OSJI 22 C 87/2015-355

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro určení vlastnictví

I. Žalobkyně je povinna odstranit stavbu ev. č. hodnota na pozemcích parc. č. st. Anonymizováno a par. č. Anonymizováno vše v k. ú. adresa, do 3 měsíců ode dne právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala zřízení nezbytné cesty přes pozemek parc. č. Anonymizováno ve prospěch vlastníka stavby ev. č. hodnota v k. ú. adresa na pozemcích parc. č. st. Anonymizováno a st. Anonymizováno vše k. ú. adresa, v rozsahu vyznačeném v geometrickém plánu právnická osoba., č. hodnota, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 45 144,20 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala určení, že právě žalobkyně je vlastnicí pozemku parc. č. st. Anonymizováno v k. ú. adresa (nebude-li dále výslovně uvedeno jinak, nacházejí se označované nemovité věci vždy v k. ú. adresa) a pozemku parc. č. st. Anonymizováno, vymezeného geometrickým plánem právnická osoba., č. hodnota. V průběhu řízení, kdy byla povaha řízení vyjasněna dovolacím a odvolacím soudem, navrhla žalobkyně odkoupení pozemku parc. st. Anonymizováno a st. Anonymizováno, tedy přikázání pozemků do jejího vlastnictví proti peněžité náhradě, anebo zřízení věcného břemene k užívání pozemků umístěním stavby. Uvedla, že v katastru nemovitostí je evidována jako vlastnice chaty ev. č. hodnota na pozemku parc. č. st. Anonymizováno. Žalovaná je evidována jako výlučný vlastník mj. pozemku p. č. st. Anonymizováno a pozemku parc. č. Anonymizováno. V roce 1995 podala žalovaná se svým dnes již zemřelým manželem jméno FO u Okresního soudu v adresa žalobu, jíž se domáhala, aby žalované byla uložena povinnost odstranit chatu z pozemku p. č. hodnota a její příslušenství z pozemku p. č. Anonymizováno. Okresní soud v adresa rozsudkem ze dne 1. 10. 2003, č.j. spisová značka, žalobu zamítl. Vyšel ze závěru, že výstavba chaty byla zahájena v létě 1956 a dokončena nejpozději v roce 1957, stavebníci (právní předchůdci nynější žalobkyně) neměli výstavbu povolenu správním rozhodnutím, postavili chatu odlišného charakteru oproti pozdějšímu správnímu rozhodnutí a stavbu, třebaže charakteru trvalého, postavili na cizím pozemku bez práva stavby. Pozemek se stavbou proto tvořily jedinou věc, jejímž vlastníkem se podle § 126 zákona č. 141/1950 Sb. (dále též jen „o. z. 1950“) stali stavebníci chaty, kteří do věci vložili vyšší hodnotu, než byla hodnota pozemku. Žalobkyně je proto nyní přesvědčena, že je vlastnicí chaty i s pozemkem parc. č. st. Anonymizováno, na kterém chata stojí. jméno FO však přístavkem vybudovaným v roce 1976 zasahuje též na pozemek parc. č. Anonymizováno. Při stavbě předchůdce žalobkyně jméno FO předpokládal, že staví na pozemku obce adresa. Výstavbou přístavku vznikla chata o novém půdorysu. Přístavba se stala „příslušenstvím a součástí“ původní chaty, nikoliv samostatnou stavbou. Jakožto příslušenství sdílí přístavba osud věci hlavní a žalobkyni svědčí vlastnické právo i k pozemku o výměře cca 10 m2. Tato část pozemku byla později specifikována jako parc. č. st. Anonymizováno geometrickým plánem právnická osoba., o výměře 12 m2). Jelikož žalovaná nevyhověla výzvě žalobkyně, aby zápis v katastru nemovitostí byl uveden do souladu s tímto stavem, domáhala se svého práva žalobkyně žalobou. Konečně se žalobkyně domáhala zřízení nezbytné cesty k pozemku parc. č. st. Anonymizováno a st. Anonymizováno přes pozemek parc. č. Anonymizováno, neboť jiný přístup nemá. Pro případ, že se vlastnicí pozemku parc. č. st. Anonymizováno a st. Anonymizováno nestala žalobkyně na základě darovací smlouvy z 24. 4. 1990, navrhla, aby eventuálně bylo určeno, že vlastnicí byla v době své smrti její matka Jméno žalobkyně. Po rozhodnutí odvolacího soudu a dovolacího soudu navrhla, aby zastavěn pozemek byl přikázán do jejího vlastnictví za náhradu, anebo zřízeno k němu věcné břemeno k umístění stavby.

