OSJE 11 C 2/2022-37

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Procházkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 12 727,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 850 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně od 28. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 4 877,60 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 685,11 Kč, úroku ve výši 29% ročně z částky 12 727,60 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 739,02 Kč, úroku z prodlení ve výši 9% ročně z částky 12 727,60 Kč od 21. 1. 2020 do 27. 2. 2020 a úroku z prodlení ve výši 9% ročně z částky 4 877,60 Kč od 28. 2. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení dlužné jistiny zápůjčky poskytnuté žalovanému společností právnická osoba se sídlem adresa, IČO, (dále„ právní předchůdkyně“), dle smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum ve výši 12 727,60 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 685,11 Kč (tj. úroku ve výši 29% ročně z částky 12 727,60 Kč za dobu od 28. 7. 2018 do 20. 1. 2020), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 739,02 Kč (tj. úroku z prodlení ve výši 9% ročně z částky 12 727,60 Kč za dobu od 4. 8. 2018 do 20. 1. 2020) spolu s úrokem ve výši 29% ročně z částky 12 727,60 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 12 727,60 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že pohledávky z této smlouvy na ni byly právní předchůdkyní žalobkyně postoupeny.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil, soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jako „o. s. ř.“).

3. Zákaznickou kartou ze dne datum bylo prokázáno, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uvedeného dne podepsali danou listinu, kde je uvedeno, že žalovaný požaduje výši zápůjčky 17 000 Kč s týdenní splatností. Žalovaný v kartě uvedl, že bydlí jako nájemník, pracuje jako anonymizována dvě slova u jméno příjmení, ulice a číslo, obec, IČO, má čistý měsíční příjem ve výši částka, ostatní čisté měsíční příjmy má částka, jiné příjmy neuvedl, nemá žádné externí ani interní splátky a jeho odhadované měsíční výdaje činí 4 800 Kč. V kartě je uvedeno, že žalovaný předložil právní předchůdkyni žalobkyně pracovní smlouvu na dobu neurčitou a výplatní pásky za měsíce únor až duben roku 2017. Další doklady k prokázání příjmů či dokladů v kartě zákazníka nejsou uvedeny.

4. Smlouvou o zápůjčce – zelená v hotovosti číslo ze dne datum je prokázáno, že toho dne žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně podepsali uvedenou listinu, dle jejíhož obsahu se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 17 000 Kč a žalovaný se tyto prostředky zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 29% ročně, vyčísleným pro řádnou dobu splácení částkou 3 041 Kč, odměnou za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 4 274 Kč a poplatkem za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 7 494 Kč v 60 týdenních splátkách po 531 Kč, resp. 480 Kč pro poslední splátku. Součástí uzavírané dohody bylo ujednání, že z poskytnuté zápůjčky bude částka 1 851 Kč použita na úhradu existující smlouvy s žalovaným číslo. Listina obsahuje prohlášení o tom, že se jedná o sjednání spotřebitelského úvěru a že žalovaný částku 17 000 Kč sníženou o prostředky užité na refinancování v hotovosti převzal při podpisu smlouvy.

5. Tabulkou umoření ke smlouvě číslo bylo prokázáno, že na smlouvu s daným číslem žalovaný uhradil částku 9 150 Kč, poslední splátka byla uhrazena dne 11. 1. 2019.

6. Uznáním dluhu ze dne datum bylo prokázáno, že dne datum žalovaný podepsal listinu, kde prohlásil, že uznává co do důvodu i výše svůj dluh vůči právní předchůdkyni žalobkyně vzniklý z titulu smlouvy o zápůjčce, č. smlouvy číslo, v celkové výši 31 766,49 Kč a zavázal se tento dluh uhradit v měsíčních splátkách počínaje dnem datum.

7. Smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a seznam postoupených pohledávek prokazují, že uvedenou smlouvou právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pod podmínkou úhrady sjednané ceny pohledávky ze smluv uvedených v příloze k této smlouvě – seznamu pohledávek, kde je uvedena smlouva číslo jméno a příjmení žalovaného.

8. Potvrzením ze dne 26. 4. 2021 bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně potvrdila zaplacení úplaty ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020.

