OSJE 7 C 15/2025-40

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Zálišem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 18. 9. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 898,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a k rukám zástupce žalobkyně, advokáta Jméno advokáta.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhá zaplacení částky 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 18. 9. 2024 do zaplacení, a to jako bezdůvodného obohacení žalované, což odůvodňuje tím, že není schopna doložit smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejím základě poskytla společnost právnická osoba (dále též „Poskytovatelka“) žalované dne datum částku 20 000 Kč na její účet č. č. účtu a ohledně jejíhož uzavření vedly Poskytovatelka a žalovaná jednání. Následně Poskytovatelka postoupila žalovanou pohledávku na společnost právnická osoba. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, načež zmíněná společnost postoupila žalovanou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobkyni. Žalobkyně ještě tvrdí, že žalovaná ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k podanému návrhu nevyjádřila. V řízení zůstala zcela nečinná. Jelikož se účastnice ani zástupce žalobkyně nedostavila k jednání, k němuž byly včas a řádně předvoláni (č. l. 30 verte a 31) postupoval soud dle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednání provedl v nepřítomnosti účastnic a zástupce žalobkyně. Doplňuje se, že zástupce žalobkyně omluvil neúčast svou a žalobkyně, aniž by požádali o odročení jednání na jiný den (č. l. 36).

3. Z listinných důkazů soud zjistil, že v listině označené jako SMLOUVA O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU se po uvedení identifikačních údajů žalované (mj. jméno, příjmení, adresa trvalého pobytu, číslo mobilního telefonu, rodné číslo) uvádí, že se jí Poskytovatelka jako věřitelka – a jako poskytovatelka spotřebitelských úvěrů, držící příslušné oprávnění k poskytování spotřebitelských úvěrů (č. l. 14) – zavazuje poskytnout na č. ú. č. účtu jako klientce spotřebitelský neúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč, na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání, za což se žalovaná zavazuje zaplatit úplatu (úrok 40 % měsíčně) při RPSN 5 040 % (předmětná listina v systému CEPR). Dne datum odeslala Poskytovatelka ze svého účtu částku 20 0000 Kč na účet označený v listině SMLOUVA O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU jako účet žalované a pod variabilním symbolem ve tvaru rodného čísla žalované uvedeného v dané listině. Majitelkou účtu č. účtu byla v lednu a únoru 2023 žalovaná, přičemž právě na tento její účet byla datum připsána částka 20 000 Kč z účtu Poskytovatelky (sdělení právnická osoba. na č. l. 33).

4. Dále soud zjistil, že datum podepsali zástupci Poskytovatelky jako „postupitelky“ a společnosti právnická osoba. jako „postupnice“ listinu nazvanou „SMLOUVA O POSTOUPENÍ POHLEDÁVEK“, s ujednáním, že postupitelka postupuje ke dni uzavření smlouvy postupnici pohledávky postupitelky ze smluv o zápůjčce, které uzavřela se svými klienty jako dlužníky, přičemž v příloze je uvedena žalovaná pohledávka, tj. pohledávka za žalovanou ve výši 20 000 Kč – tato pohledávka je označená mj. jménem a příjmením žalované a jejím rodným číslem (scany listin uložené v systému CERP pod názvem Anonymizováno). Listinu shodného označení a ujednání následně podepsaly dne datum společnost právnická osoba. jako „postupitelka“ a žalobkyně jako „postupnice“ (scan listiny nazvané Anonymizováno). Listinou datovanou datum – a podanou téhož dne k poštovní přepravě právnická osoba. (podací lístek v systému CEPR) – a adresovanou žalované hodlala Poskytovatelka oznámit žalované postoupení své pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota v celkové výši 59 131,06 Kč na žalobkyni (v sytému CEPR pod názvem index.pdf). Další listinou z téhož dne – a podanou téhož dne k poštovní přepravě České poště s. p. (podací lístek v systému CEPR) – hodlala žalobkyně vyzvat žalovanou k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou k plnění (v sytému CEPR pod názvem index.pdf).

5. Z jiných než shora uvedených důkazních prostředků nezjistil soud skutečnosti významné pro posouzení této věci, a proto z oněch jiných důkazních prostředků neučinil žádná skutková zjištění. Pravost ani správnost provedených listin nebyla v řízení zpochybněna, soud o nich neměl důvodu pochybovat, a proto z nich při zjišťování skutkového stavu vycházel (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