2. Žalovaná s původním žalobním návrhem nesouhlasila. Uvedla, že nelze použít pravidlo § 126 o. z. 1950, neboť takový postup by dnes vedl k další nespravedlnosti. Dle žalované nesmí žalobkyně těžit z jednání svých předchůdců, kteří neměli právo stavby a chatu postavili načerno. Za vhodné proto považovala řešení, kdy vlastnictví stavby ustoupí pozemku. Jestliže chata nejprve vznikla v roce 1957 a 1958 jako dočasná bouda na nářadí, šlo jen o movitou věc, která nebyla spojena s pozemkem. Výstavba chaty nebyla předchůdcům žalobkyně stavebním úřadem povolena. Pokud byla chata dostavěna později (po roce 1975), stanovil pozdější občanský zákoník již oddělené vlastnictví od pozemku. Podotkla, že vypořádání mezi stavebníkem a vlastníkem pozemku má proběhnout podle právní úpravy platné v době rozhodování soudu. V tomto ohledu žalovaná vyloučila, aby přišla o vlastnictví bez náhrady, a navrhla, aby pro žalobkyni bylo zřízeno věcné břemeno za úplatu a se stavbou a pozemkem se nadále zacházelo jako se samostatnými věcmi. Jde-li o přístavek vzniklý v roce 1975, ten se z žádného důvodu nemohl stát součástí pozemku, na kterém se nachází. Přišli-li někdy žalovaná, resp. její předchůdci, o vlastnictví k pozemku, bylo jejich vlastnictví opětovně nabyto vydržením. Žalobkyně či její předchůdci se nikdy nedomnívali, že pozemek pod chatou jim patří a naopak vlastnické právo žalované nikdy nezpochybnili a platili nájemné. K návrhu na zřízení nezbytné cesty uvedla žalovaná, že by se přístup dal řešit nájmem. Po zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem trvala žalovaná nadále na tom, že stavba ev. č. hodnota byla stavbou dočasnou jak z hlediska stavebně technického, tak i správně právního a občanskoprávního. Nájem pozemku opravňuje mít stavbu na pozemku pouze dočasně. Po skončení práva nelze vztah mezi vlastníkem pozemku a stavby vypořádat jinak než odstraněním stavby.

3. Soud v průběhu řízení v prvním stupni i v odvolacím řízení dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. V roce 1956 byli jméno FO a jméno FO vlastníky pozemku parc. č. Anonymizováno, neboť jej nabyli směnou za jiné nemovité věci od obce adresa v roce 1937. Pozemek byl do roku 1956 zalesněn, jak vyplývá ze snímku katastrální mapy z 25. 9. 1956 a polního náčrtu podle zaměření 18. 8. 1956, kde je již odstraněn symbol lesa u pozemku parc. č. Anonymizováno, nikoliv však u pozemku parc. č. Anonymizováno. Přítomnost lesa má soud za prokázanou též z výpovědi adresa v řízení sp. zn. spisová značka, která ve stejné době budovala zahradu východně od dotčeného pozemku pod strání. Ještě při ohledání v roce 1997 byly soudem v řízení sp. zn. spisová značka v terénním zářezu pozorovány zbytky kořenů stromů. Po hodnocení důkazů odvolacím soudem v rozsudku ze dne 13. 10. 2020, č. j. 54 Co 384/2019 – 180 (závěr odst. 33), nelze brát za prokázanou skutečnost, že na stavbu chaty bylo použito dřevo z lesa, kde se stavělo. Žalovanou předložený zápis z 25. 7. 1956 vedl ke zjištění, že stavební dřevo bylo na příděl, tím však nebylo prokázáno, že na stavbu chaty bylo použito právě materiálu z lesa, který na místě chaty stál.

