OSJN 122 C 18/2025-81

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Novotnou Krtoušovou, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 65 998 Kč a 11 593,40 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá v celém rozsahu.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované na nákladech řízení 20 165,96 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 65 998 Kč a 11 593,40 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila zejména tím, že se žalovanou dne datum uzavřela smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalované úvěr 80 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v 48 měsíčních splátkách ve výši 4 276 Kč splatných 22. dne v měsíci počínaje říjnem Anonymizováno. V jednotlivých splátkách byla zahrnuta příslušná část úvěru, poplatky za pojištění a úroky. Úroková sazba byla sjednána na 57,3 % ročně. Pro případ, že se žalovaná dostane do prodlení delšího než 30 dní s úhradou splátky, strany si sjednaly smluvní pokutu 499 Kč a pro případ zesplatnění úvěru se strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalované s její úhradou. Žalovaná se zavázala k úhradě náhrady účelně vynaložených nákladů vymáhání 200 Kč za každou splátku, s níž se dostane do prodlení delším než 15 dnů. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI. Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Bylo dále prověřeno, že žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, žalovaná neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovanou, doporučil úvěr ke schválení. Žalovaná na poskytnutý úvěr žalobkyni uhradila 115 422 Kč. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, neboť se dostala do prodlení se splátkou splatnou dne datum, došlo k automatickému zesplatnění úvěru a veškerých dosud nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru ke dni datum v celkové výši 63 701,01 Kč a žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě. Ke dni podání žaloby byla žalovaná částka tvořena neuhrazenou novou jistinou úvěru v celkové výši 63 701,01 Kč (tj. zbývající dlužná původní jistina úvěru ve výši 55 922,84 Kč a dlužný úrok za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 7 778,17 Kč), smluvní pokutou celkové výši 1 497 Kč (3x 499 Kč), účelně vynaloženými náklady na vymáhání pohledávky v celkové výši 800 Kč (4x 200 Kč) a smluvní pokutou ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalované s její úhradou od datum do data vyhotovení žaloby v celkové výši 11 593,40 Kč. Na příslušenství žalobkyně žádá úrok ve výši 57,3 % ročně z částky 55 922,84 Kč od datum do zaplacení. Ač vyzvána, žalovaná ničeho neuhradila.

2. Žalovaná namítala, že žalobkyně nezkoumala dostatečně její úvěruschopnost, neboť nikterak neověřovala výdaje žalobkyně na bydlení a živobytí ani její existující zadluženost a splátkové zatížení. Žalovaná době uzavření předmětné smlouvy o úvěru splácela úvěr u právnická osoba. s měsíční splátkou ve výši 9 257 Kč a úvěr u právnická osoba. s měsíční splátkou 2 000 Kč. Rovněž měsíční výdaje s nimiž žalobkyně počítala při posuzování úvěruschopnosti žalované byly značně podhodnocené a neodpovídaly skutečnosti. Žalovaná se v té době již nacházela v dluhové spirále, kdy splácela staré dluhy novými úvěry, v čemž pokračovala i následně. Považuje smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalované jako žadatelky o úvěr.

3. Z provedených listinných důkazů má soud ohledně uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru a poskytnutí peněžních prostředků za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti:

4. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně má povolení k poskytování spotřebitelského úvěru.

5. Z návrhu smlouvy o úvěru č. hodnota a dodatku č. hodnota soud zjistil, že byla žalobkyní jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou elektronicky podepsána dne datum. Žalobkyně se v ní zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 80 000 Kč bez určení účelu převodem na účet žalované. Žalovaná se zavázala uhradit tuto částku spolu s úrokem 57,3 % ročně v 48 měsíčních splátkách ve výši 4 276 Kč splatných 22. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Celkově měla žalovaná uhradit částku 205 248 Kč, RPSN činilo 75,03 %. Pro případ, že se žalovaná dostane do prodlení delšího než 30 dní s úhradou splátky, strany si sjednaly smluvní pokutu 499 Kč a pro případ zesplatnění úvěru se strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalované s její úhradou. Žalovaná se zavázala k úhradě náhrady účelně vynaložených nákladů vymáhání 200 Kč za každou splátku, s níž se dostane do prodlení delšího než 15 dnů.

6. Z prohlášení žalované soud zjistil, že ke dni datum mimo jiné prohlásila, že se nenachází ve stavu úpadku či hrozícího úpadku.

