OSJE 110 C 39/2015-40
- Soud:
- Okresní soud v Jeseníku
- Spisová značka:
- 110 C 39/2015-40
- Datum rozhodnutí:
- 2021-08-12
- ECLI:
- ECLI:CZ:OSJE:2021:110.C.39.2015.1
Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Reslovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 10 000 Kč s přísl.
I. Řízení se v části, kdy se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úroku z prodlení z částky 10 000 Kč ve výši rozdílu mezi úrokem z prodlení 15% ročně a úrokem z prodlení v zákonné výši za dobu od datum do zaplacení, zastavuje.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 10 000 Kč s úrokem z prodlení za dobu od datum do zaplacení v zákonné výši, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobkyně se žalobou podanou dne datum domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% od datum do zaplacení. Žalobkyně pak svým podáním ze dne datum, doručeným soudu dne datum uvedla, že v předmětné věci žádá toliko zákonný úrok z prodlení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně poskytla žalované dne datum částku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit nejpozději do datum.
Žalovaná se vyjádřila tak, že byla oddlužena a osvobozena od placení zbytku pohledávek.
Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne datum poskytla žalobkyně žalované částku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se ji zavázala vrátit nejpozději dne datum. Usnesením název soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. spisová značka soud mimo jiné zjistil úpadek dlužníka (žalované), povolil řešení úpadku oddlužením a vyzval věřitele žalované, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne tohoto rozhodnutí. Dne datum vydal název soudu usnesení č. j. spisová značka, kterým výrokem I. vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka, kterým byla žalovaná, a to oddlužení schváleného usnesením daného soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. spisová značka, výrok nabyl právní moci dne datum. Výroky citovaného usnesení II. –IV. soud rozhodl o schválení odměny a náhrady hotových nákladů insolvenčního správce a zprostil jej funkce, výroky nabyly právní moci dne datum. Výrokem citovaného usnesení V. soud osvobodil dlužníka (žalovanou) od placení pohledávek zahrnutých i nezahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, a to včetně pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky nepřihlásili ve lhůtě určené soudem v rozhodnutí o úpadku, ač tak učinit měli. Pohledávka žalobkyně nebyla zahrnuta do oddlužení. Žalovaná ničeho nevrátila.
Žalobkyně svou žalobu částečně co do požadovaných úroků z prodlení vzala zpět, soud řízení o žalobě v této části zastavil dle ust. § 96 odst. 1, 2, 4 o.s.ř., jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
Soud pak dospěl k následujícímu právnímu posouzení věci. Žalobkyně a žalované dne datum uzavřely smlouvu o půjčce dle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, když žalobkyně předala žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se je zavázala v dohodnutou dobu vrátit. Dle § 173 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona (dále jako „ins. z.“), se přihlašují i pohledávky, které již byly uplatněny u soudu. Dle § 414 odst. 1 a 2 ins. z. jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Pohledávka žalobkyně vznikla před rozhodnutím o úpadku a jedná se o pohledávku, kterou je nutno uplatnit v ins. řízení. To však žalobkyně neučinila ve lhůtě určené insolvenčním soudem, tedy do 30 dnů od datum. Insolvenční soud pak žalovanou ke dni datum pravomocně osvobodil od placení pohledávek, jež měly být uplatněny v ins. řízení, avšak nebyly. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2756/2013, pak pohledávky, na něž se vztahuje osvobození dle § 414 ins. z. se nacházejí ve stejném režimu, jako tzv. naturální obligace, přičemž takovou pohledávku nelze u soudu vymáhat – a tedy ji ani soudně přiznat dle § 845 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyně vzhledem k procesnímu neúspěchu nemá právo na náhradu nákladů řízení a úspěšné žalované pak žádné náklady nevznikly.
Proti výroku I. tohoto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě - pobočce v Olomouci prostřednictvím Okresního soudu v Jeseníku.
Proti výroku II., III. tohoto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.