4. adresa, kde se stýkaly pozemky tehdy parc. č. Anonymizováno a Anonymizováno si zvolili k výstavbě chaty manželé jméno FO a manželé jméno FO. jméno FO se o možnost výstavby zajímal u tajemníka právnická osoba adresa. Ten mu ukázal obecní pozemek pod lesem, kde pokládal za možné stavět. Právo nakládat pozemkem parc. č. Anonymizováno měl od roku 1954 stát, jak uzavřel odvolací soud v rozsudku ze dne 13. 10. 2020, č. j. 54 Co 384/2019 – 180 (odst. 35). Stavebníci pak stavěli bez důvodu k pochybám, že právnická osoba v adresa měl oprávnění pozemkem nakládat a stavěli v tomto ohledu v dobré víře.

5. Přestože pak v lednu 1956 bylo zamítnuto vydání stavebního povolení manželům jméno FO k výstavbě chaty na pozemku parc. č. Anonymizováno, začali jak jméno FO, tak jméno FO v polovině roku s výstavbou. jméno FO umístili na pozemek tehdy parc. č. Anonymizováno – jméno FO zcela, jméno FO částečně. Do konce roku 1956 tak museli vykácet patřičnou část lesa a vybudovali na zemi základ. V dalším roce se stavěla nadzemní část chat, jak popsala v řízení sp. zn. spisová značka Jméno žalobkyně st., i adresa (i když ta posunula události o rok). Dne 10. 12. 1956 byla zamítnuta druhá žádost jméno FO o stavební povolení na chatu, s čímž byl jméno FO vrácen i jejich náčrt polohy ve snímku katastrální mapy. Samotný snímek z katastrální mapy byl vyhotoven 25. 9. 1956 a poloha chaty jméno FO v něm byla vyznačena do obecního pozemku tehdy parc. č. Anonymizováno.

6. jméno FO v roce 1957 postavili nadzemní část chaty. Po zhotovení chaty podali bezskrupulózně lživou žádost o povolení stavby pouhé zahradní boudy podle připojeného náčrtu k zamýšlenému ovocnému sadu. Rozhodnutím z 12. 8. 1957 byla stavba povolena s tím, že musí (nejspíš v souladu s předloženým náčrtem) mít rozměr 3 × 4 m, výšku k hřebeni 3,5 m a má být dřevěné konstrukce na kamenné podezdívce, nesměla mít komín a vytápění, podlahu musela tvořit jen dusaná hlína, strop musela tvořit samotná střecha, nesměla být užívána k přechodnému obývání a vnitřek boudy nesměl tvořit prostředí chaty.

7. Soud i v nynějším rozsudku musí uvést svou úvahu o motivaci jméno FO (i jméno FO), k čemuž se domnívá, že jednak měli o chatu v adresa mimořádný zájem a současně spoléhali na ochranu při svém dobrém postavení v tehdejší společnosti. Přestože je zde nyní závěr, že v dobré víře stavěli na pozemku, kterým směl právnická osoba nakládat, postavili se zcela opovržlivě k veřejnoprávním pravidlům pro výstavbu.

8. I bez konkrétního dokazování, avšak podle obecné zkušenosti vyjádřené již v dřívějších soudních rozhodnutích, je soud přesvědčen, že v poměrech roku 1957 měla vystavěná chata vyšší hodnotu než zastavený a bezprostředně přilehlý pozemek.

9. jméno FO byla v 70. letech 20. století plošně rozšířena o přístavbu na severní straně a později byla rekonstruována. V roce 1982 bylo vydáno kolaudační rozhodnutí.

10. jméno FO darovala Jméno žalobkyně st. žalobkyni smlouvou z 26. 9. 1991 s tím, že chata stojí na pozemku jiného vlastníka, který je v nájmu od právnická osoba adresa.

11. Pozemek parc. č. 149/32 prodali jméno FO a jméno FO v roce adresa a právnická osoba. Ti pozemek parc. č. Anonymizováno, rozdělený do evidenčních částí č. Anonymizováno, Anonymizováno, st. Anonymizováno a st. Anonymizováno prodali v roce 1991 jméno FO a Jméno žalované.

