OSHO 20 C 242/2021-135

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o určení neexistence zástavního práva

I. Určuje se, že nemovitosti – pozemky zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Hodonín ⟪LB:lb_001⟫ - parcela číslo o výměře výměra, zastavěná plocha a nádvoří, součástí je stavba: obec, adresa, rod. dům, stavba stojí na pozemku p. číslo ⟪LB:lb_002⟫ - parcela číslo o výměře výměra, orná půda, to vše v obci a katastrální uzemí, zapsané na listu vlastnictví číslo nejsou zatíženy zástavním právem ve prospěch žalovaného, které bylo zřízeno Zástavní smlouvou uzavřenou mezi žalovaným celé jméno žalovaného datum narození a žalobcem celé jméno žalobce, datum narození ze dne datum a zapsány v katastru nemovitostí pod V číslo rok číslo.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 25 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce příjmení jméno příjmení.

1. nabytí vlastnického práva k nemovitosti, vypořádání vlastnických vztahů k nemovitosti nebo výstavba nemovitosti,

2. úhrada za převod členských práv a povinností v bytovém družstvu nebo nabytí účasti v jiné právnické osobě za účelem získání práva užívání bytu či rodinného domu,

3. změna stavby nebo její připojení k veřejným sítím,

4. úhrada nákladů spojených se získáním půjčky, úvěru nebo jiné obdobné finanční služby s účelem uvedeným v bodech 1 až 3, nebo

5. splacení úvěru, půjčky nebo jiné obdobné finanční služby poskytnuté k účelům uvedeným v bodech 1 až 4, popřípadě 5.

16. Podle § 9 odst. 1 ZSÚ, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

17. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

18. Žaloba je důvodná. Žalobce požadoval určení, že předmětné nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem ve prospěch žalovaného, které bylo zřízeno Zástavní smlouvou uzavřenou mezi žalovaným celé jméno žalovaného datum narození a žalobcem celé jméno žalobce, datum narození ze dne datum a zapsány v katastru nemovitostí pod V číslo rok číslo s tím, že předmětná smlouva je s ohledem na svou akcesoritu, neplatná, neboť smlouva o zápůjčce, jejíž plnění zajišťovala, je absolutně neplatná, neboť je v rozporu s § 9 ZSÚ. S tímto nesouhlasil žalovaný, který uvedl, že předmětná smlouva je platná, když na smlouvu o zápůjčce se s ohledem na účel zde stanovený, tedy na„ bydlení“ ZSÚ neuplatní, dále žalovaný nejednal jako podnikatel a žalobce nelze považovat za spotřebitele, když plnění ze smlouvy o zápůjčce poskytl na účet třetích osob.

19. S ohledem na skutečnost, že v dané věci se jedná o žalobu dle § 80 o.s.ř. bylo potřeba nejprve zkoumat, zda je na předmětném určení naléhavý právní zájem, když naléhavý právní zájem je dán vždy, když se jedná o rozpor mezi faktických stavem a stavem zapsaným ve veřejném rejstříku, v daném případě katastru nemovitostí. Výpisem z katastru nemovitostí list vlastnictví, k.ú. a územní celek soud vzal za prokázané, že na předmětných nemovitostech je zapsáno zástavní právo ve prospěch žalovaného, a to pro zajištění pohledávky ve výši 1 221 500 Kč, vyplývající ze Smlouvy o zápůjčce ze dne datum, o kterém žalobce tvrdí, že fakticky s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce neexistuje, tedy naléhavý právní zájem je zde dán.

20. Rovněž bylo potřeba posoudit platnost Smlouvy o zápůjčce ze dne datum, když„ jestliže pohledávka, pro kterou bylo zástavní právo zřízeno, ve skutečnosti platně nevznikla (například proto, že nedošlo k uzavření smlouvy, podle které měla pohledávka vzniknout, že je taková smlouva neplatná apod.), není tu zástavní právo, i kdyby samotná zástavní smlouva byla bezvadná. Není-li tu tedy pohledávka, která má být zajištěna zástavním právem, má to za následek, že podle zástavní smlouvy - ačkoliv jde o platný právní úkon a i když, jde-li o nemovitost, bylo podle ní vloženo zástavní právo do katastru nemovitostí - zástavní právo nevznikne (srovnej judikaturu Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2013 sp. zn. 21 Cdo 3472/2011)“.

