OSJC 5 C 42/2021-41

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudcem JUDr. Vítem Záveským ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně:; název žalobkyně, IČO ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému:; celé jméno žalovaného, datum narození ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 6.000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 3.000 Kč od 4. 3. 2020 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 3.000 Kč od 8. 4. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 1.489 Kč k rukám zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Předmětem řízení byl nárok žalobce na zaplacení částky 6.000 Kč (2 x 3.000 Kč) s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení uplatněný z právního důvodu náhrady ošetření dne 2. 2. 2020 a 8. 3. 2020 a následných hospitalizací žalovaného v protialkoholní a protitoxikomanické stanici žalobkyně jakožto poskytovatele příslušné zdravotní péče.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil ani jinak nezpřístupnil své procesní stanovisko.

3. Jelikož byly shledány podmínky pro rozhodnutí jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a oběma procesními stranami byl s takovým postupem vysloven presumovaný souhlas, bylo postupováno podle § 115a o. s. ř. a k projednání věci nebylo nařizováno jednání.

4. Skutkový závěr je založen na hodnocení listin zpřístupněných žalobcem: faktury–daňové doklady pod čísly vyhotovení 200524 a 201088, uznáními dluhů ze dne 2. 2. 202 a 8. 3. 2020, předžalobními výzvami včetně podacích lístků.

5. Z veřejně dostupných údajů k žalobkyni je prokázán její status a to poskytovatele lůžkové, ambulantní a další zdravotní péče v rozsahu registrace podle zák. č. 160/1992 Sb., o poskytování péče v nestátních zdravotnických zařízeních. Z veřejně přístupných údajů a registrace vyplývá, že žalobkyně poskytuje mimo jiné ošetření a hospitalizaci v protialkoholní a protitoxikomanické stanici. Žalovaný, jak je to prokázáno vyúčtováními a uznáními dluhu, byl dne 2. 2. 2020 a 8. 3. 2020 přijat k ošetření a hospitalizaci. Žalobkyně v souvislosti s poskytnutím pobytů na protialkoholní záchytné stanici vystavila ceníku vyúčtování k úhradě částky 3.000 Kč se splatností ke dni 3. 2. 2020 a 9. 3. 2020. Žalovaný dluhy co do právního důvodu, tj. provedeného vyšetření, ošetření a pobytu v protialkoholní stanici, a co do výše 2 x 3.000 Kč uznal a zavázal se k zaplacení do 30 dnů. Ačkoli byly žalovanému adresovány doporučeně cestou držitele poštovní licence výzvy, k úhradě požadovaných částek nedošlo.

6. Naposledy uvedená tvrzení mají negativní charakter, tudíž nemohou být ze své povahy žalobkyní prokázána a jedině žalovaný, pokud by patřičnou procesní aktivitu vyvinul, by mohl tvrdit a prokázat opak, zejména, že jím bylo poskytnuto za obě ošetření a hospitalizace zčásti či zcela plnění případně nastala jiná právem aprobovaná skutečnost, která povinnost k placení vylučuje.

7. K tomu přistupuje účinek utvrzení dluhu uznáním, kdy je na dlužníka přesunuto důkazní břemeno k prokázání, že tu není právní důvod uznání závazku k placení jednotlivých složek spojených s jeho ošetřením a zdravotní péčí, případně že závazek nedosahuje uplatněné výše.

8. Ačkoli je výše nároků ustanovována bez obligačního či zákonného důvodu (ostatně přijetí k ošetření na protialkoholní záchytnou stanici zřejmě vzhledem k intoxikaci vylučuje uzavření smlouvy k úhradě nákladů dalšího pobytu), je zjevné, že přezkoumání povahy nároků a způsobu, jakým byly vyčíslen, příkladmo odborným vyjádřením nebo znaleckým posudkem, by bylo nehospodárné a v důsledku by byly navýšeny náklady řízení spolehlivě nad hodnotu vlastní jistiny pohledávky. Takový postup by hrubě neodpovídal výši vymáhaných nároků (k tomu vizte rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2011, sp. zn. 23 Cdo 4068/2008), a byly tak založeny podmínky pro aplikaci ust. § 136 o. s. ř., resp. bylo lze vyjít z transparentního a konkrétního vyčíslení položek provedeného žalobkyní.

