OSJE 4 C 136/2025-49

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Ondryášovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_004⟫ o 261 574,96 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se tímto pro částku ve výši 87 602,06 Kč částečně zastavuje.

II. Soud vrací žalobci část soudního poplatku ve výši 2 504 Kč.

III. Návrh, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 173 972,9 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 261 574,96 Kč od 6. 4. 2024 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku ve výši 33 817,04 Kč k rukám právního zástupce žalovaného do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení, zahájeného dne 31. 3. 2025 je žaloba o zaplacení částky ve výši 261 574,96 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 261 574,96 Kč od 6. 4. 2024 do zaplacení, kterou žalobce odůvodnil tím, že je společností, jejímž předmětem činnosti je mimo jiné poskytování úvěrů, žalovaný byl v době uzavření smlouvy o podnikatelském úvěru podnikatelem, úvěr mu byl poskytnut v souvislosti s jeho podnikatelskou činností. Žalobce uzavřel se žalovaným dne 3. 4. 2023 smlouvu o podnikatelském úvěru č. hodnota, na jejím základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 90 000 Kč, který měl být splacen poslední měsíční splátkou dne 3. 4. 2024. Podle smlouvy má žalobce nárok na poplatek za poskytnutí úvěru za každý den jeho čerpání, tj. ode dne poskytnutí úvěru a požadovaný do splatnosti poslední splátky úvěru. Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru tak činí 165 574.96 Kč, žalovaný se zavázal uhradit žalobci v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaný byl v prodlení s úhradou 12 splátek, pak celková výše jednorázových sankcí činí 6 000 Kč. Žalobce poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.nazivnost.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval, k ověření žalovaným uvedených údajů byl povinen poskytnout fotokopii svého dokladu totožnosti, žalobce následně provedl lustraci dokladu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR, k ověření majitele bankovního účtu využívá žalobce služeb společnosti SokordiaTech, s.r.o., která disponuje licencí AISP, žalovaný provedl tzv. verifikační platbu ve výši 1 Kč na bankovní účet žalobce, tím zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu, žalovaný zaslal žalobci žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, poté mu byl zaslán návrh úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností, žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval svým úkonem po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na jeho telefonní číslo tel. číslo účelem legitimace při uzavírání smlouvy. Žalobce úvěr žalovanému vyplatil na bankovní účet č. č. účtu s tím, že pokud by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, požaduje žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobcem dlužná částka převedena.

2. Žalovaný podal odpor proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu, který písemně doplnil tak, že žalobce nijak neprokázal tvrzení, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy o podnikatelském úvěru č. hodnota, podnikatelem a zejména, že úvěr byl žalovanému poskytnut v souvislosti s jeho podnikatelskou činností, odkázal na soudní judikaturu, např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2025, sp.zn. 20 Cdo 2852/2024 (bod 12.) nebo ze dne 15. 4. 2025, sp.zn. 20 Cdo 680/2025, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2021 sp.zn. II. ÚS 1176/21 (bod 14.), když pro odpověď na otázku, zda fyzická osoba uzavírající smlouvu s podnikatelem je v postavení spotřebitele, je rozhodující především účel jednání takové osoby v konkrétním smluvním vztahu. Okolnost, že spotřebitel má podnikatelské oprávnění, je pro posouzení jeho právního postavení ve smluvním vztahu s podnikatelem irelevantní, souvislost půjčovaných prostředků s podnikáním nelze prokazovat jen tak, že ve smlouvě je uveden údaj o sídle a identifikačním čísle podnikatele, ani tím, že smlouva obsahuje blíže neurčené označení „podnikatelské účely“ nebo jako v konkrétně projednávané věci „financování podnikatelských potřeb“, je to vždy úvěrující, kdo musí odstranit pochybnosti o tom, k čemu byl účel poskytnut. V předmětné smlouvě byl žalovaný identifikován i rodným číslem, čímž se obvykle identifikují smluvní strany jako nepodnikající fyzické osoby, žalobce ani netvrdí, že žalovaný při uzavírání smlouvy předložil živnostenský list, ve smlouvě není ani uveden konkrétní podnikatelský účel, pro který měl být úvěr čerpán. Smlouvu uzavřenou mezi žalobcem a žalovaný je nutné kvalifikovat jako smlouvu o spotřebitelském úvěru podléhající zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Soud je tedy nucen podle žalovaného posuzovat, zda úvěrující žalobce řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, žalobce úvěruschopnost žalovaného nijak nezkoumal, smlouva je absolutně neplatná, a žalovaný je povinen žalobci v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit jen jistinu úvěru. Ta činila 90 000 Kč, žalovaný žalobci uhradil celkem 130 597, 94 Kč, a to ve čtyřech platbách ve dnech 28. 5. 2023, 4. 7. 2023, 12. 7. 2023 a 19. 5. 2025.

