OSHO 6 C 85/2024-105

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Houžvičkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A, Anonymizováno ⟪LB:lb_002⟫ b) Jméno žalobce B, narozená Datum narození žalobce B, Anonymizováno ⟪LB:lb_003⟫ oba zastoupeni advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Česká republika - Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ o určení vlastnického práva k nemovitým věcem

I. Žaloba, kterou se oba žalobci domáhali určení, že vlastníkem pozemku parc. č. Anonymizováno a pozemku parc. č. Anonymizováno, v katastrálním území adresa, obec adresa jsou žalobci, a to v rámci společného jmění manželů, se zamítá.

II. Žalobci a) a b) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 3 740,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobci se svou žalobou domáhali určení, že vlastníkem pozemku parc. č. Anonymizováno a pozemku parc. č. Anonymizováno v k.ú. adresa, obec adresa (dále jen předmětné pozemky), jsou žalobci, a to v rámci společného jmění žalobců. Svoji žalobu odůvodnili tím, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky, a to každý se spoluvlastnickým podílem o velikosti ideální ½ pozemku parc. č. Anonymizováno pozemku parc. č. Anonymizováno a pozemku parc. č. Anonymizováno vše v k.ú. adresa, obec adresa (LV č. hodnota). Žalobci dále v rámci společného jmění manželů jsou vlastníky stavby č. p. Anonymizováno – rodinný dům nacházející se na pozemku parc. č. Anonymizováno a na pozemku parc. č. Anonymizováno, a dále stavby bez čísla popisného/číslo evidenčního – jiná stavba nacházející se na pozemku parc. č. Anonymizováno, vše v k.ú. adresa, obec adresa. Žalovaný je naproti tomu evidován jako vlastník pozemku parc. č. Anonymizováno, pozemku parc. č. hodnota a pozemku parc. č. Anonymizováno v k. ú. adresa, obec adresa (LV č. hodnota). Tyto pozemky byly předtím evidenčně vedeny na právního předchůdce žalovaného jméno FO, narozeného datum, posledně bytem Anonymizováno, Spojené státy americké. Žalobci dále poukázali na skutečnost, že žalobkyně b) a pan jméno FO jsou v příbuzenském vztahu, kdy pan jméno FO byl strýcem babičky žalobkyně paní jméno FO. jméno FO se v roce 1924 trvale odstěhoval se svou manželkou do USA, kde žil až do své smrti 20. 12. 1949. O své pozemky v České republice v k.ú. adresa nejevil jakýkoliv zájem a jejich údržbu, správu a další hospodaření obstarávala jeho rodina, která v České republice zůstala. Rodina žalobkyně po celou dobu považovala pozemky zapsané na LV č. hodnota a LV č. hodnota za jeden funkční celek, v době uzavření darovací smlouvy paní jméno FO žalobce informovala, že předmětem darování je také pozemek parc. č. Anonymizováno a parc. č. Anonymizováno kdy však s ohledem na formálně zapsaného vlastníka pana jméno FO nebylo možné tyto pozemky zahrnout do darovací smlouvy. Žalobci však byly ujištěni, že tyto pozemky mohou bez dalšího řádně užívat. Proto žalobci od roku 1995 užívali vyjma svých pozemků také pozemek parc. č. Anonymizováno a parc. č. Anonymizováno, tyto obhospodařovali, starali se o ně, zajišťovali jejich údržbu. Navíc na pozemku parc. č. Anonymizováno si postavili rodinný dům č. p. Anonymizováno, ve kterém žalobci trvale žijí. Výstavba rodinného domu byla ze strany stavebního úřadu řádně schválena. Žalobci tak tedy pokojně vykonávají práva a povinnosti vlastníka ve vztahu k předmětným pozemkům po dobu více jak 28 let, kdy se v červenci roku 1995 ujali těchto pozemků, aby je měli jako vlastníci a toto své právo drželi nepřetržitě. Rovněž platí z předmětných pozemků daň z nemovitých věcí. Z výše uvedených důvodů proto mají žalobci za to, že z jejich strany došlo k tzv. mimořádnému vydržení vlastnického práva k předmětným pozemkům. Dále žalobci uvedli, že mají naléhavý právní zájem na určení svého vlastnického práva k předmětným pozemkům, neboť právní postavení jak žalobců, tak žalovaného je v dané otázce nejisté.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, uvedl, že pan jméno FO nabyl původní pozemek parc. č. Anonymizováno dle odstupní smlouvy dne 11. 12. 1936 a 15. 2. 1937, a to od svého otce jméno FO. Shora uvedené pozemky o celkové výměře 2055 m² navazují na pozemky ve vlastnictví žalobců o celkové výměře 2253 m², které byly žalobcům darovány babičkou žalobkyně do jejich podílového spoluvlastnictví. Žalobci doložili k žalobě rodinné dokumenty, z nichž vyplynulo, že rodina měla dostatečné informace o osobě jméno FO, včetně informací o jeho dětech a vnucích. Bylo tedy na nich, aby otázku vlastnictví jméno FO k předmětným pozemkům, o které žalobci usilují, řešili, a to například prostřednictvím řízení o projednání dědictví či jiným způsobem. Dále žalovaný uvedl, že na užívací vztah založený ponecháním pozemku parcelní číslo Anonymizováno v k.ú. adresa ze strany jméno FO jeho bratrovi právnická osoba lze nahlížet jako na výprosu, jež představuje velmi volný užívací vztah, kdy nebyla ujednána doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat. Nebylo nutné tento užívací vztah sjednávat písemně, stačilo pouze konkludentní jednání. Zde pak odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 421/2001. Pokud jde o splnění podmínek mimořádného vydržení, má za to, že jako jednání naplňující znaky nepravé držby se mimo jednání, kterým se držitel úmyslně vetřel v držbu svémocně nebo se do ní vloudil potajmu nebo lstí, považuje za takové jednání i pokud držitel usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno výprosou. K tomu také odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1241/2022. Skutečnost, že žalobkyně platila od roku 2005 daň z nemovitostí ohledně předmětných pozemků, není relevantní, neboť poplatníkem z daně je nejen vlastník, ale i uživatel pozemku. Má za to, že vzhledem k okolnostem nabytí původního pozemku panem jméno FO, je zřejmé, že měl zájem nabýt majetek ve své rodné zemi a akceptoval jeho užívání formou výpros jeho bratrem právnická osoba, který byl předkem žalobkyně b). Sami žalobci neučinili žádné kroky vedoucí k projednání dědictví, což držbu v úmyslu nikoliv nepoctivém vylučuje.

