OSJC 13 C 56/2025-98

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudcem Mgr. Alešem Kopečným ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 15 631 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 15 631 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 16 357,25 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 280,19 Kč, smluvním úrokem ve výši 19,98 % p.a. z částky 8 513,15 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % p.a. z částky 8 513,15 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem ze dne 3. 9. 2024 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 15 631 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce č. hodnota ze dne datum uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovanou. Pohledávka za žalovanou byla poté postoupena na žalobkyni. K argumentaci žalované žalobkyně uvedla, že nebyla účastníkem insolvenčního řízení na Slovensku, jeho výsledek by se na ni neměl vztahovat, insolvenční řízení na Slovensku nemá mezinárodní přesah do České republiky a české soudy by měly pohledávku přiznat.

2. Žalovaná v podaném vyjádření uvedla, že dne datum byl Okresním soudem adresa vyhlášen konkurz na majetek žalované, který vyústil v oddlužení, kterým byla žalovaná zbavena všech závazků, které mohly být v konkurzu uplatněny, tj. včetně pohledávky žalobkyně.

3. Zdejší soud ve věci nařídil jednání na den 24. 9. 2025, žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaná se bez omluvy nedostavila, soud proto věc projednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků.

4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující: Ze smlouvy o půjčce ze dne 9. 2. 2013 ve spojení se smluvními podmínkami a také zákaznickou kartou má soud za prokázané, že se žalovaná dohodla s právní předchůdkyní žalobkyně na poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč. Žalovaná měla poskytnutý úvěr spolu se smluvními úroky a dalšími poplatky vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách, kdy první byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně si z této dokumentace musela být vědoma, že žalovaná má slovenskou státní příslušnost.

5. Usnesením Okresního soudu adresa ze dne 8. 8. 2019, č.j. insolvenční spisová značka byl mj. vyhlášen konkurz na majetek žalované, věřitelé žalované vyzváni, aby přihlásili své pohledávky a žalovaná byla oddlužena tak, že se zbavuje všech dluhů, které mohou být uspokojeny pouze v tomto konkurzu v rozsahu, v jakém nebudou v konkurzu uspokojeny, a dluhů vyloučených z uspokojení.

6. Z výpisu informací o insolvenčním řízení vyplývá, že v řízení Okresního soudu adresa sp. zn. insolvenční spisová značka byl 24. 7. 2019 podán návrh na vyhlášení konkurzu, 15. 8. 2019 byl konkurz vyhlášen, 30. 9. 2019 končila lhůta na přihlášení pohledávek a 9. 7. 2020 byl konkurz zrušen.

7. Z oznámení v obchodním věstníku SR č. 161/2019 ze dne 21. 8. 2019 vzal soud za prokázané, že správkyně tituly před jménem jméno FO vyzvala zahraniční věřitele žalované, aby přihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení.

8. Z oznámení v obchodním věstníku SR č. 130/2020 ze dne 8. 7. 2020 vyplývá, že správkyně tituly před jménem jméno FO oznámila, že konkurz na majetek žalované se zrušuje podle ust. § 167v odst. 1 zákona č. 7/2005 Z. z. o konkurze a reštrukturalizácii (dále jen „ZKR“), neboť majetek žalované podléhající konkurzní podstatě nepokryje náklady konkurzu. Tímto oznámením se konkurz zrušuje a zaniká funkce soudem ustanoveného správce. Zanikají též účinky podle ust. § 167b odst. 1, § 167c odst. 2, 3, § 167d ZKR. Platnost a účinnost úkonů vykonaných během konkurzu tím není dotčená.

9. Na základě provedených důkazů soud uzavírá, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne 9. 2. 2013 smlouvu o úvěru ve výši 10 000 Kč, tento měla spolu s úroky a poplatky splácet v průběhu roku 2013 a počátkem roku 2014 (celkem 60 pravidelných týdenních splátek), avšak v celé výši jej nesplatila. Žalovaná byla následně v rámci insolvenčního řízení na Slovensku v roce 2019 oddlužena.

