OSJI 121 C 25/2018-243

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Břízovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A se sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované se sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B se sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_004⟫ o 1 460 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 1 460 000 Kč s úrokem ve výši 10 % ročně z částky 1 460 000 Kč od 29. 6. 2015 do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 460 000 Kč od 1. 8. 2015 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám zástupce žalobce na náhradě nákladů řízení částku, jejíž výše bude určena v písemném vyhotovení rozsudku, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jihlavě na nákladech řízení státu částku, jejíž výše a splatnost bude určena v samostatném usnesení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 1 460 000 Kč s úrokem ve výši 10 % ročně z dlužné částky od 29. 6. 2015 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z dlužné částky od 1. 8. 2015 do zaplacení. V důvodech svého návrhu uvedl, že se žalovanou uzavřeli smlouvu o zápůjčce ze dne 29. 6. 2015, na jejím základě poskytl žalované finanční prostředky ve výši 1 460 000 Kč, a to na účet žalované č. č. účtu, což žalovaná stvrdila svým podpisem na smlouvě o zápůjčce. Strany se dohodly na tom, že poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 10 % ročně budou vráceny žalobci do 31. 7. 2015. Současně byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,05 % denně z dlužné částky pro případ prodlení žalované se zaplacením. Žalovaná dlužnou částku nevrátila, přestože byla žalobcem opakovaně vyzývána k zaplacení. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dne 4. 12. 2017. Žalobce dále doplnil, že mezi ním a žalovanou byly uzavřeny rovněž smlouvy o zápůjčce ze dne 31. 3. 2015 na částku 3 090 000 Kč, ze dne 7. 4. 2015 na částku 2 500 000 Kč, ze dne 26. 6. 2015 na částku 1 460 000 Kč, přičemž žalovaná vrátila dne 14. 12. 2015 zápůjčku ve výši 6 450 000 Kč, dále bylo na dluh žalované započteno 2 x 200 000 Kč, a to dne 31. 8. 2015 a 1. 12. 2016, dále za ni plnil její otec dne 3. 1. 2017 částku ve výši 300 000 Kč. Celkem tak bylo na zápůjčky splněno 7 150 000 Kč. Dále žalobce na základě smlouvy o dílo provedl pro žalovanou výstavbu Anonymizováno a rekonstrukci Anonymizováno, kdy celková cena ve výši 4 507 621 Kč bez DPH byla žalované vyúčtována daňovým dokladem č. hodnota. Platby žalované ze dne 1. 4. 2015 ve výši 3 090 000 Kč a ze dne 10. 4. 2015 ve výši 1 417 621 Kč byly započteny na splnění tohoto daňového dokladu, neboť žalovaná platby identifikovala variabilním symbolem daňového dokladu. Uvedený daňový doklad navíc žalovaná předložila v rámci žádosti o poskytnutí dotace, žalobce pak podal k Finančnímu úřadu v adresa za měsíc březen 2015 výpis z evidence podle § 92a zákona o dani z přidané hodnoty za dodavatele, obdobné nepochybně za odběratele učinila žalovaná. Žalobce dále dodal žalované dílo za částku 443 895 Kč bez DPH, přičemž tato částka nebyla ze strany žalované zaplacena a je předmětem jiného řízení probíhajícího u zdejšího soudu. Žalobce dále doplnil, že žalovaná v reakci na žalobu uvedla, že se žalobou nesouhlasí z důvodu nevyřízení reklamace a že žalovaná částka bude započtena a dále vymáhána pohledávka, která bude po započtení převyšovat. Svým podáním tak de facto uznala svůj dluh co do právního důvodu i výše, neboť proti pohledávce z žaloby hodlala započíst svou údajnou pohledávku. K námitce žalované, že smlouvu o zápůjčce ze dne 29. 6. 2015 (ani ze dne 26. 6. 2015) nepodepsala, uvedl žalobce, že tuto námitku vznesla žalovaná až dne 17. 3. 2021 a je tedy s podivem, že si to neuvědomila dříve. Dále uvedl, že je přesvědčen o pravosti podpisu žalované na předmětné smlouvě. Současně k námitce promlčení případného bezdůvodného obohacení uvedl, že je v rozporu s dobrými mravy. Žalobce má za to, že plnil na základě smluvního vztahu. Pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty je nezbytné, aby se dozvěděl o tom, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání. Žalobce byl však až do dne 23. 3. 2021 (doručení vyjádření žalované s námitkou nepravosti jejího podpisu) přesvědčen o tom, že plnil žalované na základě smluv o zápůjčce, které žalovaná podepsala. Subjektivní promlčecí lhůta tak nemohla dosud uběhnout.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, své prvotní vyjádření, v němž odkazovala na uplatněné vady díla a reklamace, následně vzala zpět s tím, že s věcí a priori nesouvisí. Dále uvedla, že jí byla dne 29. 6. 2015 zaslána na účet částka 1 460 000 Kč. Žalovaná však tuto částku uhradila, když dne 14. 12. 2015 žalobci zaslala na účet částku 6 450 000 Kč. Dále uvedla, že na účet žalobce provedla další dvě platby, a to dne 1. 4. 2015 zaplatila částku 3 090 000 Kč a dne 10. 4. 2015 částku 1 417 621 Kč. Uhradila tak žalobci celkem částku 11 657 621 Kč, tedy více, než jí bylo půjčeno. Nic tak žalobci nedluží. K vyjádření žalobce pak namítla, že smlouvu o zápůjčce ze dne 29. 6. 2015 nepodepsala, podpis není jejím pravým podpisem. Nedošlo tak k uzavření smlouvy o zápůjčce a částka zaslaná žalobcem na účet žalované může být nanejvýš bezdůvodným obohacením. Vzhledem k tomu, že však od zaslání prostředků na její účet uplynulo do podání žaloby více než tři roky, je nárok žalobce na jeho vrácení promlčen. Shodné pak dle žalované platí i o smlouvě ze dne 26. 6. 2015.