3. Na základě provedeného dokazování ve věci soud zjistil následující skutkový stav.

4. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. hodnota má soud za zjištěné, že Česká republika je vlastníkem pozemku parc. č. Anonymizováno, na němž stojí rodinný dům adresa č.j. Anonymizováno, a pozemku parc. č. Anonymizováno a pozemku parc. č. hodnota, vše v k.ú. adresa. Příslušnost hospodařit s tímto majetkem státu má Jméno žalovaného. Totéž vyplývá i z výpisu informací ohledně uvedených pozemků.

5. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. hodnota vyplývá, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky každý k ideální ½ pozemku par.č. Anonymizováno, parc.č.Anonymizováno, přičemž na pozemku parc. č. Anonymizováno stojí stavba bez čísla popisného, čísla evidenčního. Tyto pozemky pak žalobci nabyli na základě darovací smlouvy ze dne 21. 7. 1995.

6. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. hodnota má soud za zjištěné, že žalobci jsou vlastníky z titulu společného jmění manželů rodinného domu v adresa na pozemku parc.č.Anonymizovánoa na pozemku parc. č. Anonymizováno a dále stavby bez čísla popisného a čísla evidenčního na pozemku parc. č. Anonymizováno.

7. Z výpisu z katastru nemovitostí ve stavu evidovanému k datu 4. 9. 2001, LV č. hodnota, má soud za zjištěné, že žalobci byli evidováni jako podíloví spoluvlastníci, každý vlastnící ideální ½ nemovitostí, mimo jiné parcely č. Anonymizováno, Anonymizováno a Anonymizováno.

8. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. hodnota - stav evidovaný k datu 11. ledna 2023 vyplynulo, že „jméno FO, bytem Spojené státy“ byl vlastníkem pozemku parc. č. Anonymizováno, když na pozemku stojí stavba rodinného domu adresa, a dále že byl vlastníkem pozemku Anonymizováno a pozemku parc. č. Anonymizováno.

9. Z doloženého rodinného archívu žalobců soud zjistil, že Anonymizováno a jméno FO měli pět dětí, mimo jiné syna jméno FO narozeného datum v Radějově, který zemřel 20. 12. 1949 v USA. jméno FO měl tři děti, a to syna jméno FO, dále syna Anonymizováno a syna Anonymizováno. U potomků jméno FO jsou uvedeny kontaktní adresy. jméno FO odešel do USA v roce 1924.

10. Z odevzdací listiny vydané Okresním soudem ve adresa dne 7.1.1933, spisová značka nečitelná, má soud za zjištěné, že byla dědicům, a to panu jméno FO a v Americe dlícímu jméno FO a v Kanadě dlícímu jméno FO a právnická osoba odevzdána pozůstalost, kdy jméno FO připadla z dědictví role „Anonymizováno“ parc. č. hodnota, dále role „Anonymizováno“ parc.č. hodnota, vše v Anonymizováno.

11. Z usnesení Okresního soudu ve adresa z roku 1933, sp. zn. Anonymizováno, má soud za zjištěné, že v pozůstalostní věci po jméno FO byla schválena dědická přihláška, dle které mimo jiné v Americe dlící „jméno FO“ získává jmění v čisté hodnotě pozůstalosti 5 670 Kč.

12. Z pozemkových knih vyplynulo, že pan jméno FO dle zápisu zaknihovaného ve vložce číslo 650 pozemkové knihy pro katastrální obec adresa ze dne 19. 2. 1937 pod č.d. Anonymizováno nabyl původní pozemek parc. č. Anonymizováno dle odstupní smlouvy ze dne 11. 12. 1936 a 15. 2. 1937 od jméno FO.

13. Ze sdělení Střediska geodézie v adresa a z rozhodnutí Státního notářství v adresa ze dne 24. 11. 1983, sp. zn. Anonymizováno, má soud za zjištěné, že v dědictví po právnická osoba narozenému datum, zemřelém datum, získává jeho dcera jméno FO narozená datum jmění dědictví, a to nemovitosti v k. ú. adresa na LV č. hodnota, tedy pozemky p. č. hodnota, Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno.

14. Z notářského zápisu sepsaného notářkou jméno FO v adresa dne 21. 7. 1995 vyplývá, že dárkyně paní jméno FO darovala své vnučce s manželem, tedy oběma žalobcům jakožto obdarovaným, darovací smlouvou do rovnodílného spoluvlastnictví pozemky par. č. hodnota a parc. č. hodnota v k. ú. adresa.

15. V brožurce nazvané „Nedostatečně identifikovaní vlastníci“ vydané právnická osoba jsou poskytnuty základní informace o tom, kdo jsou to nedostatečně identifikovaní vlastníci, dále že byl pravidelně od roku 2018 zveřejňován seznam těchto nedostatečně identifikovaných vlastníků, že jsou dohledáváni správní vlastníci nemovitostí, kdy nejčastějším výsledkem šetření je podání podnětu k obnovení dědického řízení. Zároveň je v brožurce poskytnut návod, jak dohledávat nemovitosti nedostatečně identifikovaných vlastníků a jak v dané věci postupovat a přihlásit se o své majetky.

16. Z oznámení o zahájení stavebního řízení ze dne 5. 8. 1997 soud zjistil, že žalobci požádali o vydání stavebního povolení na stavbu rodinného domu v Anonymizováno, jež měla stát na pozemcích parc. č. hodnota, Anonymizováno a Anonymizováno, vše v k.ú. adresa. Z protokolu ze dne 12. 8. 1997 vyplynulo, že v rámci stavebního řízení proběhlo jednání na místě samém ve věci stavby samostatného rodinného domu žalobců. Stavební povolení bylo pak vydáno Městským úřadem ve Anonymizováno dne 3. 9. 1997 s tím, že žalobcům bylo povoleno postavit rodinný dům na pozemcích parc. č. hodnota, Anonymizováno a Anonymizováno, vše v k.ú. adresa.

