OSJI 18 C 304/2023-51

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_004⟫ o 21 800 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 100 Kč od 11. 7. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 17 700 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 367,57 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 430,20 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 2. 6. 2023 do 10. 7. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 900 Kč od 11. 7. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 20,88 % ročně z částky 10 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 088,84 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 157,29 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 766,77 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,28 % ročně z částky 6 766,77 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 21 800 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (společností právnická osoba) dne právnická osoba. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Na základě smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou jistinu spolu s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši právnická osoba Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši právnická osoba Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč v pravidelných týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 8. 4. 2022. Žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného a dospěla k závěru, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr řádně splácet. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně, když uhradil pouze 5 900 Kč, poslední platba byla provedena dne 21. 9. 2022. Tato částečná úhrada byla započtena ve výši 2 000 Kč na úrok, ve výši 1 766,61 Kč na poplatek za administrativní činnost a ve výši 1 133,39 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Ke dni postoupení činila pohledávka celkem 17 700 Kč, přičemž ji tvořilo i navýšení účtované předchůdkyní žalobkyně, které žalobkyně žalobou neuplatňuje. Po postoupení žalovaný nic neuhradil. Žalobkyně tedy požaduje úhradu částky 13 100 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč a poplatků v neuhrazené výši 3 100 Kč. Žalobkyně dále požaduje kapitalizované úroky ve výši 2 430,20 Kč (úrok ve výši 20,88 % ročně z jistiny za období od 9. 4. 2022 do 1. 6. 2023), kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 367,57 Kč (úrok ve výši 11,75 % ročně z jistiny od 9. 4. 2022 do 1. 6. 2023), úrok ve výši 20,88 % ročně z dlužné jistiny od 2. 6. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z jistiny od 2. 6. 2023 do zaplacení.

2. Žalobkyně dále uvedla, že předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným další smlouvu, a to smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 30. 11. 2020. Na základě této smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému rovněž 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal kromě poskytnuté jistiny vrátit (obdobně jako v předešlém nároku) úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši právnická osoba Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, to vše v pravidelných týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 24. 1. 2022. Žalobkyně tvrdila, že i v tomto případě její předchůdkyně před uzavřením smlouvy řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátku uhradil dne 21. 9. 2022 a zaplatil pouze 11 700 Kč. Tato částečná úhrada byla započtena ve výši 3 233,23 Kč na jistinu, ve výši 2 000 Kč na úrok, ve výši 2 000 Kč na poplatek za administrativní činnost a ve výši 2 066,77 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena rovněž na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023, postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni postoupení činila pohledávka celkem 11 900 Kč, přičemž ji tvořilo i navýšení účtované předchůdkyní žalobkyně, které žalobkyně touto žalobou neuplatňuje. Po postoupení žalovaný nic neuhradil. Žalobkyně tedy požaduje úhradu částky 8 700 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 6 766,77 Kč a poplatků v neuhrazené výši 1 933,23 Kč. Žalobkyně dále požaduje kapitalizované úroky ve výši 2 157,29 Kč (úrok ve výši 23,28 % ročně z dlužné jistiny za období od 25. 1. 2022 do 1. 6. 2023), kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 088,84 Kč (úrok ve výši 11,75 % ročně z jistiny od 25. 1. 2022 do 1. 6. 2023), úrok ve výši 23,88 % ročně z dlužné jistiny od 2. 6. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z jistiny od 2. 6. 2023 do zaplacení.

3. Žalovaný k žalobou uplatňovanému nároku uvedl, že by úvěry chtěl splácet, ale v současné době je bez zaměstnání a bez příjmu.

4. Žalobkyně svoji účast při jednání řádně omluvila. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jednal v nepřítomnosti žalobkyně.

5. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. hodnota ze dne 12. 2. 2021 a z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. hodnota ze dne 30. 11. 2020 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný se v obou případech dohodli, že žalovanému budou poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Podpis smluv oběma stranami osvědčuje, že tyto prostředky byly žalovanému poskytnuty v hotovosti právě oproti podpisu. Z těchto listin dále vyplývá, že žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit vždy společně s úrokem ve výši 2 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkem měl žalovaný na obě smlouvy uhradit částku 18 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 300 Kč s první splátkou splatnou do 7 kalendářních dnů ode dne uzavření smlouvy a každou další splátkou splatnou nejpozději do konce následujícího týdenního období. Úroková sazba byla ujednána ve výši 32,15 % ročně jako pevné pro celou dobu trvání každé smlouvy.