12. K chatě č. e. Anonymizováno nyní není jiný přístup, než přes pozemek parc. č. Anonymizováno.

13. Ohledáním chaty č. e. Anonymizováno v únoru 2023 soud zjistil, že chata je dlouhodobě, po desetiletí neudržovaná. Vnější nátěr je po konci své životnosti, okapové žlaby jsou prorezlé, střecha je vyspravena provizorně, nekvalitní beton podezdívky je zvětralý. jméno FO je osazena na terénu bez základových pasů. K chatě se přistupuje přes výrazně svažitý pozemek parc. č. Anonymizováno jméno FO je žalovanou oplocena s ponecháním jediného přístupu ke vstupním dveřím. V těsné blízkosti chaty žalovaná skladuje vyrovnané dřevo.

14. V průběhu řízení Nejvyšší soud připomněl právní názor navazující především na jeho dřívější rozsudek ze dne 16. 12. 1998, sp. zn. 3 Cdon 398/96 (uveřejněný se Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako Rc 26/2001), resp. rozhodnutí ze dne 29. 9. 1953, sp. zn. CZ 236/53 (publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod. č. R 155/1953), že trvalá stavba zřízená na pozemku jiné osoby bez práva stavby je stavbou neoprávněnou. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2003, sp. zn. 22 Cdo 469/2003, vyplývá, že vypořádání neoprávněné stavby lze provést zejména konstitutivním rozhodnutím, kdy bude pozemek či stavba přikázána do vlastnictví, anebo bude zřízeno věcné břemeno k zastavěnému pozemku. Deklaratorním rozhodnutím, lze rozhodnout o odstranění neoprávněné stavby. Lze tedy rozhodnout určením, kdo bude vlastníkem zpracované věci, může však být rozhodnuto i jinak podle § 127 obč. zák. z roku 1950. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 22 Cdo 174/2002 lze dovodit závěr, že stavebníkovi, který stavěl na cizím pozemku vědomě bez práva stavby, avšak v dobré víře, že má pozemek za tím účelem v nájmu, v zásadě nelze přikázat pozemek do vlastnictví, protože by tím byl bezdůvodně zvýhodněn proti stavebníkovi oprávněnému na pronajatém pozemku, který má jistě povinnost stavbu po čase odstranit; stavebníkovi lze poskytnout v jiné podobě odpovídající jeho dobré víře.

15. Nejvyšší soud pro nynější věc (s využitím závěrů ze svého rozsudku ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. 22 Cdo 490/2001) uzavřel, že právo nájmu nemohlo založit dobrou víru stavebníků, že mají právo mít na pozemku stavbu trvale. Zřízením neoprávněné stavby se stavba nestala v nyní posuzovaných poměrech součástí pozemku, jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího spodu sp. zn. Rc 26/2001 a předtím R 155/1953. O vypořádání neoprávněné stavby je třeba rozhodnout konstitutivně. Přikázání zastavěného pozemku do vlastnictví žalobkyně není možné. Jako řešení poměrů z neoprávněného stavby je však třeba zvážit jiné řešení podle § 127 obč. zák. z roku 1950, například zřízení věcného břemene.

16. Po rozhodnutí Nejvyššího soudu Krajský soud v Brně jako soud odvolací shrnul, že předmětem řízení je vypořádání neoprávněné stavby zřízené za účinnosti občanského zákoníku z roku 1950, kdy soud v řízení není vázán návrhy účastníků. Soud prvního stupně zavázal právním názorem, že při nemožnosti přikázání zastavěného pozemku do vlastnictví žalobkyně, je třeba zvážit vypořádání neoprávněné stavby jinak podle § 127 obč. zák. z roku 1950, zejména se zvážením zřízení věcného břemene.

17. Po rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání a Krajského soudu v Brně o odvolání v této věci zůstala k posouzení otázka vypořádání neoprávněné stavby chaty č. e. 5 jako celku, který sestává z hlavní stavby postavené v roce 1957 a z přístavby z roku 1975 ve smyslu § 127 obč. zák. 1950. Soud prvního stupně je k tomuto posouzení zavázán právním názorem odvolacího soudu.