9. Oznámením o postoupení pohledávek ze dne datum a podacím lístkem České pošty s. p. bylo prokázáno, že dne 14. 2. 2020 žalobkyně žalovanému odeslala poštou oznámení, kterým ho informovala společně s právní předchůdkyní žalobkyně o postoupení pohledávek ze smlouvy číslo vyzvala ho k úhradě dluhu do deseti dnů od doručení tohoto dopisu.

10. Předžalobní upomínkou ze dne 11. 5. 2020 a podacím lístkem České pošty s. p. bylo prokázáno, že právní zástupce žalobkyně upomínal žalovaného o zaplacení dluhu ze smlouvy číslo dopisem odeslaným dne 12. 5. 2020.

11. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaný dne datum požádal právní předchůdkyni žalobkyně o zápůjčku ve výši 17 000 Kč s týdenní splatností, přičemž uvedl, že bydlí jako nájemník, pracuje jako anonymizována dvě slova u jméno příjmení, ulice a číslo, obec, IČO, má čistý měsíční příjem ve výši částka, ostatní čisté měsíční příjmy má částka, jiné příjmy neuvedl, nemá žádné externí ani interní splátky a jeho odhadované měsíční výdaje činí 4 800 Kč. V kartě je uvedeno, že žalovaný předložil právní předchůdkyni žalobkyně pracovní smlouvu na dobu neurčitou a výplatní pásky za měsíce únor až duben roku 2017, tyto listiny žalobkyně soudu nepředložila. Další doklady k prokázání příjmů či dokladů v kartě zákazníka nejsou uvedeny. Dne datum žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně podepsali smlouvu číslo v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 17 000 Kč a žalovaný se tyto prostředky zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 29% ročně, vyčísleným pro řádnou dobu splácení částkou 3 041 Kč, odměnou za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 4 274 Kč a poplatkem za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 7 494 Kč v 60 týdenních splátkách po 531 Kč, resp. 480 Kč pro poslední splátku. Částka 1 851 Kč byla použita na úhradu existující smlouvy s žalovaným číslo. Žalovaný převzal v hotovosti 15 159 Kč při podpisu smlouvy. Na smlouvu žalovaný uhradil částku 9 150 Kč, poslední splátka byla uhrazena dne 11. 1. 2019. Z obsahu smlouvy se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel. Dne datum právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali prohlášení, že žalovaný uznává co do důvodu i výše svůj dluh vůči právní předchůdkyni žalobkyně vzniklý z titulu smlouvy o zápůjčce, č. smlouvy číslo, v celkové výši 31 766,49 Kč a zavázal se tento dluh uhradit v měsíčních splátkách počínaje dnem datum. Dne datum právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně podepsaly smlouvu, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni pohledávky z výše uvedených smluv. O postoupení pohledávek byl žalovaný vyrozuměn společným oznámením žalobkyně a její právní předchůdkyně odeslaným poštou dne 14. 2. 2020, v němž byl současně vyzván k úhradě dluhu ze smlouvy číslo do 10 dnů od doručení dopisu. Výzvou odeslanou poštou dne 12. 5. 2020 zástupce žalobkyně upomínal žalovaného o zaplacení dluhu z výše uvedené smlouvy.

12. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jako „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, ve znění pozdějších předpisů (dále též„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

14. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú.poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

24. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

25. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

26. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

28. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

29. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě zápůjčky dle § 2390 a násl. o. z. ve spojení § 2 odst. 1 z. s. ú. Není sporu o tom, že v době uzavření smluv žalovaný vystupoval jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel. Právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně, neprokázala ověření tvrzených příjmů, zejména ostatních příjmů žalovaného, ke kterým tento nedoložil žádné doklady, a rovněž výdajů žalovaného, a to přesto, že jím tvrzené výdaje byly nepřiměřené nízké, když žalovaný bydlel v nájemním bytě a musel tedy hradit nájemné a služby s užíváním bytu spojené. Je pak nutno i zdůraznit, že poskytovatel úvěru má dle § 78 z. s. ú sám, nebo prostřednictvím zprostředkovatele, povinnost uchovávat dokumenty týkající se i ověření úvěruschopnosti žadatele o úvěr, žádné dokumenty prokazující příjmy nebo výdaje žalovaného však žalobkyně nebyla schopna předložit. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Soud je vzhledem k výše uvedenému toho názoru, že právní předchůdkyně žalobkyně zanedbala svou povinnost řádně prověřit a zkoumat úvěruschopnost žalovaného (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 k povinnosti obecného soudu zkoumat, zda úvěrující prověřil schopnost úvěrovaného úvěr splatit, dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, o povinnosti žalobce před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr). Z tohoto důvodu je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedených částek, absolutně neplatná dle § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú. Zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, nesplněním povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost, byla zjevně porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy a své povinnosti tuto okolnost zkoumat odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C -679/18, s nímž se zcela ztotožňuje. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích.

30. Dne datum žalovaný uznal co do důvodu i výše svůj dluh vůči právní předchůdkyni žalobkyně vzniklý z titulu smlouvy o zápůjčce, č. smlouvy číslo. Uznání dluhu dle § 2053 o. z. zakládá vyvratitelnou právní domněnku existence a trvání dluhu a důkazní břemeno ohledně neexistence dluhu se tak přesouvá na dlužníka – v daném případě na žalovaného. Soud zde odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR: např. na rozsudky ze dne 30. 4. 2002 sp. zn. 29 Odo 341/2001, ze dne 24. 2. 2005 sp. zn. 32 Odo 453/2004, usnesení ze dne 18. 6. 2019 sp. zn. 32 Cdo 505/2019. Jak bylo uvedeno shora, soud se z úřední povinnosti zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného a dospěl k závěru, že nikoli a v důsledku porušení této povinnosti vyhodnotil úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako absolutně neplatnou. Závazek žalovaného plnit dle předmětné úvěrové smlouvy tedy v době uznání dluhu ze strany žalovaného neexistoval. Tím byla vyvrácena vyvratitelná právní domněnka dle § 2053 o. z. založená dohodou o uznání dluhu, že dluh v době uznání trval.

31. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku ve výši 17 000 Kč (částečně splněním jiného jeho závazku, částečně vyplacením hotovosti), z toho žalovaný uhradil částku 9 150 Kč. Ve smyslu § 2991 a § 2993 věty první o. z. se žalovaný v částce 7 850 Kč bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně, na kterou byly pohledávky z absolutně neplatných smluv o zápůjčce platně postoupeny.

32. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do nároku na zaplacení částky 7 850 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně od 28. 2. 2020 do zaplacení. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl (výrok I.), ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok II.). K požadavku na zaplacení úroků z prodlení je třeba dodat, že obohacený je bezdůvodné obohacení povinen vrátit bez zbytečného odkladu k výzvě ochuzeného, neboť splatnost plnění nebyla ujednána (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně prokázala, že vyzvala žalovaného k zaplacení částek z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru dopisem zaslaným žalovanému prostřednictvím České pošty s. p. dne 14. 2. 2020, na základě § 573 o. z. se má za to, že dopis došel žalovanému dne 17. 2. 2020, přičemž žalobkyně stanovila lhůtu k zaplacení 10 dnů, tedy do 27. 2. 2020 Lhůtu 10 dnů lze pokládat za přiměřenou, tedy vyhovující právnímu pojmu„ lhůta bez zbytečného odkladu“ ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. Úroky z prodlení z částky, kterou se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, je tak žalobkyně oprávněna požadovat od datum. V té době činila výše úroku z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. na základě § 1970 o. z. 9%, a takto ho soud přiznal.

33. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 9 365,58 Kč ke dni vyhlášení rozsudku, neúspěšná co do částky 21 664,93 Kč ke dni vyhlášení rozsudku, podle poměru úspěchu a neúspěchu by měl tedy nárok na náhradu nákladů řízení žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly a soud tak žádnou náhradu nákladů účastníkům nepřiznal.

34. Lhůta k plnění byla stanovena třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek nebyly shledány důvody.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Jeseníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.