OSJE 3 C 188/2021-53

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Davidem Novotným ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 25.389 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 10.340 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10.340 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2.485,65 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 15.049 Kč s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 14.717,39 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 4.940,77 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4.377,39 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhá zaplacení částky 25.389 Kč s příslušenstvím, které sestává z kapitalizovaného úroku ve výši 4.940,77 Kč (při sazbě 19,98 % ročně z částky 14.717,39 Kč od 12. 4. 2016 do 16. 11. 2017), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2.485,65 Kč (ve výši 8,05 % z částky 14.717,39 Kč od 2. 12.2015, tj. od marného uplynutí sedmidenní lhůty po úhradě poslední splátky, do 16. 11. 2017), úroku ve výši 19,98 % ročně z částky 14.717,39 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14.717,39 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o zápůjčce z datum uzavřené mezi společností právnická osoba (dále též„ Právní předchůdkyně“) a žalovanou. Právní předchůdkyně prověřila schopnost žalované splácet úvěr na základě dokladů a informací získaných od žalované. Žalovaná neplnila podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnuté zápůjčky, přičemž dle splátkového kalendáře byla povinna uhradit poslední splátku do 16. 11. 2017. Žalovaná uhradila celkem 7.660 Kč.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a k řádně nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Soud tak jednal v její nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jako „o. s. ř.“)

3. Soud zjistil, že dne datum podepsaly Právní předchůdkyně a žalovaná listinu nazvanou„ SMLOUVA O ZÁPŮJČCE“, opatřenou číslem smlouvy číslo (daná listina, v systému CEPR jako číslo). Žalovaná svým podpisem stvrdila, že od Právní předchůdkyně převzala v hotovosti částku 18.000 Kč jako spotřebitelský úvěr ve formě zápůjčky s úrokovou mírou 19,98 % ročně, přičemž se v dané listině zavázala poskytnutých 18.000 Kč vrátit spolu s poplatky, a to úrokem ve výši 2.299 Kč, částkou za administrativní činnost ve výši 3.421 Kč a částkou za hotovostní režim splátek ve výši 9.329 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 551 Kč, přičemž poslední splátka splatná nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního (sedmidenního) období měla činit 540 Kč (listina označená jako SMLOUVA O ZÁPŮJČCE, systém CEPR). V listině nazvané„ ZÁKAZNICKÁ KARTA“, opatřené datem 17. 2. 2015, žalovaná svým podpisem jako pravdivé a úplné stvrdila údaje vyplněné zprostředkovatelem úvěru, a to adresu trvalého pobytu ulice a číslo, obec, adresu výběru ulice a číslo, obec, náhradní kontaktní adresu rodinný dům obec a číslo; dále to, že bydlí v nájmu, je zaměstnaná jako profese u zaměstnavatel příjmení se sídlem adresa, výdajů na telefon ve výši 300 Kč a výdajů na domácnost ve výši 3.000 Kč, přičemž též stvrdila, že žádá o zápůjčku ve výši 18.000 Kč z důvodu neočekávaných výdajů; zároveň podpisem potvrdila, že k ověření údajů předložila občanský průkaz, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu (č. l. 24 spisu). Následně dne 6. 9. 2016 podepsala žalovaná listinu označenou jako„ UZNÁNÍ DLUHU Se splátkovým kalendářem“, v níž uvedla, že uznává svůj dluh vůči společnosti právnická osoba na základě smlouvy o půjčce číslo přičemž výše jejího dluhu činí 28.389 Kč; zároveň se zavázala dlužnou částku zaplatit v měsíčních splátkách splatných ke každému 15. dni v měsíci po 2.000 Kč (poslední splátka 2.389 Kč) s tím, že pokud některou ze splátek neuhradí, uhradí celý dluh a potvrdila vědomost, že jinak bude jeho splnění vymáháno soudní cestou (č. l. 50 spisu). Dne datum podepsaly Právní předchůdkyně a žalobkyně listinu označenou„ Smlouva o postoupení pohledávek“ vymezených v příloze 1 smlouvy (listina nazvaná jako Smlouva o postoupení pohledávek, v CEPR jako anonymizováno), v níž je uvedena pohledávka Právní předchůdkyně za žalovanou ze smlouvy číslo ve výši 25.389 Kč (listina označená v systému CEPR jako anonymizováno). Postoupení své pohledávky oznámila Právní předchůdkyně dopisem (oznámení o postoupení pohledávky, v systému CEPR jako číslo číslo) zaslaným žalované prostřednictvím České pošty, s.p. dne 6. 12. 2017 tzv. doporučeně (podací lístek, v systému CEPR anonymizováno číslo), jímž ji současně vyzvala k uhrazení dlužné pohledávky (předmětné oznámení). Předžalobní výzvu zaslala žalobkyně žalované prostřednictvím České pošty, s.p. dne datum (podací lístek, v systému CEPR jako 849483 číslo číslo). Žalovaná uhradila celkem 7.660 Kč; poslední platba ve výši 1.000 Kč byla provedena 17. 10. 2016 (v systému CEPR jako číslo). Právní předchůdkyně je oprávněna poskytovat nebankovní spotřebitelské úvěry na základě povolení od 22. 2. 2018 (č. l. 13 spisu).

