OSHO 6 C 252/2022-105

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Houžvičkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovaným: 1. celé jméno žalovaného, datum narození ⟪LB:lb_004⟫ bytem adresa žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ 2. celé jméno žalované, datum narození ⟪LB:lb_006⟫ bytem adresa žalované ⟪LB:lb_007⟫ oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_008⟫ anonymizováno adresa ⟪LB:lb_009⟫ o určení vlastnického práva k nemovitostem

I. Určuje se, že Česká republika je výlučným vlastníkem pozemku parc. číslo v k.ú. obec a obci obec a určuje se, že žalobkyně je příslušná hospodařit s tímto pozemkem jako majetkem státu.

II. Žalovaní číslo) a číslo) jsou povinni společně a nerozdělně zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce náklady řízení ve výši 23 301,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal určení, že Česká republika je výlučným vlastníkem pozemku parc. číslo v k. ú. obec a obci obec, a zároveň že žalobkyně je příslušná hospodařit s tímto pozemkem, jako s majetkem státu. Žalobce uvedl, že má příslušnost hospodaření s majetkem státu mimo jiné ve vztahu k pozemku parc. číslo v k. ú. obec (dále jen předmětný pozemek). Dále žalobce uvedl, že předmětný pozemek je evidován v katastru nemovitostí na list vlastnictví vedeném u KÚ pro územní celek, stát. instituce, přičemž k předmětnému pozemku je evidován duplicitní údaj o vlastnickém právu, a to jednak ve prospěch České republiky coby výlučného vlastníka předmětného pozemku a současně ve prospěch žalovaných, v jejichž případě je evidován každý z žalovaných jako podílový spoluvlastník s podílem o velikosti ideální jedné poloviny. Žalobce dále uvedl, že má za to, že zde existuje naléhavý právní zájem na podané žalobě právě z důvodu evidence duplicitního vlastnického práva. Žalobce je přesvědčen, že se jedná o pozemek, který by měl být pouze ve vlastnictví České republiky, a to z důvodu uzavřených smluv o převodu nemovitostí, konkrétně smlouvy o převodu nemovitostí ze dne 26. 11. 1980 a ze dne 4. 9. 1982 Smlouvou o převodu nemovitosti ze dne 26. 11. 1980 měl kupující Československý stát - Okresní správa silnic obec nabýt vlastnické právo k parcele oddělené z pozemku označeného v předmětné kupní smlouvě jako pozemek parc. číslo v k.ú. obec, označené jako díl K1 o výměře číslo m² a vymezené dle geometrického plánu anonymizováno obec č. tel. číslo, která se slučovala s pozemkem parc. číslo. Dle smlouvy o převodu nemovitosti ze dne 4. 9. 1982 pak opět Československý stát - Okresní správa silnic obec nabyla vlastnické právo k parcele oddělené z pozemku označeného v předmětné kupní smlouvě jako parc. číslo v k.ú. obec, označené jako díl l1 o výměře číslo m² vymezené opět ve shora zmíněném geometrickém plánu, která se rovněž slučovala s pozemkem parc. číslo. Žalobce má tedy za to, že na základě těchto nabývacích titulů je Česká republika vlastníkem předmětné parcely. I v případě, že by stát nenabyl vlastnictví k předmětnému pozemku na základě shora uvedených smluv, má za to, že jej získal prostřednictvím vydržení.

