OSHO 27 C 229/2023-27

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno osoba registrovaná pod č. Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno AnonymizovánoAnonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 830 Kč s úrokem z prodlení ⟪LB:lb_001⟫ - ve výši 7,05 % ročně z částky 14 830 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, ⟪LB:lb_002⟫ - ve výši 7,5 % ročně z částky 14 830 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ⟪LB:lb_003⟫ - ve výši 8 % ročně z částky 14 830 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ⟪LB:lb_004⟫ - ve výši 8,75 % ročně z částky 14 830 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ⟪LB:lb_005⟫ - ve výši 9 % ročně z částky 14 830 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, ⟪LB:lb_006⟫ - ve výši 7,25 % ročně z částky 14 830 Kč od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, ⟪LB:lb_007⟫ - ve výši 7,5 % ročně z částky 14 830 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, ⟪LB:lb_008⟫ - ve výši 10,75 % ročně z částky 14 830 Kč od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022, ⟪LB:lb_009⟫ - ve výši 14 % ročně z částky 14 830 Kč od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2023, ⟪LB:lb_010⟫ - ve výši 13,75 % ročně z částky 14 830 Kč od 1. 1. 2024 do 20. 3. 2024 a s ročním úrokem z prodlení z částky 14 830 Kč za dobu od 21. 3. 2024 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 880 Kč se zákonným úrokem z prodlení ⟪LB:lb_001⟫ - ve výši 7,05 % ročně z částky 15 170 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, ⟪LB:lb_002⟫ - ve výši 7,5 % ročně z částky 15 170 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ⟪LB:lb_003⟫ - ve výši 8 % ročně z částky 15 170 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ⟪LB:lb_004⟫ - ve výši 8,75 % ročně z částky 15 170 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ⟪LB:lb_005⟫ - ve výši 9 % ročně z částky 15 170 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, ⟪LB:lb_006⟫ - ve výši 7,25 % ročně z částky 15 170 Kč od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, ⟪LB:lb_007⟫ - ve výši 7,5 % ročně z částky 15 170 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, ⟪LB:lb_008⟫ - ve výši 10,75 % ročně z částky 15 170 Kč od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022, ⟪LB:lb_009⟫ - ve výši 14 % ročně z částky 15 170 Kč od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2023, ⟪LB:lb_010⟫ - ve výši 13,75 % ročně z částky 15 170 Kč od 1. 1. 2024 do 20. 3. 2024 a s ročním úrokem z prodlení z částky 15 170 Kč za dobu od 21. 3. 2024 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 35 710 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce č. hodnota ze dne 3. 6. 2008, kterou s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba Na základě této smlouvy žalovaný obdržel v den podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti, které se zavázal splatit společně se souhrnným poplatkem, obsahově odpovídajícímu úroku za dobu od 3. 6. 2008 do 9. 6. 2009, ve výši 20 880 Kč, a to v 53 týdenních splátkách. Poslední splátka byla stanovena na 9. 6. 2009. Žalovaný na svůj dluh uhradil 15 170 Kč a žalobkyni tak nadále dluží částku 30 000 Kč na jistině a 5 710 Kč na dlužném souhrnném poplatku. Vedle toho se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 30 000 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl ve věci bez nařízení jednání.

3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne 3. 6. 2008 smlouvu o půjčce č. hodnota, na základě které byla žalovanému poskytnuta v uvedený den částka 30 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se ve smlouvě zavázal kromě jistiny zaplatit souhrnný poplatek ve výši 20 880 Kč, a to v hotovosti v 53 týdenních splátkách po 960 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. V jejich čl. 5 bylo ujednáno, že jakékoliv splátky budou použity nejprve na souhrnný poplatek a po jeho úplném uhrazení pak na vlastní částku půjčky. Dle čl. 8 smluvních podmínek, v případě, že zákazník řádně a včas neuhradí splátku, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na společnost Anonymizováno AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 25. 6. 2015, odeslaným dne 30. 7. 2015, a z této společnosti pak byla postoupena na stávající žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 18. 9. 2018, odeslaným dne 20. 9. 2018. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky rovněž předžalobní upomínkou ze dne 26. 4. 2023, odeslanou dne 27. 4. 2023.

4. S ohledem na dobu sjednání smlouvy soud v dané věci aplikoval zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), neboť s ohledem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, který s účinností od 1. 1. 2014 uvedený zákon zrušil, se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, se řídí dosavadními právními předpisy.

5. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Podle § 517 odst. 2 obč. zák., jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

6. Na základě předložených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o půjčce podle § 657 a násl. obč. zák. Soud žalobu posoudil jako důvodnou co do dosud nezaplacené části jistiny. Soud naopak žalobu zamítl v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení neuhrazené částky souhrnného poplatku. Ujednání o souhrnném poplatku považuje soud za neplatné a neurčité a jako takové v rozporu s § 37 odst. 1, § 39 a § 56 odst. 1 obč. zák. Z předložené smlouvy o půjčce ani ze smluvních podmínek není zřejmé, jakým způsobem dospěl věřitel při uzavírání smlouvy ke konkrétní výši souhrnného poplatku, jaké dílčí poplatky a za jaké služby související s poskytnutou půjčkou má být dlužník povinen uhradit a zda vůbec a jakým způsobem se do výše souhrnného poplatku promítá úroková sazba za poskytnutí půjčky, pročež ze smlouvy není zřejmé, zda byl úrok vůbec dohodnut a v jaké výši. Smlouva ani smluvní podmínky neobsahují žádné ustanovení, které by souhrnný poplatek takto specifikovalo. Smlouva ani smluvní podmínky rovněž neobsahují ani případné ujednání, z něhož by bylo možné určit, v jakém poměru bude každá splátka započítána na případné dílčí složky souhrnného poplatku. Pokud souhrnný poplatek v sobě obsahoval zčásti úrok, soud by nemohl posoudit, zda byl sjednán v přiměřené výši. Soud nezpochybňuje právo věřitele na úhradu nákladů vzniklých mu v souvislosti s poskytnutím půjčky a na přiměřenou odměnu za poskytnutí peněžních prostředků, nicméně tak musí již při uzavírání smlouvy ujednat dostatečně konkrétním způsobem, aby spotřebiteli bylo zřejmé, za jaké konkrétní služby má tento poplatek uhradit a za jakou odměnu mu věřitel peněžní prostředky poskytuje. Tento závěr je navíc posílen faktem, že se zde jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem, v němž je třeba spotřebiteli jakožto slabší straně poskytnout zvýšenou ochranu. Ze všech uvedených důvodů považuje soud smluvní ujednání o povinnosti dlužníka zaplatit souhrnný poplatek za absolutně neplatné v souladu se shora uvedenými zákonnými ustanoveními.

7. I pokud by souhrnný poplatek představoval pouze úrok za půjčení peněžních prostředků, jak poukazovala žalobkyně (byť to z předložené smlouvy zcela nevyplývá) musel by soud konstatovat, že byl sjednán v nepřiměřené výši a tudíž v rozporu s dobrými mravy dle § 3 odst. 1 obč. zák. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Z databází časových řad ARAD ve vztahu k červnu 2008, dostupných na www.cnb.cz, týkající se úrokových sazeb úvěrů poskytovaných bankami domácnostem soud zjistil, že v době sjednání smlouvy o zápůjčce činila průměrná výše úrokových sazeb u půjček splatných od jednoho roku do pěti let 13,45 % ročně a v případě půjček splatných do jednoho roku pak 12,73 % ročně. Vzhledem k tomu, že původní věřitelka požadovala na souhrnném poplatku - úroku - přibližně 68 % ročně, je zřejmé, že taková výše úroku zcela zásadně převyšuje obvyklou úrokovou míru.

8. Na základě posuzované smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč. Žalovaným uhrazenou částku 15 170 Kč soud započítal na dlužnou část jistiny, neboť jak už bylo řečeno, ujednání o povinnosti zaplatit souhrnný poplatek považuje soud za absolutně neplatné. S ohledem na § 457 obč. zák. platí, že pokud je smlouva (sic zčásti) neplatná, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co na základě takového neplatného ujednání dostal. V řízení o žalobě o vrácení plnění z (částečně) neplatné smlouvy soud proto může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovaným, a to i v případě, že žalovaný započtení jím poskytnutého protiplnění nenavrhl (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002, nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2373/2007). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně. Naopak je tento postup v souladu se spravedlivým uspořádáním poměrů mezi účastníky.

9. Žalobkyni proto vzniklo z titulu předložené smlouvy právo na zaplacení zbylé částky jistiny ve výši 14 830 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky za dobu od 2. 7. 2015 do zaplacení, který žalobkyně požadovala ve výši odpovídající vzniku prodlení žalovaného dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 163/2005 Sb. Co do zbylé požadované částky 20 880 Kč a zákonných úroků z prodlení z částky 15 170 Kč je žaloba nedůvodná a ohledem na částečnou neplatnost smlouvy, a proto ji soud v tomto rozsahu zamítl, jak vyplývá z II. výroku tohoto rozsudku.

10. Soud pro úplnost poukazuje, že smlouva o půjčce byla sjednána za účinnosti zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a současně před uplynutím transpoziční lhůty pro provedení směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Soud se proto ani z úřední povinnosti nezabýval tím, zda a jak původní věřitelka posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a to s ohledem na skutečnost, že v rozhodné době právní úprava uvedenou povinnost poskytovatele úvěru vůbec neupravovala (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 32 Cdo 513/2010 nebo ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení byl zjevně úspěšnější žalovaný, který by tak měl mít právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však žádné náklady v tomto řízení zjevně nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.