6. Na základě provedeného dokazování listinnými důkazy obsaženými ve spise a předloženými žalobkyní učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Dne datum zaslala Poskytovatelka na účet žalované č. č. účtu částku 20 000 Kč, která byla na její účet připsána téhož dne. Poskytovatelka jako postupitelka a společnost právnická osoba. jako postupnice podepsaly datum listinu nazvanou „SMLOUVA O POSTOUPENÍ POHLEDÁVEK“, načež datum podepsaly listinu stejného označení společnost právnická osoba. jako postupitelka a žalobkyně jako postupnice, přičemž v obou listinách je jako předmět uvedeno postoupení pohledávek ze smluv o zápůjčkách uvedených v příloze, v nichž je specifikována žalovaná pohledávka za žalovanou vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Oznámení o postoupení pohledávek vč. předžalobní výzvy k plnění bylo zasláno na adresu žalované prostřednictvím České pošty s. p. V listině nepodepsané žalovanou a označené jako SMLOUVA O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU se vedle generálií žalované a čísle jeho bankovního účtu uvádí také parametry poskytovaného spotřebitelského úvěru, mj. RPSN 5 040 % či úroková míra 40 % měsíčně.

7. Na zjištěný skutkový stav aplikoval soud tato ustanovení právních předpisů:

Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „z. s. ú.“) ve znění účinném do 31. 8. 2024 spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Dle § 86 odst. 1, odst. 2 z. s. ú. ve znění účinném do 31. 12. 2023 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. ve znění účinném od 29. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Dle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení

Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

Dle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám

Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

8. Po právní stránce posoudil soud věc takto: Smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě Poskytovatelka vyplatila žalované 20 000 Kč, je absolutně neplatná (§ 588 věty první o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú. ve znění účinném od 29. 5. 2022. Poskytovatelka a žalovaná ji uzavřely dle § 2395 a násl. o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 z. s. ú. ve znění účinném do 31. 8. 2024 nejpozději dne datum, kdy Poskytovatelka provedla platbu 20 000 Kč zúčtovanou ve prospěch účtu žalované (podrobněji níže). Žalobkyně, na kterou byla výsledně postoupena žalovaná pohledávka (byť jako pohledávka z platné smlouvy o úvěru) smlouvou o postoupení pohledávek (§ 1879 o. z.), má proto jen právo na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z., a to ve výši poskytnuté a nevrácené jistiny, tj. 20 000 Kč.

9. Žalobkyně v návrhu ve věci samé uvedla, že mezi Poskytovatelkou a žalovanou probíhala jednání o uzavření smlouvy, ale uzavřenou smlouvu není schopna žalobkyně doložit, ač listinu takto označenou přiložila k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Ve svém vyjádření k výzvě soudu nicméně tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, ostatně předložila též kopie řidičského průkazu a občanského průkazu žalované. Vedle toho žalobkyně tvrdí, že Poskytovatelka řádně přezkoumala úvěruschopnost žalované lustrací v bankovních registrech a veřejně přístupných databázích a na základě prohlášení žalované, že má pravidelný měsíční příjem a zápůjčku je s to splatit. Po žalobkyní předložených listin dospěl soud k závěru, že Poskytovatelka a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru (a to ve formě úvěru dle § 2395 a násl. o. z.). Ke kontrakci došlo nejpozději v den, kdy Právní předchůdkyně žalované zaslala na její účet poskytnutých 20 000 Kč. Už jen ze smlouvy o postoupení pohledávek lze usuzovat na uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi Poskytovatelkou a žalovanou, neboť jsou v ní postupované pohledávky vymezeny jako pohledávky ze smluv zápůjčkách, které Poskytovatelka uzavřela se svými klienty. O uzavření smlouvy svědčí též to, že Poskytovatelka minimálně v roce 2023 patřila mezi nebankovní poskytovatele spotřebitelských úvěrů, jak je soudu známo z úřední činnosti a jak tvrdí sama žalobkyně. Závěr o vzniku smlouvy o spotřebitelském úvěru je podporován oznámením o postoupení pohledávek, jímž Poskytovatelka minimálně hodlala informovat žalovanou o postoupení své pohledávky a v němž výslovně uvedla, že postoupená pohledávka vznikla z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru. Lze shrnout, že všechny zjištění z provedených listin tvoří nejméně uzavřený okruh nepřímých důkazů svědčící bez pochybností o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. K tomu je třeba doplnit, že ze shora uvedených listin jednoznačně vyplývá, že žalované nebyly peněžní prostředky poskytnuty za účelem podnikání a že byly poskytnuty na její žádost a za úplatu až po uzavření smlouvy, pročež se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú. v podobě úvěru dle § 2395 a násl. o. z. Pro úplnost soud poznamenává, že žalobkyni k tvrzení o neuzavření smlouvy mezi Právní předchůdkyní a žalovaným mohla vést její snaha domoci se úroku z prodlení, jenž jí však s ohledem na § 86 odst. 1 věty první z. s. ú. a závěry rozsudku Nevyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 nenáleží.

