OSJE 3 C 231/2021-26

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Davidem Novotným ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 35.000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 34.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 34.000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 6.360,52 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 1.000 Kč s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 35.000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 6.682,08Kč a co do úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1.000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce částku ve výši 1.216,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhá zaplacení částky 35.000 Kč s příslušenstvím, které sestává z kapitalizovaného úroku ve výši 6.682,08 Kč (při sazbě 29 % ročně z částky 35.000 Kč od 26. 4. 2020 do 18. 12. 2020), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6.360,52 Kč (ve výši 9,75 % z dlužné jistiny ve výši 35.000 Kč od 17. 2.2019, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky, do 18. 12. 2020), úroku ve výši 29 % ročně z částky 35.000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 35.000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi společností právnická osoba (dále jen„ Právní předchůdkyně“) a žalovaným dne datum. Právní předchůdkyně prověřila schopnost žalovaného řádně hradit úvěr na základě dokladů a informací získaných od žalovaného. Žalovaný neplnil podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnuté zápůjčky. Právní předchůdkyni uhradil celkem 1.000 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k řádně nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud tak jednal v jeho nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jako „o. s. ř.“)

3. Soud zjistil, že datum podepsali Právní předchůdkyně a žalovaný listinu nazvanou„ SMLOUVA O ZÁPŮJČCE – anonymizováno jméno příjmení“, číslo smlouvy číslo (v systému CEPR jako číslo). Žalovaný svým podpisem stvrdil, že od Právní předchůdkyně převzal v hotovosti částku 35.000 Kč jako spotřebitelský úvěr ve formě zápůjčky, kterou se v dané listině zavázal vrátit spolu s poplatky, a to úrokem ve výši 8.577 Kč, částkou za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 11.791 Kč a částkou za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7.711 Kč v 19 měsíčních splátkách po 3.505 Kč, splatných měsíc od uzavření smlouvy a následně v měsíčních obdobích, přičemž poslední splátka měla činit 3.494 Kč; jako zápůjční úroková míra byla v dané listině uvedena míra 29 % ročně, RPSN pak 127,77 % (listina nazvaná SMLOUVA O ZÁPŮJČCE – anonymizováno jméno příjmení, systém CEPR). V listině nazvané„ ZÁKAZNICKÁ KARTA – anonymizována čtyři slova“, opatřené datem datum, žalovaný svým podpisem jako pravdivé a úplné stvrdil údaje vyplněné zprostředkovatelem úvěru, a to číslo mobilního telefonu, adresu trvalého pobytu v rodinném domě adresa v obci obec, jako náhradní kontaktní adresu obec a číslo; že je svobodný, žije s rodiči, je zaměstnaný na základě pracovní smlouvy uzavřené na dobu neurčitou jako anonymizována dvě slova u jméno příjmení, sídlem obec a číslo a dosahuje čistého měsíčného příjmu ve výši částka, přičemž další čisté příjmy domácnosti, o nichž nebylo nic bližšího uvedeno, činí částka; odhadované měsíční výdaje – aniž by byly jakkoli vymezeny – činí 5.000 Kč; externí splátky 2.800 Kč; k ověření svých příjmů předložil pracovní smlouvu a výplatní pásky za září a říjen 2018 („ ZÁKAZNICKÁ KARTA“, v systému CEPR pod číslo číslo). Právní předchůdkyně je oprávněna poskytovat nebankovní spotřebitelské úvěry na základě povolení od 22. 2. 2018 (č. l. 12). Dne datum podepsaly Právní předchůdkyně a žalobkyně listinu nazvanou„ Smlouva o postoupení pohledávek“ vymezených v příloze 1 smlouvy (v CEPR anonymizováno), kde je uvedena pohledávka Právní předchůdkyně za žalovaným ze smlouvy číslo (daná listina, v systému CEPR pod označením anonymizováno). Postoupení své pohledávky oznámila Právní předchůdkyně žalovanému dopisem (oznámení o postoupení pohledávky, v CEPR jako číslo číslo) zaslaným žalovanému prostřednictvím České pošty, s. p. dne 25. 1. 2021 tzv. doporučeně (podací lístek, v CEPR jako číslo číslo), jímž ho současně vyzvala k uhrazení dlužné pohledávky (předmětné oznámení). Předžalobní výzvu (v systému CEPR pod číslo) zaslala žalobkyně žalovanému prostřednictvím České pošty, s. p. dne 28. 6. 2021 (podací lístek, v CEPR číslo číslo). Žalovaný uhradil pouze 1.000 Kč, a sice 17. 1. 2019 (listina označená jako Tabulka umoření, v CEPR jako číslo).

