OSHO 13 C 170/2023-103

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Podveskou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Anonymizováno ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o vydání věci a zaplacení 16 200 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen vydat žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku následující věci:

a) knihu „Převrat“, autor Oldřich Jurman, signatura 2-1442.165,

b) knihu „Deset let s Václavem Havlem“, autor Ladislav Špaček, signatura 2-1283.314,

c) knihu „Nemocnice na kraji města“, autor Jaroslav Dietl, signatura PK-0107.850.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 200 Kč spolu s úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky 9 870 Kč od 11. 5. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 4 710 Kč od 16. 3. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 1 620 Kč od 7. 2. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. V části, v níž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 620 Kč za období od 5. 2. 2024 do 6. 2. 2024 se žaloba zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se z titulu svého vlastnictví domáhala vydání knih specifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaný si tyto knihy od žalobkyně vypůjčil na základě smlouvy o výpůjčce. Pro případ, že by vydání knih nebylo možné, požadovala žalobkyně náhradu škody, a to ve výši 269 Kč, 314 Kč a 271,20 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 16 200 Kč za včasné nevrácení těchto knih. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou smluvní pokuty požadovala žalobkyně po žalovaném rovněž zaplacení úroku z prodlení, a to z částky 9 870 Kč od 11. 5. 2022, z částky 4 710 Kč od 16. 3. 2023 a z částky 1 620 Kč ode dne doručení žaloby, vždy v zákonné výši až do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi účastníky došlo dne 18. 1. 2020 k uzavření rámcové smlouvy o výpůjčce, na základě níž měly být následně uzavírány jednotlivé smlouvy o výpůjčce, a to formou potvrzení o výpůjčce. V rámcové smlouvě bylo dohodnuto, že součástí každé smlouvy o výpůjčce se stane také knihovní řád ve znění účinném ke dni podpisu potvrzení o výpůjčce, jímž bude žalovaný vázán. V rámcové smlouvě bylo též výslovně uvedeno, že došlo k dohodě o sjednání smluvních pokut tak, jak jsou uvedeny v knihovním řádu (a jeho přílohách) účinném ke dni podpisu potvrzení o výpůjčce. V oddíle D4. „Poplatky, náhrady, zálohy a náhrada škody“ knihovního řádu bylo v odstavci 3. zakotveno oprávnění žalobkyně v případě uplatnění nároku na vrácení knihovní jednotky u soudu požadovat současně vrácení knihovní jednotky a pro případ nemožnosti tohoto vrácení z důvodu její ztráty či zničení náhradu škody stanovené dle knihovního řádu, přičemž v případě, že čtenář neprokáže, že knihovní jednotku ztratil nebo byla zničena, má se za to, že knihovní jednotku lze vrátit. V odstavci 6. téhož oddílu knihovního řádu je stanoveno, že uživatel je povinen v případě prodlení s vrácením knihovní jednotky uhradit smluvní pokutu uvedenou v příloze knihovního řádu – Ceníku placených služeb a poplatků, který je nedílnou součástí knihovního řádu a součástí smlouvy o výpůjčce. Dle tohoto ceníku činí smluvní pokuta u absenční výpůjčky za jednu knihovní jednotku a jeden den 5 Kč.

4. Z jednotlivých potvrzení o výpůjčce bylo zjištěno, že si žalovaný dne 11. 2. 2020 vypůjčil knihovní jednotku „Nemocnice na kraji města“, autor Jaroslav Dietl, signatura PK-0107.850, kterou měl vrátit do 13. 3. 2020; dne 15. 2. 2020 si vypůjčil knihovní jednotku „Převrat“, autor Oldřich Jurman, signatura 2-1442.165, kterou měl vrátit do 17. 3. 2020; a dne 3. 3. 2020 si vypůjčil knihovní jednotku „Deset let s Václavem Havlem“, autor Ladislav Špaček, signatura 2-1283.314, kterou měl vrátit do 3. 4. 2020. Z dopisu ze dne 18. 8. 2020 (Předžalobní upomínka a pokus o smír), dopisu ze dne 3. 2. 2021 i z dopisu ze dne 20. 4. 2022 soud zjistil, že s ohledem na nouzový stav a uzávěru knihovny byl žalovanému termín výpůjček posunut do 30. 6. 2020.