3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 29. 6. 2015 soud zjistil, že jako zapůjčitel a vydlužitel jsou uvedeni účastníci tohoto řízení. Na základě smlouvy měl žalobce zapůjčit žalované prostředky ve výši 1 460 000 Kč a žalovaná se měla zavázat vrátit poskytnuté finanční prostředky s úrokem ve výši 10 % ročně nejpozději do 31. 7. 2015. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,05 % ročně z dlužné částky za každý den prodlení. Současně bylo ve smlouvě uvedeno, že žalovaná osvědčuje podpisem smlouvy převzetí peněžní částky na svůj účet číslo č. účtu dne 29. 6. 2015. U vytištěného textu „vydlužitel“ je na smlouvě připojeno ručně napsané číslo hodnota, podpis jméno FO a číslo hodnota. Soud dále provedl k důkazy smlouvy o zápůjčce ze dne 31. 3. 2015 na částku 3 090 000 Kč, ze dne 7. 4. 2015 na částku 2 500 000 Kč a ze dne 26. 6. 2015 na částku 2 000 000 Kč. Všechny smlouvy obsahovaly stejný text s výjimkou výše poskytnuté částky.

4. Z výpisu z účtu žalobce č. č. účtu bylo prokázáno, že na účet uvedený ve smlouvě o zápůjčce, který je účtem žalované, jak vyplývá i z jí předloženého výpisu z tohoto účtu, odeslal žalobce dne 31. 3. 2015 částku 3 090 000 Kč, dne 7. 4. 2015 částku 2 500 000 Kč, dne 26. 6. 2015 částku 2 000 000 Kč a dne 29. 6. 2015 částku 1 460 000 Kč, tedy částky odpovídající sumám uvedeným v jednotlivých smlouvách o zápůjčce ve dny, jež odpovídají datům uvedeným v jednotlivých smlouvách o zápůjčce. Žalovaná pak výpisem z účtu č. č. účtu prokázala, že dne 14. 12. 2015 provedla na výše uvedený účet žalobce platbu ve výši 6 450 000 Kč bez uvedení variabilního symbolu či jiného údaje identifikujícího platbu.