3. Jednání ve věci bylo soudem nařízeno na den 6. 1. 2026, z tohoto jednání se žalobce omluvil, žalovaný byl jednání přítomen. Rozsudek ve věci byl soudem vyhlášen dne 8. 1. 2026.

4. Před jednáním vzal žalobce návrh částečně zpět co do částky ve výši 87 602,06 Kč, kterou žalovaný uhradil dne 19. 5. 2025, soud proto v souladu s ustanovením § 96 o. s. ř., jak uvedeno v odst. I. výroku tohoto rozsudku.

5. Podle ustanovení § 10 zákona č. 549/1991 Sb. soud dále rozhodl o vrácení části soudního poplatku ve výši 2 504 Kč, jak uvedeno v odst. II. výroku tohoto rozsudku.

6. Emailovou komunikací bylo prokázáno, že ve dnech 13. 5. 2025, 11. 2. 2025, 29. 11. 2024 žalovaný komunikoval s právním zástupcem žalobce, oddělením vymáhání právnická osoba, kdy byl žalovaný upozorňován na nedoplacení dluhu z úvěrové smlouvy.

7. Zprávou banky a potvrzením o platbě bylo prokázáno, že na účet žalovaného č. účtu byla dne 3.4.2023 poukázána částka ve výši 90 000 Kč, platba byla zprostředkována spol. ThePay.cz.s.r.o.

8. Podacím lístkem a předžalobní výzvou bylo prokázáno, že právní zástupce žalobce před podáním žaloby dne 19. 3. 2025 vyzval žalovaného k úhradě žalované částky, zásilka byla předána k poštovní přepravě dne 19. 3. 2025.

9. Potvrzením o platbě 1 Kč bylo prokázáno, že žalovaný poukázal žalobci částku 1 Kč jako verifikační platbu.

10. Kopií občanského průkazu žalovaného bylo prokázáno, že žalobce měl k dispozici před poskytnutím úvěru průkaz totožnosti žalovaného.

11. Smlouvou o úvěru bylo prokázáno, že žalobce i žalovaný prostředky komunikace na dálku podepsali dne 3. 4. 2023 listinu nazvanou jako smlouva o podnikatelském úvěru č. hodnota, žalovaný byl ve smlouvě identifikován jménem, příjmením, datem narozen, rodným číslem, adresou místa podnikání: adresa, IČO: IČO žalovaného, tel. Číslem tel. číslo, e-mailem: e-mail, bankovním spojením č.ú. č. účtu Raiffeisenbank, ve smlouvě bylo uvedeno, že žalobce jako poskytovatel úvěrů se touto smlouvou zavazuje poskytnout klientovi peněžní prostředky, přičemž klient je podnikatelem – fyzickou osobou, podnikajícím na základě živnostenského oprávnění po dobu nejméně jednoho měsíce ke dni uzavření této smlouvy, se zavazuje vrátit poskytnutý úvěr a zaplatit jeho příslušenství a veškeré poplatky spojené s poskytnutím úvěru, úvěr je sjednáván a poskytován výlučně na financování podnikatelských potřeb klienta, bez omezení konkrétního podnikatelského účelu úvěru, částka úvěru: 90 000 Kč, doba trvání 12 měsíců, poplatek za poskytnutí úvěru: 0,7 % z částky úvěru za každý den čerpání, den konečné splatnosti 03. 04. 2024. Byl dále mimo jiné sjednán splátkový kalendář, celková výše poplatku 165 574,96 Kč, žalovaný se zavázal uhradit žalobci v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč.