5. Dopisem ze dne 18. 8. 2020 (Předžalobní upomínka a pokus o smír) žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení vypůjčených knih a k úhradě dlužné částky za „zpozdné“. Tato předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána opětovně v příloze emailu ze dne 1. 9. 2020 na emailovou adresu uvedenou žalovaným v čtenářské kartě. Dopisem ze dne 3. 2. 2021 žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení dotčených knihovních jednotek a k úhradě smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, a to do 14 dnů od odeslání této výzvy. Dopisem ze dne 20. 4. 2022 opětovně vyzvala žalobkyně žalovaného k vrácení knih a k úhradě smluvní pokuty ve výši 9 870 Kč za dobu od 1. 7. 2020 do 20. 4. 2022, a to do 10. 5. 2022. Zásilka byla uložena u pošty a následně vrácena žalobkyni z důvodu jejího nevyzvednutí žalovaným. Emailem ze dne 1. 3. 2023 byl žalovaný znovu vyzván k vrácení knih a k úhradě částky 14 580 Kč (tj. smluvní pokuty za období od 1. 7. 2020 do 28. 2. 2023) do 15. 3. 2023. Žaloba byla žalovanému doručena na adresu adresa (tedy na adresu trvalého bydliště) dne 5. 2. 2024.

6. Z předložených listin má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o výpůjčce tak, jak ji upravuje § 2193 občanského zákoníku: „Smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání.“ Žalovaný nesplnil svoji povinnost vrátit vypůjčené knihy ve sjednaném termínu a žalobkyně jako vlastník je tudíž oprávněna požadovat jejich vydání, tak jak to předpokládá § 1040 odst. 1 občanského zákoníku: „(1) Kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.“ Pro případ nevrácení vypůjčených knihovních jednotek ve stanovené lhůtě byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve smyslu § 2048 občanského zákoníku: „Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.“

7. Žalobkyně je příspěvkovou organizací zřízenou Ministerstvem kultury dle § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon). Jde o organizaci zřízenou za účelem poskytování veřejných knihovnických a informačních služeb a v rámci nich zpřístupňovat knihovní dokumenty z knihovního fondu knihovny a dále je oprávněna vydat knihovní řád, v němž stanoví podrobnosti poskytování knihovnických a informačních služeb.

8. Žalovaný nesplnil svou povinnost vrátit vypůjčené knihy v dohodnutém, resp. prodlouženém termínu do 30. 6. 2020 a nevrátil je doposud, tyto knihy, které jsou ve vlastnictví žalobkyně, neprávem zadržuje, a soud proto žalobě vyhověl a žalovanému uložil knihy žalobkyni vydat.

9. Pokud jde o v žalobě uplatněný eventuální petit znějící na náhradu škody za dotčené knihy ve výši 269 Kč, 314 Kč a 271,20 Kč (ve smyslu náhrady škody, tedy náhrady za ztrátu či zničení zažalovaných knih), soud o tomto eventuálním petitu nerozhodoval. Učinil tak s ohledem na judikaturu, dle níž o eventuálním petitu přichází v úvahu rozhodnout až tehdy, dojde-li soud k závěru, že nelze vyhovět tzv. primárnímu petitu (zde na vydání knih), který zamítne (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2887/2004, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2053/2012 či 33 Cdo 4702/2015). O primárním petitu musí soud rozhodnout vždy, o eventuálním petitu jen tehdy, je-li způsob plnění požadovaný v primárním petitu nemožný. Z ustálené judikatury plyne, že předpokladem úspěšného uplatnění žaloby o vydání věci je mj. to, aby žalobce tvrdil a prokázal, že věc přešla do držby či detence žalovaného, který má, chce-li se žalobě o vydání věci úspěšně bránit, břemeno tvrzení a důkazní o pozbytí držby (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1949/2019 a tam citovanou judikaturu, tj. mj. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4178/2007, uveřejněný pod č. C 5 580 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1007/2014 nebo usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2721/2018). Žalobkyně v souzené věci prokázala, že zažalované knihy odevzdala ze svojí dispozice do dispozice žalovaného. Pokud se chtěl žalovaný s úspěchem bránit vydání věci, leželo břemeno tvrzení a důkazní o pozbytí držby na něm, avšak žalovaný ničeho netvrdil a neprokazoval. Proto ve stavu skutkové nejistoty (stav non liquet) – tj. zda žalovaný má či nemá i nadále zažalované knihy ve svojí dispozici – nezbylo než na základě pravidel o břemenu tvrzení a důkazním vyjít z toho, že žalovaný všechny zažalované knihy i nadále drží, čemuž odpovídá výrok I. o vyhovění žalobě o vydání tří knih.

