovému rozhodnutí docílit jím požadovaného výsledku, kterým je dosažení provedení zápisu jeho vlastnického práva k předmětným nemovitostem do katastru nemovitostí. Samotný rozsudek o určení platnosti kupní smlouvy totiž dle ustálené rozhodovací praxe nemůže být podkladem pro zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí, jelikož z takového rozsudku jednoznačně nevyplývá, komu nemovitost patří, a katastrální úřad není oprávněn z takového rozhodnutí vyvozovat jakékoli závěry (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2349/99, a rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 2. 2001, sp. zn. 28 Cdo 139/2001). Nad rámec shora uvedeného je soud nucen konstatovat, že smlouva splňující požadavky na svou platnost dle ustanovení soukromého práva nemusí vždy naplňovat přísnější požadavky, které na náležitosti smlouvy, jež má sloužit jako vkladová listina pro zápis do katastru nemovitostí, klade katastrální zákon jakožto norma práva veřejného.

10. Závěrem soud dodává, že si je vědom nepříjemnosti a komplikovanosti situace, do které se žalobce dostal v důsledku úmrtí prodávajícího. Jestliže by k úmrtí prodávajícího nedošlo, bylo by možno celou záležitost vyřešit jednoduše tím, že by obě smluvní strany smlouvu doplnily o náležitosti požadované katastrálním zákonem, konkrétně o označení předmětných pozemků dle schváleného návrhu pozemkových úprav, což však nyní nepřichází v úvahu. Za nastalého stavu se soud ztotožňuje s názorem vysloveným žalovanou č. 1, že situaci žalobce je možno prakticky řešit buď dohodou s dědici prodávajícího, nebo podáním podnětu k dodatečnému projednání dědictví po prodávajícím a následným uplatněním pohledávky za dědici, která vznikla v důsledku uhrazení kupní ceny ze strany žalobce z titulu předmětné smlouvy.

11. Soud tedy musel žalobu pro nedostatek naléhavého právního zájmu ze shora uvedených důvodů zamítnout, aniž by se jakkoli zabýval samotným meritem věci, tedy určením platnosti předmětné kupní smlouvy.

12. Právo na náhradu nákladů řízení mají dle § 142 o. s. ř. žalovaní, kteří byli v řízení plně úspěšní, vůči žalobci, který byl v řízení naopak neúspěšný.

13. Co se týče žalovaných č. 2), 3) a 4), ti zůstali v řízení po celou dobu zcela nečinní a dle obsahu spisu jim v řízení žádné náklady nevznikly, tudíž soud těmto žalovaným vůči žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznal.

14. Náklady žalované č. 1 sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a dále z cestovních náhrad. Soud pak dle § 2 odst. odst. 3 citované vyhlášky přiznal žalované č. 1 paušální náhradu v částce 300 Kč za celkem tři úkony (písemné podání ve věci samé – vyjádření k žalobě, přípravu účasti na jednání a účast na jednání dne 4. 2. 2021), tj. celkově 900 Kč. Žalovaná č. 1 požadovala ještě náhradu za„ převzetí věci“, kterou jí však soud nemohl přiznat, neboť dle jeho názoru k žádnému„ převzetí věci“ nedošlo za situace, kdy Česká republika v řízení jednala prostřednictvím své za tímto účelem zřízené organizační složky. Cestovní náhrady pak byly určeny v souladu s vyhláškou č. 589/2020 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad. Cestovné za cestu na trase Vyškov Hodonín a zpět o celkové délce 198 km, činí po zaokrouhlení 871 Kč (198 km x 4,40 Kč) a náhrada za pohonné hmoty činí při užití vozidla s kombinovanou spotřebou 3,7 l na 100 km po zaokrouhlení 199 Kč (3,7 l /100 km x 198 km x 27,20 Kč). Celkově tak náklady žalované č. 1 činí 1 970 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně (Velkomoravská 4, Hodonín). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí, popřípadě návrhem na nařízení exekuce.