10. Další označené důkazy (výpis z OR žalobkyně, předžalobní výzvu s podacím lístkem, smlouvu o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek) soud s ohledem na posouzení věci neprováděl, neboť by takové důkazy byly nadbytečné.

11. Podle preambule nařízení č. 2015/848 ve znění účinném od 6. 7. 2018 (dále jen „nařízení“) řádné fungování vnitřního trhu vyžaduje, aby přeshraniční insolvenční řízení probíhala účinně a rychle (3), k dosažení cíle zvýšení účinnosti a zrychlení insolvenčních řízení s přeshraničním dopadem je nezbytné a vhodné, aby ustanovení o příslušnosti, uznávání a rozhodném právu v této oblasti byla obsažena v právním aktu Unie, který je závazný a přímo použitelný v členských státech (8), toto nařízení by se mělo vztahovat na insolvenční řízení, která splňují podmínky v něm stanovené, bez ohledu na to, zda je dlužníkem fyzická, nebo právnická osoba, podnikatel, či soukromá osoba. Tato insolvenční řízení jsou taxativně vyjmenována v příloze A. Pokud jde o vnitrostátní řízení uvedená v příloze A, mělo by se toto nařízení použít, aniž by soudy jiného členského státu dále přezkoumávaly, zda jsou splněny podmínky uvedené v tomto nařízení (9) – přičemž slovenské konkurzní řízení a řízení o oddlužení je v příloze A uvedeno; Toto nařízení by mělo stanovit okamžité uznávání rozhodnutí o zahájení, vedení a skončení insolvenčních řízení, která spadají do oblasti jeho působnosti, a rozhodnutí učiněných v přímé souvislosti s takovými insolvenčními řízeními. Automatické uznávání by tedy mělo znamenat, že se účinky vyplývající z těchto řízení podle práva členského státu, ve kterém bylo řízení zahájeno, rozšiřují na jiné členské státy. Uznávání rozhodnutí soudů členských států se musí zakládat na zásadě vzájemné důvěry. Důvody pro odepření uznání by měly být omezeny na nezbytné minimum (65), toto nařízení stanoví v oblasti své působnosti jednotná pravidla pro kolizní normy jednotlivých států, které nahrazují předpisy mezinárodního práva soukromého jednotlivých států. Pokud není stanoveno jinak, měly by být použity právní předpisy státu, který řízení zahájil (lex concursus). Tato kolizní norma jednotlivých států by měla platit pro hlavní i místní insolvenční řízení. Lex concursus určuje veškeré procesní i hmotněprávní účinky insolvenčního řízení na osoby a právní vztahy. Řídí se jím veškeré podmínky pro zahájení, vedení a skončení insolvenčního řízení (66 ve spojení s čl. 7 tohoto nařízení).

12. Podle čl. 7 bod 1, 2 písm. j), k) nařízení pokud toto nařízení nestanoví jinak, je právem rozhodným pro insolvenční řízení a jeho účinky právo toho členského státu, na jehož území bylo insolvenční řízení zahájeno (dále jen "stát, který řízení zahájil"). Právo státu, který řízení zahájil, určuje podmínky pro zahájení tohoto řízení, jeho vedení a skončení, zejména podmínky a účinky skončení insolvenčního řízení, zejména vyrovnáním a práva věřitelů po skončení insolvenčního řízení.

13. Z výše citovaných ustanovení nařízení tedy vyplývá, že podmínky pro skončení insolvenčního řízení a zejména pro práva českých věřitelů po skončení insolvenčního řízení se řídí slovenským právem, tedy ZKR ve znění rozhodném ke dni zahájení konkurzu (znění předpisu je dostupné na internetových stránkách https://www.zakonypreludi.sk/zz/2005-7).

14. Podle § 166 odst. 1 ZKR každý platobne neschopný dlžník, ktorý je fyzickou osobou, je oprávnený domáhať sa oddlženia konkurzom alebo splátkovým kalendárom podľa tejto časti zákona a to bez ohľadu na to, či má záväzky z podnikateľskej činnosti.

