OSJI 3 C 98/2026-28

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudkyní Mgr. Michaelou Kubrickou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 15 353,92 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 356,02 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v jaké se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 997,9 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 157,06 Kč, úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 12 797,92 Kč od 20. 1. 2026 do zaplacení, kapitalizovaný úrokem z prodlení ve výši 401,51 Kč a úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 353,92 Kč od 20. 1. 2026 do zaplacení.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 353,92 Kč s tím, že dne 28. 6. 2023 uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru. Žalobkyně popsala, že před sjednáním smlouvy prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet, a to kontrolou v dostupných registrech, výpočtem tzv. MLS částky a zjišťováním kreditního skóre žalovaného. Žalobkyně popsala, jakým způsobem obecně probíhá zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, sp. zn. 4 Tdo 238/2019, a rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 17 Co 152/2019. K samotné smlouvě uvedla, že na jejím základě byl žalovaný oprávněn čerpat finanční prostředky až do výše 13 235 Kč. Tento úvěrový rámec bylo možné v souladu s úvěrovými podmínkami měnit i v průběhu trvání úvěrového vztahu. Celkem žalovaný načerpal částku 31 310 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách, jejichž výše byla stanovena na 4 % aktuální dlužné částky. Žalovaný však uhradil pouze 25 953,98 Kč. Jelikož žalovaný úvěr řádně nehradil, prohlásila jej žalobkyně ke dni 14. 10. 2025 za splatný. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek předžalobní výzvou, ani poté však žalovaný dluh neuhradil. Žalobkyně proto požadovala po žalovaném zaplacení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 12 797,92 Kč (přičemž tato částka je rovna rozdílu součtu čerpaných částek a úhrad žalovaného, které byly započteny na jistinu; jedná se tedy v plné výši o částku úvěru, která byla žalovanému poskytnuta a kterou žalovaný neuhradil), poplatků ve výši 156 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvních pokut účtovaných ve výši 1 500 Kč. Dále žalobkyně požadovala příslušenství v podobě úroku kapitalizovaného ke dni podání žaloby ve výši 2 157,06 Kč, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 12 797,92 Kč od 20. 1. 2026 do zaplacení, úroku z prodlení v zákonné výši kapitalizovaného ke dni sepsání žaloby ve výši 401,51 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 353,92 Kč od 20. 1. 2026 do zaplacení. V doplňujícím podání ze dne 2. 4. 2026 žalobkyně zopakovala postup, jakým prověřovala úvěruschopnost žalovaného a odkázala na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 79 ICm 1788/2024 a 106 VSPH 186/2025 a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích sp. zn. 27 Co 141/2025-71. Žalobkyně zdůraznila, že žalovaný úvěr hradil po dobu téměř dvou let, což svědčí o jeho schopnosti úvěr splácet. Ke způsobu uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena elektronicky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání dne 29. 6. 2026 se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), o věci jednal s rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

3. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že předmětem podnikání žalobkyně je mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota ze dne 28. 6. 2023 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši úvěrového rámce 13 235 Kč, s roční úrokovou sazbou 26,28 %. V souladu s bodem 3. úvěrových podmínek bylo možné zvýšit úvěrový rámec až do výše 500 000 Kč. Výše prvního čerpání úvěru činila 13 235 Kč, která představovala kupní cenu zboží – elektrické koloběžky Xiaomi Electric Scooter 4 EU. Žalovaný při podpisu smlouvy uvedl, že je svobodný, má učňovské vzdělání a bydlí v podnájmu. Jeho příjem činí 24 000 Kč, přičemž jeho výdaje na bydlení činí 8 000 Kč měsíčně, na splátky úvěrů vynakládá 7 000 Kč měsíčně a na ostatní výdaje 0 Kč. Příjem ostatních členů domácnosti činí částku 24 000 Kč. Z připojených úvěrových podmínek platných od 1. 6. 2023 (bod 2.4) soud zjistil, že úvěrovým rámcem je maximální částka, kterou je možné čerpat, přičemž výše konkrétního úvěrového rámce je uvedena ve smlouvě o úvěru. Smlouva není žalovaným vlastnoručně podepsána, z doložené listiny označené jako „dohledání informací o činnosti klienta“ soud zjistil, že žalovaný měl smlouvu podepsat elektronickým podpisem tak, že zadal kód zaslaný SMS zprávou dne 28. 6. 2023 v 13:49. Ke smlouvě žalobkyně doložila kopii občanského průkazu žalovaného.

