OSJE 7 C 10/2022-38

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Zálišem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 30. 10. 2021 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 068 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, advokáta titul jméno jméno.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhá zaplacení částky 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 30. 10. 2021 do zaplacení, a to jako dlužné jistiny úvěru nejpozději splatné 29. 10. 2021. Pro případ, že by neměl soud nárok na zaplacení dlužné jistiny úvěru za prokázaný, domáhá se žalobkyně zaplacení 30 000 Kč jako bezdůvodného obohacení žalované. Svůj nárok odůvodňuje žalobkyně tím, že dne datum uzavřela společnost právnická osoba (dále též„ Právní předchůdkyně“) se žalovanou smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalované na její účet č. bankovní účet v září 2021 nejprve 3 000 Kč jako úvěr, který byl dle požadavku žalované navýšen na celkově poskytnutých 30 000 Kč. Následně Právní předchůdkyně postoupila žalovanou pohledávku na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Právní předchůdkyni ani žalobkyni žalovaná nic neuhradila.

2. Soud zjistil, že v listině označené jako Smlouva o úvěru číslo datované datum je po uvedení identifikačních údajů žalované (mj. jméno, příjmení, adresa trvalého pobytu, číslo mobilního telefonu, rodné číslo a číslo občanského průkazu) uvedeno, že se jí Právní předchůdkyně jako věřitelka zavazuje poskytnout na č. ú. bankovní účet jako klientce spotřebitelský neúčelový a jednorázově splatný úvěr ve výši 3 000 Kč, splatný 29. 10. 2021 v částce 3 690 Kč, při RPSN 1 141,2 %, s tím, že za každé prodloužení splatnosti o 30 dnů je žalovaná povinna uhradit dalších 690 Kč, přičemž smlouva o úvěru má být dle listiny uzavřena potvrzením pomocí kódu žalovanou datum v anonymizováno: údaj o čase hod. poté, co jí byl téhož dne v anonymizováno: údaj o čase hod. odeslán potvrzovací kód (listina označená v systému příjmení jako číslo). Další listinou označenou jako smlouva o úvěru číslo – v níž jsou uvedeny totožné údaje s tím rozdílem, že se v ní uvádí, že jde o změnu podmínek smlouvy o úvěru číslo tak, že celková výše jistiny spotřebitelského úvěru činí 6 000 Kč, přičemž je žalovaná povinna jednorázově splatit 7 380 Kč, potvrzovací kód byl žalované odeslán datum ve anonymizováno: údaj o čase hod., jeho prostřednictvím žalovaná potvrdila návrh smlouvy téhož dne ve anonymizováno: údaj o čase hod. –, mělo dojít k navýšení původně poskytnutého úvěru na celkových 6 000 Kč (listina označená v systému CERP jako číslo). K dalšímu navýšení poskytnutého spotřebitelského úvěru mělo dojít též listinou datovou k datum v níž jsou opět uvedeny shodné údaje jako v prve uvedených listinách s tím rozdílem, že celková částka jistiny spotřebitelského úvěru činí 30 000 Kč, žalovaná je povinna jednorázově zaplatit 35 460 Kč, RPSN činí 2 775,6 %, a za prodloužení splatnosti o 30 dní je povinna zaplatit 6 900 Kč, přičemž potvrzovací kód byl žalované odeslán datum ve anonymizováno údaj o čase hod. a jeho prostřednictvím žalovaná měla potvrdit návrh smlouvy téhož dne v anonymizováno údaj o čase hod. (listina v systému příjmení označená jako číslo). Ve dny, kdy mělo dojít k potvrzení návrhů smluv žalovanou, a tím k uzavření smluv, zaslala Právní předchůdkyně na účet bankovní účet postupně 3 000 Kč (listina označená v systému příjmení jako číslo), 3 000 Kč (listina označená v systému příjmení číslo) a 24 000 Kč (listina označená v systému příjmení číslo). právnická osoba uvedla, že majitelem účtu bankovní účet je žalovaná a že na tento účet byla v měsíci září nebo říjnu 2019 zaslána částka v celkové výši 30 000 Kč (sdělení na č. l. 24).