2. Žalovaní s názorem žalobce nesouhlasili, uvedli, že předmětný pozemek nabyli v rámci dědického řízení po panu jméno celé jméno žalovaného na základě usnesení soudu o dědictví vydaného Okresním soudem v Hodoníně, č.j. číslo jednací, ze dne datum rozhodnutí, který pak nabyl vlastnictví k předmětnému pozemku na základě rozhodnutí totožného soudu o dědictví sp.zn. spisová značka. Žalovaní, ani jejich právní předchůdce pak nikdy žádné finanční vypořádání neobdrželi, ani s nimi žádná kupní smlouva uzavřena nebyla. Z podkladů, které však mají k dispozici, zejména ze sdělení Katastrálního úřadu obec ze dne 23. 5. 2001 a ze sdělení pozemkový úřad ze dne 6. 11. 2006 naopak vyplývá, že geometrický plán číslo na základě kterého mělo dojít k odkupům pozemků právními předchůdci ŘSD, z nichž následně vznikl předmětný pozemek parc. číslo v k.ú. obec o výměře anonymizováno m², byl vyhotoven chybně. Chyba měla vzniknout tím, že silnice zasáhla částečně scelení, které není v geometrickém plánu podchyceno, a tak byl proveden odkup pozemků od nevlastníků. příjmení číslo v k.ú. obec tehdy ve vlastnictví právního předchůdce žalobkyně na základě chybně provedeného geometrického plánu nikdy vykoupena nebyla. Dále žalovaní uvedli, že k vydržení pozemku dojít nemohlo, neboť právní předchůdce žalobce byl o sporném stavu informován a nemohla tak být splněna desetiletá vydržecí lhůta, když pan jméno celé jméno žalovaného usiloval minimálně od 90. let o uvedení stavu ohledně pozemku v jeho vlastnictví do skutečného stavu. Navrhli tedy žalobu zamítnout.

3. Za základě provedeného dokazování ve věci soud zjistil následující skutkový stav:

4. Z výpisu z katastru nemovitostí list vlastnictví vedeném u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, stát. instituce soud zjistil, že k předmětnému pozemku parc. číslo v k.ú. obec je evidován duplicitní údaj o vlastnickém právu, a to jednak ve prospěch České republiky jako výlučného vlastníka a současně ve prospěch žalovaných, v jejichž případě je evidován u každého z žalovaných jako podílové spoluvlastnictví s podílem o velikosti ideální jedné poloviny. Ředitelství silnic a dálnic České republiky má příslušnost hospodařit s majetkem státu.

5. Ze Zřizovací listiny Ředitelství silnic a dálnic ze dne 11. 12. 1996 ve znění dalších dodatků soud zjistil, že zřizovatelem Ředitelství silnic a dálnic České republiky je Ministerstvo dopravy a spojů České republiky, že žalobce je státní příspěvkovou organizací a hospodaří dle vyhlášky č. 205/1991 Sb., zároveň je právnickou osobou vystupující v právních vztazích svým jménem a nesoucí odpovědnost z těchto vztahů vyplývající. Žalobkyně je oprávněna hospodařit s předmětným pozemkem coby jí svěřeným majetkem státu.

6. Ze Smlouvy o převodu nemovitosti ze dne 26. 11. 1980 soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi prodávající jméno příjmení a jméno příjmení na straně jedné a Československým státem - Okresní správou silnic obec na straně druhé, a to k části pozemku parc. číslo oddělené jako parcela označená jako díl„ K1“ o výměře číslo m² v k.ú. obec vymezená dle geometrického plánu SG obec č. tel. číslo (dále jen geometrický plán), která se slučovala s pozemkem parc. číslo.

7. Z výpisu z evidence nemovitosti soud zjistil, že pro jméno příjmení a jméno příjmení bylo k pozemku parc. číslo v k.ú. obec zapsáno vlastnické právo ve formě podílového spoluvlastnictví, pro každou ideální ½.

8. Ze Smlouvy o převodu nemovitosti ze dne 4. 9. 1982 soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi jméno příjmení na straně jedné a Československým státem - Okresní správou silnic obec na straně druhé, a to k části pozemku parc. číslo oddělené jako parcela označená díl„ l1“ o výměře číslo m² v k.ú. obec vymezená dle geometrického plánu, která se rovněž slučovala s pozemkem parc. číslo.

9. Z usnesení Státního notářství v obec ze dne 11. 6. 1982, sp. zn. spisová značka a z usnesení Státního notářství v obec ze dne 11. 6. 1982, sp. zn. spisová značka soud zjistil, že jméno příjmení se stal dědicem veškerého dodatečně zjištěného jmění (pozemku parc. číslo) po zůstavitelce paní jméno příjmení a jméno příjmení.