17. Z kolaudačního rozhodnutí vydaného Městským úřadem adresa - stavební úřad ze dne 28. 5. 2004 má soud za zjištěné, že městský úřad obdržel dne 9. 2. 2004 návrh na vydání kolaudačního rozhodnutí pro novostavbu rodinného domu na pozemku parc.č. Anonymizováno parc. č. Anonymizováno, k.ú. adresa, na kterou bylo vydáno stavební povolení dne 3. 9. 1997, kdy po přezkoumání návrhu a na základě výsledku ústního jednání spojeného s místním šetřením bylo povoleno užívání stavby rodinného domu.

18. Ze sdělení Městského úřadu ve adresa ze dne 14. 10. 2024 vyplynulo, že součástí předložené projektové dokumentace, která byla stavebnímu úřadu zaslána, byl výkres situace zakreslený projektantem, když stavba měla být umístěna na pozemcích parc. č. Anonymizováno a parc. č. Anonymizováno. To znamená, že na základě doloženého výpisu z katastru nemovitostí a zakreslení stavby byla stavba rodinného domu povolena pouze na pozemcích stavebníků. Nicméně stavba však byla postavena i na pozemku parc. č. Anonymizováno. Z jakého důvodu byla postavena na tomto pozemku, pak ze spisu stavebního úřadu není zřejmé. Je možné a spíše pravděpodobné, že stavebníci posunuli stavbu až na další pozemek, který nebyl v jejich vlastnictví. V té době se totiž nevyžadoval vytyčovací protokol ke stavbě.

19. Ze zákresu vyplývá, že dům měl být původně postaven na jiném místě, než jak ve skutečnosti stojí, došlo k jeho posunutí zhruba o polovinu, přičemž jednou třetinou zasahuje právě na pozemek parc. č. Anonymizováno.

20. Z potvrzení o úhradě daně vydaného Finančním úřadem pro Jihomoravský kraj, územní pracoviště ve adresa ze dne 22. 8. 2023 má soud za zjištěné, že žalobkyně b) hradí od roku 2005 daň z nemovitostí za předmětné nemovitosti.

21. Při právním posouzení věci soud postupoval dle níže uvedených ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.).

22. Dle § 6 odst. 1 o.z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Dle odst. 2 téhož, nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

23. Dle odst. 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

24. Dle § 1095 o.z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém si jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

25. Dle § 3066 o.z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

26. Na základě provedeného dokazování ve věci soud dospěl k závěru, že žaloba žalobců je nedůvodná.

27. V prvé řadě soud považuje za podstatné zmínit, že z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobci i předci žalobkyně b) si byli po celou dobu vědomi toho, že pozemky nyní evidované na žalovaného, dříve ve vlastnictví jméno FO, byly vlastnictvím jméno FO. Z provedeného dokazování totiž vyplynulo, že ačkoli byl pan jméno FO od roku 1924 v USA, přesto měl zájem předmětné pozemky ve své vlasti nabýt a být jejich vlastníkem. Protože však žil v tu dobu spolu se svou rodinou v USA, soud shodně s argumentací žalovaného má za to, že vědomě přenechal užívací právo k těmto pozemkům svému bratrovi právnická osoba. Soud je přesvědčen, že se lze ztotožnit s právním hodnocením žalovaného, kdy na onen užívací vztah založený ponecháním předmětných pozemků panu právnická osoba lze nahlížet jako na výprosu (prekarium dle § 974 obecného zákoníku občanského vyhlášeného císařským patentem č. 946/1811 Sb. zákoníku soudního). Soud v této věci (stejně jako žalovaný) odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu (např. sp. zn. 22 Cdo 15/2006 a sp.zn. 22 Cdo 421/2001), kdy z těchto rozhodnutí vyplývá, že jestliže nebyla určena doba ani účel užívání věci, nevzniká skutečná smlouva, nýbrž nezávazná výprosa, přičemž vlastník věci může kdykoliv požadovat její vrácení. Uživatel tedy nemůže takovou věc vydržet. Soud pouze dodává, že ona výprosa představuje volný užívací vztah, v rámci kterého není ujednána ani doba, po kterou se věc má užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat, taktéž ji nebylo třeba sjednávat písemně, postačilo pouhé konkludentní jednání.

