OSJE 11 C 19/2025-86

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Procházkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 31 886,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 31 220,86 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení další části jistiny ve výši 665,64 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 961,71 Kč, úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 31 886,50 Kč od 28. 9. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 815,78 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 31 886,50 Kč od 28. 9. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 11 306 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne 24. 10. 2024 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 31 886,50 Kč jako dlužné jistiny úvěru spolu s příslušenstvím, které tvoří kapitalizovaný smluvní úrok do 27. 9. 2024 ve sjednané výši 19,9 % ročně v částce 1 961,71 Kč, smluvní úrok ve snížené výši 8,05 % ročně z částky 31 886,50 Kč od 28. 9. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení do 27. 9. 2024 ve snížené výši 8,05 % ročně v částce 815,78 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 31 886,50 Kč od 28. 9. 2024 do zaplacení, vyplývajících ze smlouvy o úvěru č. číslo uzavřené mezi účastníky dne datum. K prověření úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru žalobkyně uvedla, že vycházela na základě transakcí žalované na jejím běžném účtu z jejich příjmů ve výši částka a výdajů ve výši 10 526,50 Kč, platební kapacita žalované tak byla vypočtena na 4 473,50 Kč, přičemž k zadluženosti žalované nebyly zjištěny z transakcí na běžném účtu a informací CBCB žádné negativní informace a nebyly zaznamenány také žádné nestandardní transakce.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání nařízenému ve věci se bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána.

3. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně bylo prokázáno, že je oprávněna poskytovat úvěry.

4. Žádostí o úvěr ke kreditní kartě ze dne datum a záznamem o podpisu klienta bylo prokázáno, že žalovaná požádala žalobkyni o úvěr do výše úvěrového limitu 8 000 Kč, přičemž uvedla, že její čisté měsíční příjmy jsou částka, měsíční výdaje bez splátek 2 000 Kč, měsíční splátky 2 500 Kč, je svobodná, počet členů její domácnosti činí 2, přičemž žádná z těchto osob není bez příjmu, bydlí v domě či bytě v osobním či v družstevním vlastnictví. Žádost o úvěr byla elektronicky podepsána žalovanou dne datum.

5. Výpisem z běžného účtu žalované u žalobkyně bylo prokázáno, že na tento účet byla připsána v období od 13. 5. 2020 do 6. 8. 2020 jednak peněžitá pomoc v mateřství ve výši v měsíci červnu částka, v měsíci červenci částka a v měsíci srpnu částka a jednak mzda od právnická osoba v měsíci červnu ve výši částka a v měsíci červenci ve výši částka.

6. Smlouvou o úvěru k právnická osoba kreditní kartě č. číslo, předsmluvními informacemi ke kreditní kartě a záznamem o podpisu klienta bylo prokázáno, že smlouva je datována datum a jejím obsahem je závazek žalobkyně poskytnout žalované peněžní prostředky formou úvěru k právnická osoba kreditní kartě do výše úvěrového limitu 8 000 Kč a závazek žalované splácet úvěr měsíčními splátkami v minimální výši 5 % z vyčerpané částky ke dni vystavení výpisu, vždy alespoň 500 Kč, k 14. dni v měsíci. Dále je ve smlouvě uvedeno, že žalovaná může úvěr čerpat prostřednictvím kreditní karty nebo prostřednictvím elektronického bankovnictví bezhotovostním převodem na svůj běžný účet vedený u žalobkyně, přičemž čerpání a splácení úvěru bude žalobkyně evidovat na úvěrovém účtu, že žalovaná se zavazuje hradit poplatky vyjmenované ve smlouvě, mimo jiné poplatky spojené se zasíláním upomínek ve výši 300 Kč a výzev ve výši 500 Kč, a že žalobkyně je oprávněna zesplatnit úvěr ke dni uvedenému v oznámení v případě vedení insolvenčního řízení vůči žalované. Obsahem smlouvy je rovněž ujednání, že výše úrokové sazby činí v okamžiku uzavření smlouvy 19,9 % a RPSN 32,08 % a že žalovaná se s Obchodními podmínkami pro platební karty, Sazebníkem právnická osoba pro fyzické osoby a Oznámením právnická osoba. o stanovených úrokových podmínkách vkladů a úvěrů v Kč jako součástmi smlouvy seznámila a vyslovila s nimi souhlas. Smlouva o úvěru je podepsána žalobkyní, podpis žalované není připojen, předsmluvní informace ke kreditní kartě byly podepsány žalovanou elektronicky dne datum.

7. Dodatkem ke smlouvě o úvěru k právnická osoba kreditní kartě bylo prokázáno, že je datován datum a podepsán žalobkyní a žalovanou; jeho obsahem je navýšení úvěrového limitu na částku 30 000 Kč s účinností od datum s tím, že RPSN činí 24,76 % a nová výše měsíční splátky je 2 802,59 Kč.

