OSHO 4 C 235/2020-163

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovaným: 1. celé jméno žalovaného, datum narození ⟪LB:lb_004⟫ bytem adresa žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_006⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_007⟫ 2. celé jméno žalovaného, datum narození ⟪LB:lb_008⟫ bytem ulice a číslo, PSČ obec - část obce ⟪LB:lb_009⟫ o: zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví

I. Spoluvlastnictví žalobkyně, žalovaného číslo žalovaného číslo k nemovitým věcem a to pozemku parcelního čísla anonymizováno, jehož součástí je stavba bez č. p. a č.e. nacházející se v k. ú. a obci obec, zapsané na list vlastnictví vedeno u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, stát. instituce, se zrušuje.

II. Nemovité věci a to pozemek parcelního číslo jehož součástí je stavba bez č. p. a č.e. nacházející se v k. ú. a obci obec, zapsané na list vlastnictví vedeno u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, stát. instituce, se přikazuje do výlučného vlastnictví žalovaného číslo celé jméno žalovaného.

III. Žalovaný číslo je povinen zaplatit žalobkyni na vypořádací podíl částku ve výši částka a to 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný číslo je povinen zaplatit žalovanému číslo na vypořádací podíl částku ve výši částka a to 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně náklady řízení ve výši 929 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žalovaný číslo je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně náklady řízení ve výši 929 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení je vypořádání podílového spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaných k pozemku parcelní číslo, jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. nacházející se v k. ú. a obci obec, zapsaného na list vlastnictví u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj. Žalobkyně má podíl ve výši číslo, žalovaný 1) ve výši číslo a žalovaný 2) ve výši číslo. Žalobkyně má zájem, aby se stala výlučnou vlastnicí. Na vypořádací podíl je ochotna vyplatit částka žalovanému 1) a částka žalovanému 2).

2. Žalovaný 1) uvedl, že se zrušením spoluvlastnictví souhlasí, trvá však, aby nemovitost byla přikázána do jeho výlučného vlastnictví. Jednak je jeho podíl větší než podíl žalobkyně a jednak se jedná o vinný sklep, který je jeho rodový dědictvím, má k němu vztah, stará se o něj a společně s ostatními ho užívá, mají neformální sdružení s dalšími 9 uživateli sklepa, což je to způsob historicky zaužívaný. Oproti tomu žalobkyně sklep nikdy neužívala, nepodílela se na jeho údržbě ani investicích a svůj podíl získala tak, že ho koupila, stejně jako podíly na jiných nemovitostech ve obec. Na vypořádací podíl je ochoten vyplatit částku určenou znaleckým posudkem.

3. Žalovaný 2) nesouhlasil se zrušením spoluvlastnictví, neboť je to jeho dědictví, ale pro případ, že by ho soud zrušil, souhlasí s přikázáním nemovitostí do výlučného vlastnictví žalovaného 1) na vypořádací podíl žádá částku částka, přestože žalobkyně nabízela částku částka.

4. Mezi stranami bylo nesporné, že předmětnou nemovitost nelze rozdělit, neboť se jedná o sklep umístěný v podzemí s jediným možným vstupem a dále skutečnost, že žalovaný 1) historicky sklep užíval.

5. Soud ve věci provedl dokazování, z něhož učinil následující skutková zjištění: účastníci řízení mají v podílovém spoluvlastnictví pozemek parcelní číslo, jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. nacházející se v k. ú. a obci obec, zapsaného na list vlastnictví u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj. Žalobkyně má podíl ve výši číslo, žalovaný 1) ve výši číslo a žalovaný 2) ve výši číslo. Část spoluvlastnických podílů nabyli žalobkyně a žalovaný 1) v průběhu roku 2020, žalobkyně pak podíly kupovala i v letech 2014, 2015 (výpis z katastru nemovitostí, list vlastnictví ke dni 31. 3. 2020, 1. 10. 2020). Žalobkyně navrhovala žalovaným dohodu ohledně zrušení spoluvlastnictví s upozorněním na případné soudní řízení přípisy ze dne 7. 5. 2020, 13. 7. 2020 a 17. 9. 2020 (přípisy, podací lístky a doručenka), strany se však neshodly na tom, komu by měla být nemovitost přikázána (odpověď žalovaného 1 ze dne 21. 9. 2020, 15. 10. 2020 a přípis žalovanému číslo podací lístky). Žalobkyně, kromě podílu na předmětných nemovitostech, vlastní dále v obci obec podíly na dalších nemovitostech např. podíl na pozemku parcelní číslo, jehož součástí její jiná stavba, zapsané na list vlastnictví ve výši číslo, podíl k pozemku, jehož součástí je stavba, zapsanému na list vlastnictví ve výši číslo, podíl k pozemku parcelní číslo, jehož součástí je stavba, zapsanému na list vlastnictví ve výši číslo, podíl k pozemku p. číslo k pozemku p. číslo jehož součástí je stavba, zapsané na list vlastnictví ve výši číslo (informace o pozemku a seznamy nemovitostí, LV číslo). Skutečnost, že žalovaný 1) předmětný sklep a pozemek historicky užíval spolu s jinými uživateli, byla mezi účastníky nesporná a že se tak dělo již od roku 1967 bylo zjištěno z pokladní knihy sklepu číslo kterou vedl žalovaný číslo) (pokladní kniha). Žalobkyně sklep nijak neužívala a věděla, že předmětný sklep užívá, obhospodařuje a spravuje žalovaný 1), neboť ho vyzývala k rozdělení výtěžku plynoucího z uskladnění vína (přípis žalobkyně ze dne 7. 5. 2020 s podacím lístkem a doručenkou, odpovědi žalovaného 1 ze dne 21. 7. 2020 a 19. 5. 2020).