4. V únoru 2015 poskytovala právnická osoba spotřebitelský bezúčelový úvěr ve výši 18.000 Kč za úrok ve výši 19,9 % (sdělení na č. l. 20 spisu), právnická osoba daný typ úvěru jen s měsíční frekvencí splácení za úrok ve výši cca 14 % ročně (sdělení na č. l. 16 spisu). právnická osoba poskytovala jen úvěry od 20.000 Kč (sdělení na č. l. 18 spisu).

5. Z jiných než shora uvedených důkazů nezjistil soud skutečnosti významné pro posouzení této věci, a proto z oněch jiných důkazů neučinil žádná skutková zjištění. Pravost ani správnost provedených listin nebyla v řízení zpochybněna, soud o nich neměl důvodu pochybovat, a proto z nich vycházel při zjišťování skutkového stavu.

6. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Dne datum podepsaly Právní předchůdkyně, oprávněná k poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů od datum, a žalovaná listinu nazvanou„ SMLOUVA O ZÁPŮJČCE“, číslo. Svým podpisem žalovaná stvrdila, že od Právní předchůdkyně převzala v hotovosti částku 18.000 Kč jako spotřebitelský úvěr ve formě zápůjčky s úrokovou mírou 19,98 % ročně, přičemž se v dané listině zavázala poskytnutých 18.000 Kč vrátit spolu s poplatky, a to úrokem ve výši 2.299 Kč, částkou za administrativní činnost ve výši 3.421 Kč a částkou za hotovostní režim splátek ve výši 9.329 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 551 Kč (poslední splátka 540 Kč). V listině nazvané„ ZÁKAZNICKÁ KARTA“ žalovaná svým podpisem jako pravdivé a úplné stvrdila ke dni datum údaje vyplněné zprostředkovatelem úvěru: adresa trvalého pobytu ulice a číslo, obec, adresa výběru ulice a číslo, obec, náhradní kontaktní adresa rodinný dům obec a číslo; že bydlí v nájmu, je zaměstnaná jako profese u příjmení příjmení se sídlem adresa, přičemž sestávají z nájemného/inkasa ve výši 6.500 Kč, výdajů na telefon ve výši 300 Kč a výdajů na domácnost ve výši 3.000 Kč, přičemž též stvrdila, že žádá o zápůjčku ve výši 18.000 Kč z důvodu neočekávaných výdajů. K ověření finanční situace měly být předloženy občanský průkaz, pracovní smlouva a nájemní smlouva. Následně dne datum podepsala žalovaná listinu označenou jako„ UZNÁNÍ DLUHU Se splátkovým kalendářem“, v níž uvedla, že uznává svůj dluh ze smlouvy o půjčce číslo ve výši 28.389 Kč a zároveň se zavázala dlužnou částku zaplatit v měsíčních splátkách po 2.000 Kč (poslední splátka 2.389 Kč) s tím, že pokud některou ze splátek neuhradí k dohodnutému 15. dni v měsíci, uhradí celý dluh. Dne datum podepsaly Právní předchůdkyně a žalobkyně listinu označenou jako„ Smlouva o postoupení pohledávek“, které byly vymezeny v příloze 1 smlouvy, kde je uvedena pohledávka Právní předchůdkyně za žalovanou. Postoupení své pohledávky oznámila Právní předchůdkyně dopisem zaslaným žalované tzv. doporučeně prostřednictvím České pošty, s. p. dne datum, přičemž v tomto dopise žalovanou i vyzvala k zaplacení dlužné částky. Žalovaná příjmení předchůdkyni uhradila celkem 7.660 Kč, poslední platba ve výši 1.000 Kč byla provedena datum. anonymizována dvě slova a obec anonymizováno poskytovaly v únoru 2015 spotřebitelské úvěry ve výši 18.000 Kč s dobou splácení 60 týdnů – za úrok ve výši 19,9 % ročně, 14 % ročně (pokud by šlo o měsíční splácení).

7. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval níže uvedená ustanovení právních předpisů:

Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. s. ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Dle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Dle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Po právní stránce soud věc posoudil takto: Právní předchůdkyně a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě zápůjčky dle § 2390 o. z. ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ten den totiž Právní předchůdkyně předala žalované částku 18.000 Kč (jistinu, zápůjčku), kterou žalovaná převzala a zavázala se vrátit se sjednanou úplatou a se sjednanými poplatky v 60 týdenních splátkách po 551 Kč (poslední splátka měla činit 540 Kč). Není sporu o tom, že žalovaná v době uzavření smlouvy vystupovala jako spotřebitelka, což se podává jak ze smlouvy o zápůjčce, tak z karty zákazníka. Právní předchůdkyně vystupovala při poskytnutí zápůjčky jako podnikatelka, o čemž svědčí i skutečnost, že v dané době byla oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry (§ 264 z. s. ú., č. l. 13 spisu).

9. S ohledem na údaje uvedené v tzv. kartě zákazníka, kterou žalobkyně předložila k výzvě soudu k doplnění tvrzení ohledně řádného přezkoumání úvěruschopnosti žalované příjmení předchůdkyní (č. l. 14), je zjevné, že Právní předchůdkyně řádně nezkoumala a nevyhodnotila tzv. úvěruschopnost spotřebitelky (zde žalované) ve smyslu § 86 z. s. ú. a rozhodovací praxe Ústavního soudu (srov. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) a Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Právní předchůdkyně se vůbec nepozastavila nad tím a poskytla spotřebitelský úvěr i přes to, že žalovaná měla v době poskytnutí spotřebitelského úvěru dosahovat příjmu pouze částka z pracovního poměru od zaměstnavatele se sídlem v obec, avšak její celkové měsíční výdaje měly činit částka, z toho částka nájemné/inkaso, 300 Kč výdaje za telefon a 3.000 Kč výdaje na domácnost, byť Právní předchůdkyni byly známy jako adresa místa výběru adresa v obec, adresa trvalého pobytu v obec a náhradní kontaktní adresa v rodinném domě v obec. Je zjevné, že žalovaná musela vynakládat výdaje na dopravu do zaměstnání. Nadto jen z vyplněných adres různých míst nelze dovodit, kde žalovaná skutečně bydlela, zda bylo možno považovat v dané době uvedené výdaje na bydlení v částce 6.500 Kč za reálné. Dokonce nelze ani zjistit, zda bylo ověřeno, že žalovaná není povinna vyživovat jiné osoby, jaký je její rodinný stav a zda žije sama, či se jiné osoby podílejí na nákladech na bydlení atp., jelikož tyto údaje nejsou uvedeny v kartě zákazníka, kterou jako jediný důkaz předložila žalobkyně k výzvě soudu. I ohledně výdajů se Právní předchůdkyně spolehla jen na údaje tvrzené žalovanou, aniž by je řádně prověřila; nájemní smlouvou, kterou však žalobkyně nepředložila, mohly být ověřeny pouze náklady na bydlení. Pochybnosti však Právní předchůdkyně musela mít rovněž o tvrzených příjmech žalované, neboť ta k osvědčení svého příjmu ve výši částka měsíčně měla předložit pouze pracovní smlouvu, nikoli výplatní pásky. Pracovní smlouvu (ostatně ani jiné listiny) žalobkyně soudu nepředložila, a tak vzhledem k tomu, že v kartě zákazníka ohledně pracovního poměru není kromě zaměstnavatele, druhu sjednané práce a výše příjmu žádný další údaj, nelze ani zjistit, zda byla žalovaná zaměstnána na dobu určitou, či neurčitou, což však bylo významné pro náležité posouzení schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. Za situace, kdy byla žalovaná povinna za měsíc celkem splácet 2.204 Kč (4*551), nicméně jí po zaplacení všech nutných výdajů, které hradila, zbývalo jen 2.700 Kč (po odečtení splátek tedy jen necelých 500 Kč), bylo velmi významné, zda příjem žalované skutečně dosahoval každý měsíc nejméně částka a zda bylo možno důvodně předpokládat, že si tento příjem udrží po celou dobu trvání závazku zápůjčky, na což by bylo možno usuzovat při pracovním poměru na dobu neurčitou, popř. dobu určitou odpovídající době trvání závazku zápůjčky. S ohledem na to, že žalovaná žádala o zápůjčku ve výši 18.000 Kč z důvodu neočekávaných výdajů, je zjevné, že neměla dostatečné finanční prostředky pro nenadálé události, její tehdejší finanční situaci tedy nelze označit za příznivou. Nadto žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by Právní předchůdkyně v době poskytnutí zápůjčky ověřovala, zda měla žalovaná další závazky či zda proti ní nebyla vedena exekuční řízení (toto se z karty zákazníka nepodává). Soud proto dospěl k závěru, že Právní předchůdkyně zanedbala svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované. Z toho důvodu je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedených částek, absolutně neplatná dle § 588 věty první o. z. ve spojení s § 86 a § 87 z. s. ú., neboť zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, tedy zanedbáním povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, byla zjevně porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. Námitka žalobkyně, že ustanovení § 87 z. s. ú. stanovuje za porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost sankci v podobě relativní neplatnosti, je lichá. I přes znění předmětného ustanovení je nutno neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť zákonem č. 257/2016 Sb. mělo dojít k implementaci předpisů Evropské unie – zejm. směrnice 2008/48/ES –, vydaných na ochranu spotřebitele, které vyžadují zajištění posouzení úvěruschopnosti spotřebitele na základě dostatečných informací a stanovení účinných, přiměřených a odrazujících sankcí pro případ porušení takové povinnosti. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci sp. zn. C -679/18, s nímž se zcela ztotožňuje. Ohledně žalobkyní předloženého rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích jako soudu odvolacího ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, soud předně zdůrazňuje, že jím není vázán. Věc po právní stránce posoudil jinak, což zdůvodnil výše. Navíc jsou v této věci skutkové okolnosti jiné, neboť žalovaná např. nepředložila výplatní pásky, k prokázání svého příjmu; dle tzv. zákaznické karty předložila jen pracovní smlouvu; dále je zjevné, že její finanční situace nebyla příznivá, jak soud rozebral výše.