4. Z jiných než shora uvedených důkazů nezjistil soud skutečnosti významné pro posouzení této věci, a proto z oněch jiných důkazů neučinil žádná skutková zjištění. Pravost ani správnost provedených listin nebyla v řízení zpochybněna, soud o nich neměl důvodu pochybovat, a proto z nich vycházel při zjišťování skutkového stavu.

5. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Dne datum podepsali Právní předchůdkyně a žalovaný listinu nazvanou„ SMLOUVA O ZÁPŮJČCE – anonymizováno jméno příjmení“. Svým podpisem žalovaný potvrdil, že od Právní předchůdkyně převzal v hotovosti částku 35.000 Kč, kterou se zavázal vrátit Právní předchůdkyni spolu s úplatou a poplatky se spotřebitelským úvěrem spojenými v souhrnné výši 18.079 Kč v 19 měsíčních splátkách po 3.505 Kč, splatných měsíc od uzavření smlouvy a následně v měsíčních obdobích (poslední splátka měla činit 3.494 Kč). Zápůjční úroková míra činila 29 % ročně, RPSN 127,77 %. V listině nazvané ZÁKAZNICKÁ KARTA žalovaný svým podpisem jako pravdivé a úplné strvdil ke dni datum údaje vyplněné zprostředkovatelem úvěru: adresa trvalého pobytu v rodinném domě adresa v obci obec, náhradní kontaktní adresu obec a číslo; že je svobodný, bydlí s rodiči, zaměstnaný na základě pracovní smlouvy uzavřené na dobu neurčitou jako anonymizována dvě slova pro jméno příjmení a dosahuje čistého měsíčného příjmu ve výši částka, přičemž další čisté příjmy domácnosti, o nichž nebylo nic bližšího uvedeno, činí částka; odhadované měsíční výdaje – aniž by byly jakkoli vymezeny – činí 5.000 Kč; externí splátky 2.800 Kč. K ověření svého příjmu předložil pracovní smlouvu a dvě výplatní pásky. Dne datum podepsaly Právní předchůdkyně a žalobkyně listinu označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek vymezených v příloze 1 smlouvy, kde je uvedena pohledávka Právní předchůdkyně za žalovaným. Postoupení své pohledávky oznámila Právní předchůdkyně dopisem zaslaným žalovanému tzv. doporučeně prostřednictvím České pošty, s. p. dne 25. 1. 2021, přičemž v tomto dopise byl žalovaný zároveň vyzván k zaplacení dlužné částky. Žalovaný Právní předchůdkyni uhradil jen 1.000 Kč, a sice datum. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení žalované částky výzvou obsahující i právní hodnocení dopisem zaslaným mu 28. 6. 2021.

6. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval níže uvedená ustanovení právních předpisů:

Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. s. ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Dle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Dle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Po právní stránce soud věc posoudil takto: Právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli datum smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě zápůjčky dle § 2390 o. z. ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ten den totiž Právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 35.000 Kč (jistinu, zápůjčku), kterou žalovaný převzal v hotovosti a zavázal se vrátit se sjednanou úplatou a se sjednanými poplatky v ujednaných měsíčních splátkách. Není sporu o tom, že žalovaný v době uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel, což se podává jak ze smlouvy, tak z tzv. zákaznické karty, kdežto Právní předchůdkyně vystupovala při poskytnutí zápůjčky jako podnikatelka, o čemž svědčí i skutečnost, že v dané době byla oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry (§ 264 z. s. ú., č. l. 12 spisu).

