OSKD 8 C 1/2021-193

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Zelenkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno jméno ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ zaplacení částky částka s příslušenstvím

I. Návrh žalobkyně, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku částka s 8,05 % úrokem z prodlení jdoucím od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhá zaplacení částky částka s odůvodněním, že uvedenou částku získala za prodej nemovitosti ve svém výlučném vlastnictví a protože v době prodeje neměla osobní účet, požádala žalovanou, zda by kupní cena mohla být složena na její účet. Tato s tím souhlasila, peníze tedy byly zaslány na účet žalované. Žalobkyně ji dne datum požádala, aby ji kupní cenu vydala, žalovaná to ale odmítla.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s odůvodněním, že opravdu byla kupní cena složena na její účet, žalobkyně však celou částku postupně získala zpět, vždy požádala žalovanou o určitou sumu, kterou tato vybrala a žalobkyni předala. Předala jí takto ještě více, než si u ní žalobkyně uschovala. Z důvodu procesní opatrnosti vznesla žalovaná námitku promlčení daného nároku.

3. Z výpovědi žalobkyně, kupní smlouvy ze dne datum a datum, rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 30. 8. 2018 č. j. 21 C 29/2018-41, výzvy ze dne datum a podacího lístku k této výzvě bylo zjištěno, že žalobkyně spolu s jméno příjmení byli spoluvlastníci nemovitosti na list vlastnictví pro k.ú. obec, tuto prodali za částku částka, vklad vlastnického práva byl katastrálním úřadem zapsán s účinky ke dni datum. Žalobkyně byla dále výlučnou vlastnicí nemovitostí na list vlastnictví pro k.ú. obec, tyto prodala kupní smlouvou, právní účinky vkladu byly ke dni datum. V době prodeje nemovitostí byla žalobkyně vdaná za jméno příjmení, otce žalované. Manželství bylo rozvedeno shora citovaným rozsudkem. Dne datum zaslal Mgr. příjmení jméno žalované výzvu na vydání částky částka jako bezdůvodného obohacení. Výzva byla odeslána dle potvrzení pošty dne datum.

4. Svědek jméno příjmení uvedl, že peníze z prodeje nemovitostí byly složeny na účet jeho dcery – žalované, neboť žalobkyně měla pouze podnikatelský účet a on v tu dobu účet neměl vůbec. Do prodeje nemovitostí žalobkyni živil, měli domluvu, že až se dům prodá, peníze mu splatí. Žalobkyně měla v tuto dobu mnoho dluhů, některé měla s bývalým manželem, sám žalobkyni dal peníze, aby u exekutora dluhy zaplatila, neboť jim hrozil prodej domu. V roce 2010 už na tom byli špatně a neměli peníze, po tomto prodeji ale začali jezdit na výlety, na dovolené, byli např. v Chorvatsku. Peníze za prodej nemovitostí žalobkyně postupně všechny převzala, o tom svědčí i to, že v roce 2013 na něj podala trestní oznámení, že jí zadržuje auto, ale nikdy se nezmínila, že by žalovaná zadržovala její peníze. Vždy byl přítomen tomu, kdy žalovaná žalobkyni peníze předávala, vybírala je v různých pobočkách většinou podle kavárny poblíž této pobočky, kde se dalo kouřit, neboť s manželkou v té době oba kouřili a peníze se předávaly ihned po výběru. Vždy byly v obálce, ve které je předává banka. Výši jednotlivých výběrů si účastnice domlouvaly vždy mezi sebou. Mezi účastnicemi nebyla uzavřena žádná dohoda, kdy budou peníze vyplaceny, žalobkyně řekla, že si je vybere, až to bude potřebovat, ale žalovaná nechtěla mít cizí peníze dlouho na účtu.

5. Z výpisu z účtu žalobkyně a dokladů o exekucích, které proti ní byly vedeny v letech 2012 2018 vzal soud za prokázané, že žalobkyně po celou shora uvedenou dobu pracovala, dluhy které měla u věřitelů VZP ČR, obec průmyslové zdravotní pojišťovny, OSSZ Kladno, právnická osoba, Okresního soudu v Kladně a Finančního úřadu pro Středočeský kraj byly v rámci exekučních řízení uhrazeny.