3. Dále soud zjistil, že datum podepsali zástupci Právní předchůdkyně jako„ postupitelky“ a žalobkyně jako„ postupnice“ listinu nazvanou„ SMLOUVA O POSTOUPENÍ POHLEDÁVEK“, s ujednáním, že jde o rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž základě budou zasláním datové pásky s vymezenými pohledávkami ze smluv o úvěru uzavřeny dílčí smlouvy o postoupení pohledávek uvedených v datové pásce, z nichž jedna je připojena ke scanu listiny Smlouvy o postoupení pohledávek, přičemž v dané pásce je uvedena pohledávka ve výši 36 708 Kč, označená mj. jménem a příjmením žalované a číslem dílčí smlouvy číslo (scany listin uložené v systému CERP pod názvem Smlouva postoupenA_ pohledA_vky a seznam 9 vA_rka s verifikacA_ datum). Listinou datovanou 14. 4. 2022 – a podanou téhož dne k poštovní přepravě České poště s. p. (podací lístek v systému CEPR) – a adresovanou žalované hodlala Právní předchůdkyni oznámit postoupení své pohledávky ze smlouvy číslo ve výši 36 708 Kč na žalobkyni, jakož i žalobkyně vyzvat žalovanou k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou k plnění (v sytému CEPR pod názvem index__7).

4. Z jiných než shora uvedených důkazních prostředků nezjistil soud skutečnosti významné pro posouzení této věci, a proto z oněch jiných důkazních prostředků neučinil žádná skutková zjištění. Pravost ani správnost provedených listin nebyla v řízení zpochybněna, soud o nich neměl důvodu pochybovat, a proto z nich při zjišťování skutkového stavu vycházel (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

5. Na základě provedeného dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně zaslala na účet žalované postupně dvakrát po 3 000 Kč dne 29. 9. 2021 a následně 24 000 Kč dne 14. 10. 2021, a to dle listin označených jako smlouva o úvěru, blíže specifikovaném jako spotřebitelský neúčelový a jednorázově splatný spotřebitelský úvěr. Uvedené částky byly na účet žalované připsány. Právní předchůdkyně a žalobkyně podepsaly listinu nazvanou„ SMLOUVA O POSTOUPENÍ POHLEDÁVEK“, jejímž předmětem bylo uzavření dílčích smluv o postoupení pohledávek ze smluv o úvěru Právní předchůdkyně, a to na základě datové pásky, v jedné z nichž je specifikována pohledávka za žalovanou vyplývající ze smlouvy o úvěru. Oznámení o postoupení pohledávek vč. předžalobní výzvy k plnění bylo zasláno na adresu žalované prostřednictvím České pošty s. p.

6. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval tato ustanovení právních předpisů:

Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále též jen„ z. s. ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Dle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem

Dle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení

Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

Dle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám

Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

7. Po právní stránce posoudil soud věc takto: S ohledem na absolutní neplatnost smluv o spotřebitelském úvěru (§ 588 věty první o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú.), které Právní předchůdkyně a žalovaná uzavřely dle § 2395 a násl. o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 z. s. ú. ve dnech datum a datum, kdy Právní předchůdkyně provedla platby v celkové výši 30 000 Kč zúčtované ve prospěch žalované (podrobněji níže), má žalobkyně, na kterou Právní předchůdkyně postoupila žalovanou pohledávku (byť jako pohledávku z platných smluv o úvěru) dílčí smlouvou o postoupení pohledávek dle datové pásky (§ 1879 o. z.), právo jen na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z., a to ve výši poskytnuté a nevrácené jistiny, tj. 30 000 Kč.

8. Žalobkyně primárně tvrdí, že došlo k uzavření smluv o spotřebitelském úvěru mezi její Právní předchůdkyní a žalovanou a že Právní předchůdkyně řádně přezkoumala úvěruschopnost žalované. Pro případ, že by soud neměl její nárok za prokázaný, navrhuje, aby jí byla žalovaná částka vč. úroků přiznána z titulu bezdůvodného obohacení. Po zhodnocení žalobkyní předložených listin dospěl soud k závěru, že Právní předchůdkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru (a to ve formě úvěru dle § 2395 a násl. o. z.) a následně dohody prvotní smlouvu měnící. Ke kontrakci došlo nejpozději potvrzením návrhu žalovanou, jak je uvedeno v jednotlivých smlouvách (potažmo ve smlouvě a v navazujících dohodách). Už jen z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek lze usuzovat na uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi Právní předchůdkyní a žalovanou, neboť jsou v ní postupované pohledávky vymezeny jako pohledávky ze smluv o úvěru, které Právní předchůdkyně uzavřela se svými klienty. O uzavření smlouvy svědčí též to, že Právní předchůdkyně minimálně v roce 2021 patřila mezi nebankovní poskytovatele spotřebitelských úvěrů, jak je soudu známo z úřední činnosti a jak tvrdí sama žalobkyně. Závěr o vzniku smlouvy o spotřebitelském úvěru je podporován též oznámením o postoupení pohledávek, jímž Právní předchůdkyně minimálně hodlala informovat žalovanou o postoupení své pohledávky na žalobkyni a v němž výslovně uvedla, že postoupená pohledávka vznikla z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru. Lze shrnout, že všechny zjištění z provedených listin tvoří nejméně uzavřený okruh nepřímých důkazů svědčící bez pochybností o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. K tomu je třeba doplnit, že ze shora uvedených listin jednoznačně vyplývá, že žalované nebyly peněžní prostředky poskytnuty za účelem podnikání a že byly poskytnuty na její žádost a za úplatu až po uzavření smlouvy, pročež se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú. v podobě úvěru dle § 2395 a násl. o. z.