8. S ohledem na údaje uvedené v tzv. zákaznické kartě je zjevné, že Právní předchůdkyně řádně nezkoumala a nevyhodnotila tzv. úvěruschopnost spotřebitele (zde žalovaného) ve smyslu § 86 z. s. ú. a rozhodovací praxe Ústavního soudu (srov. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) a Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Právní předchůdkyně se ohledně výdajů spolehla jen na údaje tvrzené žalovaným, aniž by je prověřila, aniž by měla k dispozici jakékoli listiny tyto výdaje osvědčující, byť musela mít, potažmo měla mít důvodné pochybnosti o jejich výši. Ohledně příjmů se vůbec nemohla spolehnout na další čisté příjmy domácnosti ve výši částka, jelikož nebyly v tzv. kartě zákazníka vůbec vymezeny, žalovaný ani netvrdil, že má k těmto příjmům dispoziční oprávnění (natož jaké, co je jeho právním důvodem), a jelikož k jejich doložení nepředložil ani žádné listiny. Nadto žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by Právní předchůdkyně ověřovala, zda má žalovaný další závazky či zda proti němu nejsou vedena exekuční řízení. Soud proto dospěl k závěru, že Právní předchůdkyně zanedbala svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného, neboť se spolehla výlučně na údaje uvedené žalovaným ohledně výdajů a části příjmů (dalších příjmů domácnosti), aniž by je jakkoli ověřila a i když musela mít pochybnosti o jejich správnosti. Z toho důvodu je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedených částek, absolutně neplatná dle § 588 věty první o. z. ve spojení s § 86 a § 87 z. s. ú. Zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, tedy zanedbáním povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, byla totiž zjevně porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. Ke zjevnému narušení dobrých mravů došlo i sjednáním úplaty a poplatků za„ služby“, které ve svém souhrnu přesáhly 51 % jistiny (číslo), RPSN činilo 127,77 %. Nelze opominout ani skutečnost, že z důvodu nesplácení zápůjčky žalovaným nemohla být zcela realizována služba hotovostního inkasa splátek. Poplatky za služby jsou skrytým úrokem (úplatou) za poskytnutí peněžité zápůjčky. Bez ujednání o úplatě by ke kontraktaci nedošlo, a i proto je smlouva o zápůjčce neplatná jako celek (§ 576 o. z.) Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích.

9. Opakující se námitka žalobkyně, že ustanovení § 87 z. s. ú. stanovuje za porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost sankci v podobě relativní neplatnosti, je lichá. I přes znění předmětného ustanovení je nutno neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť zákonem č. 257/2016 Sb. mělo dojít k implementaci předpisů Evropské unie – zejm. směrnice 2008/48/ES –, vydaných na ochranu spotřebitele, které vyžadují zajištění posouzení úvěruschopnosti spotřebitele na základě dostatečných informací a stanovení účinných, přiměřených a odrazujících sankcí pro případ porušení takové povinnosti. K otázce absolutní neplatnosti odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C -679/18, a shora citovaná rozhodnutí českých soudů, s nimiž se zcela ztotožňuje.

10. Na okraj soud poznamenává, že povinnosti přezkoumat úvěruschopnost spotřebitele se poskytovatel úvěru nemůže zbavit ujednáním ve smluvních podmínkách. Dále soud podotýká, že žalobkyni marně vyzval dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů k těmto tvrzením ohledně přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany Právní předchůdkyně (č. l. 13). Pokud jde o opakující se odkaz žalobkyně na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, soud předně podotýká, že tímto rozsudkem a v něm uvedenými závěry není vázán. V této věci jsou jiné skutkové okolnosti, neboť své výdaje žalovaný pouze souhrnně odhadl, nespecifikoval je; k dalším příjmům domácnosti nemohlo být vůbec přihlédnuto (podrobně výše).