10. Ze spisu Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. spisová značka soud zjistil, že oba žalovaní získali v pozůstalostním řízení po zemřelém jméno celé jméno žalovaného každý ideální ½ pozemku parc. číslo v k.ú. obec.

11. Z dědického spisu Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. spisová značka soud zjistil, že jméno celé jméno žalovaného získal pozemek parc. číslo v rámci dědického řízení po zemřelé jméno příjmení.

12. Z výpisu evidence nemovitostí soud zjistil, že jméno celé jméno žalovaného měl zapsán k pozemku parc. číslo v k.ú. obec vlastnické právo.

13. Z geometrického plánu vyhotoveného dne 15. 2. 1979 soud zjistil, že v tomto geometrickém plánu byl vyčleněn díl K1 z parcely číslo v k.ú. obec a díl l1 z parcely číslo v k.ú. obec, přičemž tyto díly se měly sloučit s pozemkem parc. číslo.

14. Předmětný pozemek byl vymezen na základě výkazu změn z 22. 9. 1998, jež byl proveden dle záznamu podrobného měření změn vyhotoveném Katastrálním úřadem obec dne 6. 4. 1998 č. záznamu číslo. Předmětný pozemek vznikl z dřívější parcely číslo. Z pozemku parc. číslo vznikla mimo jiné i předmětná parcela.

15. Z korespondence, kterou vedl pan jméno celé jméno žalovaného s žalobcem (jeho právním předchůdcem), soud zjistil, že pan jméno celé jméno žalovaného usiloval o majetkoprávní vyrovnání za předmětný pozemek. První dopis, který jméno celé jméno žalovaného zaslal Správě a údržbě silnic, je ze dne 23. 3. 1995. V něm uvádí, že v katastru územní celek vlastní parcelu číslo která po scelení činí výměru číslo m² a v současné době jej užívá Zemědělské družstvo obec. příjmení, tj. 848 m² tvoří silnice. Žádá tedy o stanovení datumu k sepsání smlouvy na odprodej pozemku. Dále následovala korespondence ze dne 1. 2. 2001, 12. 1. 2000, 8. 2. 1999 a 14. 2. 2005.

16. Z Rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu Hodonín soud zjistil, že návrh jednoduchých pozemkových úprav v území s nedokončeným scelovacím řízením v katastrální uzemí v trati„ anonymizováno“ a v trati„ anonymizováno“ zpracovaný projekční právnická osoba, spol s. r. o. se schvaluje.

17. Ze sdělení Katastrálního úřadu obec panu jméno celé jméno žalovaného ze dne 23. 5. 2001 soud zjistil, že šetřením v katastru nemovitosti bylo zjištěno, že předmětná parcela je vedena ve vlastnictví České republiky - Správa a údržba silnic obec. Výkup těchto parcel byl proveden na základě chybně vyhotoveného geometrického plánu. Chyba vznikla tím, že silnice zasáhla částečné scelení, které není v geometrickém plánu podchyceno, a tak byl proveden odkup od vlastníků, kteří v této lokalitě nic nevlastní. Z parcely jméno celé jméno žalovaného GP číslo výkup proveden nebyl. Proto Katastrální úřad provede zápis na duplicitní list vlastnický, kde budou vyznačeni vlastníci parcel po scelení, a dále Správa a údržba silnic obec.

18. Z výzvy k uzavření souhlasného prohlášení ze dne 30. 6. 2021 soud zjistil, že žalobce vyzýval žalovaného číslo) a žalovanou číslo) k uzavření souhlasného prohlášení o uznání vlastnictví České republiky k předmětnému pozemku. K tomu žalobce doložil i podací lístky.

19. Při právním posouzení věci soud postupoval dle níže uvedených ustanovení zák. č. 40/1964 Sb.

20. Dle § 133 zákona č. 40/1964 Sb. o. z., účinného do 31. 12. 1991 Sb., osobního vlastnictví k věci lze nabýt koupí, darem, nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem.

