OSJN 5 C 105/2024-28

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Věženským ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Anonymizováno, IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení částky 66 254,70 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do částky 30 762,86 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 54 113,86 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacení a z částky 12 140,84 Kč od 25. 1. 2024 do zaplacení zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 44 928 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 048 Kč k rukám tituly před jménem jméno FO, advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit jí částky, jak je uvedeno pod výroky I. a II., s následujícím odůvodněním: Žalovaný uzavřel se společností Anonymizováno právnická osoba, Anonymizováno adresa, Anonymizováno, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Anonymizováno pod č. tel. číslo (Anonymizováno), jednající v Anonymizováno prostřednictvím právnická osoba, IČ: IČO (dále jen jako „původní věřitel“), smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Proces uzavření smlouvy byl takový, že žalovaný podepsal žádost o úvěr, která obsahovala základní parametry požadovaného úvěru. Žádost mohla být žalovaným podepsána fyzicky, či v portálu internetového bankovnictví. Žalobkyně doplňuje, že pokud na soudu předložené žádosti nebude fyzický podpis žalovaného vyznačen, pak byla tato podepsána elektronickými prostředky, jak je uvedeno shora. Žalovaným podepsanou žádost původní věřitel vyhodnotil a v případě její akceptace následně vydal žalovanému platební kartu s možností čerpání finančních prostředků až do výše 60 000 Kč. Tímto okamžikem byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru. Žalovanému byla poskytnuta platební karta. Původní věřitel s odbornou péčí prověřoval pravdivost tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím finančních prostředků, resp. spotřebitelského úvěru, a to v interních i externích databázích třetích subjektů a dále pak v registru SOLUS. Žalovaný původnímu věřiteli uhradil částku v celkové výši 15 072 Kč. Původní věřitel využil svého smluvního oprávnění a úvěr na základě odstoupení od úvěrové smlouvy č. hodnota prohlásil ke dni 30. 6. 2023 za splatný. Ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru byl původní věřitel oprávněn po žalovaném požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a dále pak úrok z prodlení. K uvedenému prosím vizte čl. V, popřípadě čl. VI., popřípadě čl. VII. odst. 8 žádosti, tabulku nazvanou „Přehled finančních důsledků nesplácení úvěru“. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 10. 7. 2023 mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo s účinností ke dni 11. 7. 2023 k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. K uvedenému vizte čl. 3 odst. 3.1 smlouvy o postoupení pohledávek. Žalovaný byl o změně věřitele informován přípisem. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 64 380,52 Kč a skládala se z: nesplacené jistiny ve výši 54 113,86 Kč, nesplaceného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 7 001,06 Kč, který byl vypočítán z nesplacené jistiny úvěru ve výši 54 113,86 Kč v sazbě 26,28 % ročně, kdy postoupená výše smluvního úroku byla vypočítána za období od 1. 1. 2023 do 30. 6. 2023, tj. do data, ke kterému byl úvěr zesplatněn, z nesplacené smluvní pokuty ve výši 1 047,50 Kč, a z nesplacených poplatků za odeslání písemných upomínek žalovanému ve výši 700 Kč. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu k plnění.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Provedeným dokazováním bylo zjištěno následující:

4. Žalovaný převzal Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru - Anonymizováno, v němž byl seznámen se základními vlastnostmi úvěru.

5. Dne 3. 6. 2022 byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena rámcová smlouva o poskytování bankovních produktu a služeb č. hodnota. Téhož dne žalovaný podepsal smlouva o Anonymizováno úvěru č. hodnota. U něho bylo uvedeno, že je Anonymizováno a bydlí v Anonymizováno, pracuje pro zaměstnavatele právnická osoba od Anonymizováno, má čistý měsíční příjem ve výši 30 000 Kč, celkové příjmy domácnosti ve výši 55 000 Kč, celkové náklady domácnosti ve výši 6 000 Kč a finanční závazky (splátky hypoték, úvěru, úvěrových karet apod.) ve výši 0 Kč. Podle smlouvy se původní věřitel zavázal, že žalovanému poskytne úvěrový rámec do výše 60 000 Kč, a žalovaný se zavázal, že za úvěr bude hradit úrok ve výši 26,28 % ročně, jenž bude zahrnut do pravidelných splátek.

6. Původní věřitel prostřednictvím oznámení o akceptaci ze dne 6. 6. 2022 sdělil žalovanému, že žádost o úvěrový rámec ve výši 60 000 Kč byla schválena s tím, že číslo úvěrového účtu: Anonymizováno a roční úroková sazba: 26,28 %.

7. Oznámení ze dne 25. 5. 2023 původní věřitel odstoupil od smlouvy č. hodnota kvůli prodlení žalovaného se splácením úvěru a vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 64 381 Kč, sestávající z částky 20 000 Kč, tj. dlužných měsíčních splátek úvěru (tj. úvěrové jistiny, souvisejících plateb a úroků po lhůtě splatnosti vyčíslených ke dni účinnosti odstoupení od smlouvy), 42 634 Kč, tj. úvěrové jistiny splatné ke dni účinnosti odstoupení od smlouvy, 1 048 Kč, tj. smluvní pokuty za prodlení, a 700 Kč, tj. náhrady nákladů spojených s vymáháním splatného závazku.

