OSJI 124 C 19/2021-103

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 123 284 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 102 354,19 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 68 352,19 Kč od 22. 11. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 8,6 % ročně z částky 65 606,19 Kč od 22. 11. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 99 572,54 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 929,81 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 929,81 Kč od 22. 11. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 95,89 % ročně z částky 69 856,76 Kč od 22. 11. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 330 451 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 123 284 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalovanému dne datum peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet žalobkyni ve 48 měsíčních splátkách po 6 311 Kč společně s úrokem ve výši 151,57 % ročně; první splátka byla splatná dne datum. Součástí splátek byla i částka 574 Kč, představovaná pojištěním schopnosti žalovaného splácet úvěr, sjednaného v příloze číslo smlouvy. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě prohlášení žalovaného, dokladů o příjmech, pracovní smlouvy, výplatních pásek, výpisů z bankovního účtu, hodnocení klienta a lustrace žalovaného v registrech NRKI a příjmení. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, když žalobkyni neuhradil splátku splatnou 12. 9. 2019, v důsledku čehož se dostal do prodlení, a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat smluvní pokutu podle čl. 6 smlouvy a náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného podle čl. 6 smlouvy. S účinností ke dni datum došlo v souladu s čl. 6 smlouvy k zesplatnění neuhrazené části úvěru ve výši 86 536,62 Kč. Jelikož žalovaný na zesplatněný dluh ničeho neuhradil, vznikl žalobkyni nárok i na smluvní pokutu podle čl. 6 smlouvy ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny úvěru. Žalovaný tak ke dni podání žaloby dlužil žalobkyni částku 86 536,62 Kč na nové jistině úvěru, z níž částka 69 856,76 Kč představuje dluh žalovaného na původní jistině úvěru a zbývající část tvoří přirostlé dlužné úroky, smluvní pokutu podle čl. 6 smlouvy ve výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného podle čl. 6 smlouvy ve výši 600 Kč, smluvní pokutu podle čl. 6 smlouvy ve výši 34 002 Kč, kapitalizované ke dni podání žaloby, úrok za poskytnutí úvěru v nominální roční úrokové sazbě 95,89 % z původní nesplacené jistiny úvěru ve výši 69 856,76 Kč ode dne 22. 11. 2019 do zaplacení a úhrady za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 1 148 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě svého dluhu. Pokud se jedná o výši úrokové sazby, s tou byl žalovaný seznámen při sjednávání úvěru.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru číslo soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným na základě návrhu žalovaného ze dne datum. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému převodem na jeho bankovní účet č. bankovní účet úvěr ve výši 70 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 151,57 % ročně, celkem tedy částku 275 376 Kč, ve 48 měsíčních splátkách po 6 311 Kč včetně sjednaného pojistného se splatností každého 16. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Podle čl. 2 smlouvy byla žalobkyně oprávněna požadovat na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, částku v maximální souhrnné výši 120 % z celkové částky, kterou má žalovaný zaplatit. Podle čl. 4 smlouvy nebude-li platba postačovat k úhradě celé splátky, bude použita nejdříve na úhradu úroku tvořícího součást dané splátky, následně na úhradu jistiny tvořící součást dané splátky a následně, bylo-li sjednáno pojištění, na úhradu za pojištění tvořící součást dané splátky. Podle čl. 6 smlouvy vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, ohledně níž byl žalovaný v prodlení o délce 30 dnů. Podle čl. 6 smlouvy má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč za každou splátku, u níž byl žalovaný v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů. Podle čl. 6 smlouvy jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru včetně jistiny, úroků, smluvních pokut a náhrad nákladů. Podle čl. 6 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Podle čl. 6 smlouvy jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení. Z předsmluvního formuláře ze dne datum soud zjistil konkrétní parametry úvěru požadovaného žalovaným. Z výpisu ČNB ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ze dne datum se podává, že žalobkyně je od datum oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry jiné než na bydlení.

4. Z přihlášky do pojištění – skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry ze dne datum soud zjistil, že žalovaný prohlásil, že má zájem o sjednání pojištění a souhlasí s přihlášením do pojištění k úvěru číslo v rozsahu Balíčku pojištění A s měsíční úhradou za pojištění ve výši 574 Kč. Z přílohy číslo k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytovat žalovanému pojištění schopnosti splácet úvěr na základě pojistné smlouvy č. bankovní účet uzavřené mezi žalobkyní a pojišťovnami právnická osoba a ulice pojišťovna právnická osoba a žalovaný se zavázal hradit pojistné ve výši 574 Kč měsíčně, splatné ve lhůtách splatnosti splátek úvěru. Z informačního dokumentu o pojistném produktu Pojištění schopnosti splácet úvěry a z dokumentu Informace o pojištění pro skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry soud zjistil typ, rozsah a další podmínky poskytovaného pojištění. Z oznámení o schválení úvěru ze dne datum a z dodejky soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému dopis, v němž přijala jeho návrh na uzavření smlouvy o úvěru číslo ze dne datum včetně pojištění schopnosti splácet úvěr a v němž mu zaslala splátkový kalendář s počtem a splatností jednotlivých měsíčních splátek úvěru a s částkami umořování úroku a jistiny úvěru pro každou z uvedených splátek: z první splátky úvěru činila splátka jistiny úvěru 143,24 Kč, splátka úroku činila 5 593,76 Kč a splátka pojistného činila 574 Kč.