8. Poslední výzvou k zaplacení dluhu ze dne 6. 5. 2021 a dodejkou bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou ke splacení dlužné částky úvěru ve výši 8 334,07 Kč, nepovoleného záporného zůstatku ve výši 547,12 Kč a poplatku za výzvu ve výši 500 Kč do 5. 6. 2021 s upozorněním, že pokud tak neučiní, úvěr zesplatní. Výzva byla doručena žalované dne 11. 5. 2021.

9. Oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 9. 5. 2021 a dodejkou bylo prokázáno, že žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru poskytnutého na základě smlouvy č. číslo ke dni 6. 5. 2021 z důvodu rozhodnutí o úpadku žalované v insolvenčním řízení. Dle dodejky převzala žalovaná oznámení dne 11. 5. 2021.

10. Výpisem z úvěrového účtu a historií úvěrového účtu č. hodnota bylo prokázáno, že žalovaná čerpala na úvěr celkem částku 38 275,26 Kč a splatila celkem částku 7 054,40 Kč.

11. Předžalobní výzvou ze dne 4. 10. 2024 a poštovním podacím archem z téhož data bylo prokázáno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k plnění dlužné částky úvěru na základě smlouvy č. číslo. Výzva byla předána k poštovní přepravě dne 4. 10. 2024.

12. Z ostatních listinných důkazů soud nečinil žádné relevantní skutkové zjištění.

13. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně je právnickou osobou oprávněnou poskytovat úvěry. Žalobkyni byla dne datum doručena žádost žalované o poskytnutí úvěru, ve které uvedla, že bydlí v domě či bytě v osobním či družstevním vlastnictví, její domácnost čítá dvě osoby, z nichž žádná není bez příjmu, její měsíční čisté příjmy činí částka, měsíční výdaje 2 000 Kč bez splátek, které činí 2 500 Kč měsíčně. V období od 13. 5. 2020 do 6. 8. 2020 byla na běžný účet žalované vedený u žalobkyně připsána jednak peněžitá pomoc v mateřství v měsíci červnu ve výši částka, v měsíci červenci ve výši částka a v měsíci srpnu ve výši částka a jednak mzda od právnická osoba v měsíci červnu ve výši částka a v měsíci červenci ve výši částka. Dne datum sjednaly žalobkyně a žalovaná smlouvu o úvěru k právnická osoba kreditní kartě č. hodnota, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky formou úvěru ke kreditní kartě právnická osoba s úvěrovým limitem 8 000 Kč a žalovaná se zavázala měsíčně hradit vždy alespoň 5 % z čerpané částky, nejméně však 500 Kč, a dále poplatky sjednané ve smlouvě, mimo jiné poplatek ve výši 300 Kč za upomínku a ve výši 500 Kč za výzvu. Ve smlouvě je dále uvedeno, že v případě vedení insolvenčního řízení na žalovanou je žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit ke dni uvedenému v oznámení a že výše úrokové sazby činí v okamžiku uzavření smlouvy 19,9 % a RPSN 32,08 %. Dne datum sjednaly žalobkyně a žalovaná dodatek ke shora uvedené smlouvě, v němž se dohodly na navýšení úvěrového limitu na částku 30 000 Kč s účinností od 4. 9. 2020. Nová procentní sazba nákladů činila 24,76 % a nová výše měsíční splátky byla stanovena na 2 802,59 Kč. Úvěrová smlouva sice není opatřena podpisem žalované, ale soud nemá pochybnosti o jejím sjednání s ohledem na dodatek k této smlouvě, který je již žalovanou podepsán, a s ohledem na podpis žalované na předsmluvních informacích. Čerpání a splácení úvěru bylo evidováno na bankovním účtu žalované č. č. účtu. Žalovaná však své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, když nesplácela řádně úvěr a nezajistila dostatek prostředků na svém účtu. Výzvou ze dne 6. 5. 2021, která byla žalovanou převzata dne 11. 5. 2021, byla žalovaná vyzvána, aby uhradila dluh na úvěrovém účtu ve výši 8 334,07 Kč a nepovolený záporný zůstatek ve výši 547,12 Kč do 5. 6. 2021. Téhož dne převzala žalovaná také oznámení žalobkyně o zesplatnění úvěru ke dni 6. 5. 2021 z důvodu rozhodnutí o úpadku žalované v insolvenčním řízení. Žalovaná dosud dluh z úvěru neuhradila, ačkoliv byla k tomu vyzývána žalobkyní výzvou ze dne 4. 10. 2024, která byla předána k poštovní přepravě téhož dne. Žalovaná čerpala na úvěr celkem částku 38 275,26 Kč a splatila celkem částku 7 054,40 Kč.

