OSKD 219 C 146/2025-50

Okresní soud v Kladně rozhodl soudcem JUDr. Jaroslavem Lockenbauerem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 42 777,35 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 400 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 700 Kč od 13. 11. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 700 Kč od 13. 11. 2023 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení: ⟪LB:lb_001⟫ – částky 15 377,35 Kč, ⟪LB:lb_002⟫ – kapitalizovaného úroku ve výši 1 665,97 Kč, ⟪LB:lb_003⟫ – kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 865,54 Kč ⟪LB:lb_004⟫ – úroku ve výši 18,23 % ročně z částky 19 700 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, ⟪LB:lb_005⟫ – zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 19 700 Kč od 28. 9. 2023 do 12. 11. 2023, ⟪LB:lb_006⟫ – kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 190,29 Kč, ⟪LB:lb_007⟫ – zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 700 Kč od 28. 9. 2023 do 12. 11. 2023, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 412,04 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částek v celkové výši 42 777,35 Kč s příslušenstvím.

2. Zaplacení první částky 35 077,35 Kč s příslušenstvím se žalobkyně domáhala z důvodů, že společnost právnická osoba, IČO IČO, uzavřela dne 13. 4. 2022 s žalovanou smlouvu č. hodnota, na jejímž základě uvedená společnost poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se smlouvou zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky a nad rámec toho zaplatit částku 17 017 Kč, to vše v 12 měsíčních hotovostních splátkách po 3 085 Kč, z nichž poslední byla splatná dne 13. 4. 2023. adresa 017 Kč se skládala z kapitalizovaných úroků z poskytnutých peněžních prostředků za sjednanou dobu splácení ve výši 10 485 Kč, z částky za zpracování ve výši 1 500 Kč, z částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 484 Kč a z částky 1 548 Kč za pojistné. Společnost právnická osoba před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalované splácet poskytnuté peněžní prostředky, a to na základě informací požadovaných a získaných od žalované, přičemž žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a takto zjištěné informace byly ověřovány podle dokladů vyžádaných od žalované, zejména podle pracovní smlouvy, výplatních pásek za poslední 3 měsíce a nájemní či podnájemní smlouvy. Žalovaná však sjednané splátky řádně nesplácela, poslední splátku splatila dne 6. 6. 2022 a celkem splatila jen 300 Kč. Uvedená pohledávka společnosti právnická osoba vůči žalované byla smlouvou ze dne 21. 9. 2023 s účinností ke dni 27. 9. 2023 postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem. Výše pohledávky bez příslušenství ke dni postoupení činila 47 799,41 Kč. Žalobkyně požadovala po žalované zaplatit částku 19 700 Kč představující poskytnuté a dosud nevrácené peněžní prostředky, částku 15 377,35 Kč jako dlužnou část z výše uvedené částky 17 017 Kč a dále úrok ve výši 18,23 % ročně a úrok z prodlení, oba z částky poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 19 700 Kč, a to jednak kapitalizované, jednak běžící od 28. 9. 2023 do zaplacení, přičemž běžící úrok z prodlení byl požadován v sazbě 11,75 % ročně. Úrok byl takto kapitalizován na částku 1 665,97 Kč za období ode dne 14. 4. 2023 jako dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky do 27. 9. 2023 a úrok z prodlení byl kapitalizován na částku 1 665,97 Kč za období ode dne 6. 7. 2022 jako dne o měsíc následujícího den splacení poslední splacené splátky do 27. 9. 2023 při sazbě 15 % ročně. Dále požadovala kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 700 Kč od 06. 07. 2022 do 27. 09. 2023 ve výši 3 685,54 Kč.

3. Zaplacení druhé částky ve výši 7 700 Kč s příslušenstvím se žalobkyně domáhala z důvodů, že společnost právnická osoba, uzavřela dne 22. 3. 2022 s žalovanou smlouvu č. hodnota, na jejímž základě uvedená společnost poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se smlouvou zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky v 5 měsíčních hotovostních splátkách po 2 000 Kč, z nichž poslední byla splatná dne 22. 8. 2022. Společnost právnická osoba před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalované splácet poskytnuté peněžní prostředky, a to na základě informací požadovaných a získaných od žalované. Žalovaná však sjednané splátky řádně nesplácela, poslední splátku splatila dne 6. 6. 2022 a splatila celkem jen 2 300 Kč. Uvedená pohledávka společnosti právnická osoba vůči žalované byla smlouvou ze dne 21. 9. 2023 s účinností ke dni 27. 9. 2023 postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem. Výše pohledávky bez příslušenství ke dni postoupení činila 12 353,81 Kč. Žalobkyně požadovala po žalované zaplatit částku 7 700 Kč představující poskytnuté a dosud nevrácené peněžní prostředky a dále úrok z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně, a to jednak kapitalizovaný na částku 1 190,29 Kč za období ode dne 22. 9. 2022 jako dne o měsíc následujícího den splatnosti poslední sjednané splátky do 27. 9. 2023, jednak běžící od 28. 9. 2023 do zaplacení.