10. Ke zjevnému narušení dobrých mravů došlo i sjednáním úplaty a poplatků za„ služby“, které ve svém souhrnu přesáhly 83,6 % jistiny (zápůjčky). Nelze opominout ani skutečnost, že z důvodu nesplácení zápůjčky žalovanou nemohla být zcela realizována služba hotovostního inkasa splátek. Poplatky za služby jsou dle názoru soudu skrytým úrokem za poskytnutí peněžité zápůjčky. Banky v té době poskytovaly stejné spotřebitelské úvěry za úrok ve výši 18,8 % ročně (při měsíční frekvenci splácení za 14 % ročně), přičemž je obecně známo, že formulářové smlouvy bank ujednání o skryté úplatě neobsahují. Celková úplata (vč. skryté úplaty) za zápůjčku poskytnutou Právní předchůdkyní přesáhla obvyklou úrokovou míru více než čtyřikrát.

11. Shrnuje se, že pro nikoli řádné posouzení úvěruschopnosti je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná jako celek; absolutně neplatná jsou tak i ujednání o smluveném úroku a dalších poplatcích (skryté úroky, skrytá úplata). Smlouva, včetně všech vedlejších ujednáních, by byla absolutně neplatná jako celek i jen pro ujednání o úplatě (vč. skryté úplaty), které i svou výší zjevně odporují dobrým mravům (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2021, sp. zn. 33 ICdo 89/2020, a rozhodnutí, tam citovaná). Neplatnost smlouvy jako celku je odůvodněna tím, že nelze předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez ujednání o úrocích, rozpoznala-li by strana neplatnost tohoto ujednání včas (§ 576 o. z.). Pro svou neplatnost smlouva o zápůjčce nevyvolala žádné právní následky. Uznání dluhu na tom nic nemění.

12. V řízení bylo prokázáno, že Právní předchůdkyně poskytla žalované částku ve výši 18.000 Kč. Pohledávka z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru – zápůjčky byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni (§ 1879, § 1880 odst. 1 o. z.). Dále bylo prokázáno, že žalovaná uhradila na svůj závazek z absolutně neplatné smlouvy celkem 7.660 Kč. Ve smyslu § 2991 a § 2993 věty první o. z. se žalovaná v rozsahu částky 10.340 Kč (18000-7660) bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně, potažmo Právní předchůdkyně, která tuto svou pohledávku (byť jako pohledávku z platné smlouvy o zápůjčce) postoupila na žalobkyni.

13. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do žalobního žádání na zaplacení částky 10.340 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10.340 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2.485,65 Kč. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl (výrok I.), ve zbylém rozsahu žalobu zamítl pro nedůvodnost (výrok II.). Soud dodává, že nárok na úrok z prodlení z dlužné částky má žalobkyně v souladu s § 1970 o. z. Uznání dluhu bylo učiněno pod ztrátou výhody splátek a se závazkem žalované uhradit celou dlužnou částku i bez výzvy věřitele.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Z větší části úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly, pročež soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Je zjevné, že žalovaná byla úspěšná více než z 50 %, jelikož žalobě bylo vyhověno jen co do částky 10.340 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10.340 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2.485,65 Kč – ke dni vydání rozhodnutí celkem co do částky 16.424,22 Kč –, kdežto žaloba byla zamítnuta co do částky 15.049 Kč s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 14.717,39 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 4.940,77 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4.377,39 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení – ke dni vydání rozhodnutí celkem co do částky 34.225,99 Kč.

15. Lhůta k plnění je stanovena podle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Jeseníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou jí tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu, popř. zahájení exekuce.