OSKD 8 C 20/2023-152

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Zelenkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) Jméno žalobce A, narozený Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno bytem Adresa žalobce A ⟪LB:lb_002⟫ b) Jméno žalobce B, narozená 10Anonymizováno 2. Anonymizováno bytem Adresa žalobce A ⟪LB:lb_003⟫ oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovaným: 1) Jméno žalované A, narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A ⟪LB:lb_006⟫ 2) Jméno žalované B, narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A ⟪LB:lb_007⟫ oba zastoupeni advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_008⟫ o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 750 000 Kč

I. Návrh, aby žalovaní byli povinni zaplatit žalobcům částku 750 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni uhradit žalovaným společně a nerozdílně na nákladech řízení částku 90 018,94 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaných.

1. Žalobci se svým návrhem domáhají zaplacení částky 750 000 Kč jako bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalovaných tím, že žalobci hradili veškeré náklady na přístavbu domu č.p. Anonymizováno v k.ú. adresa. Dům však s dalšími nemovitostmi byl v podílovém spoluvlastnictví s žalovanými, při zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, ke kterému došlo v rámci konkurzního řízení, však žalovaní získali ½ nemovitostí v hodnotě, která zahrnovala i uvedenou přístavbu. Celá nemovitost byla v rámci konkurzu ohodnocena znaleckým posudkem na částku 4 000 000 Kč, bezdůvodné obohacení za uvedenou přístavbu tak činí 750 000 Kč. Vychází přitom z ceny za 1m² sazby, která činí 25 000 Kč. Přístavba má velikost 60 m².

2. Žalovaní navrhovali zamítnutí žaloby, neboť přístavbu domu financovala jméno FO, která postavila přístavbu svépomocí na vlastní náklady, vlastnictví k této přístavbě se domáhala i soudně, ale nebylo jí vyhověno. Dále vznesli námitku promlčení, neboť ke zbudování přístavby došlo v roce 2011, žalovaní s přístavbou souhlasili a žalobci by tudíž měli vynaložené náklady požadovat už za trvání spoluvlastnictví, promlčecí doba doběhla nejpozději v roce 2014. Navíc pokud by soud dospěl k závěru, že žalobci mají na bezdůvodné obohacení nárok, jedná se o finance, které by patřily do konkurzní podstaty žalobců, neboť ke zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví došlo v rámci konkurzu za účasti insolvenčního správce.

3. Z výpisu z katastru nemovitostí platnému k 18. 8. 2017 bylo zjištěno, že před zahájením konkurzu byla nemovitost zapsána jako dům č.p. Anonymizováno na parcele Anonymizováno/Anonymizováno na LV č. hodnota pro k.ú. adresa. Vlastníky byli žalobci, kteří měli v SJM ½ nemovitostí a žalovaní rovněž v SJM ½ nemovitostí.

4. Z kolaudačního rozhodnutí právnická osoba ve Anonymizováno č. j. Anonymizováno/Anonymizováno/L, žádosti o zápis kolaudace, rozhodnutí o přidělení čísla popisného, kupní smlouvy ze dne datum, geometrického plánu, rozhodnutí právnická osoba ve Slaném č. j. Anonymizováno/AnonymizovánoAnonymizovánoSÚ ze dne datum, č. j. č. účtu/SÚ ze dne datum, č. j. Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno/Ku ze dne datum, spisu Okresního soudu v Kladně sp. zn. 23 C 41/2011 a spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. KSPH spisová značka vzal soud za prokázaný následující skutkový děj: žalobci a žalovaní zakoupili od Obce adresa kupní smlouvou ze dne datum pozemkovou parcelu č. katastrální Anonymizováno/1 o výměře Anonymizováno m² a pozemkovou parcelu č. Anonymizováno/Anonymizováno o výměře Anonymizováno m², které vznikly oddělením z původních parcel ve vlastnictví obce. Žalobci a) a b) získali každý ¼ nemovitostí vzhledem k celku a žalovaní polovinu nemovitostí do SJM. Na pozemcích byly postaveny nemovitosti, které byly vedeny jako jeden rodinný dům o dvou bytových jednotkách, kolaudační rozhodnutí, kterým bylo umožněno užívání tohoto domu, bylo vydáno dne datum. Takto byl rodinný dům na parcelách č. Anonymizováno/Anonymizováno a Anonymizováno/1 zapsán do katastru nemovitostí. Obdržel popisné číslo hodnota. Na základě souhlasu všech spoluvlastníků k části domu, obývanou žalobci přistavěla paní jméno FO přístavbu. Sama byla účastníkem stavebního řízení, dne datum bylo vydáno rozhodnutí o umístění stavby a dne datum byl vydán souhlas s užíváním této stavby. jméno FO se poté žalobou, podanou dne 2. 5. 2011 u Okresního soudu v Kladně domáhala určení, že je vlastníkem této přístavby. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 27. 9. 2011 č. j. 23 C 41/2011-63 byla žaloba zamítnuta. Rozsudek nabyl právní moci dne 28. 3. 2012.

