OSJI 20 C 150/2021-24

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Jiráskem, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 1 510 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 510 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 510 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 510 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného jízdného a přirážek k jízdnému. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

2. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav věci. Žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným právním předchůdcem žalobkyně (Dopravní podnik města Jihlavy, a. s.), a to dne datum na lince trolejbusu č. A. Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Výše jízdného 10 Kč vyplývá z žalobkyní předloženého tarifu a výše přirážky k jízdnému 1 500 Kč vyplývá z žalobkyní předložených smluvních přepravních podmínek. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku žalobkyni. Žalobkyně žalovaného dopisem vyzvala k úhradě žalované částky.

3. Soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o přepravě osob podle § 2550 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Pohledávka byla postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku. V souladu s § 37 odst. 5 a 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, a v souladu se smlouvou o přepravě vzniklo žalobkyni právo na úhradu dlužného jízdného ve výši celkem 10 Kč a na úhradu přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Jelikož žalovaný soudu neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni uhradil, soud žalobě v celém rozsahu vyhověl společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. pak bylo žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.

4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 510 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

5. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů spočívajících v odměně a náhradě hotových výdajů a DPH jejího zástupce za úkon právní služby spočívající v účasti na jednání soudu, neboť tyto náklady nepovažoval za účelně vynaložené ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 988/12 (N 132/66 SbNU 61), mimo jiné konstatoval, že je povinností soudu zkoumat, zda požadované náklady řízení byly účastníkem vynaloženy účelně.„ Zvažuje-li soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení otázku, zda náklady spojené se zastupováním advokátem lze považovat za náklady účelně vynaložené, neměl by pouštět ze zřetele i samotný účel civilního procesu jako takového. Jeho účelem je poskytování ochrany porušeným nebo ohroženým skutečným subjektivním hmotným právům a právem chráněným zájmům. V souladu s tímto vymezením účelu civilního procesu nejsou situace, na něž Ústavní soud již v minulosti upozorňoval, kdy se civilní řízení vede nikoliv kvůli věci samé, ale kvůli částce, která může být přiznána na náhradě nákladů řízení. (…) Z tohoto hlediska lze za účelně vynaložené náklady ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. považovat toliko takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu. Náklady spojené se zastoupením advokátem tomuto vymezení zpravidla budou odpovídat. Tomuto pravidlu však nelze přisuzovat absolutní, bezvýjimečnou povahu; mohou se vyskytovat i situace, za nichž náklady spojené se zastoupením advokátem nebude možno považovat za nezbytné k řádnému uplatňování nebo bránění práva u soudu. Takovou situací, kdy náhradu nákladů řízení spojených se zastoupením advokátem nebude možno přiznat, je krom jiného zneužití práva na zastupování advokátem. Zákaz zneužití práva je právní zásadou, jež se uplatňuje nejen v hmotném právu, ale též v právu procesním; v platném právu ji dokonce výslovně vyjadřuje § 2 o. s. ř. Ve shodě s literaturou (příjmení, P. příjmení nákladů spojených se zastoupením advokátem. Právní fórum, 2012, číslo s. 191 a násl.) lze za zneužití procesního práva považovat jednání procesní strany, které je v rozporu s účelem procesní normy či procesního institutu a jímž se procesní strana snaží pro sebe dosáhnout výhody nepředpokládané procesním právem nebo zmařit řádný postup řízení. Jedním z případů zneužití procesního práva je šikanózní jednání; od obyčejného zneužití práva se liší tím, že je vedeno přímým úmyslem způsobit protistraně škodu“ (viz body 22 až 24 nálezu).

6. Žalobkyně je osobou, která se dlouhodobě zabývá skupováním pohledávek dopravních podniků na neuhrazené jízdné, které následně vymáhá u soudu. Řadu let podává jen u Okresního soudu v Jihlavě ročně stovky žalob z tohoto titulu, přičemž se jedná o bagatelní skutkově a právně jednoduché věci formulářového charakteru. Soud proto v naprosté většině těchto věcí doposud rozhodoval (s předpokládaným souhlasem účastníků) bez toho, aby nařizoval jednání. Aniž se z hlediska skutkového nebo z hlediska právní úpravy hmotné či procesní v tomto ohledu cokoliv změnilo, začala nyní žalobkyně požadovat, aby soud ve všech těchto věcech nařizoval jednání, k němuž se za ni dostaví advokát. Důvod účasti advokáta u těchto věcí, v nichž se navíc protistrana nároku žalobkyně nijak nebrání, není soudu zřejmý, neboť jeho role se redukuje na přednes žaloby a závěrečný návrh a na vyčíslení nákladů řízení, tj. na úkony, které jsou již součástí žaloby. Soud proto dospívá k závěru, že důvodem účasti advokáta na těchto jednáních je pouze snaha získat za tento úkon odměnu, náhradu hotových výdajů a DPH, tj. zvýšení nákladů řízení na úkor protistrany, k němuž by jinak nedošlo. Jedná se tak o zneužití práva na zastoupení advokátem, za nějž nelze náhradu nákladů řízení přiznat. Žalobkyně poukazovala na to, že judikatura Ústavního soudu k bagatelním pohledávkám byla překonána § 14b a. t., případně že z této judikatury vyplývá nárok na odměnu advokáta ve výši jednonásobku žalované jistiny. K tomu soud konstatuje, že z nálezů Ústavního soudu v žádném případě nevplývá nárok na odměnu ve výši jednonásobku žalované jistiny, nýbrž pouze to, že v bagatelních sporech by výše nákladů na zastoupení advokátem neměla přesahovat žalovanou částku (srov. např. nález ze dne datum, sp. zn. IV. ÚS 1802/20, bod 18). Jde tedy o stanovení maximálního limitu odměny, nikoliv o příkaz soudům přiznávat v těchto věcech odměnu advokáta vždy ve výši žalované částky bez ohledu na smysluplnost úkonů právní služby prováděných advokátem v dané věci. Podstatné tak je zejména to, že zmiňovaná judikatura Ústavního soudu ani § 14b a. t. se nijak nedotýkají povinnosti soudu posuzovat účelnost vynaložených nákladů ani zákazu zneužití práva na zastoupení advokátem, o něž v projednávané věci jde. Tímto konstatováním soud nezpochybňuje právo žalobkyně na projednání věci a na zastoupení advokátem, nicméně nevidí žádného důvodu pro to, aby náklady na uplatnění těchto práv v situacích jako v projednávané věci nesla žalovaná strana.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.