5. Z prohlášení klientů / informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru ze dne datum soud zjistil, že žalovaný svým podpisem mimo jiné potvrdil, že nemá žádné splatné dluhy, není proti němu vedena exekuce a nenachází se v úpadku. Z formuláře„ Hodnocení klienta“ ze dne datum se podává, že žalovaný svým podpisem potvrdil údaje o tom, že jeho čistý měsíční příjem činí 24 344 Kč a jeho výdaje činí 4 410 Kč, je zaměstnán na dobu neurčitou u společnosti právnická osoba a žije u rodičů. Z pracovní smlouvy ze dne datum soud zjistil, že pracovní poměr žalovaného u společnosti právnická osoba byl sjednán na dobu neurčitou od datum. Z výplatních pásek žalovaného soud zjistil, že žalovanému byla v dubnu 2019 vyplacena mzda ve výši 21 439 Kč a v květnu 2019 mu byla vyplacena mzda ve výši 27 250 Kč. Z předložené části výpisu z bankovního účtu č. bankovní účet ze dne datum soud zjistil, že k tomuto dni činil kreditní obrat na tomto účtu 37 069,01 Kč a debetní obrat činil 27 990,89 Kč. Z výňatku přehledu transakcí v internetovém bankovnictví banky jméno k účtu číslo za období od datum do datum soud zjistil, že společnost právnická osoba převedla na uvedený účet dne datum částku 26 979 Kč a dne datum částku 19 000 Kč. Z kopie občanského průkazu žalovaného soud zjistil osobní údaje a fotografii žalovaného. Z výpisu z registru příjmení ze dne datum se podává, že žalovaný neměl v uvedeném registru žádný záznam o dluhu po splatnosti. Z výpisu z registru NRKI ze dne datum soud zjistil, že CBS skóre žalovaného činilo 526, což žalovaného řadilo do kategorie III.

6. Z dokladu právnická osoba o vyplacení úvěru se podává, že žalobkyně převedla na účet č. bankovní účet pod variabilním symbolem číslo dne datum částku 70 000 Kč. Z karty klienta ke smlouvě číslo ze dne datum soud zjistil, že žalovanému byl dne datum vyplacen úvěr ve výši 70 000 Kč, nominální výše úvěru činila 275 376 Kč a žalovaný na splátkách úvěru uhradil dne datum částky 6 311 Kč a 29 Kč. Výzvou k zaplacení ze dne datum vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužných splátek úvěru splatných dne 16. 9. a 16. 10. 2019 a upozornila jej na možnost zesplatnění celého úvěru; výzvou k zaplacení ze dne 18. 11. 2019 jej vyzvala k úhradě dlužných splátek úvěru splatných dne 16. 9., 16. 10. a 16. 11. 2019 a opět jej upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru; výzvou k zaplacení ze dne 17. 12. 2019 jej vyzvala k úhradě dlužných splátek úvěru splatných dne 16. 9., 16. 10., 16. 11. a 16. 12. 2019 a znovu jej upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru. Z oznámení ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného, že s ohledem na jeho prodlení s úhradou splátky úvěru o délce 65 dnů došlo ke dni 20. 11. 2019 k zesplatnění všech závazků ze smlouvy číslo vyzvala jej k jejich okamžité úhradě ve výši 101 710 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 4. 8. 2021 a z podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě jejího dluhu před podáním žaloby.

7. Z výpisu ze systémové časové řady ČNB – ARAD za období 7/ 2019 soud zjistil, že v červenci 2019 činila úroková sazba UK2 Domácnosti a NISD – na spotřebu celkem 8,60 %.

8. Soud neprovedl pro nadbytečnost důkaz vyjádřením znalce příjmení jméno příjmení, anonymizováno, příjmení, ze dne datum k problematice úročení pohledávek.