21. Soud vzal za prokázané, že Smlouvu o zápůjčce ze dne datum mezi s sebou podepsal žalobce jako vydlužitel a žalovaný jako zapůjčitel, který zde byl konkretizován mimo rodného čísla a adresy také identifikačním číslem. Touto smlouvu žalovaný poskytl žalobci celkové finanční prostředky ve výši 1 221 500 Kč, když část ve výši 193 688 Kč byla zaslána na účet právnická osoba anonymizováno, část ve výši 906 312 Kč na účet jméno příjmení, přítelkyně pana příjmení, jednatele této společnosti a částka 121 500 Kč měla být vyplacena v hotovosti při podpisu smlouvy, což bylo stvrzeno i Notářským zápisem spisová značka, NZ anonymizováno rok, avšak tuto skutečnost popřel pan příjmení v rámci svého výslechu. V bodě 3 smlouvy bylo uvedeno, že zápůjčka je poskytnuta výhradně na bytové účely. Součástí bylo i ustanovení o vrácení do 6. 11. 2016 a fixní úrok ve výši 219 870 Kč. V bodě III. si strany dohodly uzavření zajištění zástavní smlouvou.

22. V daném případě se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 1 ZSÚ, když žalobce vystupoval jako fyzická osoba a žalovaný jako podnikatel, neboť v předmětné smlouvě byl žalovaný jednoznačně označen IČ a v době poskytnutí půjčky měl v živnostenském rejstříku zapsán mimo jiné předmět podnikání poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů, když pouhé zrušení pobočky neznamená zánik oprávnění. Peníze ze strany žalovaného byly rovněž vyplaceny z podnikatelského účtu (viz potvrzení o platbách), kde byl žalovaný opět identifikován mimo jiné svým IČ. Nadto byly to dvě osoby, které se do té doby neznaly, pan celé jméno žalobce byl označován jako klient (viz email ze dne 4. 5. 2016) a současně bylo prokázáno, že žalovaný v obdobném období poskytoval takovýchto úvěrů více (viz Notářský zápis anonymizováno jméno příjmení sp. zn. spisová značka, NZ číslo, trestní oznámení žalovaného, usnesení Policie ze dne 29. 9. 2021 č. j. KRPM-49366-1997/TČ-2017-140080 a protokol o výslechu pana jméno příjmení ve věci MSPH 88 INS 2059/2017-B-43 ze dne 31. 1. 2018), tedy základní podmínka podnikatel spotřebitel byla splněna.

23. Další námitka žalovaného, že smlouvu o zápůjčce nelze považovat za neplatnou z důvodu § 9 ZSÚ, neboť na tuto smlouvu se vztahuje výjimka zakotvena v § 2 ZSÚ, když účel poskytnutí zápůjčky byl na bydlení. Ustanovení § 2 bod a) ZSÚ vymezuje okruh vztahů, které jsou z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru vyloučeny, když musí být kumulativně splněny dvě podmínky, a to, že se musí jednat o úvěr, půjčku, odloženou platbu nebo jinou finanční službu poskytnutou pro účely bydlení, když současně účelem oné finanční služby je nabytí vlastnického práva k nemovitosti, vypořádání vlastnických vztahů k nemovitosti nebo výstavba nemovitosti nebo úhrada za převod členských práv a povinností v bytovém družstvu nebo nabytí účasti v jiné právnické osobě za účelem získání práva užívání bytu či rodinného domu nebo změna stavby nebo její připojení k veřejným sítím nebo úhrada nákladů spojených se získáním půjčky, úvěru nebo jiné obdobné finanční služby s účelem uvedeným v bodech 1 až 3, nebo splacení úvěru, půjčky nebo jiné obdobné finanční služby poskytnuté k účelům uvedeným v bodech 1 až 4 a současně je smlouva zajištěna zástavním právem k nemovitosti. Zástavní smlouva sice uzavřena byla, avšak nebyla zde splněna podmínka pro vyjmutí ve smyslu § 2 písm. a) ZSÚ, když většina poskytnutých peněz měla být poskytnuta osobám odlišným od žalobce, a to osobám svázanými se právnická osoba anonymizováno, kdy je zřejmé, a to i z emailu ze dne 4. 5. 2016, že žalovaný věděl, že peníze nebudou na bydlení poskytnuty. Rovněž shodně se závěrem Krajského soudu v Brně, uvedeného v rozhodnutí ve věci č.j. 12 Co 149/2020-518, je naprosto neobvyklé, aby v případech financování bydlení byla stanovena pouze 6měsíční doba splatnosti a nadto sám žalovaný uvedl a nijak nezpochybnil, že se právnická osoba anonymizováno v několika případech spolupracoval a předmětná smlouva byla uzavřena poté, co jméno anonymizováno žalovaného s žalobcem propojila a veškeré podstatné náležitosti smlouvy byly ve smlouvě zapracovány právnická osoba anonymizováno, tak jako vždy, jak uvedl sám žalovaný v podaném vysvětlení ze dne 3. 5. 2017, tedy je nemyslitelné, že by žalovanému nebylo zřejmé, komu byly peníze připsány. Pokud se jedná o námitku žalovaného, že došlo k obcházení zákona, když žalobce vystupoval jako spotřebitel, aby obratem poskytl peníze jméno anonymizováno za účelem splacení svého dluhu u této společnosti, tedy na smlouvu nelze pohlížet jako na spotřebitelskou, tak tento argument neobstojí, když spotřebitelské smlouvy obecně bývají z velké části uzavírány právě na refinancování již poskytnutých půjček anebo na nákup zboží u třetích osob.