12. Potvrzeními banky žalovaného bylo prokázáno, že žalovaný žalobci uhradil celkem částku ve výši 130 597, 94 Kč, a to ve čtyřech platbách ve dnech 28. 5. 2023, 4. 7. 2023, 12. 7. 2023 a 19. 5. 2025.

13. V projednávané věci dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobce i žalovaný prostředky komunikace na dálku poté, co žalovaný poukázal žalobci částku 1 Kč jako verifikační platbu, podepsali dne 3. 4. 2023 listinu nazvanou jako smlouva o podnikatelském úvěru č. hodnota, žalovaný byl ve smlouvě identifikován jménem, příjmením, datem narození, rodným číslem, adresou místa podnikání, tel. Číslem, e-mailem, bankovním spojením, ve smlouvě bylo uvedeno, že žalobce se zavazuje poskytnout klientovi peněžní prostředky, přičemž klient je podnikatelem – fyzickou osobou, podnikajícím na základě živnostenského oprávnění po dobu nejméně jednoho měsíce ke dni uzavření této smlouvy, se zavazuje vrátit poskytnutý úvěr a zaplatit jeho příslušenství a veškeré poplatky spojené s poskytnutím úvěru, úvěr je sjednáván a poskytován výlučně na financování podnikatelských potřeb klienta, bez omezení konkrétního podnikatelského účelu úvěru, částka úvěru: 90 000 Kč, doba trvání 12 měsíců, poplatek za poskytnutí úvěru: 0,7 % z částky úvěru za každý den čerpání, den konečné splatnosti 03. 04. 2024. Byl dále mimo jiné sjednán splátkový kalendář, celková výše poplatku 165 574,96 Kč, žalovaný se zavázal uhradit žalobci v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalobce měl k dispozici před poskytnutím úvěru průkaz totožnosti žalovaného. Na účet žalovaného č. účtu byla dne 3. 4. 2023 poukázána částka ve výši 90 000 Kč, platba byla zprostředkována spol. ThePay.cz.s.r.o., žalovaný žalobci uhradil celkem částku ve výši 130 597, 94 Kč. Ve dnech 13. 5. 2025, 11. 2. 2025, 29. 11. 2024 žalovaný komunikoval s právním zástupcem žalobce, oddělením vymáhání právnická osoba, kdy byl žalovaný upozorňován na nedoplacení dluhu z úvěrové smlouvy, právní zástupce žalobce před podáním žaloby dne 19. 3. 2025 vyzval žalovaného k úhradě žalované částky, zásilka byla předána k poštovní přepravě dne 19. 3. 2025.

14. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Dle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Dle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Soud předně uvádí, že žalobce se k uplatněným námitkám žalovaného, že úvěr nebyl žalovanému poskytnut v souvislosti s jeho podnikatelskou činností, nijak nevyjádřil, k jednání nařízenému ve věci se nedostavil, nebyl tak soudem poučován, že tuto skutečnost musí prokázat. Soud k tomuto uvádí, že rozhodující není samotný název smlouvy, ale skutečný účel úvěru, postavení dlužníka.

21. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. 33 Cdo 158/2021 uzavřel, že pro odpověď na otázku, zda fyzická osoba uzavírající smlouvu s dodavatelem je v postavení spotřebitele, je rozhodující především účel jednání takové osoby v konkrétním smluvním vztahu. Okolnost, že spotřebitel má podnikatelské oprávnění, je pro posouzení jeho právního postavení ve smluvním vztahu s dodavatelem irelevantní. Souvislost půjčovaných prostředků s podnikáním nelze prokazovat jen tak, že je ve smlouvě uveden údaj o sídle a identifikačním čísle podnikatele, ani tím, že smlouva obsahuje blíže neurčené označení "podnikatelské účely. Nejvyšší soud již v řadě svých rozhodnutí zdůraznil, že pro závěr o tom, zda vztah mezi dvěma osobami je vztahem mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, je určující podstata společenského vztahu, v němž vystupovaly. Stejně tak Nejvyšší soud v usnesení ze dne 16. 5. 2023, sp. zn. 20 Cdo 1107/2023 řešil, co je rozhodující pro posouzení, zda se jedná o podnikatelský či spotřebitelský úvěr. Z toho vyplývá, že vždy musí úvěrující odstranit pochybnosti o tom, k čemu je úvěr poskytnut, což se v daném případě nestalo.

