OSJH 5 C 216/2021-55

Okresní soud v Jindřichově Hradci rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Strnadovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 19 594,76 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba žalobkyně, kterou se domáhá po žalovaném zaplacení částky 19 594,76 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 594,76 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne datum domáhá se žalobkyně po žalovaném zaplacení pohledávky ve výši 19 594,76 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 19 594,76 Kč ve výši 8,25 % ročně od datum do zaplacení. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru číslo kterou žalovaný podepsal dne datum. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 54 000 Kč. Žalovaný řádně neplnil závazky vyplývající ze smlouvy, především závazek řádně splácet poskytnutý úvěr, došlo k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, čímž vznikla nová jistina úvěru sestávající se z nesplacené jistiny úvěru a veškerých dosud nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, tj částka ve výši 65 376 Kč. Žalobkyně oznámila zesplatnění úvěru žalovanému oznámením ze dne datum. Žalovaný se v souladu s čl. 6 5. smlouvy zavázal pro případ prodlení s nezaplacením nové jistiny úvěru uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení. S ohledem na skutečnost, že žalovaný své závazky i přes výzvy žalobkyně neplnil, bylo ze strany žalobkyně zahájeno soudní řízení, jehož výsledkem byl platební rozkaz Okresního soudu v Jindřichově Hradci č. j. 18 C 133/2017-20, kterým, mimo jiné, byla žalovanému stanovena povinnost uhradit smluvní pokuty - částku ve výši 498 Kč a 6 407,24 Kč. příjmení ve výši 6 407,24 Kč představovala smluvní pokutu dle bodu 6. 5. ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru a to za období prodlení žalovaného s úhradou této nové jistiny úvěru do datum. Prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny úvěru trvalo i po datu datum. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6. 5. Smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru i za období od datum do datum, v souladu s ustanovením § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, požaduje za toto období žalobkyně částku ve výši 19 594,76 Kč. Žalobkyně řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného na základě těchto podkladů: doklady o příjmech, výpisy z databází NRKI a příjmení, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činí 18 500 Kč, celkové měsíční náklady žalovaného činí 5 610 Kč, volné zdroje ke splácení činí 12 890 Kč. Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, byl proveden tzv. scoring klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), jenž byl podkladem pro rozhodnutí o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru.

Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

2. Existence právnická osoba Czech, a.s., IČO, a její oprávnění poskytovat úvěr, byly zjištěny z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka číslo a z výpisu seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru..

3. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z výpisu záznamů z registru příjmení, v němž žalovaný neměl žádný příznaků; z výpisu NRKI, v kterém měl žalovaný příznak 14 – klient je v registru příliš nový nebo má rozpracované žádosti; z potvrzení zaměstnavatele, dle kterého byl zaměstnán u Správy a údržby silnic Jihočeského kraje na dobu neurčitou od datum, s průměrným čistým měsíčním příjmem za poslední 3 měsíce od datum do datum ve výši 18 750 Kč, za poslední kalendářní měsíc – 12/ 2016 ve výši 19 955 Kč (tato částka plyne též ze mzdové pásky za prosinec 2016); rámcové smlouvy o finančních službách, dle které měl žalovaný od datum veden účet u právnická osoba, číslo účtu: bankovní účet. Z formuláře„ Hodnocení klienta“ se podává, že žalobkyně jako volné příjmy žalovaného zohlednila částku ve výši 12 890 Kč, když z celkových příjmů ve výši 18 500 Kč odečetla tyto výdaje žalovaného: životní minimum ve výši 3 410 Kč, bydlení 1 900 Kč (bydlení státní/obecní), ostatní 300 Kč.

4. Před uzavřením smlouvy o úvěru byl žalovaný informován o druhu úvěru, jeho výši, počtu a výši splátek, nákladech úvěru, o smluvních pokutách (předsmluvní formulář ze dne datum 16:53:45), zároveň mu byly poskytnuty informace o poskytovateli úvěru a o zprostředkovateli úvěru jméno příjmení (informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru ze dne datum 16:53:45).

5. Z návrhu na uzavření smlouvy/smlouvy o úvěru plyne, že žalovaný návrh podepsal dne datum, žalobkyně ho akceptovala dne datum (oznámení o schválení úvěru je datováno až dnem datum). Na základě smlouvy o úvěru se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 54 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit celkem částku ve výši 98 280 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách ve výši 5 460 Kč, splatných nejpozději do 5. dne každého kalendářního měsíce (dle splátkového kalendáře, který je součástí oznámení o schválení úvěru: datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum a datum), s tím, že zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 131,25 % p. a. a byla dohodnuta jako pevná sazba po celou dobu splácení úvěru. Byla sjednána povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 249 Kč za každou splátku, se kterou se ocitl v prodlení o délce 30 dnů a náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč u každé splátky, s níž se ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Automaticky dochází k zesplatnění úvěru, jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky o délce 65 dnů. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré nezaplacené úroky stávají součástí nové jistiny. V případě s prodlení s hrazením nové jistiny je žalobkyně oprávněna požadovat úroky z prodlení v zákonné výši až do jejího úplného zaplacení. Pokud žalovaný nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení.

