OSJI 12 C 103/2019-165

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr Evou Bastlovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_004⟫ pro určení vlastnictví k nemovitým věcem

I. Návrh na určení, že právnická osoba anonymizováno, IČO je vlastníkem pozemku st. anonymizováno; součástí pozemku je stavba adresa, pozemku st. anonymizováno; součástí pozemku je stavba bez čp./č.e., pozemku st. anonymizováno; součástí pozemku je stavba bez č.p./č.e., pozemku st. anonymizováno; součástí pozemku je stavba bez č.p./č.e., pozemku st. anonymizováno; součástí pozemku je stavba bez č.p./č.e. a pozemku p. číslo to vše nemovitosti zapsané na list vlastnictví pro k.ú. a územní celek úřadu pro anonymizováno, stát. instituce, se zamítá.

II. Návrh na určení, že právnická osoba a.s., IČO je vlastníkem pozemků p.č. P číslo, P číslo, P číslo, P anonymizováno, P číslo, P anonymizováno, P anonymizováno, P číslo, P anonymizováno, P anonymizováno, P číslo, P číslo, P číslo a P číslo a to vše nemovitostí zapsaných na list vlastnictví pro k.ú. a územní celek úřadu pro anonymizováno, stát. instituce, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému k rukám titul. jméno příjmení, advokáta, se sídlem ulice a číslo, obec l na nákladech řízení částku 19 866 Kč a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně v postavení správkyně konkursní podstaty úpadce žalobou ze dne datum se domáhala ve vztahu k žalovanému určení, že je vlastníkem ve výroku uvedených nemovitostí. V podání ze dne datum uvedla, že se domáhá určení, že vlastníkem předmětných nemovitých věcí je společnost úpadce. Žalobu na určení vlastnického práva odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaný uzavřel dne datum s úpadcem (jako vlastníkem a prodávajícím) kupní smlouvy, kterými mělo dojít k převodu vlastnického práva k ve výroku uvedeným nemovitým věcem, protože však nedošlo k úhradě kupní ceny ze strany žalovaného, nemohly kupní smlouvy nikdy nabýt účinnosti a žalobkyně z opatrnosti dopisem ze dne datum od kupních smluv odstoupila, čímž dle jejího názoru kupní smlouvy zanikly. Dne datum byla žalobkyně vyrozuměna katastrálním úřadem o tom, že byl na podkladě výše uvedených kupních smluv učiněn do katastru nemovitostí vklad vlastnického práva k předmětným nemovitým věcem pro žalovaného.

2. Žalovaný navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu s odůvodněním, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalobu jako takovou považuje za nedůvodnou a žalobou uplatněný nárok za neoprávněný, když trvá na tom, že kupní smlouvy mezi ním a úpadcem právnická osoba, IČO byly uzavřeny platně a žalovaný řádně zaplatil kupní ceny za prodej nemovitých věcí. Dále žalovaný namítal, že soud by měl zamítnout žalobu z toho důvodu, že žaloba postrádá naléhavý právní zájem na určení vlastnictví.

3. Z kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne datum bylo zjištěno, že na základě této kupní smlouvy úpadce převedl na žalovaného ve výroku uvedené nemovité věci v odst. II. tohoto rozsudku za kupní cenu 400 000 Kč. Z kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne datum bylo zjištěno, že na základě této kupní smlouvy úpadce převedl na žalovaného ve výroku uvedené nemovité věci v odst. I. tohoto rozsudku za kupní cenu 840 000 Kč.

4. Z rozhodnutí anonymizováno úřadu pro anonymizována dvě slova pracoviště v obec ze dne 20. 2. 2019, č.j. V – číslo bylo zjištěno, že tímto rozhodnutím anonymizováno úřad pro anonymizováno, stát. instituce povolil vklad vzniku vlastnického práva k nemovitým věcem uvedeným ve výroku II. tohoto rozsudku.

5. Z vyrozumění o provedení vkladu do katastru nemovitostí sp. zn. V – číslo vyhotoveného anonymizováno úřadem pro anonymizováno, stát. instituce bylo zjištěno, že touto listinou vyrozumívá anonymizováno úřad pro anonymizováno, stát. instituce úpadce a žalovaného, že touto listinou přešlo vlastnictví k nemovitým věcem specifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku z úpadce na žalovaného.