18. Tuto věc proto nemůže pokládat za pravomocně rozhodnutou rozsudkem Okresního soudu v adresa ze dne 1. 10. 2003, č. j. spisová značka, který již rozhodoval o žalobě jméno FO a Jméno žalované na odstranění chaty č. ev. Anonymizováno jako neoprávněné stavby, resp. o návrhu Jméno žalobkyně na zřízení věcného břemene (k tomu viz zrušený rozsudek č. j. spisová značka, druhý odstavec odůvodnění). Žaloba byla tehdy zamítnuta pro závěr, že chata není neoprávněnou stavbou.

19. Odvolacím soudem v nynějším řízení sice bylo zvlášť uloženo ke zvážení zřízení věcného břemene na pozemku k umístění stavby. Vzhledem k tomu však, že v řízení o odstranění neoprávněné stavby není soud vázán jen návrhem účastníků, musel se soud prvního stupně zabývat všemi reálnými navrženými možnostmi (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2764/2006 vystavený sice na ustanovení § 135c občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., avšak aplikovatelný i na pravidlo § 127 obč. zák. z roku 1950). Žalovaná k tomuto navrhla v podání z 10. 6. 2022, aby bylo rozhodnuto o povinnosti odstranit stavbu. Žalobkyně naproti tomu podáním z 9. 5. 2022 navrhla, aby zastavěný pozemek byl přikázán do jejího vlastnictví za náhradu, anebo zřízeno věcné břemeno k umístění stavby. Jestliže na rozdíl od řízení sp. zn. 8 C 1135/95 je nyní postaveno na jisto, že jde o vypořádání neoprávněné stavby, není zamítavý rozsudek v dřívější věci překážkou rei iudicitae ve smyslu § 159a odst. 4 o. s. ř.

20. Podle § 125 obč. zák. 1950 zpracuje-li cizí věc v dobré víře socialistická právnická osoba, je výrobek v socialistickém vlastnictví, jinak se věc, lze-li tak učinit, uvede v předešlý stav.

21. Podle § 125 obč. zák. 1950 (1) není-li uvedení věci v předešlý stav dobře možné, zejména brání-li tomu povaha výrobku anebo obecný zájem, stane se vlastníkem výrobku ten, jehož podíl oceněný v penězích je největší. Při určení ceny podílu se přihlédne i k hodnotě vytvořené prací. (2) Jsou-li si podíly rovny anebo brání-li zvláštní ustanovení nebo obecný zájem tomu, aby se vlastníkem stal ten, jehož podíl je největší, určí vlastníka soud; přitom dá zpravidla přednost tomu, kdo k vzniku výrobku přispěl prací.

22. Podle § 127 obč. zák. 1950 zpracuje-li někdo cizí věc vědomě, může soud po uvážení všech okolností případu a s přihlédnutím k obecnému zájmu rozhodnout jinak; zejména může uložit, aby se navrátilo každému, co jeho jest, i když tím výrobek bude porušen, nebo jej přiřknout tomu, jehož podíl je menší.

23. Pro posouzení vhodného způsobu vypořádání neoprávněné stavby chaty č. ev. 5 provedl soud podle návrhu účastníků důkaz ohledáním chaty.

24. Zřízení věcného břemene na pozemku k umístění stavby chaty neshledal soud za opodstatněné. Stavba chaty byla z hlediska občanskoprávního stavbou dočasnou, neboť stavebníci ji vybudovali nanejvýš s titulem relativního a dočasného práva nájmu pozemku (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2025, sp. zn. 22 Cdo 2023/2013). Soud ve shodě se žalovanou pokládá za absurdní, aby relativní právo k pozemku bylo v poměrech právního státu přeměněno na časově neomezené absolutní právo z věcného břemene působící proti všem osobám. Vypořádání přikázáním pozemku do vlastnictví žalobkyně, které patří chata, není v souladu s výše uvedenými závěry Nejvyššího soudu pod sp. zn. 22 Cdo 174/2002 vůbec přípustné.