22. Ve shodě s argumentací žalovaného soud má za to, že samotná okolnost, že spotřebitel má podnikatelské oprávnění, je pro posouzení jeho právního postavení ve smluvním vztahu s podnikatelem irelevantní, žalovaný byl ve smlouvě identifikován jak identifikačním číslem, tak rodným číslem, místem podnikání, žalobce nijak netvrdil, že mu žalovaný předložil před poskytnutím úvěru živnostenské oprávnění, tvrdil, že mu žalovaný poskytl občanský průkaz. Ve smlouvě bylo jen obecně uvedeno, že úvěr je sjednáván a poskytován výlučně na financování podnikatelských potřeb klienta, což podle soudu nepostačuje, úvěrující neodstranil pochybnosti o tom, k čemu byl úvěr poskytnut.

23. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

24. Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ust. § 580 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ust. § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

25. Žalobce nijak v řízení netvrdil, že zkoumal úvěruschopnost žalovaného, pak je smlouva o úvěru neplatná, nelze přiznat žalobci smluvní nároky, jako jsou poplatky za poskytnutí úvěru, poplatky za prodlení s úhradou splátky, smluvní úrok, smluvní úrok z prodlení či smluvní paušální pokutu, (viz. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 04. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, jehož právní věta říká: „Je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.“

26. Žalovanému by měla být uložena v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit žalobci jen jistinu úvěru, přičemž za situace, kdy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 90 000 Kč a tento uhradil celkem částku 130 597, 94 Kč, je na místě návrh jako nedůvodný zcela zamítnout, jak uvedeno v odst. III. výroku tohoto rozsudku.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 33 817,04 Kč.

28. Náklady řízení byly soudem přiznány podle § 7 bod 6, odměna ve výši 9 380 Kč za úkony právní služby převzetí a příprava zastoupení včetně právní porady s žalovaným, vyjádření žalovaného ze dne 31. 12. 2025, účast na soudním jednání dne 6. 1. 2026, když předmětem soudního řízení bylo zaplacení částky 261 574,96 Kč s příslušenstvím ( řízení bylo až v tomto rozhodnutí částečně zastaveno pro částku ve výši 87 602,06 Kč), tj. 3 x 9 380 Kč, dále pak náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši po 450 Kč, celková odměna za tři úkony právní služby včetně náhrady hotových výdajů tak činí 29 490 Kč (28 140 + 1350). Dále pak žalovanému náleží náhrada cestovních výdajů k jednání ve věci dne 6. 1. 2026, a to z adresa a zpět automobilem ŠKODA, OCTAVIA registrační značky SPZ při ujetí (2 x 164 km) 328 km, průměrné spotřebě paliva použitého vozidla: 5,2l/100 km, spotřeba paliva: 591,84 Kč, amortizace (dle vyhlášky č. 573/2025 Sb.): 328 km*5,90 Kč/km = 1 935,20 Kč, náhrada za promeškaný čas (cesta do adresa hodiny 45 min, cesta zpět do adresa hodiny 50 min) dle ust. § 14 odst. 1, 3 advokátského tarifu – 12 x 30 min, 12 x 150 Kč= 1 800 Kč. Celkové náklady související s tímto úkonem právní služby činí 4 327,04 Kč, celkem pak 33 817,04 Kč.

29. Lhůta k plnění byla stanovena třídenní dle ust. § 160 o.s.ř., když pro stanovení lhůty delší či povolení splátek nebyly shledány důvody.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Jeseníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalobce povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.