Dne datum bylo zahájeno insolvenční řízení žalobce a), dne datum pak bylo zahájeno insolvenční řízení žalobkyně b). V rámci tohoto insolvenčního řízení došlo ke zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví všech účastníků. Rozhodnutím ze dne datum orgán územního plánování Magistrátu města Kladna vydal souhlas s rozdělením pozemků parc. č. Anonymizováno/1, Anonymizováno/Anonymizováno a Anonymizováno/Anonymizováno v k.ú. adresa a faktickým rozdělením objektu rodinného domu. Rozhodnutím stavebního úřadu MÚ adresa pak došlo k oddělení pozemků a stavby a oddělený dům dostal číslo popisné Anonymizováno. V rámci konkurzního řízení správkyně konkurzní podstaty vypracovala dohodu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a smlouvu o zřízení věcných břemen, tato dohoda, ale nebyla žalovanými podepsána s ohledem na skutečnost, že na pozemku a domě, který by zrušením a vypořádáním získali do výlučného vlastnictví, by i nadále vázly právní závady v důsledku zadlužení žalobců. Proto k zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nedošlo, v insolvenčním řízení byla prodána ideální ½ uvedené nemovitosti.

5. Svědkyně jméno FO ve své výpovědi uvedla, že se souhlasem všech 4 účastníků, který byl třeba k získání stavebního povolení, svépomocí a na vlastní náklady přistavěla k domu obývanému žalobci přístavbu. Přístavba probíhala v letech 2008-2010. Mezi ní a žalobkyní b), která je její matkou i mezi ní a žalobcem a) došlo k neshodám, neboť nastaly problémy z důvodu toho, že rodiče nemohli podnikat a proto na ni napsali firmu, která byla zadlužená a ona s tím pak měla velké problémy. I stavební povolení a všechna další rozhodnutí byla na její jméno, stavěli svépomocí nikoli za pomoci stavební firmy.

6. Podle § 3028 odst. 1 občanského zákoníku se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

7. Podle § 3028 odst. 2 občanského zákoníku není-li stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných, jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

8. Podle § 3028 odst. 3 občanského zákoníku není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. O tom ale z obsahu spisu nic nevyplývá, proto soud věc posoudil podle právních předpisů ve znění do 31. prosince 2013.

9. Podle § 137 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.), podíl vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci.

10. Podle § 101 obč. zák., pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

11. Žalobci namítali, že uplatněnou námitku promlčení nepovažují za důvodnou, neboť běh promlčecí doby mohl začít až zápisem samostatné stavby do katastru nemovitostí. Dále uvedli, že chtěli vše řešit již během insolvenčního řízení, o čemž svědčí vypracovaná dohoda, ale byli to žalovaní, kdo se tomu bránili a odmítli ji uzavřít. Pokud by soud i přes uvedené skutečnosti dospěl k závěru, že je pohledávka promlčena, namítali, že uplatněná námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy.

12. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3766/2011, v případě, že ostatní spoluvlastníci s nákladem vynaloženým jedním nebo více spoluvlastníky na společnou věci souhlasí (a je nerozhodné, zda se jedná o náklady na nutnou úpravu nebo údržbu či o náklady na jinou než nutnou opravu a údržbu), jde o dohodu o hospodaření se společnou věcí a investující spoluvlastník má proti ostatním spoluvlastníkům právo na úhradu vynaložených prostředků. Jedná-li se o investice jakéhokoliv druhu, vynaložené některým ze spoluvlastníků na společnou věc se souhlasem spoluvlastníků ostatních (či vynaložené na základě principu majority), jsou jejich části, připadající na spoluvlastnické podíly neinvestujících spoluvlastníků splatné (nebyla-li mezi nimi uzavřena dohoda jiná) již za trvání spoluvlastnictví a nikoliv až po jeho zrušení a vypořádání. Pro počátek běhu promlčecí doby je rozhodná doba vynaložení nákladů.