6. Z karty zákazníka ze dne 12. 2. 2021 soud zjistil, že se fakticky jedná o žádost o spotřebitelský úvěr. Žalovaný žádal o poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč v hotovosti, který by mohl splácet v 60 týdenních splátkách. Z uvedených údajů o poměrech žalovaného bylo zjištěno, že v době žádosti o úvěr byl svobodný, jeho nejvyšší dosažené vzdělání bylo učňovské, žil v nájmu společně s partnerkou a jiným rodinným příslušníkem a neměl žádné nezaopatřené dítě, k němuž by měl vyživovací povinnost. Žalovaný měl v době žádosti o úvěr příjem ze zaměstnání u společnosti právnická osoba. na dobu určitou do 30. 6. 2021. Žalovaný v žádosti uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 13 576 Kč. Jiný příjem žalovaný neměl. Z karty zákazníka dále vyplývá, že mezi výdaje žalovaného byly uvažovány náklady na bydlení poměrně rozdělené mezi 3 osoby, přičemž náklady na osobu žalovaného činily 3 500 Kč. Osobní výdaje žalovaného měsíčně představovaly 4 500 Kč a v úvahy byly brány také splátky jiného úvěru (který byl žalovanému poskytnut předchůdkyní žalobkyně ve výši 10 000 Kč) ve výši 1 350 Kč měsíčně. Celkové měsíční výdaje žalovaného byly zjištěny ve výši 9 350 Kč, použitelný měsíční příjem žalovaného byl tedy 4 226 Kč. Z karty bylo dále zjištěno, že byly zaškrtnuty listiny a doklady, oproti nimž byly uváděné údaje ověřovány. Takto byly údajně předloženy výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva a faktury za elektřinu, vodu, plyn.

7. Obdobná zjištění se vztahují i k druhé kartě zákazníka ze dne 30. 11. 2020, kterou žalovaný žádal o poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč s formou splácení v 60 týdenních splátkách. V době žádosti o tento úvěr byl žalovaný svobodný, jeho nejvyšší dosažené vzdělání bylo učňovské, žil v nájmu společně s partnerkou a jiným rodinným příslušníkem a neměl žádné nezaopatřené dítě, k němuž by měl vyživovací povinnost. Žalovaný měl příjem ze zaměstnání u společnosti právnická osoba. na dobu určitou do 30. 6. 2021. Jeho čistý měsíční příjem ze zaměstnání činil 12 147 Kč. Jiný příjem žalovaný neměl. Měsíční výdaje žalovaného tvořila třetina nákladů na bydlení ve výši 3 500 Kč a osobní výdaje ve výši 4 500 Kč. V té době neměl jiné závazky. Celkové měsíční výdaje žalovaného tak byly zjištěny ve výši 8 000 Kč, použitelný měsíční příjem žalovaného představoval 4 147 Kč. Také v tomto případě byly uvedeny dokumenty, oproti nimž byly ověřovány uváděné údaje. Předloženy měly být výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva a faktury za elektřinu, vodu, plyn.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 a seznamu postupovaných pohledávek, jež je přílohou smlouvy, bylo zjištěno, že mezi předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem bylo ujednáno postoupení mimo jiné i pohledávky za žalovaným vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota a 1401193192 oproti zaplacení sjednané ceny. Potvrzení o úhradě ze dne 7. 6. 2023 dokládá, že úhrada za postoupení pohledávek byla uhrazena ke dni 1. 6. 2023.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky a změně věřitele, kdy byl vyzván k úhradě postoupené dlužné částky ve výši 29 600 Kč žalobkyni nejpozději do 10 dnů od doručení dopisu. Z přiloženého podacího lístku je zřejmé, že dopis byl podán k přepravě žalovanému prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 23. 6. 2023.