5. Z výpisu z téhož účtu žalované pak bylo rovněž zjištěno, že žalovaná zaslala žalobci na výše uvedený účet dne 1. 4. 2015 částku 3 090 000 Kč a dne 10. 4. 2015 částku 1 417 621 Kč. Přestože žalovaná tvrdí, že těmito platbami spolu s platbou ze dne 14. 12. 2015 bylo uhrazeno více, než jí bylo půjčeno (celkem 11 657 621 Kč, tato částka je mezi účastníky nesporná), soud jejímu tvrzení neuvěřil. Z výpisu z jejího účtu bylo zjištěno, že obě platby byly provedeny pod variabilním symbolem č. var. symbol, přičemž v součtu činí 4 507 621 Kč. Tomuto variabilnímu symbolu pak odpovídá variabilní symbol žalobcem předložené faktury ze dne 31. 3. 2015, ze které bylo zjištěno, že jí žalobce vyúčtoval žalované stavební práce právě v částce 4 507 621 Kč s přenesením daňové povinnosti. Součástí faktury je rovněž rekapitulace se soupisem prací, přičemž je uvedeno, že se jedná o akci: „Výstavba Anonymizováno a rekonstrukce Anonymizováno“. V souladu s tvrzením žalobce o vyúčtování částky 4 507 621 Kč jsou pak i další žalobcem navržené důkazy. Žalobce prokázal výpisem z evidence pro účely daně z přidané hodnoty podle § 92a zákona o DPH (zákon č. 235/2004 Sb.) ze dne 2. 5. 2015, že pod číslem hodnota uvedl částku 4 507 621 Kč pro odběratele s DIČ Anonymizováno (tedy daňové identifikační číslo uvedené u jednotlivých smluv o zápůjčce u identifikace žalované, a to jak v textu tištěném, tak v textu doplněném ručně u podpisu) jako částku, u níž byl uplatněn režim přenesení daňové povinnosti plátce na výstupu. Žalovaná sice nesouhlasila s vyžádáním opisu výpisu z evidence pro účely daně z přidané hodnoty podle § 92a zákona o DPH, nicméně tvrzení žalobce o tom, že pro ni na základě smlouvy práce fakturované fakturou s variabilním symbolem var. symbol provedl, bylo rovněž prokázáno sdělením Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno ze dne datum a Oznámením o schválení platby Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno ze dne datum, jež bylo adresováno žalované. Z těchto listin má soud za prokázané, že žalovaná podala žádost o poskytnutí dotace na výstavbu Anonymizováno a rekonstrukci Anonymizováno, tedy akci shodně označenou jako akce uvedená v příloze k výše uvedené faktuře. Dále bylo zjištěno, že žalovaná v rámci žádosti o poskytnutí dotace předložila Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno fakturu č. hodnota vystavenou žalobcem. Tato faktura je výslovně uvedena v oznámení o schválení platby. O provedení prací na stavbě Anonymizováno pak vypovídají i reklamace žalované ze dne 27. 11. 2017 a ze dne 16. 1. 2018.

6. Vzhledem ke sporované pravosti podpisu žalované na smlouvě o zápůjčce soud ve věci provedl k důkazu znalecký posudek znalce tituly před jménem jméno FO, soudního znalce z oboru písmoznalectví za účelem zjištění pravosti podpisu žalované na smlouvě o zápůjčce ze dne 29. 6. 2015. Znalec vycházel ze srovnávacího materiálu, jenž obsahoval mimo jiné kopii žalobcem předložené smlouvy o převodu vlastnictví jednotky uzavřené mezi společností Anonymizováno právnická osoba a žalovanou dne 27. 10. 2016, na níž je podpis žalované úředně ověřen advokátem. Dále vycházel z listin obsažených ve spise, listin opatřených od státních orgánů a podpisů, jež v rámci zkoušky žalovaná před znalcem učinila. Znalec pak dospěl k závěru, že sporný podpis, který se nachází na listině označené jako „Smlouva o zápůjčce“ datované dnem 29. 6. 2015 je kategoricky pravým podpisem žalované, jejíž srovnávací materiály měl k dispozici. Současně v odůvodnění uvedl, že za využití speciálních přístrojů (využití UV a IR světla) nebyly zjištěny žádné znaky tzv. technického padělání, jako jsou stopy např. po kopírování, předkreslení, obtažení, gumování apod.