6. Obvyklá cena předmětného pozemku parcelní číslo, jehož součástí je stavba bez čp/če v k. ú. obec byla zjištěna ve výši částka; cena spoluvlastnického podílu žalovaného 1) ve výši číslo činí částka, podílu žalobkyně ve výši číslo činí částka a podílu žalovaného 2) ve výši číslo činí částka (znalecký posudek číslo ze dne 22. 10. 2021). Byť žalobkyně doložila znalecký posudek číslo ze dne 25. 4. 2018 a jeho aktualizaci ze dne 3. 2. 2020, nebylo možno z něho vycházet jednak pro jeho neaktuálnost a jednak proto, že bylo oceňováno podle zákona č. 151/1997 Sb. a tedy nebyla zjišťována cena obvyklá pro dané místo a čas. Proto soud zadal vypracování nového znaleckého posudku v průběhu řízení a zjištění učiněná z tohoto znaleckého posudku číslo ze dne 22. 10. 2021 považuje za věrohodná a správná; strany proti posudku neuplatnily žádné námitky.

7. Soud také zjišťoval, který z účastníků, mající zájem o přikázání nemovitosti, má reálnou možnost vyplatit ostatním vypořádací podíl. Žalobkyně má k dispozici částku částka, kterou složila do advokátní úschovy jejího právního zástupce (potvrzení o převzetí peněžních prostředků ze dne 16. 2. 2021 a oznámení Komerční banky o provedení příkazu k úhradě); žalovaný 1) má k dispozici obdobnou částku, když prokázal, že má na svém účtu částku částka ke dni 31. 1. 2022 (výpis z účtu ČSOB za období leden 2022).

8. Soud neprovedl původně navrhované důkazy výslechy svědků, a to jméno příjmení, jméno jméno, jméno příjmení, jméno jméno, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, dále místní šetření a výslech účastníků, neboť na nich navrhovatel netrval a strany se shodly na skutečnostech, k jejichž prokázání měly důkazy sloužit, tj. kdo sklep historicky užíval.

9. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: účastníci řízení mají v podílovém spoluvlastnictví pozemek parcelní číslo, jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. nacházející se v k. ú. a obci obec, zapsaného na list vlastnictví u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj. Žalobkyně má podíl ve výši číslo v hodnotě částka, žalovaný 1) ve výši číslo v hodnotě částka a žalovaný 2) ve výši číslo v hodnotě částka. Se zrušením spoluvlastnictví následně souhlasili všichni účastníci řízení. O přikázání nemovitosti do výlučného vlastnictví měla zájem žalobkyně a žalovaný 1). Nemovitost nelze reálně rozdělit. O předmětnou nemovitost se stará žalovaný 1), který ji užívá, spravuje ji, vede knihu o hospodaření, a to vše po velmi dlouhou dobu. Žalobkyně ani žalovaný 2) předmětnou nemovitost neužívají. Žalovaný 2) bydlí relativně daleko (v obec), žalobkyně sice bydlí blíž (obec), ale soud z provedeného dokazování dospěl k závěru, že jejím cílem není užívání nemovitosti k účelu, k němuž slouží, tj. jako vinný sklep, ale spíše jako investice. Žalobkyně totiž skupuje a vlastní podíly i na jiných nemovitostech ve obec a dle výše těchto podílů číslo, číslo, číslo a číslo je zřejmé, že slouží k témuž účelu.

10. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb. nového občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). Podle § 1115: osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky. Podle § 1140 nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. Podle § 1143 nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Podle § číslo není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: účastníci řízení jsou spoluvlastníky předmětné nemovitosti dle § 1115 o. z. Protože žalobkyně požádala o zrušení spoluvlastnictví a účastníci se o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nedohodli, rozhodl dle § 1143 o. z. soud a spoluvlastnictví účastníků zrušil (výrok I.), když nikdo netvrdil, že by se tak mělo stát v nevhodnou dobu nebo k újmě některého ze spoluvlastníků. Protože předmětnou nemovitost nelze reálně rozdělit, přikázal ji soud jednomu ze spoluvlastníků, který měl o nemovitost zájem dle § 1147. Při rozhodování, kterému ze zájemců nemovitost přikáže, vzal soud v úvahu, kdo nemovitost dlouhodobě užívá, stará se o ni a má k ní vztah a přihlédl přitom k velikosti podílů a účelnému využití věci. V daném případě je to žalovaný 1), který nemovitost užívá a má také největší podíl, nemovitost dál hodlá užívat jako vinný sklep; proto soud přikázal předmětné nemovitosti do jeho výlučného vlastnictví (výrok II.). Žalobkyně oproti tomu vlastní menší podíl, nemovitost neužívá a nikdy neužívala a podle množství skupovaných spoluvlastnických podílů k různým nemovitostem ve obec se jedná spíše o záměr investiční. Soud nepřihlédl k argumentaci žalobkyně, že nabízí k výplatě za vypořádací podíl vyšší částku než žalovaný 1) i vyšší než zjištěnou hodnotu znaleckým posudkem, neboť nepovažuje toto finanční hledisko za prioritní, ale v souladu s judikaturou (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3510/2011) přihlédl k velikosti podílů, k účelnému využití věci a k historickým souvislostem. Podmínku solventnosti pak splňují oba účastníci řízení. Žalovaný 2) neměl zájem o přikázání věci do svého výlučného vlastnictví a naopak souhlasil s tím, aby věc byla přikázána žalovanému 1), byť prioritně chtěl spoluvlastnictví zachovat. Při rozhodování o výši přiměřené náhrady soud vycházel ze znaleckého posudku, který stanovil aktuální obvyklou cenu podílů účastníků. Žalovaný 1) tak musí žalobkyni vyplatit částku odpovídající hodnotě jejího spoluvlastnického podílu ve výši částka a žalovanému 2) částku částka (výrok III a IV rozsudku).

12. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, tedy ve lhůtě delší, neboť má za to, že tato doba je přiměřená vzhledem k výši vypořádacích podílů.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 262/20 vyhlášeným dne 1. prosince 2020:„ V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví musí být vlastnické právo každého ze spoluvlastníků v souladu s článkem 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod chráněno stejnou měrou. Ustanovení § 142 o. s. ř. je proto třeba interpretovat tak, že plný úspěch a neúspěch procesních stran ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. lze poměřovat pouze tehdy, zamítá-li soud návrh na zrušení spoluvlastnictví (za podmínek upravených § 1140 odst. 2 o. z.). Jinak, vyhoví-li návrhu na zrušení spoluvlastnictví a rozhoduje-li dále o způsobu jeho vypořádání, je na procesní úspěch jednotlivých účastníků, majících v řízení s povahou iudicii duplicis totožné postavení žalobce i žalovaného, třeba pohlížet jako na částečný (stejný) a zásadně nepřiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků podle § 142 odst. 2 o. s. ř., ledaže konkrétní okolnosti věci výjimečně odůvodňují postup podle § 142 odst. 3 o. s. ř.“ V dané věci se jedná o tzv. iudicii duplicis a soud neshledal žádné důvody pro jiný postup; proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.).

14. O nákladech státu rozhodl soud podle § 148 o. s. ř., dle kterého má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V řízení vznikly náklady státu za znalecký posudek ve výši 7 201 Kč, z toho však byla částka 7 000 Kč vyplacená ze zálohy žalobkyně, náklady státu tak činí pouze 201 Kč; a dále náklady na svědečné ve výši 1 656,96 Kč vyplacené svědkovi jméno příjmení, který se dostavil k jednání soudu na předvolání, čímž mu vznikly náklady, byť jeho výslech nakonec nebyl proveden. Celkem náklady státu činily částku 1 857,96 Kč a soud k jejímu zaplacení zavázal žalobkyni a žalovaného 1), každého ve výši jedné poloviny (výrok VI. a VII. rozsudku), neboť s ohledem na shora uvedené rozhodnutí Ústavního soudu měli oba úspěch a neúspěch stejný. K placení nákladů státu soud nezavázal žalovaného 2) za použití § 150 o. s. ř., neboť to považuje za řešení spravedlivé, když žalovaný 2) nechtěl spoluvlastnictví zrušit a účastníkem řízení se musel stát z povahy věci.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve trojím vyhotovení, nebude-li podáno elektronicky.

Nesplní-li účastníci dobrovolně povinnosti stanovené tímto rozhodnutím, lze se plnění domáhat výkonem rozhodnutí nebo exekucí dle zákona 120/01 Sb.