8. Z výpisů z úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaný čerpal úvěrové prostředky ve výši 60 000 Kč a že za zaslání výpisů z účtu mu byl účtován poplatek ve výši 550 Kč (11x 50 Kč).

9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 7. 2023 byla pohledávka původního věřitele za žalovaným ze smlouvy převedena na žalobkyni. Podle potvrzení o provedení transakce ze dne 11. 7. 2023 došlo k provedení úhrady za postoupení pohledávek.

10. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14. 7. 2023 byl žalovaný původním věřitelem informován, že došlo k postoupení pohledávky za jeho osobou na žalobkyni. Ve stejný den žalobkyně informovala žalovaného, že došlo k postoupení pohledávky původního věřitele za jeho osobou na ni. Podle podacího archu byla zásilka předána k přepravě dne 17. 7. 2023 na adresu právnická osoba Anonymizováno, adresa.

11. Výzvou před podáním žaloby ze dne 2. 11. 2023 byl žalovaný seznámen s neuhrazenou výší dluhu a s tím, že pokud jej neuhradí v určené lhůtě, bude se žalobkyně domáhat svého nároku soudní cestou. Podle podacího archu byla zásilka předána k přepravě dne 3. 11. 2023 na adresu adresa.

12. Podle tvrzení žalobkyně uhradil žalovaný na svůj závazek ze smlouvy částku 15 072 Kč.

13. Na základě provedeného dokazování měl soud za zjištěný následující skutkový stav: Mezi původním věřitelem a žalovaným byla dne 6. 6. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, jejímž předmětem byl závazek původního věřitele poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 60 000 Kč a závazek žalovaného vrátit čerpané úvěrové prostředky spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 60 000 Kč. Oznámení ze dne 25. 5. 2023 původní věřitel odstoupil od smlouvy č. hodnota kvůli prodlení žalovaného se splácením úvěru a vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Smlouvou o postupování pohledávek ze dne 10. 7. 2023 byla pohledávka původního věřitele za žalovaným ze smlouvy převedena na žalobkyni. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14. 7. 2023 byl žalovaný původním věřitelem informován, že došlo k postoupení pohledávky za jeho osobou na žalobkyni. Před zahájením soudního řízení byla žalovanému zaslána výzva před podáním žaloby. Žalovaný na svůj závazek z úvěrové smlouvy uhradil pouze 15 072 Kč.

14. Podle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

15. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Soud dospěl k názoru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, jež však byla shledána absolutně neplatnou, protože původní věřitel řádně před jejím uzavřením neprověřil úvěruschopnost žalovaného (§ 580 odst. 1 o. z.). Žalobkyně toliko tvrdila, že si původní věřitel svou zákonnou povinnost splnil, ale nenabídla k tomu dostatečné důkazy. Informace o příjmech ve smlouvě o Anonymizováno úvěru č. hodnota ze dne 3. 6. 2022 nebyly ničím podloženy. Kvůli tomu neunesla břemeno důkazní stran skutečnosti, že úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením úvěrové smlouvy náležitě posouzena.

19. Ani žalobkyně, ani její zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky [srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1537/2008 ze dne 29. 4. 2008]. Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání [srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp zn. 21 Cdo 4314/2008 ze dne 24. 3. 2010].

20. Soud vzal za prokázané, že původní věřitel žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč. S ohledem na skutková zjištění a neplatnost smlouvy o úvěru vycházel z toho, že žalovaný je povinen žalobkyni vrátit toliko tuto částku. Vzhledem k tomu, že již byla uhrazena částka 15 072 Kč, byla žaloba shledána důvodnou pouze co do částky 44 928 Kč. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. Aktivní věcná legitimace žalobkyně k podání žaloby byla dána smlouvou o postoupení pohledávek.