Anonymizovaný odstavec

8. Ze zprávy z registru NRKI plyne, že se jedná o toliko konsolidovaný výpis bez podrobností o jednotlivých závazcích žalované ze dne datum. Plyne z něj skóre žalované 456, což odpovídá Kategorii III. (maximální počet bodů do interní Score Card, nízké riziko, nejlepší segment klientů). Náhled do úvěrové zprávy NRKI není součástí této zprávy.

9. Z výpisu z registru SOLUS plyne, že žalovaná neměla k datum žádný negativní příznak.

10. Z potvrzení o transakci na účtu č. č. účtu soud zjistil, že tento účet je veden pro žalovanou a dne datum byla žalované připsána mzda 21 243 Kč a dne datum byla připsána mzda 20 429 Kč.

11. Z výpisu z úvěrového účtu č. č. účtu za období od datum do datum soud zjistil, že právnická osoba. poskytla žalované dne datum úvěr, přičemž žalovaná čerpala datum částky 25 542,60 Kč a 593 664,40 Kč a dne datum částky 50 592 Kč, 26 250 Kč a 63 000 Kč, tj. celkem 759 049 Kč, a že žalovaná splácela měsíčně 9 257 Kč.

12. Z výpisu z běžného účtu žalované č. č. účtu soud zjistil, že žalovaná provedla z účtu odchozí úhrady dne datum 2 000 Kč a dne datum 1 827 Kč označené „Anonymizováno“ pod variabilním symbolem var. symbol a dne datum 2 066 Kč označenou „Anonymizováno“ pod variabilním symbolem var. symbol.

13. Z potvrzení o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne datum byla na účet č. č. účtu vyplacena částka 80 000 Kč.

14. Z dopisu že dne datum soud zjistil, že žalobkyně akceptovala návrh na uzavření smlouvy o úvěru ve znění dodatku č. hodnota. Akceptace byla dne datum doručena žalované.

15. Z karty klienta vyplývá, že žalovaná na dluh ze smlouvy o úvěru žalobkyni uhradila v období od adresa. Anonymizováno do datum celkem 115 4542 Kč, což učinili účastníci nesporným.

16. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovanou, že je v prodlení s úhradou splátek, vyzvala ji ke splacení celého úvěru a k úhradě dlužné částky v celkové výši 65 998 Kč.

17. Předžalobní výzva ze dne datum byla žalované zaslána téhož dne na adresu trvalého pobytu.

18. Soud při dokazování provedl výhradně listinné důkazy, neboť jiné důkazy nebyly stranami navrženy. Provedené důkazy spolu obsahově korespondují, vzájemně na sebe navazují a poskytují ucelený základ pro závěr o skutkovém stavu věci, a současně v řízení nevyplynuly najevo žádné skutečnosti, které by věrohodnost těchto důkazů snižovaly. Z ostatních provedených důkazů, soud žádná pro právní posouzení věci rozhodující zjištění neučinil.

19. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:

20. Žalobkyně, coby nebankovní poskytovatel úvěru, a žalovaná, coby spotřebitel, projevily vůli uzavřít smlouvu o úvěru (§ 2395 o. z.), a proto se jejich právní vztah řídí ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Žalobkyni tak stíhala před uzavřením smluvního vztahu se žalovanou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú. Nejvyšší správní soud v rámci své činnosti vyložil pojem odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru v rozsahu jeho povinnosti posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr tak, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který se vztahoval k § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11. 2016, avšak lze jej aplikovat i ve vztahu k obsahově shodnému § 86 odst. 1 z. s. ú.). Z uvedeného plyne, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen při posuzování nejen vyžadovat od konkrétního žadatele o úvěr údaje o jeho majetkových a výdělkových poměrech, ale tyto údaje i náležitě, po obsahové stránce prověřit. Teprve na základě takového náležitého prověření lze učinit závěr o tom, zda je žadatelova úvěruschopnost dostatečná či nikoli.

21. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z provedených důkazů, vyplývá, že žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost spotřebitele (žalované) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalovaná v projednávané věci v rámci postupu před uzavřením smlouvy o úvěru sdělila údaje o svém výdělku a svých životních nákladech, k čemuž doložila výpisy z potvrzení o příjmu účtu za dva měsíce předcházející uzavření smlouvy o úvěru. Správně žalobkyně ověřila příjmy deklarované žalovanou porovnáním s příchozími platbami na bankovním účtu, kdy dospěla k závěru o měsíčním průměrném příjmu žalované 20 000 Kč. K výdajové stránce žalované si žalobkyně správně prověřila osobu žalované v evidenci NRKI a SOLUS. Přesto však žalobkyně v daném případě nejednala s odbornou péčí, neboť při prověřování poměrů žalované postupovala zjevně formalisticky, kdy tvrzení žalované o jejích poměrech a výsledky interního skóringového modelu neporovnala s plnou verzí úvěrové zpráva a pracovala pouze s interním skóringovým výstupem z úvěrové zprávy. Pokud by pracovala s plnou verzí úvěrové zprávy z registru NRKI, kterou měla k dispozici, neboť na jejím základě proběhl interní skóring, pak by zjistila celkovou úvěrovou angažovanost žalované, která k okamžiku uzavření předmětné smlouvy o úvěru činila minimálně 759 049 Kč, a měsíční splátkové zatížení žalované, které činilo ke dni uzavření předmětné úvěrové smlouvy 9 257 Kč u právnická osoba., 1 827 Kč u nebankovního poskytovatele úvěrů „Homecredit“ a 2 066 Kč u nebankovního poskytovatele úvěrů „Kamali“. Pokud by s tímto měsíčním splátkovým zatížením počítala při hodnocení klienta, pak by zjistila, že žalovaná je v platební neschopnosti, neboť její měsíční výdaje po započtení splátek 3. osobám přesahují její měsíční příjmy.

22. Tedy výdajovou stránku finanční situace žalované žalobkyně nezkoumala odbornou péčí, ač tvrdí, že užívá tzv. skóringový statistický model. I při užití skóringových modelů je nutné totiž ověřit, zda závěr o úvěruschopnosti klienta získaný užitím skóringového statistického modelu není zcela v rozporu s realitou finanční situace klienta plynoucí z jiných poskytovateli úvěru objektivně dostupných zdrojů a případně na základě vlastního šetření poskytovatele úvěru provést korekci závěru o úvěruschopnosti klienta. V projednávaném případě nedostojí požadavku na odbornou péči pouhé spoléhání se na deklaraci výše životních výdajů žalované a nahlédnutí do skóringového modelu. Tyto informace si mohla a měla žalobkyně po obsahové stránce prověřit z plné verze úvěrové zprávy. Pro úplnost soud dodává, že z následného splácení úvěru žalovanou nelze zpětně dovozovat, že byla před uzavřením smlouvy o úvěru schopná požadovaný úvěr splácet, neboť je právě obsahem odborné péče žalobkyně jako poskytovatele úvěru tuto schopnost před uzavřením smlouvy o úvěru kvalifikovaně prověřit. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 z. s. ú. zcela nedostatečně a nedostála tak standardu odborné péče, který jí ukládá § 76 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně v rámci předsmluvních povinností nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 z. s. ú., proto je třeba smlouvu o úvěru podle § 87 odst. 1 z. s. ú. hodnotit jako neplatnou.

23. Neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru s sebou nese na straně žalované podle věty třetí § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit (pouze) peníze úvěrem poskytnuté. Skutečnost, že žalovaná má peníze vrátit v době přiměřené jejím možnostem, odlišuje postavení žalované jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy upravené obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost závazků dlužníka tak není vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z., nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalované jako dlužníka (podle § 1968 o. z.), a žalobkyni jako věřiteli nelze přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), z čehož vychází i ustálená judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).

24. V řízení bylo prokázáno, že žalované byly na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyní poskytnuty peníze ve výši 80 000 Kč a účastníci učinili nesporným, že žalovaná uhradila 115 4542 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobkyni vrátila veškeré poskytnuté peníze, aniž by se dostala do prodlení, soud žalobu v tomto ohledu zamítl včetně požadovaných úroků z prodlení.

25. Vzhledem k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nenáleží ani nárok na zaplacení smluvních úroků, smluvní pokuty a nákladů na vymáhání pohledávky, neboť ty byly sjednány v rámci této neplatné smlouvy. Soud tedy podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl i v tomto ohledu včetně požadovaných úroků z prodlení.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 165,96 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 77 591,40 Kč sestávající z částky 4 220 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (tj. převzetí právního zastoupení dne datum, podání ve věci samé ze dne datum a účast na jednání dne datum) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 2 656,08 Kč za 218 ujetých km v částce 1 756,08 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,3 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 900 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 666,08 Kč ve výši 3 499,88 Kč.

27. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem, neboť neshledal důvody pro její prodloužení. Platební místo náhrady nákladů řízení je odůvodněno § 149 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Jablonci nad Nisou. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.