6. Z výplatních lístků právnická osoba soud zjistil, že žalovaná vybírala hotově dne datum částku ve výši částka, dne datum částku ve výši částka, dne datum částku ve výši částka, dne datum částku ve výši částka, dne datum částku ve výši částka, dne datum částku ve výši částka, dne datum částku ve výši částka, dne datum částku ve výši částka, dne datum částku ve výši částka, dne datum částku ve výši částka, dne datum částku ve výši částka, dne datum částku ve výši částka a dne datum částku ve výši částka. Z nájemní smlouvy, kterou uzavřela žalobkyně s jméno příjmení bylo zjištěno, že žalobkyně si pronajala dne datum byt číslo v domě adresa v k.ú. Střížkov za nájemné ve výši částka měsíčně včetně záloh na energie. Z výpisu z jejího účtu bylo zjištěno, že v roce 2020 měla na účtu minimální zůstatky.

7. Po provedeném dokazování vzal soud skutkově za prokázané, že mezi účastnicemi byla uzavřena dohoda, podle této dohody uschovala žalobkyně finanční prostředky na účtu žalované, tyto byly vyplaceny na tento účet po uzavření kupních smluv na počátku roku 2011. Žalobkyně požádala o výplatu těchto peněz až v roce 2018, žalovaná řádně vznesla námitku promlčení.

8. Podle § 3028 odst. 1 občanského zákoníku se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

9. Podle § 3028 odst. 2 občanského zákoníku není-li stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných, jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

10. Podle § 3028 odst. 3 občanského zákoníku není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. O tom ale z obsahu spisu nic nevyplývá, proto soud věc posoudil podle právních předpisů ve znění do datum.

11. Podle § 100 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen obč. zák.) se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110 obč. zák.). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

12. Podle § 101 obč. zák., pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

13. Podle § 563 obč. zák., není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

14. Podle § 750 obč. zák., není-li ujednáno a ani z okolností zřejmé, jak dlouho má být věc v úschově, může složitel kdykoli žádat vrácení věci a schovatel může věc kdykoli vrátit.

15. Žalobkyně namítala, že uplatněná námitka promlčení j v rozporu s dobrými mravy, neboť žalovanou považovala v době soužití s jejím otcem za dceru, část doby bydlely v jednom domě, věřila jí, proto nebyla žádná dohoda mezi účastníky sepsána písemně. Mezi účastnicemi byla ústně domluvena smlouva o úschově na dobu neurčitou, o výplatu peněz požádala datum a promlčecí lhůta běží od tohoto dne, nárok tedy promlčen není.

16. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 643/04 vznesení námitky promlčení dobrým mravům zásadně neodporuje, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil.

17. Vzhledem k závěrům obsaženým v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. ledna 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017, lze konstatovat, že rozporovat uplatnění námitky promlčení jako zneužití práva či jednání v rozporu s dobrými mravy je možné, zároveň však úspěch takové argumentace bude vždy více či méně nejistý. Judikatura sice dovodila řadu případů, ve kterých může dojít k prolomení námitky promlčení a přiznání již promlčeného nároku, tyto případy jsou však vždy založeny na konkrétních skutkových okolnostech, které nelze bez dalšího zobecňovat. V daném případě soud podmínky pro uplatnění takového postupu neshledal. Žalobkyně mohla o vydání peněz kdykoli požádat, s otcem žalované se rozvedla sice až v roce 2018, podle vlastního tvrzení ale již od roku 2012 společně nežili, není tedy pravděpodobné. že by o vydání takové částky peněz nepožádala, zejména pokud v té době měla finanční problémy a probíhající exekuce na svůj majetek. Pokud tak bez závažnějšího důvodu (ten nebyl ani tvrzen, ani prokazován) neučinila, nelze k této námitce přihlédnout.

18. Soud se tedy zabýval otázkou, zda je pohledávka promlčena či nikoli. Majetkové právo, s výjimkou práva vlastnického, se promlčí, nebylo-li v zákonem stanovené době vykonáno. Není-li zákonem stanoveno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. V posuzované věci bylo žalobou uplatněno právo na peněžité plnění, tzn. majetkové právo, které podléhá promlčení. Protože zákon neobsahuje ohledně uplatněného práva na vrácení úschovy zvláštní úpravu promlčení, podléhá posuzovaná věc obecnému právnímu režimu promlčení upravenému v ustanovení § 101 obč. zák.; právo se tedy promlčí uplynutím tříleté promlčecí doby počínající dnem, kdy mohlo být uplatněno poprvé.

19. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 2677/2014, (C číslo) C číslo, které se zabývá skutkově zcela shodným případem, je smlouva o úschově věcí druhově určených tzv. nepravidelná smlouva schovací, mající povahu smlouvy nepojmenované podle § 51 obč. zák. a řídící se v otázkách smlouvou neupravených analogicky ustanoveními o smlouvě o úschově.

20. Judikatura Nejvyššího soudu týkající se stanovení počátku promlčecí doby je v případě závazkových právních vztahů sjednaných na dobu neurčitou rozsáhlá a jednotná (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením R 28/84, příp. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 33 Odo 665/2002, rozhodnutí ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2690/2008, a ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 28 Cdo 566/2004). Dnem, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé, je zásadně den, kdy právo bylo možno vykonat podáním žaloby u soudu, neboli kdy se právo stalo nárokem. Není rozhodné, z jakého důvodu - subjektivního či objektivního - tak věřitel neučinil. Splatnost nastává ve většině případů splatností dluhu, tj. dnem, kdy měl dlužník poprvé splnit dluh. Nebyla-li splatnost dluhu určena dohodou či stanovena právním předpisem nebo rozhodnutím orgánu, lze o splnění dluhu dlužníka požádat kdykoliv. Dlužník je v takovém případě povinen podle § 563 obč. zák. splnit dluh prvého dne poté, kdy byl o jeho splnění věřitelem požádán (splatnost je určena výzvou věřitele). První objektivní možnost vykonání práva je dána okamžikem, kdy věřitel mohl nejdříve o splnění požádat. V těchto případech je proto třeba považovat za den rozhodný pro počátek běhu promlčecí doby ten den, který následuje po vzniku právního vztahu sjednaného na neurčitou dobu. Proto tam, kde jde o právo z časově neomezeného právního vztahu, je pro počátek promlčecí doby rozhodný den následující po dni, kdy došlo ke vzniku tohoto právního vztahu a nikoli den, kdy došlo ke splatnosti dluhu.

21. Uvedené závěry se uplatní i v případě nepravidelné smlouvy schovací. Nebyla-li doba trvání úschovy určena dohodou stran (jako je tomu v posuzovaném případě, neboť skutečnost, že lhůta pro výplatu peněz nebyla konkrétně určena, je mezi účastníky nesporná), řídí se ukončení úschovy analogicky ustanovením § 750 obč. zák. Schovatel je v takovém případě povinen vrátit věc prvého dne poté, kdy o to byl složitelem požádán (okamžik vrácení věci je vázán na výzvu složitele). Jinak řečeno, vyvolání povinnosti schovatele vrátit uschovanou věc záleží na složiteli. Mohla-li žalobkyně sama vyvolat vrácení uschovaných finančních prostředků, mohla své právo i vykonat (uplatnit podáním žaloby u soudu). V takovém případě tedy byla první objektivní možnost vykonat právo dána okamžikem, kdy žalobkyně mohla poprvé požádat o vrácení uschovaných finančních prostředků, tj. dnem následujícím po uzavření dohody mezi ní a žalovanou, tedy dnem následujícím poté, kdy byla kupní cena vložena na účet žalované. Promlčecí doba tedy začala běžet nejpozději v roce 2011, kdy peníze byly na účet žalované zaslány, nikoli od doručení výzvy k vrácení částky, jak tvrdila žalobkyně. Proto byla žaloba v důsledku řádně vznesené námitky promlčení, kterou soud neshledal v rozporu s dobrými mravy, zamítnuta.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Žalobkyně sice v případě neúspěchu ve věci požadovala použití § 150 o. s. ř. a nepřiznání náhrady nákladů žalované, soud však pro to neshledal důvody. Žalobkyně je sice nemajetná, z tohoto důvodu jí bylo přiznáno i osvobození od soudních poplatků, je však pracující a tudíž schopna splácet závazky, osvobození od soudních poplatků bylo přiznáno zejména z důvodu jeho výše, aby žalobkyni nebyl odepřen přístup k soudní ochraně. Bylo však jejím rozhodnutím, že půjde do sporu o promlčenou pohledávku a tato skutečnost nemůže jít k tíži žalované.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).