21. Dle § 134 odst. 1 o.z., ve znění účinném do 31.12.1982, oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li věc nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Dle odst. 3 téhož do doby podle odst. 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.

22. Dle § 134 odst. 2 o. z., ve znění účinném do 31.12.1982, převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví účinností smlouvy. K její účinnosti je třeba registrace státním notářstvím, nejde-li o převod do socialistického vlastnictví.

23. Především je třeba uzavřít, že žalobce má s ohledem na duplicitní zápis vlastnického práva k předmětnému pozemku právní zájem na podané určovací žalobě (viz např. nález Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 3207/10 ze dne 31.8.2011).

24. Co se týče tvrzení žalobce, že Česká republika nabyla vlastnické právo k předmětnému pozemku na základě výše uvedených smluv, soud uvádí, že dřívější občanský zákoník lpěl na zásadě spočívající v tom, že nikdo nemůže převést na jiného více práv, než sám má. Právě uvedená zásada tedy znamená, že vlastnické právo bylo možno nabýt pouze od vlastníka, neboť pouze vlastníku svědčí oprávnění vlastníka obsažená ve výše uvedeném citovaném ustanovení. Tedy pouze vlastník je oprávněn předmět svého vlastnictví zcizit.

25. S ohledem na shora uvedené proto soud musí uzavřít, že právní předchůdce žalobce nezískal vlastnictví k předmětné nemovitosti na základě dvou shora uvedených smluv, a to z důvodu, že zcizitelé nebyli vlastníky dílů vymezených v geometrickém plánu z pozemků parc. číslo v k.ú. obec.

26. Jak bylo dodatečně zjištěno, došlo k chybnému vyhotovení geometrického plánu, když chyba vznikla tím, že silnice zasáhla částečně scelení, které však není v geometrickém plánu podchyceno, a tak byl proveden odkup od osob, kteří v této lokalitě ničeho nevlastnili. Nedošlo tedy mimo jiné k odkupu pozemku parc. číslo kterou v tu dobu vlastnil již pan jméno celé jméno žalovaného.

27. Z tohoto důvodu se proto soud zabýval i otázkou vydržení předmětného pozemku, kterou žalobce v žalobě uplatnil. Soud postupoval dle ust. § 134 o.z., z něhož vyplývá, že vlastnické právo vydržením lze nabýt jak k věcem movitým, tak nemovitým - tedy k pozemkům.

28. Soud na okraj uvádí, že existence tohoto institutu je opodstatněna společenskou potřebou uvést do souladu faktický stav věci se stavem právním. Pro nabytí vlastnického práva vydržením je nezbytné splnit podmínky nepřetržité držby, která v případě nemovitostí činila deset let. Vlastnické právo vydržením pak může nabýt pouze držitel, který je držitelem oprávněným. Oprávněným držitelem je v souladu s ustanovením § 130 o. z. pouze taková osoba, která vykonává faktické panství nad věcí nebo taková, která vykonává právo pro sebe, nakládá s věcí jako s vlastní a je současně v dobré víře, a to se zřetelem ke všem okolnostem, že jí věc nebo právo patří. Dle rozhodnutí Rc 40/00 způsobilým předmětem vydržení vlastnického práva je i pozemek, který je částí parcely. Dle rozhodnutí Rc 50/00 do doby, po kterou měl oprávněný držitel věc v držbě, je třeba pro účely vydržení započíst i dobu, po kterou věci držel před 1.1.1992, aoiv případě, že šlo o věc ve státním vlastnictví.

29. V daném případě soud konstatuje, že žalobkyně (právní předchůdce žalobce) nakládala s věcí jako s věcí vlastní. Lze ji tedy hodnotit jako oprávněného držitele, jenž vykonával faktické panství nad věcí a zároveň byl v dobré víře, že jí toto právo patří, a to na základě domnělého (putativního) titulu, kterým byly dvě výše zmíněné smlouvy. Právní předchůdce žalobce byl v dobré víře, že jeho právní titul platně existuje a že se stal vlastníkem předmětných parcel. Tyto parcely pak nepřetržitě držel po dobu deseti let a až teprve v březnu roku 1995 se dozvěděl o skutečnostech, jež znamenaly zánik jeho dobré víry. V uvedenou dobu se totiž dozvěděl, že vlastníkem předmětné parcely je pan jméno celé jméno žalovaného. I když je dobrá víra a psychický stav držitele subjektivní záležitostí, tak je třeba věc vždy hodnotit objektivně, nikoliv pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka.