10. Vedle nároku na vydání knih shledal soud opodstatněný i nárok na zaplacení smluvní pokuty, sjednané v souladu s § 2048 občanského zákoníku. Účastníci si pro případ, že žalovaný nevrátí ve stanovené lhůtě výpůjčku, sjednali smluvní pokutu ve výši stanovené Ceníkem platných služeb a poplatků. Dle tohoto ceníku, který je přílohou knihovního řádu – a tudíž i smlouvy sjednané mezi účastníky - činila výše smluvní pokuty za 1 knihu a jeden den 5 Kč. Žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním požaduje smluvní pokutu za všechny tři knihy v celkové výši 16 200 Kč za dobu prodlení s vrácením knih od 1. 7. 2020 do 16. 6. 2023 (tj. do dne sepsání žaloby, tj. celkem za 1 080 dní).

11. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, tj. se zaplacením smluvní pokuty, a proto má žalobkyně nárok na úhradu úroku z prodlení. Dle výzvy obsažené v dopise ze dne 20. 4. 2022 byl žalovaný povinen provést úhradu smluvní pokuty ve výši 9 870 Kč do 10. 5. 2022 a ode dne následujícího, tj. ode dne 11. 5. 2022, vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 o. z.: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok žalobkyně požadovala z této částky v zákonné výši 11,75 % ročně. Dle výzvy obsažené v emailové zprávě ze dne 1. 3. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě smluvní pokuty ve výši 14 580 Kč do 15. 3. 2023. Tedy ode dne 16. 3. 2023 vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení z částky 4 710 Kč; tento žalobkyně požadovala v zákonné výši 15 % ročně. Pokud jde o zbývající částku smluvní pokuty, tj. ve výši 1 620 Kč, žalobkyně úrok z prodlení z této částky žádala ode dne doručení žaloby. Žaloba byla žalovanému doručena v pondělí 5. 2. 2024 a tento den je na místě považovat za den, kdy byl žalovaný vyzván k plnění. V souladu s § 1958 odst. 2 občanského zákoníku byl žalovaný „povinen splnit bez zbytečného odkladu“, přičemž soud se domnívá, že s ohledem na povahu závazku a výši částky lze uvažovat o tom, že takto měl učinit nejpozději dne následujícího, což bylo úterý 6. 2. 2024 a teprve tohoto dne se stala pohledávka žalobkyně na zaplacení částky 1 620 Kč splatnou, za první den prodlení je tedy nutné považovat až středu 7. 2. 2024 a teprve od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na úroky z prodlení z této částky. V případě požadovaného úroku z prodlení tedy soud žalobě vyhověl jen z části a za dobu od 5. 2. 2024 do 6. 2. 2024 žalobkyni právo na úrok z prodlení z částky 1 620 Kč nepřiznal.

12. Právo na náhradu nákladů řízení v plné výši má podle § 142 odst. 3 o. s. ř. žalobkyně, která ve věci zaznamenala neúspěch jen v zcela nepatrné části. Právo na náhradu nákladů řízení účastníka, jenž v řízení nebyl zastoupen advokátem, se řídí § 151 odst. 3 o. s. ř.: „Účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.“ Zvláštním prováděcím předpisem je vyhláška číslo 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhláška“). Podle § 2 odst. 3 vyhlášky činí výše paušální náhrady v této věci 300 Kč za každý úkon. Žalobkyně ve věci učinila dva úkony (předžalobní výzva, žaloba), za které jí náleží 2 x 300 Kč. Spolu se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 000 Kč činí náklady žalobkyně 3 600 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně (Velkomoravská 4, 695 46 Hodonín). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí, popřípadě návrhem na nařízení exekuce.