OSHO 14 C 104/2022-69

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Květoslavem Šárkou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 46 172 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 46 172 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 46 172 Kč od 12. 9. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve 15 875,20 Kč, k rukám právního zástupce žalované do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 2 o. s. ř.

Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalobce plnil vůči nezletilému v době od 5/ 2018 do 7/ 2020 (dále jen rozhodné době) vyživovací povinnost, kterou měla plnit žalovaná jako matka nezletilého, když žalobce není otcem nezletilého.

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že dle ustálené judikatury je základním předpokladem uplatnění práva ochuzeného na vydání bezdůvodného obohacení skutečnost, že povinný měl v rozhodné době možnosti a schopnosti poskytovat výživné, popřípadě to umožňovaly jeho majetkové poměry. Žalovaná je sociálně potřebnou osobou, která byla v rozhodné době bez pracovního poměru, přičemž jediným zdrojem příjmů byl příspěvek na dítě, rodičovský příspěvek, příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení.

Žalovaná učinila nesporným, že všechny platby výživného tak, jak jsou uvedeny v žalobě, byly ze strany žalobce straně žalované poskytnuty. Doklady o platbách výživného soud proto nehodnotil, když skutková tvrzení, ke kterým byly předloženy jsou mezi účastníky nesporná.

Na základě zjištění učiněných z provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

Z rodného listu jméno jméno příjmení (dále jen nezletilý) vyplývá, jeho matkou je žalovaná a otec uveden není.

Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně, č. j. 0 P 258/2017-39 ze dne 19. 1. 2018 byla schválena dohoda účastníků ohledně výchovy a výživy, kterou se žalobce zavázal platit výživné od 1. 1. 2018, ve výši 1 500 Kč měsíčně.

K popření otcovství došlo k návrhu matky rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně, č. j. 0 Nc 500/2020-88 ze dne 14. 8. 2020.

Z prohlášení jméno příjmení o přispívání do domácnosti vyplývá, že žalovaná mu připívala na náklady spojené s bydlením v době od 5/ 2018 do 7/ 2020 částkou 5 000 Kč měsíčně. Celkem zaplatila 135 000 Kč.

Z dokladu ze dne 27. 1. 2019 a dokladu dne 27. 1. 2019 vyplývá, že žalovaný uhradil za léky 582 Kč a regulační poplatek za návštěvu pohotovostní služby ve výši 90 Kč.

Přehledem vyplacených dávek oprávněné osobě, výběrovými kritérii, platebním rozpisem bylo prokázáno, že žalované bylo v době od 5/ 2018 do 7/ 2020 vyplaceno na rodičovském příspěvku 163 400 Kč, příspěvku na dítě 13 500 Kč, příspěvku na živobytí a doplatku na bydlení 36 948 Kč.

Návrh na provedení důkazu daňovými přiznáními pana jméno příjmení a jeho potvrzením o nezdanitelných příjmech za rok 2018, 2019 a 2020, soud zamítl pro nadbytečnost, neboť skutková zjištění učiněná na základě provedených důkazů jsou dostatečná pro právní posouzení věci, ve světle platné judikatury.

Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

V řízení bylo prokázáno, že žalobce, který v rozhodné době platil výživné na nezletilého, narozeného z žalované, není jeho otcem, a proto by měl mít podle ust. § 2991 odst. 1 o. z., právo na vrácení tohoto plnění v rozsahu žalované částky.

Jinými slovy, kdo zcela nebo zčásti splnil za jiného vyživovací povinnost, je oprávněn na něm požadovat úhradu celého skutečného plnění, které vynaložil za období, kdy k výživě dítěte byl povinen, bez rozlišování, zda toto plnění bylo poskytnuto jednorázově či v dílčích plněních, a bez ohledu na dobu jeho poskytnutí.

Zásadně je osobou pasivně legitimovanou k podané žalobě skutečný otec dítěte. V předmětné věci však nezletilý nemá otce v rodném listu uvedeného.

V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2020, sp. zn. 24 Cdo 2686/2018 se podává, že pokud není znám následný otec, je pasivně legitimovanou k žalobě podané podle ustanovení § 101 zákona o rodině, matka dítěte, v jejíž osobě se pro nedostatek druhého zákonného rodiče soustředil výkon společných práv a povinností rodičů k dítěti. Ke stanovení povinnosti uhradit plnění poskytnuté tím, kdo za ni splnil vyživovací povinnost, je třeba zjistit, jaké byly v rozhodné době (po jakou za ni byla vyživovací povinnost plněna) její příjmy, zda byla po narození dítěte zaměstnána a zda z těchto příjmů mohla přispívat na výživu nezletilého dítěte i za druhého rodiče (srov. rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 1972, sp. zn. 1 Cz 36/72).

Matka se žalobě bránila s odůvodněním, že byla v rozhodné době bez pracovního poměru, pobírala dávky pojistného systému a sociální dávky. Žalované bylo v době od 5/ 2018 do 7/ 2020 vyplaceno na rodičovském příspěvku 163 400 Kč, na příspěvku na dítě 13 500 Kč, na příspěvku na živobytí a doplatku na bydlení 36 948 Kč. Za bydlení platila 5 000 Kč měsíčně. Po odečtení výdajů na bydlení měla žalovaná k dispozici částku 2 920 Kč na měsíc.

Soud prvního stupně po provedení dokazování týkajícího se objasnění skutečných příjmů žalované v období, za něž žalobce požadoval uhradit zaplacené výživné ve prospěch nezletilého, dospěl k závěru, že žalovaná nebyla v rozhodném období schopna plnit vyživovací povinnost nejen za sebe, ale i za neuvedeného otce. Proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 875,20 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 46 172 Kč sestávající z částky 2 980 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 980 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 2 980 Kč za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. a z částky 2 980 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 120 Kč ve výši 2 755,20 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.