OSJI 11 C 221/2022-23

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 14 292 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 607,35 Kč s úrokem z prodlení ve výši

8,5 % ročně z částky 12 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 14 292 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastníky dne datum. Žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena v elektronické podobě prostřednictvím jejího webového rozhraní. K procesu uzavírání smlouvy žalobkyně uvedla, že žalovaný se registroval na internetových stránkách žalobkyně, zadal své osobní údaje za účelem ověření jeho identity a ze svého účtu zaslal na účet žalobkyně ověřovací platbu ve výši 1 Kč. Poté podal žádost o úvěr a následně vyjádřil souhlas jak se zněním smlouvy o úvěru, předsmluvními informace, tak i všeobecnými obchodními podmínkami, jež jsou nedílnou součástí smlouvy. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy ověřila úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do databáze SOLUSevidující dluhy spotřebitelů a vycházela z informací získaných od žalovaného, který elektronicky vyplnil dotazník, v němž uvedl své osobní a majetkové poměry. Údaje uvedené žalovaným pak žalobkyně telefonicky ověřila přímo s žalovaným na telefonním čísle uvedeném v žádosti. Žalobkyně dále uvedla, že na základě smlouvy byly žalovanému na jeho účet dne datum poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které byl žalovaný povinen vrátit společně s úrokem ve výši 0,9 % denně (ve výši 13 315,35 Kč), celkem tak 25 315,35 Kč v 6 splátkách po 4 289,36 Kč (s poslední splátkou ve výši 3 868,55 Kč) s první splátkou splatnou dne datum, nejpozději do datum. Žalovaný však na poskytnutý úvěr nic nezaplatil. Žalobkyně proto požaduje také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazené jistiny 12 000 Kč od datum do datum, tj. ve výši 2 292 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.

3. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Účastníci spolu uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Soudu bylo předloženo písemné vyhotovení smlouvy opatřené pouze podpisem žalobkyně; namísto podpisu žalovaného bylo uvedeno rodné číslo a číselný kód znázorňující IP adresu žalovaného. Tyto skutečnosti společně se zněním smlouvy a čl. 4 všeobecných obchodních podmínek dokládají, že smlouva byla mezi účastníky skutečně uzavřena v elektronické podobě tak, jak tvrdila žalobkyně. Všeobecné obchodní podmínky v uvedené článku dokonce stanoví přesný postup při uzavírání smlouvy prostředky komunikace na dálku (včetně registrace na stránkách žalobkyně) přesně tak, jak uváděla žalobkyně v žalobních tvrzeních. Konečně i potvrzení o provedené verifikační platbě ve výši 1 Kč z účtu žalovaného na účet žalobkyně dne datum svědčí o pravdivých tvrzeních žalobkyně. Ze znění smlouvy soud dále zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na jeho blíže specifikovaný bankovní účet částku 12 000 Kč. Z výpisu z účtu žalobkyně vyplývá, že tato částka byla skutečně poskytnuta na účet žalovaného dne datum. Na základě potvrzení o vedení účtu žalobkyně není pochyb o tom, že účet využívaný při zmíněných transakcích patřil skutečně žalobkyni. Ve smlouvě si strany současně ujednaly, že smlouva je uzavřena okamžikem poskytnutí peněžních prostředků na účet žalovaného. Podle smlouvy byl žalovaný povinen poskytnuté prostředky vrátit společně s úrokovou sazbou 0,9 % z vypůjčené částky denně v 6 měsíčních splátkách po 4 289,36 Kč (s poslední splátkou ve výši 3 868,55 Kč), jejichž splatnost je specifikována mimo jiné ve faktuře ke smlouvě vystavené dne datum. Délka trvání závazku tak byla stanovena splatností první splátky dne datum a poslední splátky dne datum. Faktura dále potvrzuje, že finanční prostředky byly žalovanému zaslány právě dne datum. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek byla ve smlouvě ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny, ohledně které je žalovaný v prodlení. Veškeré uvedené informace byly žalovanému poskytnuty také ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Soudu byla dále předložena předžalobní výzva ze dne datum, z níž vyplývá, že žalovaný ke dni splatnosti poslední splátky dne datum na předmětný úvěr neprovedl ani jednu platbu. Byl proto vyzván k úhradě celého dluhu ve výši 25 315,35 Kč tvořeného jistinou a úrokem, a kromě toho také k úhradě smluvní pokuty za každý den prodlení, a to nejpozději do datum. Podle podacího archu byla výzva odeslána žalovanému dne datum.