21. Žalobě nemohlo být vyhověno co do úroku z prodlení, neboť žalovaný nebyl k okamžiku rozhodování soudu v prodlení se zaplacením jistiny spotřebitelského úvěru (§ 1970 o. z.). Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), jež neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti spotřebitele splácet [srov. bod 17. v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022]. Žaloba na určení doby plnění podle § 87 odst. 2 ZSÚ přichází do úvahy všude tam, kde nebude doba plnění sjednána dohodou nebo určena rozhodnutím soudu, což vyplývá jednak ze znění § 87 odst. 2 ve spojení s odst. 3 ZSÚ, jednak z důvodové zprávy k § 87, kde je uvedeno, že „Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“, z čehož lze dovodit, že se tak může stát v případech, kdy spotřebitel něco splácí, nebo dokonce nesplácí vůbec, a věřitel má za to, že to neodpovídá možnostem dlužníka, a jednak z referovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Poněvadž žalobkyně netvrdila, natož prokazovala, že by doba plnění byla dohodnuta nebo určena soudem, bylo vycházeno z toho, že ani jedna z těchto skutečností nenastala. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ tak měla žalobkyně před podáním žaloby na plnění podat žalobu na určení doby plnění. Toto ustanovení je svou povahou nejbližší k § 1960 o. z., kde je normováno, že „Je-li podle smlouvy dlužník oprávněn, aby určil čas plnění, a neurčí-li jej v přiměřené době, určí jej na návrh věřitele soud podle okolností případu.“. Rozhodnutí soudu o době plnění má konstitutivní povahu (srov. Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, § 1960, nebo Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, § 1960). Soud proto nemůže určit dobu splnění dluhu tak, aby se dlužník v okamžiku právní moci výroku rozsudku ocitl v prodlení. Stejná hlediska je třeba promítnout i do rozhodování soudu o době plnění podle § 87 odst. 2 ZSÚ. Úpravu v § 1958 odst. 2 o. z. nelze aplikovat, když nezohledňuje zvláštnosti úpravy doby plnění ve prospěch spotřebitele. Jelikož žalobkyně nepodala žalobu na určení doby plnění, ale rovnou podala žalobu na plnění, musel se soud dobou plnění zabývat, jinak by negoval úpravu o ochraně spotřebitele a fakticky by zvýhodnil žalobkyni. Žalovaný svou pasivitou v řízení znemožnil, aby byly zjištěny jeho objektivní možnosti splatit jistinu spotřebitelského úvěru, pročež soud vycházel z domněnky, že jeho poměry umožňovaly její úhradu naráz. Přiměřená hmotněprávní lhůta k plnění byla určena v délce tří dnů od právní moci rozsudku, jež je shodná s pariční lhůtou podle o. s. ř. Nadto se dodává, že ačkoli si soud je vědom toho, že pakliže žalovanému doposud neuplynula hmotněprávní lhůta k plnění, nemohl se dostat do prodlení a žaloba by měla být proto pro předčasnost zamítnuta, zohlednil specifika posuzovaného případu a dlužnou jistinu spotřebitelského úvěru žalobkyni přiznal, protože se to neprotiví smyslu a účelu § 87 ZSÚ a žalovaný tímto postupem není nijak krácena na svých právech. Opačný přístup by nadměrně zatěžoval soudy a nutil věřitele, aby podávali žaloby na určení doby plnění. Byť může názor soudu do budoucna potenciálně generovat spory o úhradu úroku z prodlení, je v tomto případě nepřiznání úroku z prodlení toliko bagatelní záležitostí a to, zda se věřitelé rozhodnou do budoucna podávat další žaloby bude jejich právem, nikoli povinností, jako by tomu bylo u žalob na určení doby plnění.

22. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

23. Při rozhodování o nákladech byl brán v potaz nejenom předmět řízení, který byl meritorně projednán, ale rovněž zpětvzatý předmět řízení, který se do této fáze nedostal (částečné zpětvzetí žaloby – usnesení č. j. 5 C 105/2024-31 ze dne 23. 7. 2024) [srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1706/2014 ze dne 25. 6. 2014]. Žalobkyně zavinila zastavení řízení co do úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 12 140,84 Kč od 25. 1. 2024 do zaplacení. Ke dni částečného zpětvzetí žaloby, tj. ke dni 19. 2. 2024, se jednalo o částku 2 Kč. Do úvahy nebyl brán úrok z prodlení od dispozičního úkonu žalobkyně do doby, kdy bylo řízení zčásti zastaveno, neboť to žalobkyně ovlivnit nemohla. V dalších úvahách soud vycházel ze závěrů v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010 a příslušenství vyčísloval ke dni vyhlášení rozsudku. Jelikož předmětem řízení byla částka 75 690,86 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 54 113,86 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacení a ve výši 14,75 % z částky 12 140,84 Kč od 25. 1. 2024 do zaplacení, soud vyčíslil úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku, tj. ke dni 9. 7. 2024. (Celkovým) předmětem řízení byla tedy částka v celkové výši 84 837,86 Kč (75 690,86 Kč + 2 Kč (úrok z prodlení) + 8 328 Kč (úrok z prodlení) + 817 Kč (úrok z prodlení)). Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 44 928 Kč (53 %) a žalovaný byl úspěšný co do částky 39 909,86 Kč (47 %). Žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze v rozsahu 6 %.

24. Kdyby bývala byla žalobkyně zcela úspěšná, měla by vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 17 460,40 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 650 Kč, odměny jejího zástupce za 3 úkony právní služby po 3 780 Kč (§ 8 odst. 1, § 7 bod 5. – tarifní hodnota: 66 254,70 Kč, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „a. t.“) – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a žaloby), náhrady hotových výdajů za stejný počet úkonů právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4 a. t.) a náhrady za daň z přidané hodnoty rovnající se 21 % z odměn a náhrad (12 240 Kč) ve výši 2 570,40 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.).

25. S ohledem na výsledek řízení byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení jenom ve výši 6 % z částky 17 460,40 Kč, což činí částku 1 048 Kč.

26. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

27. Lhůta k plnění byla ponechána v zákonné délce tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť nebyly shledány důvody ke stanovení lhůty delší.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, prostřednictvím Okresního soudu v Jablonci nad Nisou.

Nebude-li povinnost, uložená tímto rozsudkem, splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.