OSKD 11 C 41/2024-44

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Zapf Vlasákovou, LL.M., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ trvale bytem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ doručovací adresa: Anonymizováno ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ trvale bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ o zrušení vyživovací povinnosti

I. Vyživovací povinnost stanovená žalovanému vůči žalobkyni rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne datum, č. j. spisová značka, se ke dni datum zrušuje.

II. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne datum, č. j. spisová značka.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum ve znění doplnění domáhala zrušení vyživovací povinnosti stanovené žalovanému k žalobkyni, a to ke dni 31. 3. 2024. Návrh odůvodnila tím, že rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne datum, č. j. spisová značka, byla žalobkyně svěřena do péče své matky a žalovanému jako otci bylo stanoveno výživné ve výši 1 500 Kč měsíčně. Rozsudek nabyl právní moci dne datum. Z důvodu dlouhodobého neplacení výživného pak byla nařízena exekuce, přičemž žalobkyně podala návrh na zrušení srážek běžného výživného s tím, že se žalovanému bude nadále strhávat dlužné výživné. Žalobkyně je však schopna se již sama živit, neboť ukončila studium a začala pracovat, jsou tedy dány důvody pro zrušení vyživovací povinnosti.

2. Žalovaný se z jednání omluvil. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“/). Pokud jde o samotné vyjádření žalovaného k žalobě, které je součástí omluvy, tak k tomuto soud nepřihlížel, neboť podání nebylo řádně podepsáno.

3. Z rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne datum, č. j. spisová značka, soud zjistil, že žalobkyně tehdy jako nezletilá byla předmětným rozsudkem svěřena pro dobu před a po rozvodu manželství do péče matky, žalovanému jako otci byla stanovena vyživovací povinnost ve výši 1 500 Kč měsíčně. Rozsudek nabyl právní moci dne datum.

4. Z potvrzení o studiu ze dne 11. 3. 2024 soud zjistil, že žalobkyně byla studentkou Střední zdravotnické školy a Vyšší odborné školy datum

5. Z pracovní smlouvy ze dne 2. 4. 2024 soud zjistil, že žalobkyně uzavřela pracovní smlouvu naAnonymizovánodobu určitou do 31. 3. 2025 se společností právnická osoba. Datum nástupu do práce byl sjednán na 3. 4. 2024. Jedná se o pozici praktické sestry.

6. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování účastnickými výslechy, neboť žalobkyně na nich netrvala a současně soud měl skutkový stav za dostatečně zjištěný z jiných předložených důkazů.

7. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

8. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

9. Soud zcela vyhověl návrhu žalobkyně a zrušil vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni ke dni 31. 3. 2024, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně ukončila již v půlce měsíce března studium a současně od dubna nastoupila do zaměstnání, je tedy schopna se sama živit. Je nutné dodat, že vyživovací povinnost v zásadě zaniká ex lege, avšak i komentářová literatura [Králíčková, Z., Hrušáková, M., Westphalová, L. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, § 910] hovoří v některých případech o nutnosti rozsudku. Deklaratorní rozsudek ostatně připouští i samotná judikatura (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 6. 2016, sp. zn. 21 Cdo 3890/2015). Tím došlo ke změně původního rozhodnutí.

10. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když ve věci úspěšná žalobkyně jejich náhradu nepožadovala.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kladně.

Odvolání nemůže podat ten z účastníků, který se práva na odvolání výslovně po vyhlášení rozsudku před soudem vzdal.