28. Soud tedy shrnuje, že z výše uvedeného vyplývá, že vzhledem k tomu, že užívací vztah předmětných pozemků rodinou právnická osoba lze vnímat jako výprosu, tak již z tohoto důvodu není možné jejich vydržení.

29. Rovněž z provedeného dokazování vyplynulo, že předmětné pozemky přímo navazují na pozemky žalobců, přičemž pozemky původně vlastněné jméno FO jsou rozsáhlé výměry (celkem 2055 m2). Již samotná tato skutečnost vylučuje omyl ve vlastnictví těchto předmětných sporných pozemků, neboť se jedná o tak velkou výměru pozemků, že si lze jen stěží představit, že by se sousední vlastník pozemků mohl domnívat, že mu patří. Navíc jak z tvrzení žalobců, tak i z listinných důkazů vyplynulo, rodina žalobkyně b) si byla plně vědoma toho, že tyto předmětné pozemky patří jejich příbuznému jméno FO, resp. jeho potomkům a tuto skutečnost nikdy nezpochybňovala, třebaže je užívala. Je třeba říci, že za celou dobu nikdy neprojevila snahu získat předmětné pozemky do svého vlastnictví.

30. Protože se však žalobci domáhali určení vlastnictví k předmětným pozemkům z titulu mimořádného vydržení, soud se pro jistotu zabýval i nutnou podmínkou mimořádného vydržení v podobě poctivého, respektive nepoctivého úmyslu držitele. Soud v této věci pro stručnost odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu (např. sp. zn. 22 Cdo 1241/2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, sp. zn. 22 Cdo 1064/2023, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021 a sp. zn. 22 Cdo 788/2022).

31. Jak z výše citovaného ustanovení § 1095 o.z. a uvedené judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, k předpokladu mimořádného vydržení dle § 1095 o.z. je zapotřebí uplynutí vydržecí doby a dále, aby nebyl držiteli prokázán nepoctivý úmysl. Judikatura se také vyjádřila k tomu, co lze pod souslovím nepoctivý úmysl shledat. Odkazuje přitom i na obecná ustanovení občanského zákoníku, v nichž jsou zachyceny základní zásady soukromého práva, tedy zejména princip poctivosti (§ 6 odst. 1 o.z. a § 7 o.z.). Uvádí, že: „ustanovení § 6 o.z. a na něj navazující § 7 o.z. se hlásí k principům poctivosti a dobré víry. Oba principy spolu souvisejí, avšak zároveň je mezi oběma zapotřebí rozlišovat. Poctivost vyjadřuje určitý standard chování v právních vztazích vyžadující čestnost, otevřenost a povinnost brát ohledy na zájmy druhé strany. Ochrana dobré víry se uplatní v situaci, kdy ten, kdo jedná, neví a ani nemohl vědět o určitých právně významných nedostatcích...“

32. Kvalifikace držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“ vychází z hodnocení poctivosti či nepoctivosti v obecném smyslu. K naplnění takové držby postačí „držba v přesvědčení, že se jí nepůsobí nikomu újma“. Lze tedy shrnout, že nepoctivým ve smyslu ustanovení § 1095 o.z. je v zásadě (zpravidla) úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně vetřel v držbu svémocně, nebo že se v ní vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou (§ 993 o.z.).