13. Soud se tedy zabýval otázkou, zda je pohledávka žalobců promlčena či nikoli. Majetkové právo, s výjimkou práva vlastnického, se promlčí, nebylo-li v zákonem stanovené době vykonáno. V posuzované věci je žalobou uplatněný nárok případ tzv. širšího vypořádání podílového spoluvlastnictví, kdy se žalobci po žalovaných domáhají zaplacení konkrétní peněžité částky, tj. majetkového práva, které podléhá promlčení. Není-li zákonem stanoveno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Všichni účastníci učinili nesporným, že přístavba byla realizována v letech 2008 – 2010. Současně bylo mezi všemi účastníky nesporné, že přístavba byla realizována po dohodě všech spoluvlastníků, což ostatně rovněž vyplynulo i z provedeného dokazování. Vzhledem ke shora uvedenému a k závěrům obsaženým v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3766/2011, počala promlčecí doba běžet nejpozději na konci roku 2010, kdy byla dokončena realizace přístavby, nikoli až zápisem samostatné stavby do katastru nemovitostí, jak tvrdili žalobci. Lze tedy uzavřít, že se právo žalobců nejpozději na samém konci roku 2013 promlčelo.

14. Soud se dále k námitce žalobců zabýval otázkou, zda je žalovanými vznesená námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 6. září 2005, sp. zn. I. ÚS 643/04, vznesení námitky promlčení dobrým mravům zásadně neodporuje, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil.

15. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. ledna 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017, lze konstatovat, že rozporovat uplatnění námitky promlčení jako zneužití práva či jednání v rozporu s dobrými mravy je možné, zároveň však úspěch takové argumentace bude vždy více či méně nejistý. Judikatura sice dovodila řadu případů, ve kterých může dojít k prolomení námitky promlčení a přiznání již promlčeného nároku, tyto případy jsou však vždy založeny na konkrétních skutkových okolnostech, které nelze bez dalšího zobecňovat. V daném případě soud podmínky pro uplatnění takového postupu neshledal. Žalobci mohli nárok na vypořádání investice do společné věci vůči žalovaným uplatit kdykoliv za trvání spoluvlastnictví během promlčecí doby, tím spíše, když v domě, byť v oddělených bytových jednotkách, s žalovanými žili. Pokud tak bez závažnějšího důvodu (přičemž takový důvod nebyl ani tvrzen, natož prokazován) neučinili, nelze k této námitce přihlédnout. Skutečnost, že při konkursním řízení žalovaní nepodepsali dohodu o vypořádání spoluvlastnictví, není důvodem pro to, aby námitka promlčení byla považována za uplatněnou v rozporu s dobrými mravy. Došlo k tomu z důvodu, že by nemovitosti žalovaných byly i po oddělení zatíženy zástavním právem pro pohledávky žalobců, navíc již v době konkursního řízení byla pohledávka několik let promlčená, tedy tímto jednáním žalovaní promlčení nezpůsobili.

16. Ze shora uvedených důvodů soud žalobu v důsledku řádně vznesené námitky promlčení, kterou neshledal v rozporu s dobrými mravy, v plném rozsahu zamítl.

17. Soud zamítl návrh žalobců na doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru stavebnictví a místním šetřením k prokázání tvrzení, že se jednalo o samostatné stavby, dále dokazování znaleckým posudkem k prokázání tvrzení, že hodnota realizované přístavby činí 1 500 000 Kč, a návrh žalovaných na dokazování doklady z insolvenčního rejstříku k prokázání výše nájmu přístavy, kterou žalobci pronajímali, neboť skutkový stav pro rozhodnutí ve věci byl prokázán dostatečně a navržené důkazy shledal nadbytečnými i vzhledem k vznesené námitce promlčení.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovaným, kteří byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 90 018,94 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 750 000 Kč sestávající z částky 9 040 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. (za převzetí a přípravu zastoupení) s tím, že odměna byla snížena z původní částky 11 300 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., z částky 9 040 Kč za každý z dvou úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (za písemné podání nebo návrh ve věci samé) s tím, že odměna byla snížena z původní částky 11 300 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., z částky 9 040 Kč za každý z dvou úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. (za účast na jednání soudu dne 1. 2. 2024) s tím, že odměna byla snížena z původní částky 11 300 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. a z částky 9 040 Kč za každý z dvou úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. (za účast na jednání soudu dne 21. 3. 2024) s tím, že odměna byla snížena z původní částky 11 300 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou na jednání dne 1. 2. 2024 náhrada 437,91 Kč za 30 ujetých km v částce 237,91 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,1 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., a v souvislosti s cestou realizovanou na jednání dne 21. 3. 2024 náhrada 437,91 Kč za 30 ujetých km v částce 237,91 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,1 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 74 395,82 Kč ve výši 15 623,12 Kč. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, sp. zn. 25 Cdo 1610/2014, za společné úkony při zastupování více osob přísluší advokátovi ke každému úkonu pouze jedna paušální náhrada výdajů.

19. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); náhrada nákladů řízení na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího ve třech vyhotoveních.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí, nebo lze podat návrh na nařízení exekuce a pověření soudního exekutora jejím provedením.