OSHO 5 C 4/2022-41

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Múčkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 12 800 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 20. 4. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 2 800 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 800 Kč od 25. 2. 20217 do 19. 4. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 800 Kč od 20. 4. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 262 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 800 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 25. 1. 2017, uzavřené mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 25. 1. 2017 částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 800 Kč do 24. 2. 2017 Tyto částky žalovaný nezaplatil. Vedle toho se žalobkyně domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 800 Kč od 25. 2. 2017 do zaplacení, když dne 3. 3. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Předchůdkyně žalobkyně rovněž posoudila schopnost žalovaného úvěr splatit, když před uzavřením smlouvy byla provedena lustrace žalovaného ve veřejně dostupných databázích dlužníků.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, byla dne 25. 1. 2017 podepsána smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 800 Kč do 24. 2. 2017 Smlouva byla podepsána za pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s úvěrovou smlouvou tak, že se žalovaný nejdříve zaregistroval na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně webová adresa, kam zadal své osobní údaje (jméno a příjmení, rodné číslo, číslo občanského průkazu, číslo bankovního účtu, e-mailovou adresu, číslo mobilního telefonu, zaměstnání, výši příjmu) a následně vygenerované heslo. Zároveň potvrdil, že se řádně seznámil s podmínkami smlouvy o úvěru a souhlasí s nimi, což odklikl a uvedl kód zaslaný předchůdkyní na jeho mobilní telefon. Úvěr mu poté byl poskytnut dne 25. 1. 2017 na bankovní účet s uvedením variabilního symbolu ve formě čísla smlouvy (potvrzení o odeslání finančních prostředků). Žalovaný předchůdkyni žalobkyně předložil občanský průkaz, který nebyl platný (jeho platnost končila 25. 10. 2016). Ze zprávy banky soud zjistil, že vlastníkem účtu, na který byla částka úvěru 10 000 Kč poukázána a osobou, která mohla s účtem disponovat, je žalovaný (odpověď banky na žádost o součinnost ze dne 24. 6. 2022). Žalovanému byl poskytnut i formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Dále byla žalobkyní předložena výplatní páska žalovaného, ze které soud zjistil, že čistý měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání v prosinci roku 2015 byl 19 387 Kč. Žalovaný dluh z úvěru nesplatil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 13. 4. 2021 odeslaným téhož dne. Tímto přípisem byl žalovaný rovněž v rámci předžalobní výzvy vyzván k úhradě dluhu do 3 dnů od obdržení přípisu.

4. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla podepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouva o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na základě kterého„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč. Soud vzal za prokázané, že ačkoliv byl předložen žalovaným neplatný občanský průkaz, smlouvu podepsal žalovaný, což vzal soud za prokázané z osobních údajů ve smlouvě (uvedených při registraci do systému žalobkyně) a sdělení banky, ze kterého vyplynulo, že s účtem, na který byly finanční prostředky poukázány a který byl uveden ve smlouvě, mohl disponovat žalovaný a byl jeho jediným majitelem. Předchůdkyně žalobkyně měla povinnost posoudit před sjednáním smlouvy úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), který jednal jako spotřebitel, když„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ Soud vzal za prokázané, že příjmy ani výdaje žalovaného nebyly před podpisem úvěrové smlouvy ověřeny žádnými doklady, když výplatní pásku za prosinec 2015 nelze považovat za relevantní doklad, neboť úvěr byl poskytován v lednu roku 2017. Žalobkyně žádné relevantní dokumenty soudu nepředložila. Rovněž nebylo žalobkyní doloženo, že by předchůdkyně žalobkyně nahlížela do známých databází dlužníků. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost žalovaného zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Za této situace nelze učinit závěr o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála své povinnosti řádně posoudit příjmovou a výdajovou stránku žalovaného a tedy to, zda je schopen úvěr splatit. Předchůdkyně žalobkyně nejednala v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) ZSÚ, který stanovuje, že„ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 (poskytování úvěru) uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1“, když žádné dokumenty žalobkyně nedoložila a tím neprokázala, že její předchůdkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná, když podle § 87 odst. 1 ZSÚ,„ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.“ Byť z § 87 odst. 1 věty druhé ZSÚ vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C- 76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance) konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. S ohledem na to, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nesplnila svou povinnost doložit, že (s kladným výsledkem) zkoumala úvěruschopnost žalovaného, i když mu poskytla předmětný úvěr, soud konstatuje, že předložená smlouva o úvěru je absolutně neplatná a soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků, neboť smlouva je v rozporu s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z., který stanoví, že„ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“

5. Na základě shora předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, tuto částku žalovaný žalobkyni nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, když v souladu s § 1879 o. z.,„ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“ Žalovaný žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, z titulu bezdůvodného obohacení (podle § 2991 odst. 2 o. z.,„ se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, atd.“) dluží 10 000 Kč. Žalobkyni vzniklo i právo na úhradu úroku z prodlení. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost prvního dne po dni, do kterého byl žalovaný povinen plnit. K vrácení bezdůvodného obohacení byl žalovaný vyzván v přípisu o postoupení pohledávky ze dne datum (odeslaném dne 13. 4. 2021), ve kterém žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání plnění – bezdůvodného obohacení. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalovanému uvedená výzva doručena, má se s ohledem na § 573 o. z. za to, že„ došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání“, tedy dne 16. 4. 2021, žalovaný byl na základě výzvy povinen plnit do 3 dnů, tj. do 19. 4. 2021. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., a to úrok z prodlení 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 20. 4. 2021 do zaplacení. Ve zbytku požadovaného nároku soud žalobu zamítl (výrok II. rozsudku)

6. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný a náleží jí tedy právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu jejího úspěchu v částce 10 000 Kč (78 %) a neúspěchu co do částky 2 800 Kč (22 %), což v tomto případě odpovídá poměru 56 % Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení – odměnou advokáta za tři úkony právní služby dle ustanovení § 14b) písm. c) odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé, jednoduchá výzva k plnění). Sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle ustanovení § 14b) písm. c) odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 300 Kč (při určování výše odměny soud vycházel z tarifní hodnoty sporu ve výši 12 800 Kč). Dále jsou náklady řízení tvořeny náhradou hotových výdajů dle ust. § 14b) odst. 5 písm. a) vyhlášky ve výši 100 Kč za každý provedený úkon právní služby a 21 % DPH z odměny. Celkem tak veškeré náklady řízení činí 2 252 Kč. Žalobkyni přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 56 %, tedy 1 262 Kč. Soud aplikoval § 14b vyhlášky, když má za to, že ve věci se jedná o formulářovou žalobu v intencích nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, tj. o návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob a účastníků předmětu řízení dostatečně individualizován, kdy základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření bude totožný či jen s drobnými odchylkami, z rozhodovací praxe soudu je známo, že obdobné návrhy žalobkyně podala mnohokrát (například řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 20 C 44/2022, 23 C 19/2022, 23 C 30/2022). Navíc je nárok uplatňován vůči spotřebiteli ze spotřebitelského úvěru, který je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem. Soud nepřiznal odměnu za doplnění žaloby, neboť toto podání mělo být součástí žaloby a je tudíž neúčelné.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín.

Nesplní-li účastníci dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se plnění domáhat výkonem rozhodnutí nebo exekucí dle zákona 120/2001 Sb.