24. Poslední námitka žalovaného pro vyjmutí předmětné smlouvy z úpravu ZSÚ z důvodu, že celková poskytnutá částka přesáhla 1 880 000 Kč, tak jak je to myšleno § 2 písm. e) ZSÚ je rovněž lichá, když sice ze shodných vyjádření obou účastníků je zřejmé, že žalobce uhradil již částku vyšší, ale to v sobě nese i odměnu exekutora, která se do částky ve smyslu § 2 písm. e) ZSÚ nezapočítává, když tím je myšlena částka včetně všech poplatků a úroků, tedy v daném případě částka nižší (1 221 500 Kč + 219 870 Kč, tj. 1 441 370 Kč).

25. S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že předmětná smlouva je smlouvou spotřebitelskou a poskytovatel peněžního plnění, zapůjčitel (žalovaný) byl povinen ve smyslu § 9 ZSÚ zkoumat úvěruschopnost žalobce předmětné peněžní plnění včetně úroků vrátit ve lhůtě 6 měsíců. Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací, získaných i od spotřebitele a je docela nezbytné nahlédnutí do databází, umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je to po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence, v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých, do veřejné sociální sítě narušených rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr, snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěr, či jiné služby již dříve. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1) zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečným nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka a nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle z. č. 110/2006 o existenčním a životním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (judikatura NS 33 Cdo 2178/2018).

26. S ohledem na skutečnost, že žalovaný úvěruschopnost žalobce nijak nezkoumal, je smlouva o zápůjčce ze dne datum absolutně neplatná a vzhledem k akcesoritě zástavní smlouvy (viz bod 20 rozsudku), když současně strany v rámci zástavní smlouvy výslovně uvedly, že zástava se sjednává pouze za účelem zajištění pohledávky z titulu smlouvy o zápůjčce a pro žádný jiný účel, soud žalobě v celém rozsahu vyhověl.

27. Pokud soud dále blíže nehodnotil ostatní provedené důkazy (usnesení č.j. 43 EXE 17/2017-420, dovolání žalovaného ze dne 17. 9. 2021, email žalovaného ze dne 27. 8. 2021, vyjádření žalovaného v rámci exekuce ze dne 9. 4. 2019, výpis z katastru ke dni 3. 5. 2016, vyrozumění soudního exekutora o zániku pověření k provedení exekuce), učinil tak proto, že s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce, by to bylo nadbytečné.

28. Soud zamítl návrh na provedení důkazu exekučními spisy a spisy soudního exekutora ve věci 156 Ex 1594/16 a 43 EXE 17/2017 zdejšího soudu a dále soupisem číselné řady ARAD, neboť tyto důkazy byl k meritu věci nadbytečné.

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, a proto mu náleží náhrada nákladu řízení ve výši 25 500 Kč. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč, z šesti úkonů právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby včetně doplnění důkazů, podání ze dne 12. 1. 2022 a účast na jednání, trvající dále než dvě hodiny) po 3 100 Kč (srov. § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen„ vyhláška“), tj. celkem 18 600 Kč, z paušálních náhrad za každý úkon právní služby po 300 Kč, tj. 1 800 Kč (srov. § 13 ve spojení s § 11 vyhlášky) a náhrady za ztrátu času v rozsahu 1 půlhodiny (srov. § 14 odst. 1 a 3 vyhlášky), když jednání začalo o 35 minut později, než bylo nařízeno, z důvodu posečkání na právního zástupce žalovaného a žalovaného. Náhradu nákladů, tak jak byly přiznány, má soud za důvodně a účelně vynaložené pro uplatnění práva ve sporu.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně, Velkomoravská 4.

Pokud žalovaný nesplní povinnosti stanovené mu tímto rozsudkem, může se žalovaný domáhat výkonu rozhodnutí u soudu.