9. Z provedeného dokazování soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru včetně pojištění schopnosti splácet úvěr, na jejímž základě žalovaný obdržel na svůj účet částku 70 000 Kč, kterou měl splácet spolu se smluvním úrokem a se sjednaným pojistným v pravidelných měsíčních splátkách. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě jím předložené pracovní smlouvy, výplatních lístků, výpisu z účtu a nahlédnutím do dostupných registrů. Žalovaný svůj dluh ani přes zaslané upomínky řádně nehradil a dostal se do prodlení přesahujícího 65 dnů, čímž došlo k zesplatnění úvěru, o čemž žalobkyně informovala žalovaného dopisem. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě svého dluhu včetně smluvních pokut a nákladů na upomínání. Žalovaný uhradil pouze první splátku úvěru a z druhé splátky jen částku 29 Kč. Z databáze ČNB soud zjistil výši úrokové sazby úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu v červenci 2019.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2758 odst. 1 o. z. pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ze znění účinném od 4. 1. 2019 do 23. 4. 2020, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo smluvní pokutu. Podle § 122 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Podle § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

12. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

13. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Soud posoudil závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o úvěru a pojistnou smlouvu ve smyslu citovaných zákonných ustanovení. Na závazkový vztah účastníků týkající se smlouvy o úvěru soud aplikoval shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele, tj. nejednal v rámci podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Žalobkyně jako věřitel řádně posoudila s odbornou péčí při poskytování spotřebitelského úvěru schopnost žalovaného coby spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr, přičemž se nespoléhala pouze na tvrzení žalovaného, ale jeho tvrzení si prověřila doložením výplatních pásek, pracovní smlouvy, výpisem z bankovního účtu žalovaného, výpisem z jeho internetového bankovnictví a výpisy z registrů příjmení a NRKI. Žalobkyně rovněž prokázala, že splnila svůj závazek poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve sjednané výši. Žalovaný však porušil svůj závazek vrátit poskytnuté peněžní prostředky s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách. V souladu se smlouvou proto došlo k automatickému zesplatnění dluhu poté, co žalovaný po dobu přesahující 65 dní neuhradil splátku úvěru splatnou dne 16. 9. 2019. Kromě dlužné jistiny úvěru vznikl žalobkyni nárok i na úhradu nákladů na zaslání upomínek v celkové výši 600 Kč v souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou splátek č. 2 až 5, na úhradu smluvní pokuty po zesplatnění úvěru v kapitalizované výši 34 002 Kč a na úhradu smluvní pokuty za prodlení žalovaného s úhradou splátek před zesplatněním úvěru ve výši 998 Kč, tj. 499 Kč za každou ze dvou dlužných splátek č. 2 a 3, splatných dne 16. 9. a 16. 10. 2019; výše uplatněných smluvních pokut je v souladu s § 122 odst. 2, 3 zákona o spotřebitelském úvěru.

15. Pokud se jedná o smluvní úrok, soud dospěl k závěru, že ve smlouvě sjednaný úrok z úvěru ve výši 151,57 % ročně z dlužné částky, respektive v žalobě požadovaná nominální roční úroková sazba 95,89 %, je v rozporu s dobrými mravy, neboť podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejího sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dostupný na stránkách www.nsoud.cz), a tudíž se jedná o zakázané ujednání, k němuž soud nepřihlédl. Smlouva o úvěru však nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k jejím pojmovým znakům (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. 32 Cdo 3516/2009, dostupný na stránkách www.nsoud.cz); je-li proto ujednání o úrocích ve smlouvě neplatné, má žalobkyně coby věřitel žalovaného právo na obvyklé úroky (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. 32 ICdo 45/2013, dostupný na stránkách www.nsoud.cz). Žalovaný byl proto povinen platit úroky v souladu se zákonem, tj. obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jelikož soudem zjištěná obvyklá výše úrokové sazby úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu činila v červenci 2019, kdy byla předmětná smlouvy o úvěru uzavřena, podle údajů ČNB 8,6 % ročně, přiznal soud žalobkyni smluvní úrok z dlužné jistiny úvěru v takto zjištěné výši. Aplikovaná úroková sazba UK2 se týká pouze úvěrů poskytovaných na spotřebu domácností a nezahrnuje výši úrokových sazeb z úvěrů poskytovaných na bydlení. (V podrobnostech ohledně moderace výše úrokové sazby soud rovněž poukazuje na argumentaci uvedenou v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, týkající se přímo žalobkyně a jí uzavírané smlouvy o spotřebitelském úvěru.)

