OSHO 13 C 86/2023-36

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Podveskou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 35 383 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 500 Kč od 28. 12. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 7 883 Kč s úrokem ve výši 28,17 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 11. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 11. 2022 do 27. 12. 2022 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 500 Kč od 28. 12. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 150,08 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 35 383 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovanou uzavřela dne 11. 8. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, a to tím způsobem, že finanční prostředky ve výši 27 500 Kč byly dne 12. 8. 2022 převedeny na účet žalované a částka 2 500 Kč byla zaslána na účet zprostředkovatele úvěru jakožto provize. Žalovaná se na základě výše uvedené smlouvy zavázala splatit žalobkyni poskytnutou jistinu společně se sjednaným úrokem, přičemž celkově se tak zavázala uhradit částku 40 000 Kč, a to v 25 měsíčních splátkách po 1 600 Kč splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce s tím, že první splátka byla splatná ke dni 20. 9. 2022. K tomu, zda a jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalované, žalobkyně uvedla, že údaje o příjmech žalované ze zaměstnání ověřovala prostřednictvím výplatních pásek, výpisu z účtu a telefonického hovoru se zaměstnavatelem žalované. Dále žalobkyně vycházela z čestného prohlášení žalované o jejích příjmech, výdajích a závazcích a z čestného prohlášení matky žalované o tom, že u ní žalovaná bydlí a jakou částkou jí přispívá na domácnost. Při posuzování nákladů na bydlení žalobkyně zohlednila také výši normativních nákladů pro nájemní bydlení dle nařízení vlády č. 507/2021 Sb. v roce 2022 v obci, v níž žalovaná bydlela. Ohledně dalších nákladů vycházela žalobkyně rovněž z výše existenčního a životního minima ke dni uzavření smlouvy a do celkového výpočtu zahrnula právě tuto částku. Dále přihlédla k průměrným výdajům obyvatelstva dle statistiky rodinných účtů Českého statistického úřadu za rok 2016 a časových řad výdajů na konečnou spotřebu domácností v letech 2016 až 2021. Konečně žalobkyně provedla lustraci žalované v insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí, v Registru platebních informací, v katastru nemovitostí. Po tomto posouzení dospěla k závěru, že žalované zbývají dostatečné finanční prostředky ke splácení úvěru. Žalovaná však nesplácela dohodnuté splátky řádně a včas, a na dlužné splátky neuhradila ničeho ani přesto, že k tomu byla ze strany žalobkyně upomínána. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 25. 11. 2022, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná zůstala žalobkyni dlužna na jistině částku 30 000 Kč a částku 2 048 Kč na úrocích. Dále žalobkyně po žalované požadovala rovněž zaplacení úroku ve výši 28,17 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 11. 2022 do zaplacení, účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč, smluvní pokuty za opožděné splátky ve výši 1 497 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 538 Kč (tj. ve výši 0,1 % denně z částky 32 048 Kč od 26. 11. 2022 do 12. 1. 2023), a s ohledem na prodlení žalované požadovala rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny za období od 26. 11. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 11. 8. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo kdy se jednalo o standardní neúčelový úvěr nepřímý. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr v celkové výši 30 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem ve výši 28,17 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 1 600 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci počínaje dnem 20. 9. 2022. Celkově se žalovaná zavázala žalobkyni uhradit 40 000 Kč. Ve smlouvě bylo též dohodnuto, že částka ve výši 2 500 Kč bude převedena na účet zprostředkovatele úvěru jakožto provize za zprostředkování a ve zbývající části budou finanční prostředky převedeny na účet žalované č. bankovní účet. Dle článku IV. bodu 1. písm. d) smlouvy se úvěr stane automaticky splatným v případě, že se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou splátky nebo její části po dobu delší než dva měsíce. Okamžik zesplatnění je vázán na den, kdy žalobkyně odešle žalované oznámení o zesplatnění úvěru. V článku IV. bodě 2. písm. b) smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru po zesplatnění za každý den prodlení; v článku IV. bodě 2 písm. c) smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každý jednotlivý případ prodlení žalované se zaplacením měsíční splátky, kterou však žalobkyně byla oprávněna uplatnit vůči žalované pouze do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku jejího prodlení splatným a konečně bylo v článku IV. bodě 4. písm. b) sjednáno oprávnění žalobkyně požadovat po žalované poplatek ve výši 100 Kč za každou písemně odeslanou upomínku z důvodu nesplácení splátek. Součástí smlouvy bylo rovněž čestné prohlášení žalované o jejích příjmech, v němž uvedla svůj měsíční příjem ve výši 20 200 Kč, čestné prohlášení žalované o jejích výdajích, v němž uvedla výdaje na bydlení ve výši 3 000 Kč měsíčně, dále uvedla, že je svobodná a ve společné domácnosti žije s jednou další osobou a součástí smlouvy bylo též čestné prohlášení žalované o jejích závazcích, v němž stvrdila, že žádné závazky nemá. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž Úvěrové podmínky (Příloha č. 1) a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (Příloha č. 2). Z potvrzení o provedení transakce vystaveného bankou vyplývá, že žalobkyně dne 12. 8. 2022 zaslala žalované na její účet č. bankovní účet částku ve výši 27 500 Kč, a dále z dalšího potvrzení o provedení transakce je zřejmé, že téhož dne zaslala žalobkyně částku 2 500 Kč na účet zprostředkovatele úvěru č. bankovní účet. Z doložené tabulky umoření je patrné, jakým způsobem měly být splátky započítávány na jistinu a na úrok. Podle dokumentu s názvem„ Bonita smlouvy“ dlužila žalovaná žalobkyni částku 32 048 Kč (z níž 27 248 Kč představovala zesplatněná jistina úvěru a 4 800 Kč neuhrazené dlužné splátky) a z tohoto dokumentu vyplývá rovněž to, že na splátkách úvěru neuhradila žádnou částku.