7. Znalec jak v rámci písemně podaného znaleckého posudku, tak v rámci svého výslechu uvedl, že srovnávací materiál obsahoval dva typy podpisů žalované. První skupina podpisů byla tvořena např. podpisem na dohodě o poskytnutí dotace z Programu rozvoje venkova ČR z datum předložené Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno – Regionálním odborem adresa, podpisem plné moci ze dne datum pro tituly před jménem jméno FO (čl. 81 spisu) či výše uvedenou smlouvou o převodu vlastnictví jednotky ze dne datum. Do druhé skupiny patří podpisy na vyjádření žalované ze dne 20. 12. 2018 (čl. 21 spisu), dodejka do vlastních rukou ze 17. 8. 2015 poskytnutá AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno Anonymizováno Anonymizováno – Regionálním odborem adresa, podpis na převzetí výpisu z živnostenského rejstříku právnická osoba v Anonymizováno z datum, poskytnutý právnická osoba adresa, oddělení sekretariát a obecní živnostenský úřad. Znalec vysvětlil, že při podpisu existuje variabilita, jež má jak subjektivní tak objektivní podmínky, přičemž někdo má variabilitu podpisu větší a někdo menší. V případě žalované se však poprvé setkal s tím, že existují dva typy podpisů ve stejném čase. Vzhledem k tomu, že srovnávací materiály obsahovaly více než 10 případů spadajících do druhé skupiny, vyvstala pro něj otázka, zda je mohla vyhotovit jiná osoba či zda jsou to podpisy žalované. Z tohoto důvodu znalec provedl zkoušku podpisů žalované (o jejichž autentičnost se lze opřít), která mu spolehlivě prokázala, že podpisy spadající do první skupiny jsou podpisy žalované. Podpis na smlouvě ze dne 29. 6. 2015 pak náleží do této první skupiny. Znalec podrobně popsal i na obrázkových příkladech znázornil shodné znaky sporného podpisu se srovnávacími vzorky, a to jak v technice a proporcích psaní jednotlivých písmen či jejich spojení, diakritické čárce, výškových poměrech, vázanosti, tak druhu podpisu, míře i formě individualizace, přičemž uvedl, že s ohledem na možnosti, které současná věda poskytuje, není nic, co by pravost podpisu žalované na uvedené smlouvě zpochybňovalo.

8. Z urgence k zaplacení ze dne 4. 12. 2017 a podacího lístku pošty z 11. 12. 2017 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzývána k zaplacení částky 440 000 Kč spolu s úrokem ve výši 374 601 Kč a smluvní pokuty ze smlouvy o zápůjčce ze dne 29. 6. 2015 na částku 2 000 000 Kč.

9. Z emailové korespondence zástupců účastníků ve dnech 17. 9. 2019 – 20. 9. 2019 soud zjistil, že se strany pokoušely o smírné řešení věci, přičemž zástupce žalované namítal, že v případě sporu o částku 1 460 000 Kč ze smlouvy o zápůjčce jeho klienta uhradila částku 6 450 000 Kč a tím byla dle klientky zápůjčka uhrazena. Současně se strany shodly na tom, že se pokusí věc řešit mimosoudně ve vztahu k oběma u zdejšího soudu probíhajícím řízením.

10. Z dopisu ze dne 14. 9. 2020, jenž byl adresován žalované, jakož i z žádosti o doručení tohoto dopisu adresované jméno FO a poštovních doručenek pro žalovanou a jméno FO soud zjistil, že žalobce vyzýval žalovanou k mimosoudnímu jednání ve věci zápůjčky ze dne 29. 6. 2015 na částku 1 460 000 Kč a ve věci smlouvy o dílo na dodávku Anonymizováno a Anonymizováno s nezaplacenou cenou díla ve výši 443 895 Kč s tím, že nereagovala na jeho smírný návrh, zástupce žalované nereaguje, ač soudu sdělil, že ve věci budou jednat. Namísto toho žalovaná bezplatně převádí nemovitosti na jméno FO.

11. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalovaná na účet žalobce celkem uhradila platby ve výši 11 657 621 Kč, přičemž z žalobcem nesporovaných tvrzení má soud za prokázané, že vedle plateb ve výši 6 450 000 Kč, 3 090 000 Kč a 1 417 621 Kč byla částka 300 000 Kč uhrazena za žalovanou jejím otcem dne 3. 1. 2017, dále dne 31. 8. 2015 a dne 1. 12. 2015 byla na dluhy žalované započtena částka 2 x 200 000 Kč žalobcem.

12. Soud ve věci neprovedl důkaz opisem výpisu z evidence pro účely daně z přidané hodnoty dle § 92a zákona o dani z přidané hodnoty podaného žalovanou u finančního úřadu v období od března nejpozději do konce roku 2015, neboť tyto údaje je s ohledem na zákonnou mlčenlivost povinen finanční úřad sdělit jen se souhlasem žalované, popř. v zákonem stanovených případech bez jejího souhlasu. Zákonná výjimka z mlčenlivosti finančního úřadu se na danou věc nevztahuje a žalovaná svůj souhlas s poskytnutím těchto informací odepřela. Soud rovněž neprovedl žalovanou navržený důkaz znaleckým posudkem z oboru kriminalistiky – technické zkoumání dokladů a dokumentů (listin), neboť tento důkaz považoval za nadbytečný, časově i ekonomicky nehospodárný, a to jak s ohledem na postup procesní obrany žalované, tak s ohledem na zjištění, která byla z již provedených důkazů učiněna (blíže odůvodněno dále). Pokud žalovaná navrhovala, aby soud provedl znalecké zkoumání pravosti jejího podpisu i na smlouvě o zápůjčce ze dne 26. 6. 2015, pak soud k tomuto nepřistoupil, zkoumal pouze pravost podpisu na smlouvě ze dne 29. 6. 2015, neboť pravost podpisu na smlouvě o zápůjčce ze dne 26. 6. 2015 nebyla pro toto řízení podstatná. Poskytnutí prostředků ve výši 2 000 000 Kč žalobcem žalované přitom bylo prokázáno výpisem z účtu.

13. Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl k závěru, že žalobce zaslal žalované dne 31. 3. 2015 částku 3 090 000 Kč, dne 7. 4. 2015 částku 2 500 000 Kč, dne 26. 6. 2015 částku 2 000 000 Kč a dne 29. 6. 2015 částku 1 460 000 Kč, celkem tedy 9 050 000 Kč. Současně tyto částky i data jejich připsání na účet žalované odpovídají datům a částkám uvedeným ve smlouvách o zápůjčkách, v nichž jsou žalobce a žalovaná uvedeni jako smluvní strany. Ve smlouvách je dohodnut úrok ve výši 10 % ročně z dlužné částky a smluvní pokuta ve výši 0,05 % denně z dlužné částky pro případ prodlení se zaplacením. Jako termín splatnosti je dohodnut den 31. 7. 2015. Ačkoli žalovaná sporovala pravost podpisu na smlouvě ze dne 29. 6. 2015, soud dospěl k závěru, že tento podpis je pravým podpisem žalované. Vycházel zde ze závěrů znaleckého posudku znalce tituly před jménem adresa, jenž při vyhotovení znaleckého posudku měl k dispozici jak podpisy, které před ním žalovaná učinila (autentické podpisy žalované), tak dostatečný vzorek srovnávacího materiálu. Znalec velmi podrobně a přesvědčivě své závěry odůvodnil, přičemž se současně vyrovnal i s otázkou dvojího typu podpisů ve srovnávacím vzorku. Současně uvedl, že podpis nebyl zkopírován (existoval zde protlak) ani nebyl chemicky měněn, gumován, předepisován apod. Soud neměl důvody o jeho odborných závěrech pochybovat. Pokud pak žalovaná tvrdila, že v takovém případě musel být její podpis umístěn na prázdnou listinu, když v roce 2015 podepisovala velké množství dokumentů, a až následně byl dotištěn text, tedy že podepsala prázdný list a neměla vůli smlouvu o zápůjčce uzavřít, soud konstatuje, že její obranu považuje za zcela účelovou. Vychází zde jednak z toho, že žalovaná svou počáteční obranu založila na tvrzení, že došlo k zaplacení zápůjčky platbou ve výši 6 450 000 Kč, následně tvrdila, že provedla další dvě platby a uhradila tak celkem 11 657 621 Kč, dluh vůči žalobci tak byl zaplacen. Jak v rámci svých prvotních reakcí na žalobu, tak v rámci e-mailů zástupců účastníků ze září 2019 žalovaná hovořila o zaplacení zápůjčky, byla si tedy vědoma její existence. Až poté, kdy bylo zjištěno, že platby žalované mají u částky 3 090 000 Kč a 1 460 000 Kč uveden variabilní symbol, namítla nepravost podpisu, jenž se však následně ukázal jako pravý podpis žalované. Její další obrana, že se tak muselo jednat o situaci, kdy jí byl k podpisu mezi jinými listinami předložen prázdný papír, a že tedy nevěděla o tom, že podepisuje smlouvu o zápůjčce, se za této situace jeví jako pouhá snaha o oddálení zaplacení dlužné částky. K tomuto závěru pak vede soud i samotná smlouva o zápůjčce ze dne 29. 6. 2015, neboť podívá-li se soud na umístění ručně psaného daňového identifikačního čísla, pod ním podpisu žalované a následně pod ním dalšího souboru čísel, na stránce této smlouvy, lze si jen velmi stěží představit, že by žalovaná nezjistila, že podepisuje bílou stránku bez textu. Stejně tak lze stěží uvěřit tomu, že by dodatečně vytisknutý text na stránce perfektně umístěním navazoval tak, že na řádku za slovem „Vydlužitel:“ navazuje text napsaný rukou žalované. To vše pak za situace, kdy všechny čtyři smlouvy, jež žalobce v rámci řízení předložil, obsahují stejné vzezření stránky, a podpisy žalované s uvedením obou ručně psaných čísel jsou vždy stejně umístěné ve vztahu k psanému textu. Tyto úvahy soud pak ještě podporuje skutečnost, že žalovaná žádným způsobem nevysvětlila, proč by jí byla částka 1 460 000 Kč dne 29. 6. 2015 žalobcem na účet zaslána. Ostatně sporovala i platnost předchozí smlouvy ze dne 26. 6. 2015 a ani zde neuvedla, proč jí byla na účet žalobcem zaslána částka 2 000 000 Kč. Lze si jen stěží představit, že by žalobce bez důvodu zaslal žalované na účet částky v této výši a že by si žalovaná nevšimla toho, že jí na účet byly připsány, nesnažila se je vrátit nebo řešit jejich původ, a že by si až téměř po třech letech od podání žaloby uvědomila, že žádnou smlouvu o zápůjčce nepodepsala. Další zkoumání listiny znalci z oboru kriminalistiky tak soud považuje s ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti za nadbytečné s tím, že dospěl k závěru, že žalovaná nejen listinu podepsala, ale byla si vědoma i toho, že uzavírá smlouvu o zápůjčce a poskytnuté peníze na svém účtu od žalobce převzala.