30. Se zřetelem ke všem okolnostem pak soud uvádí, že omyl držitele, ze kterého jeho přesvěcení o existenci drženého práva vychází, je omluvitelný. Právní předchůdce žalobce totiž nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nepatří. Právní předchůdce žalobce v rámci budování silnice vycházel ze zpracovaného geometrického plánu, o jehož správnosti neměl pochyb, na základě něj uzavřel s domnělými vlastníky smlouvy o převodu částí parcel, za které zaplatil finanční obnos – kupní cenu, když na předmětných částech poté zbudoval samotnou silnici. Lze tedy uzavřít, že s ohledem na okolnosti a povahu daného případu lze vycházet z toho, že právní předchůdce žalobce neměl důvod mít jakékoliv pochybnosti o tom, že nabývá části parcel, přičemž tato jeho dobrá víra trvala nepřetržitě od okamžiku uzavření těchto dvou smluv až do března roku 1995, kdy právní předchůdce žalovaných tuto jeho dobrou víru narušil.

31. Je třeba konstatovat, že žalovaní neprokázali, že by jejich právní předchůdce pan jméno celé jméno žalovaného učinil před výše uvedeným datem (březen 1995) nějaký úkon, který by znamenal narušení, resp. zánik dobré víry žalobce. Jak sami žalovaní uvedli, ocitli se v důkazní nouzi, kdy pan jméno celé jméno žalovaného zemřel a zanechal pouze soudu předložené listinné materiály.

32. S ohledem na shora uvedené proto soud dospěl k závěru, že žalobce vlastnické právo k předmětnému pozemku vydržel, kdy v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 22 Cdo 2273/98 do doby, po kterou měl oprávněný držitel věc v držbě, je třeba pro účely vydržení započíst i dobu, po kterou věc držel před 1. 1. 1992, a to i v případě, že šlo o věc ve státním vlastnictví. Nejpozději ke dni 4. 9. 1982 tak žalobce předmětný pozemek vydržel (viz. rovněž rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 22 Cdo 306/2001).

33. S ohledem na výše uvedené proto soud žalobě vyhověl.

34. Navržený důkaz, a to sdělení Pozemkového úřadu Hodonín z roku 2006 soud neprováděl, když má za to, že ve věci byl řádně a úplně zjištěn skutkový stav věci, další provádění dokazování by bylo v rozporu s procesní ekonomií.

35. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého žalobce byl úspěšný, proto mu přísluší právo na náhradu nákladů řízení proti žalovaným, jež se stávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem ve výši 12 400 Kč, kterému náleží odměna ve výši 3 100 Kč stanovená dle § 9 odst. 4 písm. b) a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč za každý ze čtyř úkonů (převzetí a přípravu zastoupení, sepis výzvy ze dne 30.5.2022, sepis žaloby a účast na jednání soudu dne 27.4.2023) dle § 11 odst. 1 a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. za každý úkon ve věci, tedy 1 200 Kč, dále z cestovní náhrady podle § 13 a. t. v celkové částce 1 124,88 Kč (viz níže), z náhrady za ztrátu času dle § 14 odst. 1 a 3 a.t. ve výši 100 Kč za každou půlhodinu strávenou na cestě, tj. 400 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 3 176,22 Kč. Veškeré náklady řízení tak představují částku ve výši 23 301,10 Kč.

36. V souvislosti s cestou realizovanou dne 27. 4. 2023 představuje cestovné částku 1 124,88 Kč za 145 ujetých km (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,8 l číslo km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a.t.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaní povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.