16. Pokud se týká vyčíslení dluhu žalovaného se zohledněním úrokové sazby ve výši 8,6 % ročně, dospěl soud k následujícímu závěru: ke dni zesplatnění úvěru činil dluh na původní jistině úvěru celkem 69 856,76 Kč, neboť podle splátkového kalendáře započetla žalobkyně z první splátky úvěru uhrazené žalovaným (tj. 6 311 Kč) částku 143,24 Kč na úhradu jistiny úvěru ve výši 70 000 Kč; částku 69 856,76 Kč navíc uvádí sama žalobkyně v žalobě jako dluh na původní jistině úvěru před jeho zesplatněním. Po zesplatnění úvěru žalovaný již ničeho neuhradil. Jelikož žalovaný zaplatil žalobkyni před zesplatněním úvěru celkem částku 6 340 Kč, z níž částka 143,24 Kč byla použita na umoření jistiny úvěru, připadla na úhradu smluvního úroku vzniklého před zesplatněním úvěru zbývající částka 6 196,76 Kč, jak rovněž vyplývá ze splátkového kalendáře a z čl. 4 smlouvy o úvěru. Avšak výše úroku s moderovanou sazbou 8,6 % ročně kapitalizovaného za období od datum, tj. ode dne poskytnutí úvěru, do 20. 11. 2019, kdy byl úvěr zesplatněn, činí pouze 1 946,19 Kč; proto soud započetl rozdíl ve výši 4 250,57 Kč, který žalobkyně započetla na neplatnou výši smluvního úroku pro období do zesplatnění úvěru, na úhradu původní jistiny úvěru, tj. o uvedenou částku 4 250,57 Kč snížil dluh na jistině (69 856,76 Kč), což znamená, že aktuálně žalovaný dluží na původní jistině úvěru částku 65 606,19 Kč. Tato částka zároveň představuje i tzv. novou jistinu úvěru, tj. dosud neuhrazený dluh na původní jistině úvěru spolu s přirostlým kapitalizovaným smluvním úrokem za období od poskytnutí úvěru do dne jeho zesplatnění (1 946,19 Kč), který však žalovaný v rámci své první splátky úvěru zcela uhradil, jak je uvedeno výše. Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že žalovaný uhradil žalobkyni dlužnou novou jistinu úvěru ve výši 65 606,19 Kč, smluvní pokuty v celkové výši 35 000 Kč, nárok na úhradu nákladů spojených s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč a dvě splátky dlužného pojistného vážící se ke splátkám č. 2 a 3 v celkové výši 1 148 Kč, tj. celkem částku 102 354,19 Kč, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku společně s úrokem ve výši 8,6 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 65 606,19 Kč za období od 22. 11. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., z dlužné nové jistiny úvěru, smluvní pokuty vzniklé před zesplatněním úvěru, z nároku na úhradu nákladů spojených s prodlením žalovaného a z dlužného pojistného, tj. z částky 68 352,19 Kč, od 22. 11. 2019, kdy již žalovaný byl v prodlení s úhradou těchto nároků, do zaplacení. Jelikož maximální výše smluvního úroku je podle smlouvy omezena hodnotou 120 % z celkové částky, kterou měl žalovaný žalobkyni uhradit, upravil soud s ohledem na moderovanou výši smluvního úroku i tuto částku: při úroku 8,6 % ročně činí měsíční splátka úvěru ve výši 70 000 Kč splatného v období 48 měsíců 1 728,69 Kč, což znamená, že celkem měl žalovaný zaplatit částku 82 977,12 Kč a že 120 % z této částky činí 99 572,54 Kč, tedy částku, která omezuje maximální výši smluvních úroků, které žalobkyně může po žalovaném podle smlouvy o úvěru požadovat. Soud žalobkyni nepřiznal úhradu smluvního úroku za den 21. 11. 2019, neboť žalobkyně jej nepožadovala: tzv. nová jistina úvěru obsahuje podle smlouvy o úvěru přirostlý smluvní úrok kapitalizovaný ke dni zesplatnění úvěru, k němuž došlo dle provedeného dokazování i podle žalobních tvrzení dne 20. 11. 2019, a podle petitu žaloby požaduje žalobkyně smluvní úrok z dlužné původní jistiny úvěru vyjádřený procentní sazbou až ode dne 22. 11. 2019 a nikoliv již od 21. 11. 2019. Podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) soud žalovanému uložil, aby dlužnou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. S ohledem na neplatně sjednanou výši úroku a na nižší částku dlužné původní jistiny, z níž žalobkyně smluvní úrok pro dobu po zesplatnění úvěru požaduje, soud zamítl jako nedůvodný jak nárok žalobkyně na smluvní úrok ve výši 95,89 % ročně z částky 69 856,76 Kč od 22. 11. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 330 451 Kč, tak i její nárok na částku 20 929,81 Kč, o níž měla být s ohledem na provedené platby žalovaného a na neplatnou výši smluvního úroku snížena výše tzv. nové jistiny úvěru, a to včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně úroku a úroku z prodlení kapitalizovaného k tomuto dni) částky 302 357,47 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 131 787,05 Kč, tj. ze 44 %. Žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 170 570,42 Kč, tj. z 56 %. Žalovanému tudíž vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 12 %; protože mu však žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.