15. Podle § 166a odst. 1 písm. a) ZKR ak tento zákon neustanovuje inak (§ 166b a 166c), len v konkurze alebo splátkovým kalendárom môžu byť uspokojené tieto pohľadávky: pohľadávka, ktorá vznikla pred kalendárnym mesiacom, v ktorom bol vyhlásený konkurz alebo poskytnutá ochrana pred veriteľmi (ďalej len „rozhodujúci deň“).

16. Podle § 166e odst. 1 ZKR o oddlžení rozhodne súd v uznesení o vyhlásení konkurzu alebo v uznesení o určení splátkového kalendára tak, že dlžníka zbavuje všetkých dlhov, ktoré môžu byť uspokojené iba v konkurze alebo splátkovým kalendárom (§ 166a) v rozsahu, v akom nebudú uspokojené v konkurze alebo splátkovým kalendárom. V uznesení súd uvedie znenia zákonných ustanovení, ktoré upravujú, o ktoré dlhy ide.

17. Podle § 166e odst. 2 ZKR oddlžením sa pohľadávky, ktoré môžu byť uspokojené iba v konkurze alebo splátkovým kalendárom (§ 166a), bez ohľadu na to, či boli alebo neboli prihlásené, stávajú voči dlžníkovi nevymáhateľné v rozsahu, v ktorom ho súd zbavil dlhov.

18. Podl e§ 166e odst. 4 ZKR na nevymáhateľnosť pohľadávky voči dlžníkovi súd prihliadne aj bez námietky dlžníka. Orgán verejnej moci je povinný hľadieť na dlžníka vo vzťahu k pohľadávke, ktorá sa stala nevymáhateľná (§ 166b), ako by na neho hľadel, keby rozhodol o trvalom upustení od vymáhania pohľadávky.

19. Podle § 167v odst. 1 ZKR správca bez zbytočného odkladu, po splnení rozvrhu výťažku alebo po tom, čo zistí, že konkurzná podstata nepokryje náklady konkurzu, oznámi v Obchodnom vestníku, že konkurz sa končí. Takéto oznámenie však správca neuskutoční skôr, ako uplynie základná prihlasovacia lehota, a ak niektorý z veriteľov uhradil zálohu na trovy šetrení podľa § 166i ods. 2, nie skôr, ako takéto šetrenia uskutočnil. Oznámením v Obchodnom vestníku sa konkurz zrušuje.

20. Podle § 167v odst. 4 ZKR zrušením konkurzu zaniká funkcia správcu a zástupcu veriteľov. Zanikajú tiež účinky podľa § 167b ods. 1, § 167c ods. 2 a 3 a § 167d. Platnosť a účinnosť úkonov vykonávaných počas konkurzu tým nie je dotknutá. Ak má správca majetok alebo dokumentáciu patriacu dlžníkovi, po zrušení konkurzu ich bez zbytočného odkladu vráti dlžníkovi, prípadne niektorému z dedičov dlžníka.

21. Z uvedené právní úpravy je zřejmé, že zrušení konkurzu pro nedostatečný majetek dle § 167v odst. 1 ZKR nepůsobí bez dalšího neplatnost rozhodnutí o oddlužení. O takovém zrušení oddlužení by muselo být rozhodnuto samostatně a z obsahu slovenského insolvenčního rejstříku takové rozhodnutí nevyplývá. Jinými slovy slovenská právní úprava je postavena (na rozdíl od úpravy české) na jiné časové posloupnosti úkonů, tamní soud nejdříve rozhodne o oddlužení dlužníka a teprve poté se zkoumá, zda majetková konkurzní podstata pokryje alespoň náklady konkurzu. Pokud nikoliv, je konkurz zrušen, avšak oddlužení zůstává v platnosti.

22. Podle čl. 32 bodu 1 nařízení rozhodnutí, která se týkají průběhu a skončení insolvenčního řízení a jsou vynesena soudem, jehož rozhodnutí o zahájení řízení je uznáno podle článku 19, a vyrovnání tímto soudem schválená se rovněž uznávají bez dalších formalit. Tato rozhodnutí se vykonávají v souladu s články 39 až 44 a články 47 až 57 nařízení (EU) č. 1215/2012.

