OSJN 105 C 9/2021-189

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Věženským ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovaným: 1. celé jméno žalovaného, datum narození ⟪LB:lb_005⟫ bytem adresa žalovaného a žalované ⟪LB:lb_006⟫ 2. celé jméno žalované, datum narození ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa žalovaného a žalované ⟪LB:lb_008⟫ oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení částky 75 330 Kč s příslušenstvím

I. Řízení o žalobě se co do částky 14 850 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 850 Kč od 26. 11. 2019 do zaplacení zastavuje.

II. Žaloba se co do částky 15 120 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 120 Kč od 26. 11. 2019 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaní jsou povinni, společně a nerozdílně, zaplatit žalobkyni částku 45 360 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 45 360 Kč od 26. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaní jsou povinni, společně a nerozdílně, zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14 739,34 Kč k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou náklady řízení ve výši 0 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaní jsou povinni, společně a nerozdílně, zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou náklady řízení ve výši 0 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby bylo žalovaným uloženo zaplatit jí společně a nerozdílně částku 75 330 Kč se specifikovaným příslušenstvím s tímto odůvodněním: Žalobkyně měla vlastnické právo k pozemku parc. číslo v katastrální uzemí (dále též jen„ pozemek žalobkyně“) až do dne 28. 2. 2021, na němž byla postavena stavba adresa, ke které svědčilo vlastnické právo žalovaným jakožto manželům (dále též jen„ stavba žalovaných“). Žalovaní užívali od 1. 5. 2018 do 31. 10. 2019 pozemek žalobkyně v rozsahu plochy zastavěné jejich stavbou (200 m2), části pozemku pro přístup z ulice anonymizováno (24 m2) a části pozemku pro přístup a příjezd z vedlejší ulice (55 m2), aniž by k tomu měli jakýkoli právní důvod. Dopisem ze dne 8. 11. 2019 bylo žalovaným navrženo uzavření nájemní smlouvy a zároveň jim bylo oznámeno, že pozemek žalobkyně užívají bez právního důvodu a neposkytují jí za to žádné plnění. Žalovaní se nevyjádřili. Žalobkyně vůči žalovaným nárokovala podle znaleckého posudku celé jméno znalce číslo rok ze dne 8. 11. 2019 úhradu za bezprávné užívání pozemku ve výši 180 Kč/m2/rok.

2. Nejdříve se žalovaní bránili tím, že (1.) neužívali část pozemku žalobkyně pro přístup a příjezd z vedlejší ulice (55 m2), že (2.) nesouhlasí s úhradou za užívání pozemku žalobkyně ve výši 180 Kč m2/rok, když podle znaleckého posudku jméno jméno číslo ze dne 5. 10. 2020 byla úhrada za jeho užívání ve výši 91 Kč/m2/rok, že (3.) na podkladě tohoto znaleckého posudku začali provádět pravidelné úhrady, přesto je žalobkyně obratem vracela s odůvodněním, že je nemá jak zaúčtovat, a že (4.) vydrželi bezplatné užívací právo k pozemku žalobkyně, když jej užívali od r. 2006, aniž by zato žalobkyni cokoli hradili. Proti uplatněnému nároku navíc vznesli kompenzační námitku, již odůvodnili tím, že žalobkyně užívala stavbu žalovaných na základě nájemní smlouvy ze dne 1. 3. 2006, ale neuhradila nájemné ve výši 20 000 Kč za leden 2019 do července 2019, celkem 140 000 Kč. Během řízení byla jejich obrana zredukována na (1.) a (2.) námitku a kompenzační námitku.

3. Jelikož žalobkyně u jednání dne 24. 6. 2022 vzala žalobu co do částky 14 850 Kč s příslušenstvím zpět, tj. v rozsahu údajného užívání části jejího pozemku pro přístup a příjezd z vedlejší ulice (55 m2), soud za použití § 96 o. s. ř. se souhlasem žalovaných řízení o žalobě v této části zastavil.

4. Provedeným dokazováním s přihlédnutím k tomu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, bylo zjištěno následující:

5. Žalobkyně měla od 1. 5. 2018 do 31. 10. 2019 ve vlastnictví pozemek parc. číslo na němž stojí stavba adresa a jenž leží v katastrální uzemí, a žalovaní měli za stejné období ve společném jmění manželů stavbu adresa, jež se nachází na pozemku žalobkyně, jak bylo zjištěno z výpisů z katastru nemovitostí ze dne 21. 11. 2019 Tyto skutečnosti ostatně nebyly mezi účastníky ani sporné.

