OSHO 13 C 289/2024-29

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Podveskou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 14 614 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 350 Kč s úrokem z prodlení z částky 8 350 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015 ve výši 7,05 % ročně, z částky 8 350 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016 ve výši 7,05 % ročně, z částky 8 350 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016 ve výši 7,05 % ročně, z částky 8 350 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017 ve výši 7,05 % ročně, z částky 8 350 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017 ve výši 7,05 % ročně, z částky 8 350 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 ve výši 7,5 % ročně, z částky 8 350 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši 8 % ročně, z částky 8 350 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 ve výši 8,75 % ročně, z částky 8 350 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019 ve výši 9 % ročně, z částky 8 350 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020 ve výši 9 % ročně, z částky 8 350 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020 ve výši 7,25 % ročně, z částky 8 350 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 % ročně, z částky 8 350 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 ve výši 7,5 % ročně, z částky 8 350 Kč od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022 ve výši 10,75 % ročně, z částky 8 350 Kč od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2022 ve výši 14 % ročně, z částky 8 350 Kč od 1. 1. 2023 do 30. 6. 2023 ve výši 14 % ročně, z částky 8 350 Kč od 1. 7. 2023 do 31. 12. 2023 ve výši 14 % ročně a z částky 8 350 Kč od 1. 1. 2024 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 6 264 Kč a úroku z prodlení z částky 650 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015 ve výši 7,05 % ročně, z částky 650 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016 ve výši 7,05 % ročně, z částky 650 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016 ve výši 7,05 % ročně, z částky 650 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017 ve výši 7,05 % ročně, z částky 650 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017 ve výši 7,05 % ročně, z částky 650 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 ve výši 7,5 % ročně, z částky 650 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši 8 % ročně, z částky 650 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 ve výši 8,75 % ročně, z částky 650 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019 ve výši 9 % ročně, z částky 650 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020 ve výši 9 % ročně, z částky 650 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020 ve výši 7,25 % ročně, z částky 650 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 % ročně, z částky 650 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 ve výši 7,5 % ročně, z částky 650 Kč od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022 ve výši 10,75 % ročně, z částky 650 Kč od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2022 ve výši 14 % ročně, z částky 650 Kč od 1. 1. 2023 do 30. 6. 2023 ve výši 14 % ročně, z částky 650 Kč od 1. 7. 2023 do 31. 12. 2023 ve výši 14 % ročně a z částky 650 Kč od 1. 1. 2024 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 595,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně tituly před jménem jméno FO.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 14 614 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce č. hodnota uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným dne 26. 6. 2008, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 9 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit společně se souhrnným poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 6 264 Kč v 53 týdenních splátkách. Žalovaný svým závazkům ze smlouvy nedostál a právní předchůdkyni žalobkyně uhradil celkem pouze částku 650 Kč, která byla započítána na souhrnný poplatek. Žalovaný tak zůstal žalobkyni dlužen 9 000 Kč na jistině a 5 614 Kč na souhrnném poplatku. Pohledávka v celkové výši 14 614 Kč byla následně postoupena na společnost Anonymizováno. Posléze byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou požadovala žalobkyně zaplacení úroku z prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba byla dne 26. 6. 2008 uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 9 000 Kč, která mu byla poskytnuta v hotovosti. Žalovaný se zavázal tuto částku společně se souhrnným poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 6 264 Kč vrátit v 53 týdenních splátkách ve výši 288 Kč s tím, že první splátka byla splatná sedmý den od data uzavření smlouvy. Žalobkyně předložila také smluvní podmínky smlouvy o půjčce. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a přílohou k této smlouvě byla pohledávka za žalovaným postoupena na společnost Anonymizováno Potvrzením z internetového bankovnictví bylo doloženo, že úplata za toto postoupení byla uhrazena dne 25. 6. 2015. Dopisem ze dne 25. 6. 2015 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na společnost Anonymizováno Z podacího archu plyne, že oznámení bylo odesláno dne 29. 7. 2015. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 a přílohou k této smlouvě byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Dopisem ze dne 14. 9. 2018 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni; podacím archem bylo doloženo odeslání tohoto oznámení dne 19. 9. 2018. Předžalobní upomínkou ze dne 25. 4. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky; tato upomínka byla odeslána dne 26. 4. 2024, což vyplynulo z podacího archu.

4. Na právní vztah účastníků s ohledem na dobu uzavření smlouvy dopadá zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. z.).

5. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu § 657 obč. z., na základě které právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalovanému finanční prostředky ve výši 9 000 Kč a žalovaný se zavázal je právní předchůdkyni žalobkyně ve splátkách vrátit společně se souhrnným poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 6 264 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena v souladu s § 1879 občanského zákoníku nejdříve na společnost Anonymizováno a poté na žalobkyni, která je tak aktivně legitimována k vymáhání dlužné částky. Dle tvrzení žalobkyně zbývalo žalovanému ke dni podání žaloby uhradit jistinu půjčky v částce 9 000 Kč a nedoplatek souhrnného poplatku ve výši 5 614 Kč.

