OSHO 20 C 40/2023-51

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 12 231 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 3. 9. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 2 430 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 430 Kč od 5. 12. 2021 do 2. 9. 2022, zákonný úrok z prodlení z částky 2 430 Kč od 3. 9. 2022 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 980 Kč a smluvní úrok z prodlení 0,1% denně z částky 11 430 Kč od 5. 12. 2021 do 4. 3. 2022, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 675,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně, anonymizováno jméno příjmení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 12 231 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovanou prostřednictvím webové stránky webová adresa uzavřela dne 15. 11. 2021 Smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalované částku ve výši 9 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že poskytnuté plnění spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 430 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 880,89 Kč vrátí do 4. 12. 2021 a současně žalobkyně uvádí, že mimo tyto částky požaduje i účelně vynaložené náklady ve výši 980 Kč a příslušenství soudní cestou. Před uzavřením smlouvy o úvěru prověřila žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr na základě lustrace v databázích ISIR, CEE, katastrální rejstřík, registr politicky aktivních osob, registr„ sankční seznamy“, registr hledaných osob, registr neplatných dokladů MVČR a registr anonymizováno, právnická osoba a porovnáním žalovanou uváděných příjmů a výdajů.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a po celou dobu zůstala nečinná. Následně soud nařídil jednání, ke kterému se žalovaná bez omluvy nedostavila a žalobkyně se z jednání omluvila a na tomto jednání provedl soud předložené důkazy, ze kterých zjistil následující skutečnosti.

3. Žalobkyně s žalovanou podepsaly prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 4. 10. 2021 smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním. Smlouva byla žalované zobrazena prostřednictvím webové stránky webová adresa a žalovaná smlouvu podepsala elektronickým SMS kodem, který byl zaslán na její mobilní telefon. Současně dle„ autorizace ověření totožnosti“ došlo k ověření totožnosti žalované prostřednictvím jí zaslané autorizační platby z jejího bankovního účtu na účet žalobkyně. Na základě smlouvy byly dne 4. 10. 2021 žalované poukázány na její účet finanční prostředky ve výši 9 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 2 430 Kč do 4. 12. 2021. Žalované byly poskytnuty údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru a nedílnou součástí smlouvy byl i sazebník platný od 1. 9. 2020 a Všeobecné obchodní podmínky.

4. Dle výpisu žalobkyně o posouzení úvěruschopnosti žalované činila výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalované 11 089 Kč, když sama žalovaná tvrdila, že její příjem činí 13 000 Kč a výše tvrzených pravidelných výdajů je 500 Kč. Z výpisu z účtu žalované dále soud zjistil, že dne 13. 9. 2021 si žalovaná vzala u právnická osoba půjčku ve výši 7 900 Kč, má příjem pocházející z úřadu práce ve výši 11 089 Kč a občasné nepravidelné příjmy, objevuje se zde pravidelný výdaj 6 100 Kč, pravděpodobně nájem, když v minulosti byla žalovaná zaměstnaná u právnická osoba, avšak v době poskytnutí půjčky jí již mzda od zaměstnavatele nechodila. Dále soud zjistil, že v domácnosti žijí 3 osoby. Jiné důkazy k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované nebyly žalobkyní soudu předloženy.

5. Z obecných principů posuzování a filozofie Společnosti bylo zjištěno, jakým způsobem žalobkyně zkoumá úvěruschopnost klientů. Nejprve posuzuje platnost a věrohodnost dokladů poskytnutých spotřebitelem. Současně je spotřebitel lustrován v databázích, na základě údajů od spotřebitele proběhne bodové ohodnocení. Na základě výdajů uvedených spotřebitelem probíhá jejich faktické dopočítávání žalobkyní dle jeho regionu trvalého bydliště, je stanovena minimální výše výdajů. Při výpočtu výdajů žalobkyně využívá částky životního minima a ukazatele nákladů na život v krajích ČR (regionální koeficient) na základě interních pravidel pro identifikaci posuzování úvěruschopnosti. Současně společnost bere v úvahu i možné negativní scénáře, které mohou nastat v průběhu splácení, a to např. riziko zvýšení pohyblivých úrokových sazeb atd.