6. Mezi účastníky panovala shoda v tom, že žalovaní užívali pozemek žalobkyně v rozsahu plochy zastavěné jejich stavbou (200 m2) a v části pro přístup z ulice anonymizováno (24 m2).

7. Podle znaleckého posudku celé jméno znalce číslo rok ze dne 8. 11. 2019, jejž si nechala zpracovat žalobkyně, byla výše obvyklého nájemného za užívání pozemku žalobkyně ve výši 180 Kč/m2/rok. jméno jméno ve znaleckém posudku číslo ze dne 5. 10. 2020, jenž byl zpracován na objednávku žalovaných, stanovil výši obvyklého nájemného za užívání téhož pozemku ve výši 91 Kč/m2/rok. Soud ustanovil při značně odlišných odborných závěrech znalců a při nesprávně formulovaných zadáních znalcem celé jméno znalkyně, jež ve znaleckém posudku číslo – číslo ze dne 18. 11. 2022 dospěla k závěru, že výše obvyklého nájemného za užívání pozemku žalobkyně byla od 1. 5. 2018 do 31. 10. 2019 ve výši 100 Kč/m2/rok. Ze zápisu z konzultace znaleckých posudků ze dne 23. 2. 2023 bylo zjištěno, že celé jméno znalce a celé jméno znalkyně se dohodli po vzájemné diskuzi na tom, že výše obvyklého nájemného za užívání pozemku žalobkyně je ve výši 14 Kč/m2/rok. U jednání dne 14. 3. 2023 byla provedena konfrontace znalců. Účastníci učinili s ohledem na její výsledek shodným tvrzením, že výše obvyklého nájemného za užívání pozemku žalobkyně byla v rozhodném období 135 Kč/m2/rok.

8. Dopisem – předžalobní výzva – ze dne 8. 11. 2019 měli být žalovaní vyzváni k úhradě za užívání pozemku žalobkyně od 1. 12. 2016 do 31. 10. 2019 v rozsahu 279 m2 nejpozději do 25. 11. 2019 s upozorněním, že pokud se tak nestane, bude podána žaloba. Ačkoli žalobkyně k dopisu nedoložila doklad o odeslání či doručení, žalovaní ve svém vyjádření ze dne 10. 5. 2021 potvrdili, že jej obdrželi.

9. Stran kompenzační námitky bylo žalovaným u jednání dne 6. 5. 2022 sděleno, že smlouva o nájmu nebytových prostor ze dne 1. 3. 2006 je neplatná, neboť neobsahovala všechny náležitosti požadované zákonem č. 116/1990 Sb., v rozhodném znění, proto jim bylo dáno poučení podle § 118a odst. 2 o. s. ř., že je třeba změnit právní kvalifikaci nároku u kompenzační námitky a v návaznosti na to doplnit skutková tvrzení a navrhnout k nim důkazy. Podáním ze dne 28. 5. 2021 žalovaní uvedli, že v reakci na procesní poučení nic netvrdí ani nic nenavrhují. Kvůli absenci rozhodných skutečností v tvrzeních žalovaných a nedostatku důkazů nebylo možné posoudit oprávněnost kompenzační námitky.

10. Ostatní navržené důkazy nebylo třeba provést pro jejich nadbytečnost, neboť se účastníci na podstatných skutkových bodech dohodli.

11. Na základě provedeného dokazování měl soud za zjištěný následující skutkový stav:

12. Žalobkyně měla od 1. 5. 2018 do 31. 10. 2019 ve vlastnictví pozemek parc. číslo na němž stojí stavba adresa a jenž leží v katastrální uzemí, a žalovaní měli za stejné období ve společném jmění manželů stavbu adresa, jež se nachází na pozemku žalobkyně. Žalovaní užívali pozemek žalobkyně v rozsahu plochy zastavěné jejich stavbou (200 m2) a v části pro přístup z ulice anonymizováno (24 m2). Výše obvyklého nájemného za užívání pozemku žalobkyně byla v rozhodném období 135 Kč/m2/rok. Dopisem – předžalobní výzva – ze dne 8. 11. 2019 byli žalovaní vyzváni k úhradě za užívání pozemku žalobkyně od 1. 12. 2016 do 31. 10. 2019 v rozsahu 279 m2 nejpozději do 25. 11. 2019 s upozorněním na možnost podání žaloby. Uhrazeno však nic nebylo.

13. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle odst. 2, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Soud dospěl po právním posouzení zjištěného skutkového stavu k závěru, že tím, že žalovaní užívali pozemek žalobkyně, aniž by jim k tomu svědčil právní důvod, vznikl mezi účastníky závazkový právní vztah z bezdůvodného obohacení, kde vystupuje žalobkyně jako ochuzená a žalovaní jako obohacení. Žalobkyně má proto nárok na zaplacení náhrady ve výši obvyklého nájemného, za něž by bylo možno dát její pozemek do nájmu v daném místě a čase se zohlednění specifik posuzovaného případu. Obvyklé nájemné za užívání pozemku žalobkyně bylo od 1. 5. 2018 do 31. 10. 2019 (18 měsíců) ve výši 135 Kč/m2/rok. Žalovaní se na úkor žalobkyně obohatili o částku 45 360 Kč, tedy 135 Kč/m2/rok = 11,25 Kč/m2/měsíc x 18 měsíců x 224 m2, již jsou povinni jí vydat. V rozsahu této částky byla žaloba shledána důvodnou a žalovaným jakožto manželům uloženo, aby ji uhradili společně a nerozdílně. Za oprávněný byl považován i úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 45 360 Kč od 26. 11. 2019 do zaplacení, jelikož se žalovaní dostali do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.). Den, od něhož je příslušenství přiznáno, je den, jenž následuje po dni, kdy uplynula lhůta k plnění podle předžalobní výzvy ze dne 8. 11. 2019. Požadovaná a přiznaná výše úroku z prodlení je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V nevyčerpané části žaloby musel být uplatněný nárok jako nedůvodný zamítnut.

16. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

17. Poněvadž předmětem řízení byla částka 75 330 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 26. 11. 2019 do zaplacení, soud vyčíslil běžící příslušenství jednak z částky 75 330 Kč od 26. 11. 2019 do 24. 6. 2022, kdy došlo k zpětvzetí žaloby co do částky 14 850 Kč, jednak z částky 60 480 Kč od 25. 6. 2022 do 26. 5. 2023, kdy byl vyhlášen rozsudek, neboť pro výpočet poměru úspěchu ve věci je třeba za předmět řízení považovat nejenom samotnou pohledávku, ale i její příslušenství (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010). Při rozhodování o nákladech byl brán v potaz nejenom předmět řízení, který byl meritorně projednán, ale rovněž zpětvzatý předmět řízení, který se do této fáze nedostal (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1706/2014 ze dne 25. 6. 2014). Předmětem řízení byla souhrnná částka 100 318,17 Kč (75 330 Kč + 24 988,17 Kč (úrok z prodlení)). Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 61 229,79 Kč, tj. 45 360 Kč + 15 869,79 Kč (příslušenství) (61 %) a žalovaní byli úspěšní co do částky 39 088,38 Kč, tj. 29 970 Kč + 9 118,38 Kč (příslušenství) (39 %). Na žalobkyni připadl výsledný úspěch v řízení v rozsahu 22 %.

18. Kdyby bývala byla žalobkyně zcela úspěšná, bývala by měla právo na náhradu nákladů řízení ve výši 66 997 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 3 767 Kč, složené a spotřebované zálohy na znalecký posudek a výslechy znalců ve výši 10 595 Kč, odměny zástupce žalobkyně za 7 úkonů právní služby po 4 140 Kč (§ 8 odst. 1, § 7 bod 5. – tarifní hodnota: 75 330 Kč, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „a. t.“) – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a vyjádření ze dne 20. 4. 2022 a účast u jednání dne 10. 9. 2021 (9:00 – 9:46), 29. 3. 2022 (13:00 – 13:41), 6. 5. 2022 (9:00 – 9:52) a 24. 6. 2022 (9:00 – 9:24), odměny zástupce žalobkyně za 2 úkony právní služby po 2 070 Kč (1/2 z odměny 4 140 Kč) (§ 8 odst. 1, § 7 bod 5. – tarifní hodnota: 75 330 Kč, § 11 odst. 2 písm. c) a h) ve spojení s odst. 3 a. t. – sepis jednoduché výzvy k plnění ze dne 8. 11. 2019 (absentuje právní rozbor věci) a návrhu na pokračování v řízení ze dne 6. 1. 2022 (podání nikoli ve věci samé)), odměny zástupce žalobkyně za 2 úkony právní služby po 3 540 Kč (§ 8 odst. 1, § 7 bod 5. – tarifní hodnota: 60 480 Kč – u jednání dne 24. 6. 2022 došlo ke zúžení předmětu řízení o částku 14 850 Kč, § 11 odst. 1 písm. d) a g) a. t. – sepis vyjádření ze dne 7. 12. 2022 a účast u jednání dne 14. 3. 2023 (9:00 – 10:33), náhrady hotových výdajů za 11 úkonů právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4 a. t.) a náhrady za daň z přidané hodnoty rovnající se 21% z odměn a náhrad (43 500 Kč) ve výši 9 135 Kč.