10. Ohledně absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru a navazujících dohod soud poznamenává, že je dána dle § 588 věty první o. z. a (ve spojení s) § 87 odst. 1 z. s. ú, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (shodně např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; a rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance), a to jednak z důvodu rozporu se zákonem, konkrétně porušením zákonné povinnosti Poskytovatelky řádně přezkoumat schopnost žalované jakožto spotřebitelky splácet případně poskytnutý úvěr (§ 86 z. s. ú). Porušení zákonné povinnosti dosahuje zjevně intenzity zjevného narušení veřejného pořádku i dobrých mravů. Soud současně dospěl také k tomu, že je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná z důvodu zjevného rozporu s dobrými mravy. K závěru o nepřezkoumání úvěruschopnosti žalované soud dospěl proto, že žalobkyně neprokázala svá tvrzení o splnění povinnosti Poskytovatelky přezkoumat úvěruschopnost žalované. Sama žalobkyně výzvě soudu v intencích § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. doplnila jen to, že Poskytovatelka přezkoumala schopnost žalovaného poskytnutý peněžní prostředky splatit na základě lustrací ve veřejně přístupných databázích a dle prohlášení žalované, přestože soud žalobkyni poučil o následcích nesplnění své povinnosti, jak ukládá ustanovení § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. K tomu soud dodává, že nad rámec zákona poučil žalobkyni písemně před nařízením jednání, ač se z dikce § 118a o. s. ř. podává, že příslušné výzvy a poučení se má stranám dostat teprve při jednání. Jednání se však žalobkyně neúčastnila. K žalobkyní žádané výzvě, tedy k učinění další (stejné) výzvy soudu, nebyl žádný důvod. Ke zjevnému narušení dobrých mravů však došlo i sjednáním úplaty ve výši 40 % měsíčně odpovídající RPSN ve výši 5 040 %. Takovéto RPSN a úroky bez nejmenších pochybností v dané době mnohonásobně převyšovaly obvyklé RPSN a úroky ze spotřebitelských úvěrů. Bez ujednání o úplatě by ke kontraktaci nedošlo, a i proto je smlouva o spotřebitelském úvěru a navazující dohody ji měnící neplatná jako celek (§ 576 o. z.) Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku.

11. S ohledem na § 87 z. s. ú. a závěry rozsudku Nevyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s nimiž se soud zcela ztotožňuje, nemá žalobkyně právo na zaplacení úroků z prodlení. Pro úplnost si soud dovoluje citovat bod 17. odůvodnění zmíněného rozsudku (zvýraznění doplněno soudem): Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. K tomu soud dodává, že za přiměřenou možnostem žalované jako spotřebitele pokládá při nedostatku rozhodných zjištění (z důvodu absolutní nečinnosti žalované) to, aby splatnost bezdůvodného obohacení nastala až po uplynutí pariční lhůty dle tohoto rozsudku. Takto je zajištěno, že žalovaná má a měla dostatek času na zaplacení žalované částky, potažmo alespoň podniknutí kroků k jejímu splácení, neboť o povinnosti vydat bezdůvodné obohacení musela vědět nejpozději od dojití návrhu ve věci samé do její dispoziční sféry. Návrh ve věci samé se dle ustálené rozhodovací praxe pokládá mj. za výzvu k plnění (i ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z.). Jelikož zůstala žalovaná po celou dobu řízení nečinná, jeví se soudu nejen spravedlivým a plně vyvažujícím zájmy žalobkyně jako věřitelky a podnikatelky, jakož i žalované jako dlužnice a spotřebitelky, ale také odpovídajícím citovaným závěrům Nejvyššího soudu, aby se žalovaná dostala do prodlení teprve až po uplynutí třídenní pariční lhůty od právní moci tohoto rozsudku.

12. Pro úplnost soud dodává, že by žalobkyně nemohla mít právo na úroky z prodlení za celou žádanou dobu též proto, že neprokázala, že žalované byla výzva k zaplacení žalované částky doručena. Splatnost bezdůvodného obohacení totiž nastává až na základě výzvy (§ 1958 odst. 2 o. z.), doručené do dispoziční sféry adresáta (hmotněprávní jednání má totiž účinky až od dne dojití do dispoziční sféry adresáta, není-li stanoveno nebo ujednáno jinak, což v tomto případě není – shodně např. HORÁK, P. Komentář k § 1958. In PETROV, J., VÝTISK, M., BERAN, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 2107 a 2108, marg. č. 12 a 13). Ačkoli k tomu byla žalobkyně vyzvána, neprokázala, že žalované byla doručena výzva k vydání bezdůvodného obohacení, tedy že se výzva dostala do její dispoziční sféry. Žalobkyně pouze tvrdila a prokázala, že Poskytovatelka zaslala žalované oznámení o postoupení pohledávek obsahující výzvu k zaplacení dlužné částky a žalobkyně předžalobní výzvu k plnění. Ustanovení § 573 o. z. nelze aplikovat, jelikož domněnka doby dojití se uplatní jen tehdy, pokud je prokázáno, že zásilka skutečně došla (arg. „došlá zásilka“ v ustanovení § 573 o. z.), ale neví se, kdy – shodně BERAN, V. Komentář k § 573. In PETROV, J., VÝTISK, M., BERAN, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 634, marg. č. 1.