9. Ohledně absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru a navazujících dohod soud poznamenává, že je dána dle § 588 věty první o. z. a (ve spojení s ) § 87 odst. 1 z. s. ú, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (shodně např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; a rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance), a to jednak z důvodu rozporu se zákonem, konkrétně porušením zákonné povinnosti Právní předchůdkyně řádně přezkoumat schopnost žalované jakožto spotřebitelky splácet případně poskytnutý úvěr (§ 86 z. s. ú), dosahujícího intenzity zjevného narušení veřejného pořádku i dobrých mravů, jednak i samostatně z důvodu zjevného rozporu s dobrými mravy. K závěru o nepřezkoumání úvěruschopnosti žalované soud dospěl proto, že žalobkyně neprokázala svá tvrzení o splnění povinnosti Právní předchůdkyně přezkoumat úvěruschopnost žalované. Sama žalobkyně k opakovaným výzvám soudu v intencích § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. (č. l. 12 a 21) uvedla, že již nedisponuje žádným důkazem k prokázání tvrzení o přezkoumání úvěruschopnosti žalované, přestože byla řádně poučena o následcích nesplnění své povinnosti, jak ukládá ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. (č. l. 21). K tomu soud dodává, že nad rámec zákona poučil žalobkyni dvakrát a písemně před nařízením jednáním, ač se z dikce § 118a o. s. ř. podává, že příslušné výzvy a poučení se má stranám dostat teprve při jednání. Jednání se však žalobkyně neúčastnila. K žalobkyní žádané výzvě, tedy k učinění výzvy soudu třetí v pořadí, nebyl žádný důvod. Ke zjevnému narušení dobrých mravů však došlo i sjednáním úplat odpovídajícím RPSN ve výši 1 141,2 % a 2 775,6 % (u posledního navýšení). Takovéto RPSN (a úroky) bez nejmenších pochybností v dané době mnohonásobně převyšovaly obvyklé RPSN a úroky ze spotřebitelských úvěrů. Bez ujednání o úplatě by ke kontraktaci nedošlo, a i proto je smlouva o spotřebitelském úvěru a navazující dohody ji měnící neplatná jako celek (§ 576 o. z.) Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku.

10. S ohledem na § 87 z. s. ú. a závěry rozsudku Nevyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s nimiž se soud zcela ztotožňuje, nemá žalobkyně právo na zaplacení úroků z prodlení. Pro úplnost a stručnost si soud dovoluje citovat bod 17. odůvodnění zmíněného rozsudku (zvýraznění doplněno soudem): Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. K tomu soud dodává, že za přiměřenou možnostem žalované jako spotřebitelky pokládá při nedostatku rozhodných zjištění (z důvodu absolutní nečinnosti žalované) to, aby splatnost bezdůvodného obohacení nastala až po uplynutí pariční lhůty dle tohoto rozsudku. Takto je zajištěno, že žalovaná má a měla dostatek času na zaplacení žalované částky, potažmo alespoň podniknutí kroků k jejímu splácení, neboť o povinnosti vydat bezdůvodné obohacení musela vědět nejpozději od dojití žaloby do její dispoziční sféry, tj. ode dne 23. 8. 2022, kdy jí byla zanechána výzva k vyzvednutí zásilky obsahující návrh ve věci samé, který je třeba dle ustálené rozhodovací praxe pokládat mj. za výzvu k plnění (i ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z.). Jelikož zůstala žalovaná po celou dobu řízení nečinná, jeví se soudu nejen spravedlivým a plně vyvažujícím zájmy žalobkyně jako věřitelky a podnikatelky, jakož i žalované jako dlužnice a spotřebitelky, ale také odpovídajícím citovaným závěrům Nejvyššího soudu, aby se žalovaná dostala do prodlení teprve až po uplynutí třídenní pariční lhůty od právní moci tohoto rozsudku.