19. Žalobkyni nemohla být přiznána náhrada za sepis opravy žalobního petitu ze dne 30. 6. 2021, jelikož žaloba měla být ke dni jejího doručení na soud již perfektní, k nesprávnosti došlo chybou žalobkyně, žalovaní se na tom nijak nepodíleli a žalobkyni byla přiznána odměna za přípravu a právní zastoupení a sepis žaloby z tarifní hodnoty ve výši 75 330 Kč, nikoli z částky 71 145 Kč, když bylo evidentní, že od zahájení řízení měla být předmětem částka 75 330 Kč, a za sepis vyjádření ze dne 21. 6. 2022, jímž sdělila, že na výslechu svědků netrvá, protože neuvedla žádný konkrétní důvod svého rozhodnutí, žalovaní dané podání nikterak nezavinili a důvody pro odvolání předvolaných svědků nebyli, když se měli vyjádřit nejenom k užívání stavby žalovaných, ale též k užívání části pozemku žalobkyně v rozsahu 55 m2.

20. S ohledem na výsledek řízení byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení pouze ve výši 22 % z částky 66 997 Kč, což činí částku 14 739,34 Kč.

21. Jde-li o požadavek žalovaných, aby žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, soud odkazuje na poměr úspěchu účastníků ve věci a doplňuje, že pokud by soud vycházel z toho, že věc závisela na znaleckém zkoumání, a aplikoval § 142 odst. 3 o. s. ř., bylo by to v neprospěch žalovaných a že postup podle tohoto ustanovení nemohl být použit, poněvadž všechny v řízení provedené znalecké posudky vykazovaly vady, znalci své posudky nebyly u jednání schopni přesvědčivě obhájit a nebýt shodného tvrzení účastníků stran výše náhrady za užívání pozemku žalobkyně, bylo by nutné zvažovat zpracování revizního znaleckého posudku znaleckým ústavem, a každý z účastníků na počátku řízení odkazoval na svůj znalecký posudek, jež se výrazně lišily a o jejich závěrech neměli důvod do té doby pochybovat.

22. Usnesením č. j. 105 C 9/2021-157 ze dne 15. 12. 2022 byly znalkyni celé jméno znalkyně přiznány náklady za zpracování znaleckého posudku číslo – číslo ze dne 18. 11. 2022 ve výši 8 075 Kč a usnesením č. j. 105 C 9/2021-183 ze dne 3. 4. 2023 bylo znalci celé jméno znalce přiznáno znalečné za účast u jednání dne 14. 3. 2023 a za přípravu na něj ve výši 2 520 Kč Náklady na znalce ve výši 10 595 Kč byly pokryty žalobkyní složenou zálohou. Soud proto chybně rozhodl, že účastníci jsou povinni státu zaplatit náklady řízení. Pochybení bylo možno zhojit jen tak, že se do výroku V. a VI. uvedlo, že účastníci jsou povinni státu zaplatit 0 Kč O vrácení nezužitkovaného zbytku zálohy (1 405 Kč) bude rozhodováno samostatným usnesením po právní moci tohoto rozsudku.

23. Náhradu nákladů řízení jsou žalovaní povinni uhradit žalobkyni společně a nerozdílně k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

24. Lhůta k plnění byla ponechána v zákonné délce tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), jelikož nebyly shledány důvody ke stanovení lhůty delší.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, prostřednictvím Okresního soudu v Jablonci nad Nisou.

Nebude-li povinnost, uložená tímto rozsudkem, splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.