9. Soud cestou dálkového přístupu porovnal hodnoty účtované řadou poskytovatelů podobné péče záchytných stanic a z komparace vzešlo zjištění, že se nárokovaná hodnota spolehlivě pohybuje při samém spodní hranici nákladů uplatňovaných v cenících jiných zdravotnických zařízení. Takovým způsobem lze mít za prokázané, že výše pohledávky žalobce je stanovena způsobem, který je konsolidovanou hodnotou skutečných nákladů spojených s ošetřením a hospitalizací žalovaného.

10. Skutková zjištění subsumují se pod ust. § 17 zák. č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami.

11. Žalobkyně je poskytovatelem péče (§ 17 odst. 1 cit. zák.) a žalovanému, který naplnil hypotézu obsaženou v ust. § 17 odst. 2 cit. zák., vznikla podle § 17 odst. 4 cit. zák. povinnost k úhradě ošetření a hospitalizace. Tím byl naplněn právní důvod vzniku pohledávky žalobce. Výše nároku je pak stanovena způsobem, který sice nemá oporu v dvoustranném právním jednání a je pouze obecně zakládán právním předpisem (§ 17 odst. 4 cit. zák.), avšak obstál skrze aplikaci ust. § 136 o. s. ř. a z důvodů uváděných shora.

12. K tomu přistupuje aplikace § 2053 a násl. o. z. Žalovaný zajistil dluh uznáním, tudíž se má za to, že v době jeho právního jednání dluh existoval. Ostatně v řízení nebylo tvrzeno ani prokazoval cokoli, co by nastolenou vyvratitelnou právní domněnku existence závazku odklidilo.

13. Příslušenství pohledávky v podobě úroku z prodlení (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) vychází z poskytnutého plnění a splatnosti uváděné ve vyúčtováních, resp. v uznáních závazků.

14. Výrokem I. se žalovanému ukládá, aby žalobkyni zaplatil za ošetření a následné pobyty v záchytné stanici částku 6.000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z jistiny od 4. 3. 2020 a 8. 4. 2020 do zaplacení. Lhůta k plnění se stanovuje podle § 160 o. s. ř.

15. Výrokem II. je rozhodováno náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s Byť žalobkyně zaznamenala formálně ve věci plný úspěch, nepřihlédla k hledisku účelnosti. Z úřední činnosti soudu vychází poznatek, že žalobkyně uplatnila zcela shodné nároky v řízení vedeném pod spisovou značkou 5 C 43/2021, když k ošetření žalovaného došlo 8. 3. 2020.

16. Podle usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 30 Cdo 3190/2014, ze dne 11.2.2015, lze za účelně vynaložené náklady ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. považovat pouze takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu. Jakkoli náklady spojené se zastoupením advokátem tomuto vymezení zpravidla budou odpovídat, nelze dané pravidlo vnímat jako absolutní; mohou se vyskytovat i situace, za nichž náklady spojené se zastoupením advokátem nebude možno považovat za nezbytné k řádnému uplatňování nebo bránění práva u soudu.

17. Vzhledem k tomu, že mezi ošetřeními žalovaného a poskytnuté péči uplynula doba pouze nepatrně přesahující 1 měsíc a řízení spojená usnesením ze dne 20. 4. 2021, č. j. 5 C 42/2021-32 dne 19. 2. 201 a 23. 3. 2021, potom, i když to procesní předpis nezapovídá, si žalobkyně nepočínala hospodárně, a proto se jí za další kumulativní řízení nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Útraty, které by tu byly v případě jednoho sporu, v němž by byly oba nároky uplatněny najednou činily shodnou částku, jaká byla žalobkyni přiznána v řízení vedeném pod sp. zn. 5 C 106/2020, tj. 1.489 Kč. Z uvedeného plyne, že se žalobkyni nepřiznává náhrada za neúčelně vynaložený 1 soudní poplatek ve výši 400 Kč.

18. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) částku 1.489 Kč. Z toho připadá na 3 úkony právní služby (příprava a převzetí, vyhotovení předžalobní výzvy se skutkovým a právním hodnocením věci a sepis žaloby) částka 600 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3 režijní paušály podle § 14b odst. 5 písm. a) částka 300 Kč, 21% DPH částka 189 Kč a na zaplacený soudní poplatek částka 400 Kč.

19. Lhůta k plnění je zakládána jako třídenní rovněž podle § 160 o. s. ř. V případě nákladů řízení se místo plnění určuje podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.