11. Ohledně listiny označené jako uznání dluhu soud jen ve stručnosti uvádí, že byla bez pochybností vyvrácena vyvratitelná právní domněnka dle § 2053 o. z. o trvání dluhu v době jeho uznání, jelikož v řízení bylo najisto postaveno, že závazky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru neexistují, neboť měly vzniknout na základě absolutně neplatné smlouvy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2019, sp. zn. 32 Cdo 505/2019).

12. V řízení bylo prokázáno, že Právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku ve výši 35.000 Kč. Pohledávka z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni (§ 1879, § 1880 odst. 1 o. z.). Dále bylo prokázáno, že žalovaný uhradil na svůj závazek z absolutně neplatné smlouvy celkem 1.000 Kč. Ve smyslu § 2991 a § 2993 věty první o. z. se žalovaný v rozsahu částky 34.000 Kč (35000-1000) bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně, potažmo Právní předchůdkyně, která tuto svou pohledávku (byť jako pohledávku z platné smlouvy o zápůjčce) postoupila na žalobkyni.

13. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do žalobního žádání na zaplacení částky 34.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 34.000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 6.360,52 Kč. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl (výrok I.), ve zbylém rozsahu žalobu zamítl pro nedůvodnost (výrok II.). Soud dodává, že nárok na úrok z prodlení z dlužné částky má žalobkyně v souladu s § 1970 o. z. Žalovaný měl další splátku po poslední řádné splátce zaplatit nejpozději do 16. 2. 2019, což se však nestalo. V prodlení se tak ocitl 17. 2. 2019, od nějž žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok z prodlení.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. Ve věci úspěšnější žalobkyně má právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených výdajů, a to v rozsahu svého úspěchu po odečtení neúspěchu. Žalobě bylo vyhověno jen co do částky v rozsahu vymezeném v předcházejícím bodě odůvodnění – ke dni vydání rozhodnutí celkem co do částky 44.792,41 Kč, tj. 67 % předmětu řízení (číslo číslo) –, kdežto žaloba byla zamítnuta co do co do částky 1.000 Kč s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 35.000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 6.682,08 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1.000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení – ke dni vydání rozhodnutí celkem co do částky 21.639,20 Kč, tj. 33 % předmětu řízení. Rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem žalobkyně činí 34 % (67-33). Náhrada účelně vynaložených nákladů řízení žalobkyně zastoupené advokátem sestává z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 1400 Kč (č. l. 6), náhrady odměny advokáta za 3 úkony právní služby – 1) předžalobní výzva, 2) převzetí a příprava zastoupení a 3) návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ AT“) – ve výši 500 Kč/úkon dle § 14b odst. 1 (bod 3) AT, tj. celkem 1500 Kč, a z náhrady hotových výdajů vynaložených v souvislosti s každým ze tří uvedených úkonů právní služby ve výši 100 Kč/úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, tj. celkem 300 Kč. Dále žalobci náleží náhrada DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 14a AT ve výši 378 Kč ( (1500) *0,21), neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Tyto náklady žalobkyně vynaložila k účelnému uplatňování svého práva, a proto jí soud jejich poměrnou náhradu v celkové výši 1216,50 Kč ( (číslo číslo) *0,34) přiznal (výrok II.). Doplnění návrhu na zahájení řízení k výzvě soudu dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., soud nepovažuje za účelný úkon, neboť povinností žalobce, natož zastoupeného advokátem, je podat návrh bezvadný, tedy takový, jehož doplnění není třeba. Z úřední činnosti je soudu známo, že se žalobkyně opakovaně domáhá návrhy na ustáleném vzoru v obdobných věcech téhož, potažmo obdobného plnění (např. řízení vedená zdejším soudem pod sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka).

15. Lhůty k plnění jsou stanoveny podle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř.; místo plnění k platbě náhrady nákladů řízení pak dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Jeseníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu, popř. zahájení exekuce.