33. Je třeba zkonstatovat, že z provedeného dokazování vyplynulo, že dům, který si na pozemku parc. č. Anonymizováno v k.ú. adresa žalobci postavili, byl postaven v rozporu se stavebním povolením a právními předpisy, které žalobci zcela úmyslně a lze říci i lstivě obešli, neboť v projektové dokumentaci byl dům zakreslen na pozemcích parc. č. Anonymizováno a parc.č. Anonymizováno, tedy na pozemcích stavebníků (žalobců), přičemž žalobci deklarovali, že na těchto pozemcích, které byly v jejich vlastnictví, dům skutečně chtějí postavit. Při realizaci stavby rodinného domu ale stavbu zcela vědomě posunuli o značný kus na přiléhající pozemek, který ovšem nebyl v jejich vlastnictví, ale byl ve vlastnictví jejich vzdáleného příbuzného jméno FO. Na tyto skutečnosti lze usuzovat z toho, že stavba rodinného domu nebyla posunuta o několik centimetrů či desítek centimetrů, ale o cca jednu třetinu na pozemek, který jim vlastnicky nepatřil. Dá se říci, že žalobci tak obešli celé stavební řízení, když deklarovali, že dům budou stavět na svých pozemcích, avšak ve skutečnosti měli v úmyslu dům postavit i na pozemku, který nebyl v jejich vlastnictví. Již z této okolnosti je zřejmé, že tedy žalobci byli v nepoctivém úmyslu a ujali se držby pozemku lstí a s vědomím, že jinému působí bezdůvodně újmu, když věděli, že předmětné pozemky jim nepatří. Byť tedy žalobci po zákonem stanovenou dobu předmětné nemovitosti drželi, tyto drželi v nepoctivém úmyslu. Žalobci si museli být vědomi, a soud je přesvědčen, že si byli vědomi toho, že jejich držba působí rodině jméno FO újmu.

34. Úmysl jako vnitřní stav sám o sobě nemůže být předmětem dokazování. Předmětem dokazování mohou být skutečnosti vnějšího světa, jejichž prostřednictvím se vnitřní přesvědčení projevuje navenek. Je-li tedy prokázána existence skutečností zakládající nepoctivost držitele, o kterých věděl, anebo při splnění předpokladu § 4 odst. 1 o.z., tedy že má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, vědět nutně musel, pak je třeba učinit závěr o jeho nepoctivém úmyslu (obdobně jako v právu trestním může jít o úmysl přímý i nepřímý).

35. V dané věci bylo zjištěno, že žalobci se chopili držby pozemku o zhruba podobné výměře, jakou měly pozemky, které sami nabyli do vlastnictví. Dále věděli, že rodina žalobkyně b) tyto sporné pozemky nezískala do vlastnictví, ale že vlastnicky stále patří rodině jméno FO, tedy věděli, že je neobdrželi ani darem, ani koupí či směnou. Rovněž bylo zjištěno, že si na sporném pozemku postavili rodinný dům, přičemž výstavby rodinného domu dosáhli svým protiprávním jednáním a za použití lsti. Z výše uvedeného je tedy třeba učinit závěr o jejich nepoctivém úmyslu.

36. Soud nadto dále dodává, že dle základních zásad civilního práva nikdo nesmí těžit z protiprávního stavu a ze svého nepoctivého jednání a dále že zjevné zneužití práva nemůže požívat právní ochrany. Proto ani z výše uvedeného důvodu nemohlo být žalobě vyhověno.

37. Soud zamítl jako důkaz výslech účastníků, neboť tento důkaz s ohledem na zjištěný skutkový stav a provedené dokazování ve věci považoval za nadbytečný, a tudíž v rozporu s procesní ekonomií.

38. S ohledem na výsledek řízení proto soud ohledně náhrady nákladů řízení rozhodoval dle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého to byl žalovaný, jenž byl ve věci zcela úspěšný a kterému z tohoto důvodu proto přísluší vzniklé i náklady řízení, jež sestávají z částky 1 800 Kč za šest úkonů právních služeb dle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (písemné podání ve věci samé 2 x a 2 x příprava účasti na jednání a 2 x účast na jednání před soudem) ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. a dále z cestovného ve výši 1 940,80 Kč (cesta osobním automobilem Anonymizováno, 2 x 138 km z adresa a zpět, kombinovaná spotřeba vozidla 3,7 l motorové nafty na 100 km a za použití vyhlášky č. 398/2023 Sb). Veškeré náklady řízení tedy představují částku 3 740,80 Kč, které jsou žalobci a) a b) povinni společně a nerozdílně žalovanému zaplatit.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalobci povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, lze se domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.