4. Žalobkyně dále doložila výplatní pásku žalované za měsíc červen 2022, z níž je patrné, že za tento měsíc činila čistá mzda žalované 20 915 Kč a výplatní pásku za měsíc květen 2022, z níž je patrné, že za tento měsíc činila čistá mzda žalované 21 272 Kč. V dokumentu„ Posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ je uvedeno, že žalovaná nemá exekuce, není v insolvenci, nemá jiné úvěry ani záznamy v registru REPI, dále je zde uvedeno, že žalovaná má příjem ze zaměstnání 20 200 Kč, příjem domácnosti činí 55 000 Kč, žalovaná bydlí u rodičů a její náklady na bydlení činí 3 000 Kč (to potvrdila čestným prohlášením i její matka). Dále se zde uvádí, že žalovaná vyživuje jednu osobu, obec, v níž žije má 11 207 obyvatel, normativní náklady na bydlení činí 5 809 Kč, životní minimum žalované včetně vyživovaných osob činí 6 610 Kč a nezabavitelná částka je 8 691 Kč. Hodnocení (skoring) žalované tak vychází jako A (ANO). Z výpisu z katastru nemovitostí vyplývá, že vlastníkem bytu číslo jednotky číslo v budově adresa, která je součástí pozemku p. č. st. číslo na list vlastnictví v k. ú. obec je jméno celé jméno žalované. Z výpisu z registru platebních informací je zřejmé, že o žalované zde nejsou žádné záznamy, dle výpisu z insolvenčního rejstříku nebylo proti žalované vedeno insolvenční řízení a dle výpisu z Centrální evidence exekucí ani exekuční řízení. Nadto doložila žalobkyně také tabulku statistiky rodinných účtů (Domácnosti bez vyživovaných dětí podle počtu členů) pro rok 2016, dále tabulku zachycující výši normativních nákladů na bydlení v roce 2022, tabulku životního minima od 1. 7. 2022 a existenčního minima 2022 a tabulku výdajů na konečnou spotřebu domácností sestavenou na základě dat Českého statistického úřadu.

5. Žalovaná byla k úhradě dlužných splátek úvěru vyzvána upomínkami ze dne 24. 9. 2022 a 25. 10. 2022, které jí byly odeslány, což soud zjistil z čestných prohlášení z týchž dnů, seznamu odeslaných upomínek a přehledu odeslaných zásilek. Dopisem ze dne 25. 11. 2022, jehož odeslání téhož dne žalobkyně doložila podacím lístkem, bylo žalované oznámeno zesplatnění úvěru a zároveň byla vyzvána k úhradě všech dlužných částek z titulu smlouvy o úvěru do 10 dnů ode dne odeslání této výzvy.

6. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“

7. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s (její) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.

8. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“

9. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení:„ (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“

10. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že„ Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“

11. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv.„ maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále také jen„ Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice:„ 1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že„ musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“ I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).

12. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je„ porovnání příjmů a výdajů“ a„ způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích„ nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených“.

13. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

14. Co se týče příjmů žalované, ty byly ze strany žalobkyně ověřeny prostřednictvím výplatních dokladů za měsíce červen 2022 a květen 2022, podle kterých činila průměrná čistá mzda žalované 21 093,50 Kč. Co se týče výdajové stránky, zde se žalobkyně spokojila pouze s údaji od žalované, které (kromě informace o tom, že žalovaná bydlí u rodičů, což byl doloženo čestným prohlášením matky žalované) dále nijak neověřovala. Zejména žalobkyně nepátrala po jiných závazcích žalované, především po její úvěrové historii a nezjišťovala její dosavadní dluhové zatížení, když nevyužila za tímto účelem příslušné registry bankovních a nebankovních úvěrových produktů (BRKI, NRKI), případně si nevyžádala za tímto účelem výpisy z bankovního účtu žalované. K tomuto soud podotýká, že prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jeho tvrzení. Pokud žalovaná jako svůj jediný pravidelný měsíční výdaj uvedla příspěvek matce na bydlení ve výší 3 000 Kč (byť žalobkyně do svých závěrů tuto částku nepoužila a vycházela z částky normativních nákladů na bydlení ve výši 5 809 Kč) a dále žalovaná uvedla, že nemá jiné úvěry bylo na místě, aby se žalobkyně nespokojila s pouhým tvrzením žalobkyně, ale též si toto tvrzení ověřila; to se však nestalo. Z uvedeného důvodu dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované.

15. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele absolutní neplatnost uzavřené smlouvy:„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“

16. Předmětnou smlouvu tak je nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 27 500 Kč (nikoliv 30 000 Kč, když 2 500 Kč bylo zasláno na jiný účet), a to z titulu bezdůvodného obohacení tak, jak je to upraveno v § 2993 občanského zákoníku:„ Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“

17. Soud žalobkyni přiznal jistinu ve výši 27 500 Kč včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalované s úhradou. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalované na zaslanou předžalobní výzvu ze dne 25. 11. 2022, jejíž odeslání téhož dne žalobkyně prokázala podacím lístkem. Jelikož byla žalované pro úhradu určena lhůta 10 dnů od odeslání výzvy, jejímž uplynutím se stal závazek splatným, byla povinna provést úhradu do 27. 12. 2022 a ode dne následujícího, tj. ode dne 28. 12. 2022, vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Soud tedy přiznal žalobkyni úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 500 Kč od 28. 12. 2022 do zaplacení.

18. Soud žalobu zamítl co do požadované části jistiny ve výši 2 500 Kč, neboť tato částka nebyla plněna žalované, a žalovaná se o ni neobohatila. Dále soud žalobu zamítl co do úroku ve výši 2 048 Kč, nákladů za zaslání upomínek ve výši 300 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 538 Kč a úroku ve výši 28,17 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 11. 2022 do zaplacení, neboť smlouva o úvěru byla shledána absolutně neplatnou a žalobkyni tak na tyto položky nevznikl nárok. Stran požadovaného úroku z prodlení soud připomíná, že žalovaná se dostala do prodlení až dne 28. 12. 2022, a to pouze s částkou 27 500 Kč, tudíž na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 11. 2022 do 27. 12. 2022 žalobkyni taktéž nárok nevznikl, stejně jako na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 500 Kč od 28. 12. 2022 do zaplacení, proto soud žalobu i v této části zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu právo. Žalobkyně požadovala zaplacení 47 695,31 Kč, přičemž jí bylo přiznáno 31 421,57 Kč (příslušenství soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku, tj. k 7. 11. 2023). Žalobkyně byla z 66 % úspěšná a z 34 % neúspěšná (z 32 % tak byla úspěšná žalovaná) a má tak vůči žalované právo na zaplacení 32 % náhrady nákladů řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 416 Kč a z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Advokát učinil tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé – žaloba, výzva k plnění). V projednávané věci jde jednoznačně o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, o čem svědčí množství obdobných návrhů podávaných ze strany žalobkyně ke zdejšímu soudu (např. pod sp. zn. 6 C 259/2023, sp. zn. 14 C 160/2023 či sp. zn. 6 C 104/2023) a je třeba určit výši náhrady nákladů řízení podle § 14b advokátního tarifu. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu 500 Kč a dále advokátu podle § 14b advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, opět za každý z úkonů. Celkem náklady žalobkyně (včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 3 594 Kč. Soud tak žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 150,08 Kč (32 % z 3 594 Kč).

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně (Velkomoravská 4, 695 46 Hodonín). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí, popřípadě návrhem na nařízení exekuce.