25. Jelikož soud nebyl přesvědčen o vhodnosti zřízení věcného břemene, nevedl ani další dokazování k rozsahu takového břemene a náhrady za jeho zřízení.

26. Za jediný způsob vypořádání neoprávněné stavby pokládá soud navrácení každému, co jeho jest, tedy odstranění stavby s navrácením plného práva žalované k pozemku. Vedou jej k tomu v první řadě okolnosti, za kterých chata vznikla. Stavebníci chaty byli sice v dobré víře, že smějí stavebně využít pozemek, jejich dobrá víra však byla zkalena záměrným porušením stavebního práva, kdy namísto dočasné boudy na nářadí byla postavena výslovně zapovězená chata. Z tohoto bezpráví nemůže vzniknout právo s trvalým režimem namísto dočasného. Dalším důvodem k rozhodnutí o odstranění chaty je její stav v době rozhodování. Stavba je neudržovaná a podstatné konstrukce jsou na konci životnosti, zejména betonová podezdívka, která je i na svažitém terénu bez základových pasů, je na severní straně prasklá po celé výšce a beton je zvětralý často na písek. Proti méně radikálnímu řešení než odstranění stavby stojí i vztahy mezi účastnicemi, kdy žalobkyně chatu neužívá, avšak nechává svého syna chatu obývat, při čemž byl na les, kde se pohybuje, mj. namířen papír s vulgárním symbolem.

27. Při rozhodnutí o odstranění stavby se neuvažuje s další její existencí a není důvod k ní zajišťovat přístup zřízením nezbytné cesty podle § 1029 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně jako vlastnice odstraňované stavby nemá potřebu takové cesty. Proto byl návrh na zřízení nezbytné cesta zamítnut. Pro odstranění stavby lze využít přístup ad hoc dle § 1022 odst. 1 o. z.

28. Výsledek řízení je třeba pokládat za úspěch žalované, jejímuž návrhu na odstranění stavby bylo vyhověno, a byl zamítnut návrh žalobkyně na zřízení nezbytné cestyNáklady žalované sestávají z nákladů na zastoupení advokátem, náhrady hotových výdajů na úkony v řízení vykonané žalovanou osobně, resp. jejím obecným zmocněncem, a soudní poplatek. Při tarifní hodnotě 50 000 Kč dle § odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „a. t.“), činí odměna za úkon právní služby vykonaný advokátem jako zástupcem 3 100 Kč podle § 7 a. t. Advokátem bylo vykonáno 8 úkonů právní služby, kde odměna činí celkem 24 800 Kč. Těmito úkony jsou převzetí a příprava zastoupení, písemné podání k věci (vyjádření z 20. 2. 2016, dovolání z 19. 1. 2021, vyjádření z 10. 6. 2022, vyjádření ze 17. 2. 2023, účast na jednání ve dnech 25. 1. 2023, 13. 2. 2023 a 15. 3. 2023). S každým úkonem právní služby je spojena náhrada hotových výdajů v paušální výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., celkem tedy ve výši 2 400 Kč. Zástupci žalované náleží náhrada cestovních výdajů ve výši celkem 1 492,70 Kč (automobilem se spotřebou 4,8 l nafty na 100 km v kombinovaném provozu bylo při ceně 44,10 Kč/l nafty a základní náhradě 4,80 Kč/km ujeto 74 km na jednání 25. 1. 2023, 56 km na ohledání v adresa a 74 km na jednání 15. 3. 2023). Zástupci rovněž náleží náhrada za 6 půlhodin času promeškaného cestováním ve výši celkem 600 Kč dle § 14 odst. 3 a. t. Tyto náklady na zastoupení se zvyšují o DPH v sazbě 21 % ve výši 6 151,50 Kč. Žalobkyně osobně či prostřednictvím zmocněnce učinila 9 úkonů v řízení a naleží jí náhrada vždy 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., celkem tedy 2 700 Kč. Konečně má žalovaná právo na náhradu zaplaceného soudního poplatku 7 000 Kč. V souhrnu jí náleží náhrada 45 144,20 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě.

Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí či exekuce.