6. Z karty klienta plyne, že žalovanému byla dne datum vyplacena částka ve výši 54 000 Kč, žalovaný nezaplatil ani jednu splátku.

7. V době poskytnutí úvěru žalovanému činila (dle sdělení bankovních ústavů) výše úrokové sazby při poskytování bezúčelového úvěru (54 000 Kč) u společnosti právnická osoba 12,3 %, u společnosti právnická osoba 10,9 % p. a. standardně; 6,7% p. a. - pokud si klient převedl k bance platební styk, u právnická osoba příjmení a.s. při včasném splacení 4,9%, základní sazba 10,9% - 15,9%, u společnosti právnická osoba – 17,9 %. Z databáze časových řad příjmení se podává, že úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami rezidentům v ČR v září 2019 se pohybovaly pro domácnosti na spotřebu od 10,44 % do 20 %.

8. Dne datum byla žalobkyní vyhotovena výzva k úhradě dlužných splátek (1. a 2. splátka), která obsahovala upozornění na možnost zneplatnění celého úvěru. Další výzva byla vyhotovena dne datum, téhož dne bylo vyhotoveno oznámení o zesplatnění úvěru, včetně specifikace dlužné částky.

9. Předžalobní upomínka byla vyhotovena dne datum, žalovaný byl vyzván k úhradě smluvní pokuty za období od datum do datum ve výši 19 549,76 Kč, a to nejpozději do 15 dnů od doručení výzvy. Dle podacího archu byla žalovanému odeslána dne datum.

10. V řízení vedeném podepsaným soudem pod spis. zn. 18 C 133/2017 nárokovala žalobkyně z titulu výše uvedené smlouvy o úvěru pohledávku ve výši 66 274 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 6 407,24 Kč (návrh). Věc byla vyřízena vydáním platebního rozkazu.

11. Dokazování, jak popsáno shora, vyhodnotil soud jako dostačující k tomu, aby bylo možno věc po skutkové stránce uzavřít a následně posoudit z hledisek právních. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti postupem dle ustanovení § 132 o. s. ř. Bylo vyhověno všem důkazním návrhům.

12. O skutkovém stavu věci učinil soud tento závěr: Dne datum byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 54 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky domluvené pevnou zápůjční sazbou ve výši 131,25 % p. a.; celkově se zavázal zaplatit částku ve výši 98 280 Kč v 18 měsíčních splátkách ve výši 5 460 Kč, splatných nejpozději 5 dne každého kalendářního měsíce, počínaje datum Smluvní strany sjednaly povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 249 Kč za každou splátku, se kterou se ocitl v prodlení o délce 30 dnů a náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč u každé splátky, s níž se ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky o délce 65 dnů, dochází automaticky k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré nezaplacené úroky stávají součástí nové jistiny. V případě s prodlení s hrazením nové jistiny je žalobkyně oprávněna požadovat úroky z prodlení v zákonné výši až do jejího úplného zaplacení. Pokud žalovaný nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. V době posuzování úvěruschopnosti žalovaného byl žalovaný zaměstnán na dobu neurčitou u Správy a údržby silnic Jihočeského kraje s čistou měsíční mzdou cca 19 000 Kč měsíčně. Obvyklé úroky požadované za obdobné úvěry, které poskytovaly banky v době uzavření předmětné smlouvy, činily průměrně cca 14 %, nejvyšší sazba korunových úvěru poskytnutých bankami činila 20 %. Žalovaný ničeho neuhradil.

13. Pokud jde o právní posouzení, soud vychází z ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen:„ občanský zákoník“) a věc posuzuje podle tohoto zákona a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen:„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Žalobkyně (podnikatel – ustanovení §420 odst. 1 občanského zákoníku) je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr jako nebankovní poskytovatel (ustanovení § 9 a násl., § 169 zákona o spotřebitelském úvěru). Žalovaný je spotřebitelem (ustanovení § 419 občanského zákoníku); smlouvu je třeba posoudit jako smlouvu spotřebitelskou, podléhající režimu speciálních ustanovení obsažených § 1810 a násl. občanského zákoníku, v jejichž rámci je třeba smluvní ujednání účastníků přednostně posuzovat. Žalovanému v postavení spotřebitele tak náleží zvýšená ochrana. Veškerá ujednání mezi spotřebitelem (žalovaným) a podnikatelem (žalobkyní) podrobil soud, při aplikaci Směrnice Rady 93/13 EHS ze dne datum o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen:„ Směrnice 93/13 EHS), posouzení, zda nemají zneužívající charakter ve smyslu ustanovení § 1813 občanského zákoníku, tedy - zda tato ujednání projdou testem proporcionality (s výjimkou dohody o předmětu plnění a ceně, která byla sjednána jasně a srozumitelně).

Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovaný se měl zavázat zaplatit úrok ve výši 131,25 % p. a, a to více než šestinásobně přesahuje roční procentní sazbu nákladů na úročené úvěry z kreditních karet (na bankovním trhu nejdražší poskytované, úvěry). Dle ustanovení § 580 občanského zákoníku je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje, neplatné. Pokud právní jednání vykazuje znaky obsažené v ustanovení § 588 občanského zákoníku (právní jednání, které se zjevně odporuje dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek), jedná se o absolutně neplatné právní jednání, k absolutní neplatnosti soud přihlíží podle ustanovení § 588 občanského zákoníku z úřední povinnosti. Soud má za to, že smluvní ujednání zavazující k platbě úroků, jejichž výše podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou (stanovenou zejména se zřetelem k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů), bezpochyby zjevně odporuje - s přihlédnutím, ke skutečnosti, že žalovaný je ve vztahu k žalobkyni informačně slabší stranou, s menší dostupností právních služeb, nedostatkem profesionálních zkušeností a nemožností stanovovat si smluvní podmínky - dobrým mravům. Soud vyhodnocuje toto ujednání jako absolutně neplatné, přičemž pokud by se jednalo pouze o toto ujednání, bylo by možné ho od smlouvy oddělit při zachování její platnosti (ustanovení § 576 občanského zákoníku). Ve smlouvě však následují ujednání o tom, že nezaplacené úroky přirostou k jistině úvěru splatné v náhradní lhůtě při zesplatnění úvěru, čímž se žalovaný zavazuje hradit úroky z prodlení z úroků (ustanovení § 1806 věta první občanského zákoníku), zároveň je splacení nové jistiny, vedle úročení původní jistiny smluvním úrokem a úročením nové jistiny zákonným úrokem z prodlení, utvrzeno rovněž smluvní pokutou (ustanovení § 2048 občanského zákoníku) ve výši 0,1 % denně z nové jistiny. Pro případ porušení jakékoli ze smluvních povinností žalobkyní smluvní pokuta stanovena není.

V dané věci nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatních ujednání úvěrové smlouvy, neboť nerovnováha vzájemných práv a povinností v neprospěch spotřebitele je tak významná, že činí smlouvu jako celek obecně nespravedlivou a zjevně rozpornou s dobrými mravy, zároveň soud není oprávněn toto ujednání nahradit, protože použití ustanovení § 557 občanského zákoníku vylučuje článek 6 odst. 1 Směrnice 93/13 EHS, který je třeba vykládat v tom smyslu, že brání takové právní úpravě členského státu, jež vnitrostátnímu soudu umožňuje, aby při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule (rozsudek SDEU ze dne datum ve věci C číslo, Banco Español de právnická osoba proti příjmení příjmení příjmení – srovnej bod 65. 71. a 73. odůvodnění). Pokud by vnitrostátní soud mohl měnit obsah zneužívajících klauzulí v takové smlouvě, splnění dlouhodobého cíle stanoveného v článku 7 Směrnice 93/13 EHS by mohlo být ohroženo. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele. Na věc nedopadá ani ustanovení § 1802 občanského zákoníku, neboť obvyklý úrok uvedený ve druhé větě tohoto ustanovení se použije pouze v případě, že strany si ujednají placení úroku, ale neujednají si jeho výši (tj. neujednají vůbec, nikoli ujednají, ale v nemravné výši).

V posuzovaném případě soud dochází k závěru o nepřiměřené nerovnováze práv a povinností smluvních stran - smlouva obsahuje pro žalovaného, jako spotřebitele, nevýhodná ustanovení, která ve svém souběhu v jedné smlouvě vedou k závěru o takové nerovnováze v právech a povinnostech stran smluvního vztahu, že není možné smlouvu hodnotit jinak než jako zjevně nemravnou (s přihlédnutím k tomu, že byla uzavřena adhezním způsobem, žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohl reálně ovlivnit). Zároveň z výše uvedeného plyne, že smluvní ujednání stran zavazující k platbě úroků, jejichž výše podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, je absolutně neplatné, soud není oprávněn toto ujednání nahradit, smlouva tedy neobsahuje podstatnou náležitost - ujednání o úrocích. Soud uzavírá, že předmětná smlouva neodpovídá zásadě dobrých mravů i proporcionality, je absolutně neplatná. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku, účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013).

14. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru nevznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu (nevznikl-li žalobkyni platně nárok na smluvní pokutu, nemohl mi vzniknout ani nárok na úrok z prodlení), proto soud žalobu zamítá.

Soud poznamenává, že nastavení smluvní pokuty v rámci předmětné smlouvy neodpovídá funkci smluvní pokuty přiměřeným způsobem sankcionovat porušení základní povinnosti dlužníka, naopak svědčí o snaze žalobkyně zajistit si další výrazné plnění nad rámec sjednané ceny peněz.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud s přihlédnutím k ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.; žalovanému však žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím Okresního soudu v Jindřichově Hradci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.