10. Z výzvy k plnění ze dne 25. 8. 2023 bylo zjištěno, že na smlouvu č. hodnota žalovaný uhradil pouze 5 900 Kč (když na jistině úvěru zůstal dluh ve výši 10 000 Kč) a na smlouvu č. hodnota uhradil pouze 11 700 Kč (na jistině úvěru zůstal dluh ve výši 6 766,77 Kč). Žalovaný byl tedy žalobkyní vyzván naposledy před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky nejpozději do 9. 9. 2023. Z podacího lístku vyplývá, že výzva byla odeslána žalovanému dne 25. 8. 2023.

11. Z uznání dluhu ze dne 14. 6. 2022 soud zjistil, že žalovaný vůči předchůdkyni žalobkyně uznal svůj dluh ve výši 16 950 Kč ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota a zavázal se jej celý uhradit.

12. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaný a předchůdkyně žalobkyně uzavřeli dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to dne právnická osoba. 2021 a 30. 11. 2020. Na základě obou smluv byly žalovanému v hotovosti oproti podpisu každé smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Tyto prostředky měl žalovaný v obou případech vrátit společně s úrokem ve výši právnická osoba Kč (ujednaným ve výši 32,15 % ročně), poplatkem za administrativní činnost ve výši právnická osoba Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Na obě smlouvy se tedy zavázal uhradit celkem 18 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž splatnost úvěru dle smlouvy ze dne právnická osoba. 2021 byla stanovena na 8. 4. 2022 a splatnost smlouvy ze dne 30. 11. 2020 na den 24. 1. 2022. Žalovaný však ani v jednom případě nehradil sjednané splátky řádně a včas. Na smlouvu ze dne právnická osoba. 2021 uhradil poslední splátku dne 21. 9. 2022 a uhradil pouze 5 900 Kč. Na smlouvu ze dne 30. 11. 2020 uhradil poslední splátku dne 21. 9. 2022, přičemž zaplatil pouze 11 700 Kč. Dluh ze smlouvy ze dne právnická osoba. 2021 ve výši 16 950 Kč žalovaný co do důvodu a výše písemně uznal dne 14. 6. 2022. Obě pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni ke dni 1. 6. 2023, o čemž byl žalovaný písemně informován se současnou výzvou k úhradě dluhu. Z důvodu pasivity žalovaného byl opětovně vyzván k zaplacení dluhu předžalobní upomínkou ze dne 25. 8. 2023.

13. Před uzavřením každé smlouvy předchůdkyně žalobkyně zjišťovala osobní a majetkové poměry žalovaného. Poměry žalovaného byly v době obou žádostí o úvěru téměř shodné. Byl svobodný, jeho nejvyšší dosažené vzdělání bylo učňovské, žil v nájmu společně s partnerkou a jiným rodinným příslušníkem a neměl žádnou vyživovací povinnost. Byl zaměstnán u stejného zaměstnavatele na dobu určitou (do 30. 6. 2021), přičemž v případě první žádosti byl jeho čistý měsíční příjem 12 147 Kč a v druhém případě 13 576 Kč. Náklady na bydlení činily 3 500 Kč a osobní výdaje 4 500 Kč. V případě druhé žádosti bylo zohledněno také úvěrové zatížení žalovaného z prvního úvěru, do celkových měsíčních výdajů žalovaného tedy byly započteny i splátky jiného úvěru ve výši 1 350 Kč měsíčně. Zjišťované informace byly ověřeny oproti výplatním páskám, pracovní smlouvě, nájemní smlouvě a fakturám za energie.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

18. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na předmětný závazkový vztah je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěry v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smluv), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, kdy věřitel nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem, ale tato tvrzení si sám prověří, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018).