23. Podle článku 33 nařízení kterýkoli členský stát může odepřít uznání insolvenčního řízení zahájeného v jiném členském státě nebo výkon rozhodnutí učiněných v souvislosti s takovým řízením, pokud by byly účinky tohoto uznání nebo výkonu ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem tohoto státu, zejména s jeho základními zásadami nebo s ústavními právy a svobodami jednotlivce.

24. Podle SDEU je nutné článek 33 nařízení vykládat v tom smyslu, že použití uvedeného ustanovení je možné pouze v případě, že uznání nebo výkon rozhodnutí vydaného v jiném smluvním státě by narušilo nepřijatelným způsobem právní řád státu, v němž je uznání požadováno, neboť by tím byla ohrožena některá jeho základní zásada. Ohrožení by muselo představovat zjevné porušení právního pravidla, jež je považováno za zásadní pravidlo právního řádu státu, v němž je uznání požadováno, nebo zjevné porušení práva, které je v tomto právním řádu uznáno jako právo základní (srov bod 37 rozsudku Soudního dvora ze dne 28. března 1998, Dieter Krombach proti André Bamberskimu, C-7/98, plně použitelné též pro výklad článku 33 nařízení dle rozsudku Soudního dvora ze dne 2. 5. 2006, Eurofood IFSC, C-341/04).

25. V tomto ohledu je nutné uvést, že účinky osvobození od dluhů dle slovenské právní úpravy jsou v zásadě totožné s účinky osvobození od placení pohledávek dle české úpravy oddlužení. Pokud jsou mezi jednotlivými instituty rozdíly z hlediska nezbytných podmínek pro jejich užití či jejich zařazení v chronologii insolvenčního řízení, pak tyto rozdíly neodůvodňují odepření uznání dle článku 33 nařízení. Účinky slovenského rozhodnutí o zbavení žalované všech dluhů, které mohou být uspokojeny pouze v konkurzu v rozsahu, v jakém nebudou v konkurzu uspokojeny, a dluhů vyloučených z uspokojení jsou bez dalšího uznatelná na území České republiky. (k obdobným závěrům jako výše, byť v rámci výkonu rozhodnutí, dospěl taktéž např. Městský soud v adresa v usnesení ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 25 Co 60/2019, nebo 17. 7. 2019, sp. zn. 39 Co 10/2019).

26. Právní předchůdkyně žalobkyně a následně i žalobkyně samotná si musely a měly být vědomy, že žalovaná je státním příslušníkem Slovenské republiky. Současně jako právnické osoby podnikající na trhu poskytování úvěrů a vymáhání peněžitých pohledávek (toto jejich zaměření považuje soud za notorietu, a tudíž jej nedokazoval) si měly být taktéž vědomy okolností vzájemné uznatelnosti rozhodnutí z insolvenčního řízení a v případě dlužníků, kteří jsou cizí státní příslušníci, adekvátně sledovat informace o případném insolvenčním řízení v relevantních státech. Pokud takovou povinnost žalobkyně (či její právní předchůdkyně) nesplnila, pak se nelze z její strany dovolávat toho, že účastníkem insolvenčního řízení nebyla.

27. S ohledem na vše uvedené zdejší soud uzavírá, že žalovaná byla v rámci insolvenčního řízení řádně osvobozena od placení dluhů, které měly být uplatněny v insolvenčním řízení. Pohledávka žalobkyně vznikla ještě před rozhodujícím dnem a zahraniční věřitelé byli řádně vyzváni, aby své pohledávky přihlásili, žalobkyni tudíž nic nebránilo tak učinit. Po pravomocném osvobození žalované od placení dluhů se pohledávka žalobkyně stala toliko naturální obligací a jako takovou ji nelze soudním rozhodnutím přiznat. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že v řízení zcela úspěšná žalovaná má právo na plnou náhradu nákladů řízení, které sestávají z paušální náhrady výdajů za 1 úkon (písemné podání ve věci samé) dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a podle § 89a e.ř. (dále jen „vyhlášky“). Výše náhrady za uvedený úkon činí dle § 2 odst. 3 vyhlášky částku 300 Kč. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové, prostřednictvím Okresního soudu v Jičíně.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnosti uložené mu pravomocným a vykonatelným rozsudkem, je možno domáhat se výkonu rozhodnutí.