14. Soud dále dospěl k závěru, že žalovaná zaplatila na účet žalobce dne 14. 12. 2015 částku 6 450 000 Kč bez uvedení variabilního symbolu či jiné identifikace platby. Otec žalované zaplatil žalobci za žalovanou dne 3. 1. 2017 částku 300 000 Kč. Dne 31. 8. 2015 a dne 1. 6. 2016 byla na dluhy žalované započtena částka 2 x 200 000 Kč. Celkem tak bylo uhrazeno 7 150 000 Kč. Dále žalovaná zaplatila na účet žalobce částku ve výši 3 090 000 Kč dne 1. 4. 2015 a částku ve výši 1 417 621 Kč dne 10. 4. 2015, přičemž u těchto plateb uvedla variabilní symbol č. var. symbol. Žalobce pro žalovanou provedl dílo na akci nazvané „Výstavba Anonymizováno a rekonstrukce Anonymizováno“. Cenu díla vyúčtoval žalované fakturou ze dne 31. 3. 2015 s variabilním symbolem var. symbol na částku ve výši 4 507 621 Kč, přičemž došlo k přenesení daňové povinnosti na žalovanou, což žalobce uplatnil v rámci podaného daňového přiznání k dani z přidané hodnoty. Žalované byla poskytnuta dotace na výstavbu Anonymizováno a rekonstrukci Anonymizováno, přičemž v rámci žádosti o dotaci předložila žalovaná fakturu č. hodnota vystavenou žalobcem. Žalovaná v dopisech ze dne 27. 11. 2017 a 16. 1. 2018 reklamovala Anonymizováno Anonymizováno a izolaci Anonymizováno. Žalobce před podáním žaloby prostřednictvím své zástupkyně vyzýval žalovanou k zaplacení částky 440 000 Kč ze smlouvy o zápůjčce ze dne 29. 6. 2016 na částku 2 000 000 Kč. V průběhu řízení bylo iniciováno smírné řešení věci, žalovaná v rámci prvotního jednání uváděla, že platbou ve výši 6 450 000 Kč byla zápůjčka uhrazena, následně však na smírné návrhy nereagovala, zásilky nepřebírala, její zástupce s žalobcem přestal komunikovat.

15. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

16. Dle § 1933 o. z. je-li dlužník dlužen z několika závazků k plnění stejného druhu a neurčí-li při plnění, na který dluh plní, započte se plnění nejprve na závazek, o jehož splnění věřitel dlužníka již upomenul, jinak na závazek nejméně zajištěný. Při stejné míře zajištění několika závazků se plnění započte nejprve na závazek nejdříve splatný.

17. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Soud na základě provedeného dokazování s ohledem na výše uvedená zákonná ustanovení dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 a následující o. z., jež byla dohodnuta jako zápůjčka úplatná s úrokem ve výši 10 % ročně z dlužné částky. Jak již soud uvedl výše, smlouvu považuje za platnou a uzavřenou s vědomím obou stran. Žalobce prokázal, že poskytl žalované finanční prostředky na účet. Pokud žalovaná tvrdila, že zápůjčku zaplatila, pak v řízení bylo prokázáno, že na účet žalované byly zaslány žalobcem finanční prostředky celkem ve výši 9 050 000 Kč. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná zaplatila žalobci celkem částku 11 657 621 Kč. Finanční prostředky odeslané žalovanou dne 1. 4. 2015 ve výši 3 090 000 Kč a dne 10. 4. 2015 ve výši 1 417 621 Kč na účet žalobce však byly odeslány s uvedením variabilního symbolu var. symbol, jenž se shoduje s variabilním symbolem faktury, jíž žalobce vyúčtoval žalované práce na akci: „Výstavba Anonymizováno a rekonstrukce Anonymizováno“. V řízení bylo přitom prokázáno, že tato částka byla nejen žalobcem fakturována, ale že fakturované práce byly provedeny a žalovaná tuto fakturu předložila v rámci své žádosti o dotaci. Pokud pak žalovaná tyto své dvě platby, které v souhrnu tvoří právě žalobcem fakturovanou cenu díla, provedla s uvedením variabilního symbolu faktury žalobce, byly tyto částky započteny v souladu s ustanovením § 1933 o. z. právě na cenu díla fakturou s VS var. symbol vyúčtovanou. Nemohly být započteny na jiné dluhy žalované vůči žalobci, neboť primárně určuje dluh, na nějž plní, sám žalovaný, což žalovaná v tomto případě učinila uvedením variabilního symbolu faktury žalobce. Provedeným platbám pak odpovídá i datum vystavení a splatnosti této faktury (31. 3. 2015 a 14. 4. 2015).

19. Další platba žalované ve výši 6 450 000 Kč ze dne 14. 12. 2015 variabilní symbol, jež by určoval, na který dluh žalované vůči žalobci je plněno, neobsahovala. Postup žalobce, kdy započítával platby žalované na její dluhy ze smluv o zápůjčce dle jejich data poskytnutí (tedy započítával na dluh nejstarší, neboť zajištění dluhů i jejich splatnost byly shodné), je v souladu s ustanovením § 1933 o. z. Stejným způsobem žalobce postupoval v případě zápočtů dne 31. 8. 2015 a 1. 12. 2016, když je třeba říci, že vůči těmto zápočtům žalovaná v řízení ničeho nenamítala, a v případě platby třetí osobou za žalovanou. Takto došlo k úhradě zápůjčky ze dne 31. 3. 2015 ve výši 3 090 000 Kč, zápůjčky ze dne 7. 4. 2015 ve výši 2 500 000 Kč a částečné úhradě zápůjčky ve výši 2 000 000 Kč ze dne 26. 6. 2015, na níž byla započtena platba žalované celkem ve výši 1 560 000 Kč. Tomu pak odpovídá i žalobcem předložená výzva k zaplacení částky 440 000 Kč ze dne 4. 12. 2017 (byť je v ní nesprávně uvedeno datum uzavření smlouvy). Je tak zřejmé, že k zaplacení částky 1 460 000 Kč poskytnuté dne 29. 6. 2015 žalované na základě smlouvy o zápůjčce nedošlo. Na tom nic nemění ani námitka žalované, že rovněž smlouva z 26. 6. 2015 je neplatná, neboť jí nepodepsala, neboť v řízení bylo prokázáno, že jí prostředky byly na účet poskytnuty. Ať již z důvodu plnění ze smlouvy či plnění z bezdůvodného obohacení, dluh, na nějž mohlo být jako na dluh starší započteno, zde existoval.

20. Žalovaná je tak povinna poskytnuté prostředky ve výši 1 460 000 Kč žalobci vrátit a to spolu se sjednaným úrokem ve výši 10 % ročně z dlužné částky. Vzhledem k tomu, že splatnost zápůjčky byla sjednána na 31. 7. 2015, je ode dne následujícího žalovaná v prodlení se zaplacení dluhu a vedle povinnosti zaplatit dlužnou částku se sjednaným úrokem má rovněž povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení v zákonné výši ode dne následujícího po splatnosti (§ 1968, § 1970 o. z. ve spojení s nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. Soud proto žalobě jako důvodné v celém rozsahu vyhověl.