5. Z listiny označené jako karta klienta soud zjistil specifikaci úvěru č. hodnota. Jako datum schválení je uvedeno datum 28. 6. 2023; výše úvěru činila 13 235 Kč. Pokud jde o finanční údaje žalovaného, v kartě klienta jsou uvedeny příjmy ve výši 24 000 Kč, zdroj příjmů: zaměstnanec; příjem ostatních členů domácnosti činí 24 000 Kč a jako měsíční výdaje domácnosti je uvedena částka 15 000 Kč.

6. Z listiny označené jako úvěrová zpráva soud zjistil, že žalovaný má již přidělen kontrakt, u kterého činí zbývající částka k uhrazení 19 518 Kč (měsíční splátka činí 7 000 Kč).

7. V listině označené jako „ověření bonity MLS“ žalobkyně popisuje obecný způsob výpočtu MLS a v návaznosti na to vypočítává tento údaj k žalovanému. Žalobkyně odečetla od příjmu žalovaného životní minimum a tvrzené splátky, včetně splátky schváleného úvěru. Zbývající MLS žalovaného mělo činit 12 001 Kč.

8. Z výpisu čerpání splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný čerpal od žalobkyně celkem částku 31 310 Kč, a to postupně ode dne 30. 6. 2023 až do 28. 4. 2025. Žalovaný naopak hradil úvěr původně splátkami ve výši 1 381 Kč, přičemž celkem žalobkyni uhradil částku 25 953,98 Kč.

9. Dopisem ze dne 14. 10. 2025 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celého poskytnutého úvěru. Podle připojeného poštovního podacího archu byla výzva žalovanému odeslána téhož dne.

10. Dopisem ze dne 18. 12. 2025 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby. Podle připojeného poštovního podacího archu byla výzva žalovanému odeslána téhož dne.

11. Z listiny označené jako „znalecký posudek č. č. účtu“ nebyly zjištěny žádné pro věc rozhodující skutečnosti. Tento dokument obsahuje pouze stránky 1-3 shrnující obsah znaleckého posudku, stránku 4 obsahující úvod a stránky 151-154 obsahující výrok znalce k otázce, zda je zřizování a čerpání služeb žalobkyně ze strany klientů evidováno důvěryhodným způsobem umožňujícím znalecké zkoumání, a dopověď k úkolu: definujte rozsah elektronicky evidovaných důkazů prokazujících činnost klienta při zřizování a čerpání služeb žalobkyně. Jde o neúplný dokument, který nadto ve vztahu ke smlouvě uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní neuvádí nic konkrétního.

12. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně dne 28. 6. 2023 jednala s žalovaným ohledně poskytnutí finančních prostředků, přičemž na základě smlouvy z uvedeného dne se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše 13 235 Kč, přičemž tento úvěrový rámec mohl být podle obsahu smlouvy zvýšen až do částky 500 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet formou měsíčních splátek, jejichž výše činila 4 % aktuální dlužné částky. Žalobkyně při sjednávání úvěru vycházela z údajů poskytnutých žalovaným ohledně jeho příjmů a výdajů, přičemž od jeho příjmů odečetla životní minimum a tvrzené splátky, včetně splátky schváleného úvěru. Zbývající MLS žalovaného mělo činit 12 001 Kč. Žalovaný celkem čerpal finanční prostředky ve výši 31 310 Kč, a to postupně ode dne 30. 6. 2023 až do 28. 4. 2025. Žalovaný naopak hradil úvěr původně splátkami ve výši 1 381 Kč, přičemž celkem žalobkyni uhradil částku 25 953,98 Kč. Žalovaný úvěr nehradil řádně, proto jej žalobkyně vyzvala ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 14. 10. 2025. Žalobkyně znovu vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 18. 12. 2025.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (tj. i ke dni sjednání smlouvy dne 28. 6. 2023), dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