6. Podle ustanovení § 80 o.s.ř. žalobou (návrhem na zahájení řízení) lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto zejména o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. Žaloba o určení podle ustanovení § 80 o.s.ř. má především preventivní povahu a má za účel poskytnout ochranu právnímu postavení žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva. Předpokladem její úspěšnosti je naléhavost právního zájmu na požadovaném určení. Naléhavostí právního zájmu na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, se ve svých mnoha rozhodnutích zabýval Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud). V usnesení ze dne 20. 1. 2005 ve věci sp. zn. 21 Cdo 1398/2004 uvedl, že podle ustálené judikatury soudů naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Žaloba domáhající se určení podle ustanovení § 80 o.s.ř. nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti. Vyslovený předpoklad však nelze chápat všeobecně. Prokáže-li žalobce, že má právní zájem na tom, aby bylo určeno určité právo nebo právní poměr, přestože by mohl žalovat přímo na splnění povinnosti, nelze mu určovací žalobu odepřít. Za nedovolenou - při možnosti žaloby na plnění - lze považovat určovací žalobu jen tam, kde by nesloužila potřebám praktického života, nýbrž jen ke zbytečnému rozmnožování sporů. Jestliže se určením, že tu právní vztah nebo právo je či není, vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu (a předejde se tak žalobě o plnění), je určovací žaloba přípustná i přesto, že je možná také žaloba na splnění povinnosti. (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněný pod číslo v časopise Soudní judikatura číslo ročník 1997). Uvedené ale neznamená, že pevný právní základ pro právní vztahy účastníků vytvoří jakákoliv žaloba na určení. Tento cíl může splnit jen taková žaloba, jež se bude domáhat určení existence či neexistence právě toho právního vztahu, od něhož (jako od pevného právního základu) lze další vztahy účastníků odvozovat. V konkrétní věci bude nezbytné, aby soud dříve, než bude zkoumat předběžnou otázku ohledně platnosti smluv o převodu ve výroku uvedených nemovitých věcí, vyhodnotil nejprve existenci naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení, kteroužto problematikou se ve zde řešeném specifickém případě žaloby uplatněné správcem konkursní podstaty zabývá jinak ustálená rozhodovací praxe obecných soudů prezentovaná např. usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 9. 2000, sp. zn. 20 Co 334/2000, či rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2002, sp. zn. 22 Cdo 2141/2001, podle níž správce konkursní podstaty nemá naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva úpadce k nemovitostem (§ 80 písm. c) o. s. ř.). Má-li za to, že úpadce je vlastníkem nemovitostí, sepíše je do konkursní podstaty. K uvedeným závěrům se pak přihlásil (a tyto dále rozvedl) Nejvyšší soud ve svých rozsudcích ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 29 Odo 850/2001 a ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3655/2010, když vysvětlil, že pro zajištění majetku úpadce za účelem jeho budoucího zpeněžení není třeba, aby u nemovitých věcí, o nichž je správce přesvědčen, že náležejí do podstaty, byl v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník úpadce. Titulem pro nakládání s majetkem úpadce, včetně nemovitých věcí, je soupis majetku. Je-li určitá nemovitá věc sepsána v soupisu majetku, pak při zpeněžení majetku je dostatečným podkladem pro zápis vlastnického práva v katastru nemovitostí na další subjekt právě soupis majetku. Není proto nezbytné, aby byl úpadce jako vlastník nemovité věci v katastru nemovitostí zapsán. Na tomto základě tedy lze uzavřít, že správce konkursní podstaty nemá naléhavý právní zájem na určení, že vlastníkem určité věci je úpadce, neboť správce konkursní podstaty úpadce je dokonce i v průběhu sporu o vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty oprávněn věc držet, užívat a požívat její plody a užitky (například ji pronajímat a inkasovat nájemné), a to bez zřetele k tomu, zda je úpadce vlastníkem věci. Proto soud zamítl návrh žalobkyně na určení vlastnictví ve výroku uvedených nemovitých věcí, aniž by se zabýval otázkou platnosti kupních smluv, uzavřených mezi úpadcem a žalovaným dne datum.

7. Žalovaný měl ve věci plný úspěch a dle § 142 odst. 1 o.s.ř. mu náleží náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení, které představují odměnu za 6 úkonů právní služby po 2 500 Kč dle § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., 6 x režijní paušál po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradu jízdného osobním automobilem z obec do obec k jednání dne datum ve výši 1 837 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradu za promeškaný čas za 6 půlhodiny po 100 Kč podle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve výši 3 129 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v obec, prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.