OSHO 6 C 336/2024-27

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Houžvičkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 22 525 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 000 Kč od 11. 3. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 525 Kč, smluvní pokuty 748 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 2 500 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 22 525 Kč od 24. 8. 2024 do 10. 3. 2025, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 525 Kč od 11. 3. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 17 000 Kč od 11. 3. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 607,84 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 22 525 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutou, s tím, že se žalovaným uzavřela dne 24. 7. 2024 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému 17 000 Kč na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal tuto částku společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 525 Kč splatit do 23. 8. 2024. Uvedená smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek žalobkyně na adrese Anonymizováno. K tomu, jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy posuzována úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že vycházela z tvrzení žalovaného o jeho rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech, tyto informace žalobkyně ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, případně nahlédnutím do relevantních databází. Informace a dokumenty žalobkyně vyhodnotila a zaevidovala do zákaznické karty žalovaného. Žalovaný však svému závazku nedostál, když žalobkyni na pohledávku ze smlouvy o zápůjčce neuhradil ničeho. Žalobkyně pak požadovala po žalovaném vedle dlužné jistiny a poplatku za poskytnutí zápůjčky v celkové výši 22 525 Kč ještě úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 748 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou požadovala žalobkyně rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny a poplatku, a to od 24. 8. 2024, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti zápůjčky, do zaplacení, ve výši 12,75 % ročně.

2. Žalovaný se v odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu vyjádřil tak, že smlouva o zápůjčce je neplatná od samého počátku, neboť výše RPSN neodpovídá dobrým mravům. Žalobkyně současně před uzavřením smlouvy o zápůjčce neprovedla dostatečné posouzení schopnosti žalovaného zápůjčku splatit, a to především na straně jeho výdajů.

3. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 24. 7. 2024 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 17 000 Kč, a to na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 525 Kč, a to nejpozději do 23. 8. 2024. Dle článku 2.3 smlouvy byla ujednána pro případ prodlení žalovaného s plněním svých závazků povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a současně povinnost nahradit účelně vynaložené náklady, které žalobkyni vzniknou v souvislosti s prodlením žalované dle sazebníku níže ve smlouvě. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Tato smlouva byla uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku, kdy podpis žalovaného byl nahrazen zadáním PIN kódu do příslušného pole na webových stránkách žalobkyně. Z doloženého výpisu z účtu vyplývá, že žalobkyně dne 24. 7. 2024 odeslala částku 17 000 Kč na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě.

5. K úhradě dluhu vzniklého z titulu předmětné smlouvy o zápůjčce měl být žalovaný vyzván upomínkami ze dne 30. 8. 2024, 6. 9. 2024, 13. 9. 2024, 22. 9. 2024 a 7. 10. 2024. Doklad o odeslání jednotlivých upomínek žalobkyně soudu nedoložila.

6. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o zápůjčce tak, jak ji upravuje § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“

7. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu zápůjčka byla poskytována v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.

8. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“

9. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“

10. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“

11. I podle rozsudku Nejvyššího soudu, ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).

12. Stran procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně sice uvedla, že si od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech, a dále, že tyto informace ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, případně nahlédnutím do relevantních databází. Žalobkyně však tato svá tvrzení ničím nedoložila a k jejich prokázání ani po výzvě soudu nepředložila žádný důkaz. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného.

13. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele absolutní neplatnost uzavřené smlouvy: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“

14. Předmětnou smlouvu tak je nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného a žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 17 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení, tak jak je to upraveno v § 2993 občanského zákoníku: „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“ Námitkou žalovaného, že výše RPSN smlouvy neodpovídala dobrým mravům se soud s ohledem na učiněný závěr o absolutní neplatnosti smlouvy již nezabýval.

15. Jelikož žalovaný na poskytnutou zápůjčku neuhradil ničeho, přiznal soud žalobkyni právo na zaplacení dlužné jistiny v částce 17 000 Kč, a to včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalovaného s úhradou. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu nepředložila doklady osvědčující zaslání výzvy ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. žalovanému, vázal soud počátek prodlení žalovaného s úhradou na zaslanou žalobu, když dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 506/2015, není absence výzvy podle § 142a o. s. ř. zásadně důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v případech, kdy žalovaný (dlužník) ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popřípadě jinak nepřivodí jeho zánik. Žalovaný si zásilku obsahující žalobu osobně převzal dne 3. 3. 2025. Protože čas plnění ve smyslu § 1958 o. z. nebyl se žalovaným ujednán nebo jinak stanoven, lhůta k plnění není upravena zákonem, byl žalovaný povinen plnit ve lhůtě bez zbytečného odkladu. Vzhledem k výši pohledávky soud uzavřel, že žalovaný měl plnit po doručení žaloby ve lhůtě 5 dnů. Žalovaný tak byl povinen úhradu provést do 10. 3. 2025 (viz prodloužení lhůty ve smyslu § 607 o. z.) a ode dne následujícího, tj. ode dne 11. 3. 2025 je s úhradou dluhu v prodlení a žalobkyni tímto dnem vzniklo právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Úrok z prodlení žalobkyně požadovala ve výši 12,75 % ročně. K okamžiku prodlení žalovaného s úhradou však zákonná výše úroků z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činila 12 % ročně, soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši.

16. Ve zbývající části soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení částky 27 501,24 Kč, přičemž jí bylo přiznáno 17 117,37 Kč (úrok z prodlení soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku, tj. 30. 4. 2025). Žalobkyně byla z 62,24 % úspěšná a z 37,76 % byl úspěšný žalovaný. Žalobkyně tak má vůči žalovanému právo na zaplacení 24,48 % náhrady nákladů řízení.

18. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 031 Kč a z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění účinném do 31. 12. 2024 (advokátní tarif). Advokát učinil ve věci tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění). Vycházeje z tarifní hodnoty ve výši 23 273 Kč (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu) činí sazba mimosmluvní odměny za každý z těchto úkonů 300 Kč (§ 14b odst. 1 advokátního tarifu) a dále právnímu zástupci žalobkyně podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, opět za každý z úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 1 452 Kč. Soud tak žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 607,84 Kč (24,48 % z 2 483 Kč). Za vyjádření k výzvě soudu ze dne 19. 2. 2025 soud žalobkyni odměnu a režijní paušál nepřiznal, neboť tato podání nelze podřadit pod žádný z úkonů právní služby, za nějž náleží advokátu mimosmluvní odměna ve smyslu § 11 advokátního tarifu.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.