OSHO 22 C 261/2024-87

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 28 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 730 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 6 730 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 23 408 Kč a úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 21 270 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 28 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce č. hodnota uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným dne 17. 9. 2009, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 28 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit společně se souhrnným poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 23 408 Kč v 60 týdenních splátkách. Žalovaný svým závazkům ze smlouvy nedostál a právní předchůdkyni žalobkyně uhradil celkem pouze částku 21 270 Kč, která byla započítána na souhrnný poplatek. Žalovaný tak zůstal právní předchůdkyni žalobkyně dlužen 28 000 Kč na jistině a 2 138 Kč na souhrnném poplatku. Pohledávka v celkové výši 30 138 Kč byla následně postoupena na společnost Anonymizováno. Posléze byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou požadovala žalobkyně krom jistiny ve výši 28 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 2 138 Kč i zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 28 000 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba byla dne 17. 9. 2009 uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 28 000 Kč, která mu byla poskytnuta v hotovosti. Žalovaný se zavázal tuto částku společně se souhrnným poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 23 408 Kč vrátit v 59 týdenních splátkách po 868 Kč (a jedné poslední splátce ve výši 196 Kč) s tím, že první splátka byla splatná sedmý den od data uzavření smlouvy. Žalobkyně předložila také Smluvní podmínky smlouvy o půjčce.

4. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum a přílohou k této smlouvě byla pohledávka za žalovaným postoupena na společnost Anonymizováno Potvrzením z internetového bankovnictví bylo doloženo, že úplata za toto postoupení byla uhrazena dne datum. Dopisem ze dne 25. 6. 2015 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na společnost Anonymizováno Z podacího archu plyne, že oznámení bylo odesláno dne 30. 7. 2015. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum a přílohou k této smlouvě byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Dopisem ze dne 13. 9. 2018 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni; podacím archem bylo doloženo odeslání tohoto oznámení dne 19. 9. 2018.

5. Předžalobní upomínkou ze dne 25. 4. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky; tato upomínka byla odeslána dne 26. 4. 2024, což vyplynulo z podacího archu.

6. Na právní vztah účastníků s ohledem na dobu uzavření smlouvy dopadá zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. z.).

7. Podle § 657 obč. z., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

8. Podle § 658 odst. 1 obč. z., při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

9. Podle § 39 obč. z., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

10. Podle § 571 odst. 2 obč. z. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

11. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu § 657 obč. z., na základě které právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalovanému finanční prostředky ve výši 28 000 Kč a žalovaný se zavázal je právní předchůdkyni žalobkyně ve splátkách vrátit společně se souhrnným poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 23 408 Kč. Žalobkyně předložila též zákaznickou kartu, resp. nevyplněný formulář, kterým dokládala rozsah údajů zjišťovaných před uzavřením půjčky o žalovaném. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena v souladu s § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nejdříve na společnost SECAPITAL S.á.r.l. a poté na žalobkyni, která je tak aktivně legitimována k vymáhání dlužné částky. Dle tvrzení žalobkyně zbývalo žalovanému ke dni podání žaloby uhradit jistinu půjčky v částce 28 000 Kč a nedoplatek souhrnného poplatku ve výši 2 138 Kč.

13. Sjednaný poplatek soud posoudil jako úrok za poskytnutí půjčky ve smyslu § 658 odst. 1 obč. z., neboť ze smlouvy nevyplývá, že by se jednalo o poplatek za nějaké jiné služby či plnění. Výše tohoto úroku činí po přepočtu více než 72 % ročně, a je proto nezbytné tento úrok hodnotit z hlediska jeho přiměřenosti a toho, zda taková výše úroku není v rozporu s dobrými mravy. Nejvyšší soud v rozsudku 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 uvádí, že „nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Na jiném místě svého rozsudku pak dodává, že „za nepřiměřenou výši úroků, která odporuje dobrým mravům, je zpravidla taková výše, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ Nejvyšší soud zde konkrétně považoval za rozpornou s dobrými mravy výši úroků, která přesahovala horní hranici úrokových sazeb uplatňovaných bankami téměř čtyřnásobně.

14. Z měnové statistiky České národní banky týkající se úrokových sazeb úvěrů poskytovaných bankami v jednotlivých letech vyplývá, že výše úrokových sazeb v měsíci září roku 2009, kdy byla žalovanému předmětná půjčka poskytnuta, činila v průměru cca 14 %.

15. Nutno považovat za přijatelné, aby právní předchůdkyně žalobkyně uplatňovala u půjčky vyšší úrokovou míru, než jaká je běžně uplatňována bankami, a takové jednání je zcela pochopitelné. Na rozdíl od bankovních ústavů právní předchůdkyně žalobkyně čelí vyšší míře rizikovosti za situace, kdy poskytuje půjčky za méně přísných podmínek a klientům, u nichž mohou být určité pochybnosti o tom, zda budou půjčku splácet a kteří by u banky s žádostí o půjčku neuspěli. Je rovněž potřeba respektovat zásadu smluvní volnosti stran za situace, kdy žalovaný byl přímo v textu smlouvy seznámen s výší částky, kterou bude povinen právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit. Ačkoli je tak ze strany právní předchůdkyně žalobkyně zcela oprávněné, aby tuto zvýšenou míru rizikovosti kompenzovala vyššími úroky, v daném případě už je sjednanou míru úrokové sazby ve výši převyšující 72 % ročně (která několikanásobně přesahuje horní hranici úrokových sazeb sjednávaných bankami) v souladu s výše uvedenou judikaturou třeba považovat za odporující dobrým mravům a za zneužívající. Toto je navíc ještě posíleno faktem, že se v daném případě jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem, kdy v takovém případě je třeba spotřebiteli jako slabší straně poskytnout zvýšenou ochranu.

16. Na základě výše uvedeného má soud za prokázané, že sjednaný poplatek, který odpovídá úroku ve výši převyšující 72 % ročně, několikanásobně přesahuje úrokové sazby poskytované bankami v době sjednání smlouvy o půjčce, je tedy zjevně nepřiměřený a v rozporu s dobrými mravy, jeho sjednání je zneužívající, způsobující významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a je proto dle § 39 obč. z. absolutně neplatné.

17. Soud na tomto místě konstatuje, že s ohledem na § 457 obč. z. platí, že pokud je smlouva zčásti neplatná, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co na základě takového neplatného ujednání dostal. V řízení o žalobě o vrácení plnění z (částečně) neplatné smlouvy soud proto může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovaným, a to i v případě, že žalovaný započtení jí poskytnutého protiplnění nenavrhl (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002, nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2373/2007). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetku žalobkyně.

18. Jelikož bylo ujednání o souhrnném poplatku shledáno neplatným, není možné na jeho úhradu započítat žalovaným provedenou platbu ve výši 21 270 Kč. Toto plnění proto soud zohlednil jako plnění na dlužnou jistinu a žalobkyni byla přiznána jistina v ponížené výši 6 730 Kč s tím, že z této částky má v souladu s § 571 odst. 2 obč. z. nárok na úrok z prodlení (který žalobkyně požadovala v zákonné výši ke dni 12. 11. 2010).

19. Rozdíl mezi žalobkyní požadovanou částkou a částkou přiznanou, soud zamítl (včetně požadavku na úrok z prodlení z této částky), neboť v této části nebyla žaloba důvodná.

20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci byl převážně úspěšný žalovaný, jemuž by náležela náhrada nákladů řízení. Jelikož však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně (Velkomoravská 4, 695 46 Hodonín). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí, popřípadě návrhem na nařízení exekuce.