21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, má tak vůči žalované právo na náhradu nákladů. Žalobce sice nepředložil soudu předžalobní upomínku dle § 142a o. s. ř., když jím předložená výzva nesměřuje k úhradě zápůjčky ze dne 29. 6. 2015 (byť uvádí toto datum), ale k úhradě části zápůjčky ze dne 26. 6. 2015, jež byla uzavřena ohledně částky 2 000 000 Kč. Nicméně s ohledem na průběh sporu, kdy i po podání žaloby žalovaná svým postojem (i v rámci pokusu o smírné řešení) a aktivní obranou dala jasně najevo, že se zaplacením žalované částky nesouhlasí, je zřejmé, že žalovaná by dlužnou částku ve lhůtě dle § 142a o. s. ř. nezaplatila a žalobci tak nezbývalo, než své nároky uplatnit podanou žalobou (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3501/2016). Náklady řízení žalobce představuje odměna advokáta stanovená dle ustanovení § 7 bod 6 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále též jen „AT“). Advokát žalobce učinil ve věci 9 úkonů právní služby, a to příprava a převzetí zastoupení, sepsání žaloby, vyjádření ze dne 11. 2. 2021 (čl. 85), 26. 2. 2021 (čl. 64), 17. 3. 2021 (čl. 113), 30. 3. 2021 (čl. 121) a 15. 7. 2022 (čl. 226), účast při jednání dne datum a datum. Za tyto úkony právní služby mu tak náleží odměna ve výši 9 x 14 140 Kč (celkem 127 260 Kč). Dále zástupci žalobce přísluší paušální náhrada hotových výdajů stanovená podle ustanovení § 13 odst. 4 AT ve spojení s § 11 AT ve výši 2 700 Kč (za 9 úkonů právní služby po 300 Kč). Pokud žalobce požadoval úhradu nákladů za vyjádření žalobce ze dne 12. 4. 2021 (čl. 129), pak nutno konstatovat, že toto podání fakticky obsahuje pouze vyjádření k tomu, jak by mělo být postupováno při provedení znaleckého posudku a současně odvolání předchozího navrženého důkazu. Nejedná se tak o vyjádření ve věci samé, ale spíše o doplnění podání ze dne 30. 3. 2021, když to, že žalobce tyto skutečnosti neuvedl již v podání ze dne 30. 3. 2021 nelze přičíst k tíži žalované. Soud proto odměnu a paušální náhradu nákladů za tento úkon žalobci nepřiznal. Žalobce pak učinil ještě podání dne 25. 11. 2020 (čl. 75), když však toto podání následně pouze rozšířil podáním ze dne 11. 2. 2021, soud tak odměnu a paušální náhradu nákladů advokáta přiznal pouze za jeden úkon.

22. K nákladům řízení patří rovněž náhrada za ztrátu času za cestu advokáta ke dvěma jednáním soudu z Anonymizováno do adresa a zpět v délce 8 započatých půlhodiny při sazbě 100 Kč za každou započatou půlhodinu (§ 14 odst. 3 AT). Náklady dále tvoří cestovní výdaje advokáta za cestu k jednání soudu dne datum a dne datum z Anonymizováno do adresa a zpět v délce 2 x 74 km osobním vozidlem Anonymizováno Anonymizováno, registrační značky SPZ se spotřebou 4,8 l motorové nafty na 100 km, přičemž náhrada za spotřebované pohonné hmoty činí v případě jednání 15. 2. 2021 částku 96,61 Kč při ceně motorové nafty 27,20 Kč/l (§ 4 vyhlášky č. 589/2020 Sb.), a v případě jednání dne 20. 7. 2022 částku 167,30 Kč při ceně motorové nafty 47,10 Kč/l (§ 4 vyhlášky č. 511/2021 Sb.). Základní náhrada za užití motorového vozidla v roce 2021 činí dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 589/2020 Sb. částku 325,60 Kč při sazbě 4,40 Kč/km a v roce 2022 dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 511/2021 částku 347,80 Kč při sazbě 4,70 Kč/km. Výše uvedené částky se pak zvyšují o náhradu za daň z přidané hodnoty dle ustanovení § 137 občanského soudního řádu ve spojení se zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném od 1. 1. 2013, ve výši 27 656,45 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 73 000 Kč, celkem tedy náklady řízení činí 232 353,75 Kč. Tyto náklady je žalovaná povinna v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit žalobci k rukám Jméno advokáta A jako advokáta žalobce.

23. Dle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudní poplatků. V daném případě vznikly státu náklady na vyhotovení znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO. Tyto náklady je s ohledem na svůj neúspěch ve věci povinna zaplatit státu žalovaná. Povinnost k jejich náhradě tak soud uložil žalované ve výroku III. tohoto rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že výše těchto nákladů nebyla v okamžiku vyhlášení rozhodnutí známa, neboť znalec u jednání, při němž byl rozsudek vyhlášen, vypovídal, vyúčtování nákladů spojených s jeho podáním znaleckého posudku při jednání nebylo dosud provedeno, soud ponechal rozhodnutí o výši těchto nákladů a lhůtě jejich splatnosti na samostatné usnesení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.