14. V souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Spotřebitelem je podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícím právním závěrům. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Sám žalovaný se neidentifikoval jako podnikatel a uvedl, že je zaměstnán. I když předložená smlouva neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného, zabýval se soud otázkou, zda žalobkyně při poskytnutí úvěru splnila svou zákonnou povinnost posuzovat schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí. Dospěje-li totiž soud k závěru, že smlouva o úvěru je z důvodu nesplnění zákonné povinnosti posuzovat úvěruschopnost žalovaného neplatná, není nutné zabývat se zachováním písemné formy této smlouvy v elektronické podobě podle § 562 o. z. ve spojení s § 104 a § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Negativní důsledky nedodržení formy smlouvy se totiž v takovém případě již neprojeví (viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 8. 2021, č. j. 28 Co 221/2020-205, bod 25).

17. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně [blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (na který žalobkyně odkazovala), oba uvedené rozsudky jsou aplikovatelné i ve vztahu k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru].

18. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně dostatečným způsobem neprověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Pokud jde o příjmy a výdaje, spolehla se žalobkyně pouze na tvrzení žalovaného, aniž by jeho skutečnou příjmovou a výdajovou stránku měla fakticky ověřenou. V části příjmů žalovaný uvedl, že má příjem ze zaměstnání ve výši 24 000 Kč. Od této částky žalobkyně odečetla částku životního minima a tvrzenou částku vynakládanou na splátky jiných úvěrů (tj. celkem částku 11 470 Kč) a po odečtení splátky schválené na sjednávaný úvěr ve výši 529 Kč počítala žalobkyně s tím, že žalovanému měsíčně zbývá částka 12 001 Kč. Skutečnou zejména výdajovou stránku žalovaného však neměla žalobkyně žádným způsobem doloženou (např. výpisem z účtu či bližšími údaji o tom, jaké jsou skutečné měsíční náklady žalovaného). Nic bližšího žalobkyně neuvedla ani na základě výzvy soudu učiněné usnesením ze dne 19. 3. 2026, č. j. 3 C 98/2026-11 (v reakci na toto usnesení žalobkyně znovu zopakovala obecný postup při posuzování úvěruschopnosti klientů, žádné další důkazy, které by dokládaly prověření zejména výdajové stránky žalovaného, však nepředložila) a z jednání dne 29. 6. 2026 se omluvila. Proto již nemohla být poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o následcích neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního.

19. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a proto soud posoudil uzavřenou smlouvu mezi žalobkyní a žalovaným jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu, jak stanoví zákon. Je-li pak absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích vyplývajících ze smlouvy.

20. Na závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy nemění ničeho ani odkaz žalobkyně na rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 17 Co 152/2019. I podle tohoto rozhodnutí je nezbytné hodnotit úvěruschopnost žadatele o úvěr porovnáním zjištěných příjmů se zjištěnými výdaji dlužníka; pouhé zkoumání jedné z těchto složek k řádnému posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr nestačí (byť nelze jednoznačně určit jediný možný způsob zkoumání úvěruschopnosti). Dlužno však připomenout, že k judikatury Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka plyne povinnost nespoléhat se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale tvrzené údaje prověřit, což žalobkyně v nyní řešené věci žádným způsobem nedoložila.

21. Neobstojí ani odkaz žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 238/2019. Tento rozsudek se týká trestného činu podvodu a úvěrového podvodu, tj. jde o posouzení naplnění skutkové podstaty uvedených trestných činů, nikoli primárně toho, jaké podmínky jsou na úvěrující společnosti kladeny z hlediska soukromoprávního. Pokud jde o odkazy na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 79 ICm 1788/2024 a 106 VSPH 186/2025, ani tato rozhodnutí závěr o neplatnosti smlouvy nevyvrací. Z uvedených rozhodnutí žalobkyně dovozovala, že využití prezentovaného mechanismu tzv. „credit scoringu“ v podobě výpočtu MLS dlužníka představovalo dostatečné prověření úvěruschopnosti. To, že žalobkyně využila interní a externí datové zdroje statistického modelu, ale zároveň vzala do úvahy údaje uvedené žalovaným v žádosti o úvěr (výše příjmu, výdaje na bydlení, počet osob v domácnosti…), výši splátek dalších úvěrů a počítala i s konkrétními výdaji na domácnost a na živobytí vypočtenými dle ekonomického modelu, není dostatečným ověřením úvěruschopnosti žalovaného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, bod 24). Využití statistických modelů bez reálného ověření skutečných (nikoli pouze tvrzených) výdajů s ohledem na individuální okolnosti konkrétního žadatele o úvěr dostatečné ověření úvěruschopnosti spotřebitele nepředstavuje. V nyní řešeném případě neměla žalobkyně reálné příjmy a zejména výdaje ničím doložené, počítala v zásadě pouze se statistickými modely, což nelze hodnotit jako dostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