11. Pro úplnost soud dodává, že by žalobkyně nemohla mít právo na úroky z prodlení za celou žádanou dobu též proto, že neprokázala, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení žalované částky. Splatnost bezdůvodného obohacení totiž nastává až na základě výzvy (§ 1958 odst. 2 o. z.), doručené do dispoziční sféry adresáta – hmotněprávní) jednání má totiž účinky až od dne dojití do dispoziční sféry adresáta, není-li stanoveno nebo ujednáno jinak (což v tomto případě není) – shodně např. HORÁK, P. Komentář k § 1958. In PETROV, J., VÝTISK, M., BERAN, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 2107 a 2108, marg. č. 12 a 13. Ačkoli k tomu byla žalobkyně vyzvána (č. l. 21), neprokázala, že žalované byla doručena výzva k vydání bezdůvodného obohacení, tedy že se výzva dostala do její dispoziční sféry. Žalobkyně pouze tvrdila a prokázala, že Právní předchůdkyně zaslala žalované oznámení o postoupení pohledávek obsahující výzvu k zaplacení dlužné částky a žalobkyně předžalobní výzvu k plnění. Ustanovení § 573 o. z. nelze aplikovat, jelikož domněnka doby dojití se uplatní jen tehdy, pokud je prokázáno, že zásilka skutečně došla (arg.„ došlá zásilka“ v ustanovení § 573 o. z.), ale neví se, kdy – shodně BERAN, V. Komentář k § 573. In PETROV, J., VÝTISK, M., BERAN, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 634, marg. č. 1.

12. Na okraj je třeba doplnit, že soud je vázán jen skutkovým základem a žalobním návrhem, nikoli žalobkyní učiněnou právní kvalifikací skutku. Věc (skutek) je tak povinen (i oprávněn) posoudit sám, neboť platí známá maxima iura novit curia (soud zná právo) – shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 22 Cdo 3862/2018; dále srov. § 153 o. s. ř.

13. Na podkladě všech shora rozvedených skutečností soud žalobě vyhověl jen co žalobního žádání na zaplacení 30 000 Kč (výrok I.), jejichž poskytnutí žalované bylo v řízení bez pochybností prokázáno. Co do žalobního žádání na zaplacení úroku z prodlení soud žalobu zamítl (výrok II.).

14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 ve spojení s § 142a o. s. ř. Žalobě bylo vyhověno v rozsahu vymezeném v bodě 13. odůvodnění, tj. co do 89 % předmětu řízení (ke dni vydání rozhodnutí 33 856,44 Kč, z toho 3 856,44 Kč představuje požadovaný úrok z prodlení), kdežto žaloba byla zamítnuta co do úroků z prodlení – ke dni vydání rozhodnutí ve výši 3 856,44 Kč –, tedy 11 % předmětu řízení. Rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem žalobkyně tak činí 78 % (89-11). Náhrada účelně vynaložených nákladů řízení žalobkyně zastoupené advokátem pak sestává z: a) z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 200 Kč (č. l. 5), b) náhrady odměny advokáta za 3 úkony právní služby – 1) předžalobní výzva, 2) převzetí a příprava zastoupení a 3) návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ AT“) – ve výši 300 Kč/úkon dle § 14b odst. 1 AT, tj. celkem 900 Kč, a c) z náhrady hotových výdajů vynaložených v souvislosti s každým ze tří uvedených úkonů právní služby ve výši 100 Kč/úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, tj. celkem 300 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 14a AT ve výši 252 Kč ( (900+300) *0,21), neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Tyto náklady žalobkyně vynaložila k účelnému uplatňování svého práva, a proto jí soud jejich poměrnou náhradu (78 %) v celkové výši 2 068 Kč ( (1200) *0,78) přiznal (výrok II.). Doplnění návrhů na zahájení řízení k výzvě soudu dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. soud nepovažuje za účelné úkony, jelikož povinností žalobkyně, natož zastoupené advokátem, je podat návrh bezvadný, tedy takový, jehož doplnění není třeba. K aplikaci § 14b AT přistoupil soud proto, že mu je z úřední činnosti známo, že se žalobkyně opakovaně domáhá návrhy na ustáleném vzoru v obdobných věcech téhož, potažmo obdobného plnění na základě stejného či podobného skutkového základu (např. řízení vedená zdejším soudem pod sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka).

15. Lhůta k zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř., místo plnění pak bylo stanoveno dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku je odvolání přípustné a lze jej podat ve lhůtě 15 dnů od doručení opisu rozsudku. Odvolání se podává ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci prostřednictvím Okresního soudu v Jeseníku.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se splnění jím uložených povinností domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř., popř. exekucí dle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.