6. Sjednaný poplatek soud posoudil jako úrok za poskytnutí půjčky ve smyslu § 658 odst. 1 obč. z., neboť ze smlouvy nevyplývá, že by se jednalo o poplatek za nějaké jiné služby či plnění. Výše tohoto úroku činí po přepočtu více než 69 % ročně, a je proto nezbytné tento úrok hodnotit z hlediska jeho přiměřenosti a toho, zda taková výše úroku není v rozporu s dobrými mravy. Nejvyšší soud v rozsudku 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 uvádí, že „nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Na jiném místě svého rozsudku pak dodává, že „za nepřiměřenou výši úroků, která odporuje dobrým mravům, je zpravidla taková výše, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ Nejvyšší soud zde konkrétně považoval za rozpornou s dobrými mravy výši úroků, která přesahovala horní hranici úrokových sazeb uplatňovaných bankami téměř čtyřnásobně.

7. Z měnové statistiky České národní banky týkající se úrokových sazeb úvěrů poskytovaných bankami v jednotlivých letech vyplývá, že výše úrokových sazeb v měsíci červnu roku 2008, kdy byla žalovanému předmětná půjčka poskytnuta, činila průměrná výše úrokových sazeb u půjček splatných od jednoho roku do pěti let 13,45 % ročně a v případě půjček splatných do jednoho roku pak 12,73 % ročně.

8. Nutno považovat za přijatelné, aby právní předchůdkyně žalobkyně uplatňovala u půjčky vyšší úrokovou míru, než jaká je běžně uplatňována bankami, a takové jednání je zcela pochopitelné. Na rozdíl od bankovních ústavů právní předchůdkyně žalobkyně čelí vyšší míře rizikovosti za situace, kdy poskytuje půjčky za méně přísných podmínek a klientům, u nichž mohou být určité pochybnosti o tom, zda budou půjčku splácet a kteří by u banky s žádostí o půjčku neuspěli. Je rovněž potřeba respektovat zásadu smluvní volnosti stran za situace, kdy žalovaný byl přímo v textu smlouvy seznámen s výší částky, kterou bude povinen právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit. Ačkoli je tak ze strany právní předchůdkyně žalobkyně zcela oprávněné, aby tuto zvýšenou míru rizikovosti kompenzovala vyššími úroky, v daném případě už je sjednanou míru úrokové sazby ve výši převyšující 69 % ročně (která několikanásobně přesahuje horní hranici úrokových sazeb sjednávaných bankami) v souladu s výše uvedenou judikaturou třeba považovat za odporující dobrým mravům a za zneužívající. Toto je navíc ještě posíleno faktem, že se v daném případě jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem, kdy v takovém případě je třeba spotřebiteli jako slabší straně poskytnout zvýšenou ochranu.

9. Na základě výše uvedeného je zjevné, že sjednaný poplatek, který odpovídá úroku ve výši převyšující 69 % ročně, několikanásobně přesahuje úrokové sazby poskytované bankami v době sjednání smlouvy o půjčce, je tedy zjevně nepřiměřený a v rozporu s dobrými mravy, jeho sjednání je zneužívající, způsobující významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a je proto dle § 39 obč. z. absolutně neplatné.

10. Soud na tomto místě konstatuje, že s ohledem na § 457 obč. z. platí, že pokud je smlouva zčásti neplatná, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co na základě takového neplatného ujednání dostal. V řízení o žalobě o vrácení plnění z (částečně) neplatné smlouvy soud proto může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovaným, a to i v případě, že žalovaný započtení jím poskytnutého protiplnění nenavrhl (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002, nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2373/2007). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetku žalobkyně.

11. Jelikož bylo ujednání o souhrnném poplatku shledáno neplatným, není možné na jeho úhradu započítat žalovaným provedenou platbu ve výši 650 Kč. Toto plnění proto soud zohlednil jako plnění na dlužnou jistinu a žalobkyni byla přiznána jistina v ponížené výši 8 350 Kč s tím, že z této částky má v souladu s § 571 odst. 2 obč. z. nárok na úrok z prodlení (který žalobkyně požadovala v zákonné výši). Rozdíl mezi žalobkyní požadovanou částkou a částkou přiznanou, soud zamítl (včetně požadavku na úrok z prodlení z této částky), neboť v této části nebyla žaloba důvodná.

12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 23 134,43 Kč, přičemž jí bylo soudem přiznáno 16 255,04 Kč (úrok z prodlení soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku, tj. ke dni 8. 7. 2025). Žalobkyně tak byla ve věci úspěšná z 70 % a z 30 % neúspěšná (z 30 % byl tak úspěšný žalovaný). Žalobkyně tak má vůči žalovanému právo na zaplacení 40 % náhrady nákladů řízení.

13. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Zástupce žalobkyně učinil ve věci tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu 200 Kč a dále jí za ně podle § 14b advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, opět za každý z těchto úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 1 489 Kč. Soud pak přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů v částce 595,60 Kč (40 % z 1 489 Kč).

Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí, popřípadě návrhem na nařízení exekuce.