OSHO 14 C 153/2022-133

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Květoslavem Šárkou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované, 696 15 Čejkovice ⟪LB:lb_004⟫ pro vydání bezdůvodného obohacení

I. Řízení se částečně co do částky 28 083 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 26. 9. 2022 do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 207 517 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 26. 9. 2022 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 36 633 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení 235 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu bezdůvodného obohacení za užívání bytu číslo Anonymizováno adresa bez právního důvodu ze strany žalované. Předmětný byt nabyla na základě usnesení soudního exekutora o udělení příklepu ze dne datum s právní mocí dne datum, čímž byl převeden do výlučného vlastnictví žalobkyně. Žalovaná za užívání bytu žalobkyni neplatí. Obvyklé nájemné činí cca 12 000 Kč měsíčně, za období od 23. 3. 2021 do 31. 8. 2022 činí bezdůvodné obohacení žalovanou částku.

2. Žalobkyně následně při jednání vzala žalobu částečně zpět co do částky 28 083 Kč, neboť žalovaná byt užívala po dobu 526 dní a nikoliv podobu 589 dní. Dle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to až po zahájení jednání ve věci samé, a žalovaná s návrhem na částečné zpětvzetí nesouhlasila, musel se soud zabývat jejím nesouhlasem. Žalovaná však neuvedla žádný závažný důvod nesouhlasu a soud řízení v souladu s § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. v požadovaném rozsahu zastavil, jak plyne z výroku I. tohoto rozsudku

3. Žalovaná na svoji obranu uvedla, že předmětný byt je nadále ve společném jmění manželů žalované a bývalého manžela jméno FO, k jeho převodu došlo neoprávněně na základě neoprávněného exekučního příklepu, na bytu neváznou žádné dluhy, vše si žalovaná sama platí. Exekuce byla bez manželova vědomí a exekutor prodal jeho polovinu bytu bez jeho souhlasu. Předmětný byt žalovaná užívá.

4. Soud provedl dokazování, z něhož učinil následující skutková zjištění. Žalobkyně vlastní byt adresa. Nabývacím titulem bylo usnesení soudního exekutora o udělení příklepu spisová značka (spisová značka) ze dne datum (výpisy z katastru nemovitostí pro katastrální území adresa, LV č. hodnota). Obvyklé měsíční nájemné pro obdobné byty o velikosti 3+1 se v dané lokalitě pohybuje od 12 000 Kč za měsíc až po 14 000 Kč za měsíc a k předmětné nemovité věci byla stanovena cena 12 000 Kč (odhad Coloseum nemovitosti s.r.o. tržní ceny pronájmu ze dne 3. 1. 2023). Předmětný byt původně vlastnila žalovaná společně s manželem jméno FO. Žalovaná předmětný byt užívá (viz též protokol o jednání ze dne datum sp. zn spisová značka). Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne datum č. j. spisová značka, který nabyl právní moci dne datum, byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v adresa, č. j. spisová značka, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti žalované vyklidit předmětnou bytovou jednotku do 15 dnů od právní moci rozsudku. Proti žalované byla zahájena exekuce č.j. spisová značka k vymožení povinnosti vyklidit předmětný byt a usnesením nadepsaného soudu ze dne datum, č.j. spisová značka byl zamítnut návrh povinné (žalované) na zastavení exekuce.

5. Žalovaná soudu předložila velké množství dalších listin, kdy některé ani neoznačila k důkazu, soud tyto listiny považuje za irelevantní, bez přímého vztahu k předmětu tohoto řízení, když se vesměs jednalo o přípisy žalované na různé orgány brojící proti exekuci, proti dluhům apod. Tyto důkazy soud z důvodu hospodárnosti neprováděl.

6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: žalobkyně je vlastnicí předmětného bytu číslo adresa od 18. 4. 2020 na základě příklepu soudního exekutora. Tento byt užívá žalovaná bez právního důvodu. Obvyklé nájemné činí 12 000 Kč měsíčně. Soud tuto částku považuje za přiměřenou a odpovídající obvyklému nájemnému, neboť vychází ze stanoviska renomované realitní kanceláře. Žalovaná se proti této částce nějak nebránila a námitky proti ní neuplatnila. Proto soud nepovažoval za hospodárné zadávat vypracování znaleckého posudku. Za období od 23. 3. 2021 do 31. 8. 2022 (tj. 526 dní) činí obvyklé nájemné celkem 207 517 Kč.

7. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.). Podle § 1011 o. z.: vše, co někomu patří, všechny jeho věci hmotné i nehmotné, je jeho vlastnictvím. Podle § 1012 o. z. věta první: vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Podle § 1042 o. z.: vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje. Podle § 2991 o. z.: kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2999 odstavce 1 o. z.: není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání. Podle § 1970 o. z.: po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Žalobkyně je vlastnicí předmětného bytu dle § 1011 o. z., a má právo na ochranu svého vlastnictví proti tomu, kdo do jejího práva zasahuje dle § 1012 a 1042 o. z. V daném případě žalovaná zasahuje do jejího vlastnického práva tím, že užívá předmětný byt bez jakéhokoliv právního důvodu a za užívání tohoto bytu ničeho neplatí. Proto má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z., a to ve výši obvyklého nájemného dle § 2999 o. z. Za požadované období žalobkyně požaduje částku 207 517 Kč, což odpovídá obvyklému nájemnému za 526 dní (nájemné za jeden den při obvyklém nájemném 12 000 Kč měsíčně činí 394,52 Kč), a proto soud žalobě vyhověl, stejně jako co do požadovaného příslušenství tedy úroku z prodlení dle § 1970 o.z., když žalovaná byla vyzvána předmětnou žalobou úhradě svého dluhu. Výše úroku z prodlení je stanovena nařízením vlády 315/2013 Sb. a v okamžiku prodlení žalované činila 15 % ročně.

9. Pokud jde o námitku žalované, že byt byl exekutorem vydražen neoprávněně a že je tedy nadále vlastnicí předmětného bytu, k tomu soud uvádí, že námitky proti dražbě lze uplatnit pouze dle § 336k o.s.ř., který stanovuje postup v případě nesouhlasu s usnesením o příklepu. Se svými námitkami však žalovaná nebyla v rámci exekučního řízení úspěšná a nyní jí již žádný předpis neumožňuje domáhat se neplatnosti dražby a soud tuto nemůže přezkoumávat.

10. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší a žalovaná nenavrhla jiný postup.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nicméně zavinila částečné zastavení věci, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 36 633 Kč, přičemž tato částka představuje 76,16 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 88,08 % a úspěchu žalované v podobě částečného zastavení v rozsahu 11,92 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 11 780 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 235 600 Kč sestávající z částky 9 260 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 9 260 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 9 260 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 16. 2. 2023 náhrada 1 336,23 Kč za 120 ujetých km v částce 936,23 Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,9 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 30 016,23 Kč ve výši 6 303,41 Kč.

12. Pokud jde o § 142a o.s.ř., dle kterého žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, může soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti žalobci přiznat i v případě, že žalobce žalovanému výzvu k plnění za podmínek uvedených v odstavci 1 nezaslal, soud vycházel ze stanoviska žalované, která proti jakémukoliv placení za užívání bytu brojí, a to již učinila v rámci předchozího řízení vedeného pod sp. zn. spisová značka a sp. zn. spisová značka je tedy zřejmé, že i kdyby byla taková předžalobní výzva žalované zaslána, k dobrovolnému uhrazení by ze strany žalované nedošlo. To považuje soud za výjimečný důvod hodný zvláštního zřetele, pro který náhradu nákladů řízení žalobkyni přiznal. Soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. února 2015 sp. zn. spisová značka: „Při rozhodování o náhradě nákladů řízení nelze izolovaně posuzovat (jen) to, zda žalobce způsobem určeným § 142a o. s. ř. vyzval žalovaného k plnění, nýbrž je nezbytné přihlédnout i k dalším okolnostem konkrétní věci, zejména pak k povaze (a výši) uplatněné pohledávky (za účelem uvážení, zda vskutku při naplnění obecné míry obezřetnosti lze uvažovat o „opomenutí“ dlužníka pohledávku zaplatit), k postoji dlužníka k (následně) uplatněné pohledávce, jakož i k reakci dlužníka na zahájení soudního řízení a doručení žaloby.“, či sp. zn. spisová značka ze dne 15. dubna 2015: „Pro rozhodování o náhradě nákladů řízení je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu, nebude absence výzvy podle ustanovení § 142a o. s. ř. zásadně důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v případech, kdy žalovaný (dlužník) ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popřípadě jinak nepřivodí jeho zánik (např. započtením). Není-li totiž dlužník ochoten (nebo schopen) existující dluh ve lhůtě odpovídající ustanovení § 142a o. s. ř. zaplatit, není dán sebemenší důvod sankcionovat pochybení věřitele, jde-li o absenci předžalobní výzvy k plnění“.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.