6. Výzvou ze dne 25. 8. 2022, která byla odeslána téhož dne, byla žalovaná vyzvána k uhrazení dlužné částky, a to do tří dnů od doručení výzvy.

7. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

10. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

11. Soud má po hodnocení předložených listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně a žalovaná podepsali dne 4. 10. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaná v den podpisu obdržela na účet částku 9 000 Kč.

12. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by ji žalovaná sjednala z pozice podnikatele. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru proto bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., neboť dané porušení povinnosti poskytovatele zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.).

13. Žalobkyně neprokázala, že by před podpisem úvěrové smlouvy dostatečně ověřovala majetkové poměry žalované. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost žalované zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Příjmy žalované byly přezkoumány z výpisu z účtu, když bylo zjištěno, že žalovaná má nepravidelný příjem, ověřený ve výši 11 089 Kč z úřadu práce a pravidelné výdaje 6 100 Kč. Současně smlouva byla splatná do 4. 12. 2021, tj. za dva měsíce od poskytnutí, kdy žalovaná se zavázala uhradit cca 11 500 Kč, tj. cca 5 750 Kč měsíčně. Už jen tímto prostým porovnáním je zřejmé, že žalovaná nemohla být schopna uhradit předmětnou částku, když výdaje převyšují příjmy, když v tomto nejsou zohledněny další výdaje na jídlo, ošacení, drogerii, léky atd. Z ničeho nelze dovodit, že by se žalobkyně mohla spokojit jen s neověřenými a nekonkrétními tvrzeními žalované o jejích příjmech a výdajích. Žalobkyně se nemůže své zákonné povinnosti zkoumat tzv. bonitu spotřebitele zprostit prostým spoléháním se na správnost údajů sdělených klientem, bez požadavku na doložení patřičných dokladů a podkladů. Takový přístup je nedostačující a nemůže požívat právní ochrany. Je totiž obecně známým faktem, že žadatelé o úvěr jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak nadhodnocují své příjmy nebo naopak zkreslují své výdaje a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a dluhové zatížení. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit spoléháním se na pravdivost tvrzení dlužníka. Jedná se o jeho veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě, tuto nelze jakkoliv přenášet na spotřebitele. S ohledem na § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru bylo ostatně zákonnou povinností žalobkyně nejenom žádat od žalované listiny potřebné pro řádné posouzení jeho způsobilosti splatit poskytnutý úvěr, ale rovněž i tyto podklady uchovávat po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

14. Předmětnou smlouvu je tedy třeba považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované a žalobkyně tak měla vůči žalované od počátku právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny ve výši 9 000 Kč. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. K vrácení jistiny byla žalovaná povinna do tří dnů od doručení výzvy k úhradě. Výzva k úhradě byla žalované odeslána dne 25. 8. 2022 a v souladu s § 573 o. z. se má za to, že jí byla doručena dne 30. 8. 2022, a proto byla žalovaná povinna plnit dluh do 2. 9. 2022, když soud tuto dobu k plnění považuje za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání mezi účastníky vzhledem k tomu, že žalovaná byla zcela pasivní, a proto žalobkyni vznikl nárok i na úhradu úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., a to z částky 9 000 Kč od 3. 9. 2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně.

16. Ve zbývající části soud žalobu zamítnul, když se jednán o nároky vyplývající z absolutně neplatné úvěrové smlouvy.

17. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný a náleží jí tedy právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu jejího úspěchu (výrok I. – cca 65 % včetně kapitalizovaného příslušenství) a neúspěchu (výrok II. – 35% včetně kapitalizovaného příslušenství) ve věci, tj. 30% z celkových nákladů, tedy 675, 60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 231 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud aplikoval § 14b vyhlášky, jelikož se ve věci jedná o formulářovou žalobu v intencích nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, tj. o návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob a účastníků předmětu řízení dostatečně individualizován, kdy základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření bude totožný či jen s drobnými odchylkami, z rozhodovací praxe soudu je známo, že obdobné návrhy žalobkyně podala opakovaně (např. u zdejšího soudu sp. zn. 27 C 2/2023, 4 C 48/2023, 6 C 48/2023). Za doplnění žaloby soud náhradu nákladu nepřiznal, když informace zde uvedené, měly být součásti žaloby, tedy tento úkon nelze považovat za účelný.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.