14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, ve znění pozdějších předpisů (dále též „Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

16. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „z. s. ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru dle § 2395 o. z., kdy obsahem tohoto závazku byla povinnost žalobkyně jako úvěrující poskytnout žalované sjednané peněžní prostředky a povinností žalované jako úvěrované bylo poskytnutý úvěr stanoveným způsobem splácet. Není sporu o tom, že žalovaná v době uzavření smlouvy vystupovala jako spotřebitel, žalobkyně vystupovala při poskytnutí úvěru jako podnikatel. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím spotřebitelského úvěru řádně ověřila úvěruschopnost žalované, dle názoru soudu však žalobkyně při tom nepostupovala s řádnou pečlivostí. Žalobkyně ověřovala tvrzené příjmy žalobkyně ve výši částka z jejího běžného účtu, kdy takto zjištěný příjem žalované odpovídá jejímu tvrzení, žalobkyně se však již dále nezabývala zdrojem těchto příjmů, kterým byla v převážné většině peněžitá pomoc v mateřství. S ohledem na to muselo být žalobkyni zjevné, že je nepravdivé tvrzení žalované, že v její domácnosti jsou 2 osoby, z nichž každá disponuje svým příjmem. Žalovaná jako příjemkyně peněžité pomoci v mateřství musela mít ve své péči nezletilé dítě, k němuž samozřejmě měla i vyživovací povinnost, což žalobkyně při stanovení výdajů žalované nijak nezohlednila. Žalobkyně stanovila výdaje žalované pomocí statistického modelu bankovního systému na 10 526,50 Kč a její platební kapacitu s ohledem na zjištěný příjem ve výši částka na 4 473,5 Kč, přitom v době poskytnutí úvěru činilo životní minimum pro 1 dospělou osobu a nezaopatřené dítě částku 5 520 Kč dle nařízení vlády ČR č. 61/2020 Sb., o zvýšení částek životního minima a existenčního minima, a normativní náklady na bydlení ve vlastním či družstevním bytě pro 2 osoby v obci s počtem obyvatel pod 10 000 pak částku 6 953 Kč dle nařízení vlády ČR č. 349/2016 Sb., kterým se pro účely příspěvku na bydlení ze státní sociální podpory pro rok 2020 stanoví výše nákladů srovnatelných s nájemným, částek, které se započítávají za pevná paliva, a částek normativních nákladů na bydlení. Při součtu těchto částek a nákladů na splátky jiných závazků žalované je výsledek výše nákladů žalované 14 973 Kč a je tedy zjevné, že žalovaná nemohla být schopna splácet splátky jakéhokoliv úvěru, neboť na to její příjmy nedostačovaly. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neověřila řádně úvěruschopnost žalované splácet a s ohledem na to je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedených částek, absolutně neplatná dle § 588 o. z. ve spojení s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, splnění povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost, byla zjevně porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy a své povinnosti tuto okolnost zkoumat odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18, s nímž se zcela ztotožňuje. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích.

23. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku 38 275,26 Kč, z níž žalovaná dosud vrátila částku 7 054,40 Kč. Jistinu poskytnutou na základě neplatné smlouvy je dle § 87 z. s. ú. spotřebitel povinen vrátit, žalované tak zbývá uhradit částku 31 220,86 Kč. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do nároku na zaplacení částky 31 220,86 Kč a v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.), ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok II.). K požadavku na zaplacení úroků z prodlení soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. 75 Co 252/2023-100, podle kterého § 87 z. s. ú. je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům úvěrů, kteří zanedbají povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, a proto ji určil soud. Jelikož žalovaná netvrdila v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl soud tak, že žalovaná je povinna dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení částečně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 62 % z částky 18 234,75 Kč, kdy pro účely stanovení míry úspěchu v řízení soud kapitalizoval úroky ke dni vyhlášení rozsudku (žalobkyně byla úspěšná co do částky 31 220,86 Kč a neúspěšná co do částky 7 316,33 Kč). Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 276 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 886,50 Kč sestávající z částky 2 380 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 31 886,50 Kč sestávající z částky 1 190 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 25. 6. 2025 náhrada 4 335,50 Kč za 360 ujetých km v částce 2 835,50 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,8 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 500 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 015,50 Kč ve výši 2 943,26 Kč. Náklady řízení žalobkyně tedy celkem činí 18 234,75 Kč, z toho 62 % činí 11 306 Kč a tuto částku soud uložil žalované na náhradu nákladů řízení žalobkyni. O platebním místě k náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 149 odst. 1 o. s. ř., lhůtu stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší ani pro přivolení k plnění ve splátkách.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Jeseníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.