22. Konečně, pokud jde o odkaz žalobkyně na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích sp. zn. 27 Co 141/2025-71, žalobkyně v návaznosti na toto rozhodnutí zdůrazňovala, že o schopnosti žalovaného úvěr splácet svědčila skutečnost, že žalovaný úvěr splácel po dobu téměř dvou let. Ani s tímto tvrzením žalobkyně nelze souhlasit, neboť z doloženého přehledu (výpisu) čerpání, splátek a úhrad vyplynulo, že žalovaný úvěr čerpal postupně tak, že si od žalobkyně půjčoval finanční prostředky fakticky každý měsíc od července 2023 a celkovou poskytnutou částku tak neustále zvyšoval. Rovněž jeho splátka se neustále zvyšovala, neboť její výše byla ve smlouvě sjednána procentním vyčíslením v návaznosti na celkovou dlužnou částku. A přestože byla splátka neustále zvyšována, již v květnu 2024 (tj. dříve než uplynul rok od poskytnutí první části úvěru) nehradil splátku v řádné výši. Ani odkaz na toto rozhodnutí proto závěr o neplatnosti smlouvy nevyvrací.

23. Žalobkyně však prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 31 310 Kč, jakož i to, že žalovaný dosud uhradil žalobkyni pouze částku 25 953,98 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně mu plnila bez právního důvodu. Žalobkyně tak má právo na vrácení toho, co žalovanému poskytla. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil, resp. ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou a dosud neuhrazenou jistinu. Rozdíl mezi získanou a již vrácenou částkou činí 5 356,02 Kč, což je částka, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit.

24. Pokud se jedná o úrok z prodlení a s tím související dobu přiměřenou možnostem žalovaného k vrácení dlužné části jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění dluhu. Nicméně § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciálním ustanovením k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení obsažené v o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli úvěru teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá. Splatnost poskytnuté jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele je tak určena až rozhodnutím soudu a do té doby se spotřebitel s úhradou poskytnuté jistiny do prodlení dostat nemůže.

25. S ohledem na skutečnost, že § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je ustanovením sloužícím k ochraně spotřebitele, je to spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. V nyní řešené věci byl však žalovaný pasivní, jednání dne 29. 6. 2026 se nezúčastnil. O této své procesní povinnosti proto nemohl být poučen. Ani ze spisu nevyplynuly skutečnosti svědčící o aktuálních majetkových možnostech žalovaného. Soud proto určil lhůtu k vrácení poskytnuté jistiny v délce tří dnů, a to s ohledem na výši zbývající částky k úhradě (výrok I.).

26. S ohledem na vše výše uvedené soud ve výroku II. zamítl zbývající část žaloby, tj. vše nad rámec poskytnuté a žalovaným dosud neuhrazené jistiny, včetně požadovaných úroků z neplatné smlouvy, poplatků, jakož i úroků z prodlení (ať už vyjádřených kapitalizovanou částkou či procentní sazbou).

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Při posuzování procesního úspěchu účastníků soud zohledňoval celý předmět řízení, tj. i požadované příslušenství, a to kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015; či ze dne 25. 9. 2017, sp. zn. 32 Cdo 1492/2017). Žalobkyně požadovala zaplacení celkové částky 19 340,51 Kč, vyhověno jí však bylo jen do částky 5 356,02 Kč. Žalobkyně tak byla úspěšná co do 27,7 %. V řízení tedy byl úspěšnější žalovaný. Žalobkyni proto právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo. Žalovaný byl v řízení pasivní, fakticky mu žádné náklady nevznikly. Soud proto žalovanému právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.