4. K prokázání tvrzení, že před uzavřením smlouvy řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně předložila dotazník, který žalovaný vyplnil v elektronické podobě dne datum. Z dotazníku soud zjistil, že žalovaný byl v době žádosti o úvěr svobodný, žil sám v nájmu a měl příjem ze zaměstnání ve výši 18 900 Kč čistého měsíčně. Jako své měsíční výdaje uvedl částku 2 000 Kč. Žalovaný současně uvedl, že nejsou žádné osoby na něm závislé výživou. Dotazník současně obsahuje údaje získané nahlédnutím do systému příjmení, podle kterých žalovaný v době žádosti neměl závazky po splatnosti.

5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vznikne smlouva o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

9. V předmětné věci soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z. (s přihlédnutím k níže uvedenému právnímu hodnocení). Posuzovaný závazkový vztah soud hodnotil jako zápůjčku právě proto, že zápůjčka je reálná smlouva a jako taková vzniká okamžikem přenechání, resp. odevzdání zapůjčené věci vydlužiteli. Taktomu bylo i v tomto případě, kdy mezi stranami bylo výslovně ujednáno, že smlouva je uzavřena okamžikem poskytnutí peněžních prostředků na účet žalovaného. Na tento závazkový vztah soud aplikoval kromě obecných ustanovení také shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je povinen dodržovat pravidla stanovená v zákoně o spotřebitelském úvěru na ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany. Při poskytování spotřebitelského úvěru je věřitel zejména povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na webová adresa). Z výše uvedeného vyplývá, že spotřebitelský úvěr může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit, jinak je smlouva neplatná.

10. Žalobkyně prokázala, že řádně splnila své povinnosti vyplývající ze smlouvy, když žalovanému poskytla peněžní prostředky ve sjednané výši. Pokud jde o splnění povinnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru, tj. o ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, soud postup žalobkyně hodnotí následovně. Žalobkyně postupovala správně, pokud brala v úvahu jak osobní (rodinný) stav žalovaného, tak především příjmy jeho domácnosti. Podle názoru soudu však žalobkyně nepostupovala dostatečně obezřetně, pokud vycházela jen z výdajů žalovaného ve výši 2 000 Kč. Tato částka by mohla s ohledem na žalovaným uvedený druh bydlení odpovídat měsíčnímu nájemnému, ale žalobkyně měla zohlednit i ostatní měsíční výdaje žalovaného, zejména nutné osobní výdaje (strava, hygiena, apod.). I přes to lze žalovaného pro dobu uzavření smlouvy hodnotit jako schopného úvěr řádně splácet, neboť i s uvažováním vyšších výdajů (přičemž lze vycházet z toho, že celkové měsíční výdaje žalovaného s přihlédnutím k jeho nákladům na bydlení jen stěží přesáhnou 10 000 Kč) žalovanému zůstával dostatečný finanční obnos na pravidelné splácení úvěru i úhradu nenadálých (neočekávaných) výdajů. Soud uzavírá, že přestože žalobkyně nepostupovala s dostatečnou odbornou péčí, poměry žalovaného v době poskytování úvěru byly natolik vyhovující, že nemohly vyvolat důvodné pochyby, že by žalovaný nebyl schopen úvěr splácet. Žalovanému tedy v plnění jeho závazku nebránily žádné objektivní překážky. Žalovaný nárok žalobkyně nezpochybnil, ani neprokázal, že by úvěr žalobkyni byť částečně uhradil. Žalobkyni tedy náleží celá výše poskytnutého (nesplaceného) úvěru spolu se sjednaným úrokem, stejně jako smluvní pokuta (podle § 2048 o. z.). K výši úrokové sazby soud uvádí, že ustálená rozhodovací praxe připouští s přihlédnutím k okolnostem daného případu za přiměřenou, tj. v souladu s dobrými mravy, úrokovou sazbu ve výši 0,5 % denně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2008, sp. zn. 32 Cdo 1164/2007, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 1169/13). V tomto případě byla ujednána úroková sazba 0,9 % denně, nicméně i přes to ji lze považovat za přípustnou, neboť byla ujednána jen po krátkou dobu (po dobu trvání závazku), nikoli pro celou dobu trvání dluhu, který by se touto sazbou úročil až do úplného zaplacení. Z uvedených důvodů soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni částku 27 607,35 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 12 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 13 315,35 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 292 Kč. Soud dále přiznal žalobkyni úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 8,5 % ročně z jistiny od datum (tj. ode dne následujícího po splatnosti úvěru) do zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalovanému, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění neshledal důvody.

11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož žalobkyně dosáhla plného úspěchu ve věci, má právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, odeslání předžalobní výzvy a podání žaloby) ve výši 3x 300 Kč podle § 8 odst. 1, § 14b bod 2 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Dále žalobkyni náleží třikrát režijní paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT, z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 252 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč Celkem tak náklady řízení na straně žalobkyně činí 2 252 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.

Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.