13. Na okraj je třeba doplnit, že soud je vázán jen skutkovým základem a žalobním návrhem, nikoli žalobkyní učiněnou právní kvalifikací skutku. Věc (skutek) je tak povinen (i oprávněn) posoudit sám, neboť platí známá maxima iura novit curia (soud zná právo) – shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 22 Cdo 3862/2018; dále srov. § 153 o. s. ř.

14. Na podkladě všech shora rozvedených skutečností soud žalobě vyhověl jen co žalobního žádání na zaplacení 20 000 Kč (výrok I.), jejichž poskytnutí žalované bylo v řízení bez pochybností prokázáno. Co do žalobního žádání na zaplacení úroku z prodlení soud žalobu zamítl (výrok II.).

15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 ve spojení s § 142a o. s. ř. Žalobě bylo vyhověno v rozsahu vymezeném v bodě 13. odůvodnění, tj. co do 90 % předmětu řízení (ke dni vydání rozhodnutí 22 310,46 Kč, z toho 2 310,46 Kč představuje požadovaný úrok z prodlení), kdežto žaloba byla zamítnuta co do úroků z prodlení – ke dni vydání rozhodnutí ve výši 2 310,46 Kč –, tedy 10 % předmětu řízení. Rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem žalobkyně tak činí 80 % (90-10). Náhrada účelně vynaložených nákladů řízení žalobkyně zastoupené advokátem sestává z: a) náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč (č. l. 5), b) náhrady odměny advokáta za 3 úkony právní služby – 1) předžalobní výzva ze dne 7. 9. 2024, 2) převzetí a příprava zastoupení a 3) návrh ve věci samé ze dne 20. 1. 2025 [§ 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „AT“] –, a sice ve výši 300 Kč/úkon dle § 14b odst. 1 AT ve znění účinném do 31. 12. 2024 za první dva úkony učiněné do 31. 12. 2024, kdežto ve výši 400 Kč dle § 14b odst. 1 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025 za návrh ve věci samé, který žalobkyně podala 20. 1. 2025, tj. celkem 1 000 Kč, a c) náhrady hotových výdajů vynaložených v souvislosti s každým ze tří uvedených úkonů právní služby ve výši 100 Kč/úkon – dle § 14b odst. 5 písm. a) AT ve znění účinném do 31. 12. 2024 za první dva úkony, dle § 14b odst. 6 písm. a) AT ve znění účinném od 1. 1. 2025 za poslední úkon –, tj. celkem 300 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 14a AT ve výši 273 Kč [(1000+300)*0,21], neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Tyto náklady ve sporu převážně úspěšná žalobkyně vynaložila k účelnému uplatňování svého práva, a proto jí soud přiznal jejich náhradu v rozsahu 80 % (rozdílem mezi úspěchem a neúspěchem), tj. ve výši 1 898,40 Kč [0,8*(800+1000+300+273)] – výrok II. Doplnění návrhu na zahájení řízení k výzvě soudu dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. soud nepovažuje za účelné úkony, jelikož povinností žalobkyně, natož zastoupené advokátem, je podat návrh bezvadný, tedy takový, jehož doplnění není třeba. K aplikaci § 14b AT přistoupil soud proto, že mu je z úřední činnosti známo, že se žalobkyně opakovaně domáhá návrhy na ustáleném vzoru v obdobných věcech téhož, potažmo obdobného plnění na základě stejného či podobného skutkového základu (např. řízení vedená zdejším soudem pod sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka). V této věci představuje návrh ve věci samé nepochybně tzv. formulářovou žalobu, tedy návrh na ustáleném vzoru. Jako v ostatních, shora zmíněných, věcech vedených u Okresního soudu v Jeseníku, jde o návrh, v němž se de facto mění pouze číselné údaje o úvěru, splatnosti, splátkách a údaje o žalované. Návrh na zahájení řízení je jen vyplněným vzorem, formulářem.

16. Lhůta k zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř., místo plnění pak bylo stanoveno dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku je odvolání přípustné a lze jej podat ve lhůtě 15 dnů od doručení opisu tohoto rozsudku. Odvolání se podává u Okresního soudu v Jeseníku a jeho prostřednictvím. O odvolání je oprávněn rozhodovat Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se splnění jím uložených povinností domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř., popř. exekucí dle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.