19. K postupu předchůdkyně žalobkyně, kdy ověřovala úvěruschopnost žalovaného v posuzovaných případech, je nutné uvést, že správně brala v úvahu různé osobní i majetkové poměry žalovaného, které mohly mít vliv na jeho schopnost úvěry řádně splácet (ať již se jedná o rodinný stav žalovaného a počet osob v domácnosti, s čímž správně souvisí poměrné rozdělení nákladů na bydlení na jednotlivé osoby, anebo zohlednění dalšího úvěrového zatížení žalovaného). Předchůdkyně žalobkyně přesto primárně vycházela z tvrzení žalovaného. Pouhé zaškrtnutí políčka či dopsání poznámky rukou do karty zákazníka nelze bez dalšího považovat za ověření spotřebitelem uváděných informací. Žalobkyně sice tvrdila, že žalovaný předchůdkyni žalobkyně předložil uváděné dokumenty (např. výplatní pásky, pracovní smlouvu a jiné), nicméně soudu takové dokumenty předloženy nebyly a soud nemůže libovolně dovodit, že se z takových listin při ověřování úvěruschopnosti skutečně vycházelo. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k nařízenému jednání nedostavila, nemohla být ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzvána k doplnění důkazů a splnění důkazní povinnosti. Žalobkyně tedy neunesla důkazní břemeno ohledně povinnosti její předchůdkyně s odbornou péčí ověřit úvěruschopnost žalovaného. Soud má za to, že předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalovaného a v takovém případě postupovala v rozporu se zákonem (doplněným ustálenou judikaturou).

20. S ohledem na výše uvedené soud učinil závěr, že předchůdkyně žalobkyně nesplnila svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěry, a proto soud posoudil obě smlouvy o úvěru uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako neplatné dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem zákona o spotřebitelském úvěru je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku, poplatcích či smluvních pokutách tak, jak vyplývají ze smluv.

21. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že žalovaný ve smyslu § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), písemně uznal svůj dluh ze smlouvy č. hodnota. Přestože smlouva je neplatná od počátku včetně všech sjednaných peněžitých plnění, má uznání dluhu charakter uznání práva věřitele (předchůdkyně žalobkyně) na vrácení skutečně poskytnutých peněžitých prostředků, tj. jistiny úvěru (srov. rozsudek NS ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 493/2005). Uznání dluhu je tedy možné chápat jako dohodu na vrácení jistiny úvěru, což je bez dalšího povinností žalovaného jako spotřebitele v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému celkem 20 000 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by uhradil více, než žalobkyní tvrzenou částku 17 600 Kč, resp. na smlouvu ze dne 12. 2. 2021 uhradil 5 900 Kč a na smlouvu ze dne 30. 11. 2020 uhradil 11 700 Kč. Tyto částečné úhrady pak nelze započíst způsobem uplatňovaným žalobkyní, tj. částečně na jistinu a na poplatky, nýbrž pouze na jistinu úvěru. Pokud jde o druhou uváděnou smlouvu ze dne 30. 11. 2020, žalovaný částečnou úhradou zaplatil celou jistinu úvěru, jeho povinnost tak dle § 1908 o. z. zanikla. V případě první zmíněné smlouvy je žalovaný povinen uhradit částku 4 100 Kč. Právě tuto částku soud žalobkyni, na kterou byly pohledávky za žalovaným řádně postoupeny, přiznal společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný se dostal do prodlení s plněním svého závazku. Pokud jde o povinnost žalovaného vrátit poskytnutou jistinu, byl k tomu ze strany žalobkyně poprvé vyzván oznámením o postoupení pohledávky, které bylo podáno k poštovní přepravě dne 23. 6. 2023. V oznámení byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění do 10 dnů od doručení. Právě tuto lhůtu k plnění soud považuje v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru za přiměřenou. Oznámení, resp. výzva mohla být žalovanému na základě fikce doručení podle § 573 o. z. doručena nejdříve dne 28. 6. 2023, lhůta k plnění tak uplynula dne 10. 7. 2023. Od 11. 7. 2023 je žalovaný v prodlení. Soud proto žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 4 100 Kč až od 11. 7. 2023 do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby dlužnou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

22. Zbývající část žaloby, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 700 Kč, soud výrokem II. tohoto rozsudku zamítnul, a to včetně odpovídajícího příslušenství.

23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto postupem podle § 142 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na částečné zamítnutí žaloby má žalovaný převážný úspěch ve věci. V úvahu by tedy přicházelo uložení povinnosti žalobkyni zaplatit žalovanému poměrnou náhradu nákladů řízení. Soud však přihlédl k tomu, že přestože žalovaný byl v řízení částečně aktivní, nejsou známy jeho náklady (žádnou náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s řízením neuplatňoval). Soud tedy rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.

Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.