OSHO 5 C 184/2021-34

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D. ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 15 860,38 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do zaplacení částky 2 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 000 Kč od 17. 2. 2022 do zaplacení, zastavuje.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 4 860,38 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 860,38 Kč od 17. 1. 2021 do 25. 2. 2021, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 860,38 Kč od 26. 2. 2021 do 16. 2. 2022, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 860,38 Kč od 17. 2. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 000 Kč od 26. 2. 2021 do 16. 2. 2022 a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 000 Kč od 17. 2. 2022 do zaplacení, a to vše ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně splatných vždy k 25. dni příslušného kalendářního měsíce, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 794 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to v pravidelných splátkách ve výši 200 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 25. dne v příslušném kalendářním měsíci, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabude právní moci.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 15 860,38 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, uzavřené dne 16. 9. 2020 žalovanou a předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 15 860,38 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit nejpozději do 16. 1. 2021. Tutu částku žalovaná nezaplatila. Vedle dlužné jistiny se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 860,38 Kč od 17. 1. 2021 do zaplacení. Dne datum byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalované úvěr splatit jednak na základě lustrace žalované ve veřejně dostupných databázích dlužníků ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI a jednak porovnáním mezi doložitelnými příjmy a výdaji.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že by chtěla dluh hradit ve splátkách.

3. Následně žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do částky 2 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 000 Kč od 17. 2. 2022 do zaplacení, jelikož žalovaná uhradila uvedenou částku dne 16. 2. 2022. Soud proto řízení postupem § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. částečně zastavil.

4. Soud ve věci rozhodl v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, byla dne 16. 9. 2020 podepsána smlouva o revolvingovém úvěru, na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr do výše úvěrového limitu 80 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem ve výši 10,45 % měsíčně, a to pravidelnými splátkami, které byly upraveny v článku V. smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly i obchodní podmínky společnosti právnická osoba Smlouva byla podepsána žalovanou za pomocí prostředků komunikace na dálku tak, že se žalovaná nejdříve zaregistrovala na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně webová adresa, kam zadala své osobní údaje (loan application info) a následně vygenerované heslo. Zároveň potvrdila, že se řádně seznámila s podmínkami smlouvy o úvěru a souhlasí s nimi, což odklikla a zadala do formuláře kód zaslaný předchůdkyní na její mobilní telefon. Žalované byly poskytnuty i standardní informace o spotřebitelském úvěru.

6. Žalované byly dne 16. 9. 2020 poskytnuty na jí uvedený bankovní účet peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč (potvrzení o provedené platbě ThePay). Z platebních informací a doložené tabulky soud zjistil, že žalovaná celkem čerpala 11 000 Kč, předchůdkyní žalobkyně jí byly naúčtovány úroky za období čerpání ve výši 4 610,38 Kč a náhrada účelně vynaložených nákladů v částce 250 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 17. 2. 2021 odeslaným téhož dne. Tímto přípisem byla žalovaná rovněž v rámci předžalobní výzvy vyzvána k úhradě dluhu do 3 dnů od obdržení přípisu.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Soud předesílá, že ačkoliv žalovaná ve svém vyjádření k podané žalobě požádala o splátkový kalendář, soud neshledal, že by bylo v posuzované věci možné vydat rozsudek pro uznání postupem dle § 153a odst. 1 o. s. ř. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení platí, že rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.). I pokud by soud vyšel z toho, že žádost žalované by bylo možné považovat za uznání žalobou uplatněného nároku v celém rozsahu, s ohledem na níže uvedené důvody by v posuzované věci nebylo možno uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř. Rozsudkem pro uznání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro uznání byl v rozporu s právními předpisy. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. V obecné rovině ze smlouvy o úvěru vyplývají subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, a tedy také uzavřít smír. V posuzované věci však smlouva o úvěru nemá oporu v hmotném právu, což ve svém důsledku vylučuje možnost uzavření smíru a také vydání rozsudku pro uznání.

13. Soud má na základě předložených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly dne 16. 9. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které původní věřitelka poskytla žalované na jí určený bankovní účet peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla následně v souladu s § 1879 o. z. postoupena na stávající žalobkyni, která je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání. Žalovaná uhradila žalobkyni po podání žaloby dne 16. 2. 2022 částku 2 000 Kč. V daném případě došlo ze strany žalované ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu, tvořeným zadáním jedinečného verifikačního SMS kodu v prostředí uživatelského účtu v chráněném webovém rozhraní předchůdkyně žalobkyně, kam měla po provedené registraci a ověření totožnosti přístup pouze žalovaná. Pro uzavření spotřebitelské smlouvy je jiný typ elektronického podpisu (prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016).

14. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, a proto před poskytnutím úvěru bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Pokud by tak neučinila, smlouva by byla absolutně neplatná. Soud pro úplnost uvádí, že ačkoliv z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, se zřetelem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.) se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele.

15. Žalobkyně v rámci žaloby a jejího doplnění k výzvě soudu stručně vyložila, jakým způsobem byla posuzována úvěruschopnost žalované, tedy, že byla provedena lustrace ve shora jmenovaných veřejně dostupných databázích. K tomu však nedoložila žádné výstupy z těchto registrů a ani nespecifikovala, jaké skutečnosti z těchto databází byly zjištěny a jaké závěry na jejich základě byly učiněny. Z vyjádření žalobkyně vedle toho jakkoliv neplyne, že by původní věřitelka zjišťovala a současně ověřovala konkrétní výši příjmů a výdajů žalované, příp. její stávající dluhové zatížení. Žalobkyně svá tvrzení nepodložila jedinou listinou, ze které by bylo možné ověřit si jednak, že úvěruschopnost žalované byla vůbec zkoumána a jednak že žalovanou uvedené údaje o jejích majetkových poměrech (byly-li vůbec vyžádány) jsou správné a celistvé. Poskytovatel úvěru je povinen aktivně úvěruschopnost žalované zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Za této situace nelze učinit závěr o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála své povinnosti řádně posoudit schopnost žalované úvěr řádně splatit.

16. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro shora uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Předmětnou smlouvu ze dne 16. 9. 2020 je proto třeba považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit právní předchůdkyni žalobkyně pouze poskytnutou jistinu ve výši 11 000 Kč. Jelikož žalovaná uhradila žalobkyni částku 2 000 Kč, nadále jí dluží 9 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Požadavek na zaplacení zbývající částky 4 860,38 Kč je z téhož důvodu naopak nedůvodný.

17. Žalobkyni vzniklo i právo na úhradu úroku z prodlení. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost prvního dne po dni, do kterého byla žalovaná povinna plnit. K vrácení bezdůvodného obohacení byla žalovaná vyzvána v přípisu o postoupení pohledávky ze dne 17. 2. 2021 (odeslaném téhož dne), ve kterém žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání plnění – bezdůvodného obohacení. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalované uvedená výzva doručena, má se s ohledem na § 573 o. z. za to, že se tak stalo třetí pracovní den po odeslání, tj. 22. 2. 2021. Žalovaná byla na základě výzvy povinna plnit do 3 dnů, tj. do 25. 2. 2021. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., a to úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 000 Kč od 26. 2. 2021 do 16. 2. 2022 a z částky 9 000 Kč od 17. 2. 2022 do zaplacení. Ve zbytku požadovaného nároku soud žalobu zamítl (výrok III. rozsudku).

18. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s možností splátkového kalendáře, soud zavázal žalovanou uhradit předmětnou částku včetně příslušenství formou splátek ve výši 1 000 Kč měsíčně a dále rovněž níže specifikované náklady řízení ve výši 200 Kč měsíčně. Tuto výši splátek soud považuje za přiměřenou. Soud přihlédl k výši dlužné částky a jejího příslušenství a stanovil splátky v takové výši, aby žalobkyně dostala zpět svůj dluh v přiměřené době.

19. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyni náleží právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu jejího úspěchu v částce 11 000 Kč (69 %), když částku 2 000 Kč zaplatila žalovaná až po podání žaloby, a tudíž je i co do této částky žalobkyně úspěšná, a neúspěchu co do částky 4 860,38 Kč (31 %). Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení – odměnou advokáta za tři úkony právní služby dle § 14b) písm. c) odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé, výzva k plnění). Sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle § 14b) písm. c) odst. 2 vyhlášky 300 Kč. Dále jsou náklady řízení tvořeny náhradou hotových výdajů dle § 14b) odst. 5 písm. a) vyhlášky ve výši 100 Kč za každý provedený úkon právní služby. Zástupce žalobkyně učinil po podání žaloby jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky (částečné zpětvzetí žaloby), za který mu náleží odměna dle § 7 bodu 5 vyhlášky ve výši 1 740 Kč, včetně paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky. Celkem tak veškeré náklady řízení (včetně 21% DPH z odměny a náhrad advokáta) činí 4 720,4 Kč. Žalobkyně má ovšem právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu jejího úspěchu, a proto jí přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 38 % celkových nákladů, tedy 1 794 Kč. Soud aplikoval § 14b vyhlášky, jelikož se ve věci se jedná o tzv. formulářovou žalobu, tj. o návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob a účastníků předmětu řízení dostatečně individualizován, kdy základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření bude totožný či jen s drobnými odchylkami, z rozhodovací praxe soudu je známo, že obdobné návrhy žalobkyně podala opakovaně (například řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 20 C 44/2022, 23 C 19/2022, 23 C 30/2022).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.