4. Žalovaná výše uvedené částky nezaplatila ani přes výzvu ze strany žalobkyně.

5. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

6. Soud věc projednal při jednání dne 10. 9. 2025, při němž provedl dokazování a vyhlásil rozsudek. Žalovaná se k jednání nedostavila ani nepožádala o odročení, přestože předvolání k jednání spolu s žalobou jí byly doručeny do vlastních rukou již dne 20. 8. 2025 (č. l. 43). Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s tím, aby byla věc projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti (č. l. 46). Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a žalované. Dokazování soud provedl při jednání písemnostmi předloženými žalobkyní.

7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

8. Z písemnosti označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru číslo hodnota (č. l. 11–12) soud zjistil, že uvedenou smlouvu měly uzavřít žalovaná a společnost právnická osoba, IČO IČO, dne 13. 4. 2022. Společnost právnická osoba podle smlouvy poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se podle smlouvy zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky a nad rámec toho zaplatit částku 17 017 Kč, to vše ve 12 měsíčních hotovostních splátkách po 3 085 Kč kromě poslední splátky, jež měla činit 3 082 Kč, přičemž první splátka byla splatná 1 měsíc po uzavření smlouvy. adresa 017 Kč se měla skládat z kapitalizovaných úroků v sazbě 86 % ročně z poskytnutých peněžních prostředků za sjednanou dobu splácení ve výši 10 485 Kč, z částky za zpracování ve výši 1 500 Kč, z částky za doplňkovou nepovinnou službu komfortního a flexibilního splácení, tedy za poskytnutí a splácení peněžních prostředků v hotovosti, ve výši 3 484 Kč a z pojistného za doplňkové pojištění, k němuž žalovaná v rámci smlouvy přistoupila, ve výši 1 548 Kč.

9. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 13. 4. 2022 (č. l. 15) soud zjistil, že žalovaná před uzavřením výše uvedené smlouvy ze dne 13. 4. 2023 uvedla, že je svobodná, má základní vzdělání, vyživuje 4 osoby, bydlí u rodičů a jediný příjem má z rodičovské dovolené ve výši 8 333 Kč čistého měsíčně. Celková výše čistých příjmů její domácnosti měla činit 100 333 Kč měsíčně. Žalovaná dále uvedla, že nemá kreditní kartu ani spotřebitelský úvěr u jiné společnosti než právnická osoba, u níž její dosavadní splátky činily 2 000 Kč měsíčně. Další odhadované běžné výdaje žalované měly činit 3 500 Kč měsíčně. Ve formuláři zákaznické karty bylo uvedeno, že čistý příjem žalované byl ověřen podle potvrzení o příjmu a podle došlé korespondence. Jako zamýšlený účel úvěru žalovaná uvedla běžné výdaje domácnosti.

10. Dále soud z tabulky umoření ke smlouvě číslo hodnota (č. l. 9) zjistil, že žalovaná splatila dne 6. 6. 2022 částku 300 Kč.

11. Z písemnosti označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru číslo hodnota (č. l. 13–14) soud zjistil, že uvedenou smlouvu měly uzavřít žalovaná a společnost právnická osoba dne 22. 3. 2022. Společnost právnická osoba podle smlouvy poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se podle smlouvy zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky v 5 měsíčních hotovostních splátkách po 2 000 Kč, přičemž první splátka byla splatná 1 měsíc po uzavření smlouvy.

12. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 22. 3. 2022 (č. l. 16) soud zjistil, že žalovaná před uzavřením výše uvedené smlouvy ze dne 22. 3. 2022 uvedla, že je svobodná, má základní vzdělání, vyživuje 4 osoby, bydlí u rodičů a jediný příjem má z rodičovské dovolené ve výši 8 333 Kč čistého měsíčně. Celková výše čistých příjmů její domácnosti měla činit 75 933 Kč měsíčně. Žalovaná dále uvedla, že nemá kreditní kartu ani spotřebitelský úvěr u jiné společnosti než právnická osoba Odhadované běžné výdaje žalované měly činit 5 000 Kč měsíčně. Ve formuláři zákaznické karty bylo uvedeno, že čistý příjem žalované byl ověřen podle složenek a podle došlé korespondence. Jako zamýšlený účel úvěru žalovaná uvedla vybavení domácnosti.

13. Dále soud z tabulky umoření ke smlouvě číslo hodnota (č. l. 10) zjistil, že žalovaná splatila dne 6. 4. 2022 částku 2 000 Kč a dne 6. 6. 2022 částku 300 Kč.

14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek (č. l. 28–33) včetně přílohy č. hodnota (č. l. 17–19) soud zjistil, že společnost právnická osoba postoupila dne 21. 9. 2023 na žalobkyni své pohledávky vůči žalované související s výše uvedenými smlouvami.

15. Z oznámení o postoupení pohledávek (č. l. 7) včetně podacího lístku ze dne 27. 10. 2023 (č. l. 8) soud zjistil, že společnost právnická osoba dopisem ze dne 29. 9. 2023 odeslaným dne 27. 10. 2023 oznámila žalované, že došlo k postoupení pohledávek této společnosti vůči žalované z výše uvedených smluv na žalobkyni, a současně žalovanou vyzvala k zaplacení dlužných částek do 10 dnů od doručení dopisu.

16. Konečně z výzvy k plnění ze dne 23. 6. 2025 (č. l. 20–21) včetně podacího lístku ze dne 25. 6. 2025 (č. l. 23) soud zjistil, že advokát zastupující žalobkyni vyzval uvedeným dopisem žalovanou k plnění.

17. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z jednotlivých provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Společnost právnická osoba poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 30 000 Kč, z nichž žalovaná již vrátila celkem 2 600 Kč. Podle žalobkyní předložených smluv se žalovaná zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem a dalšími částkami v ujednaných splátkách. Společnost právnická osoba své pohledávky vůči žalované postoupila na žalobkyni, což žalované oznámila. Současně vyzvala žalovanou k plnění do 10 dnů od doručení dopisu, který žalované odeslala dne 27. 10. 2023.

18. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), „[p]řenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“

19. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) „[s]potřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.“

20. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru „[p]oskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.“ Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 „[s]potřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.“

21. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 „[p]oskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 „[p]oskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“

22. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022, „[p]oskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“

23. Podle § 2993 o. z., „[p]lnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.“

24. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru a nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele tedy nejsou míněny takové informace, které byly získány toliko od spotřebitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

25. Z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by společnost právnická osoba před uzavřením smluv řádně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelských úvěrů, jak požaduje § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, přestože se jednalo o spotřebitelské úvěry vymezené v § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 419 o. z. Z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by příjmy a výdaje žalované byly ověřovány s použitím nezávisle ověřitelných údajů podle § 84 odst. 2 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž tvrzené listiny, podle nichž mělo k ověření dojít, žalobkyně k důkazu neoznačila ani je soudu nepředložila.

26. Soud měl v úmyslu při jednání vyzvat žalobkyni podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila svá tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, jednak že žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované jako spotřebitelky splácet poskytnuté spotřebitelské úvěry, jednak že žalované byla odeslána výzva k plnění dříve než v dopise odeslaném dne 27. 10. 2023. Žalobkyně se k jednání před soudem nedostavila, aniž by požádala o odročení, a proto přišla o možnost být soudem vyzvána a poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť takovou výzvu a poučení soud činí jen vůči účastníkovi přítomnému při jednání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). Žalobkyně své břemeno tvrzení a důkazní podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) a § 120 o. s. ř. ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr a ve vztahu k případně dřívější výzvě k plnění neunesla.

27. Soudní dvůr v rozsudku ze dne 14. 6. 2012, Banco Español de Crédito, C-618/10, uvedl, že směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti v jakémkoli stadiu řízení zneužívající charakter klauzule o úrocích z prodlení obsažené ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím či poskytovatelem a spotřebitelem, a že také brání, aby soud při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívající v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní.

28. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru než posoudit předmětné smlouvy o zápůjčce jako absolutně neplatné, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

29. K uvedené neplatnosti smlouvy soud přihlíží bez návrhu i přes § 87 odst. 1 větu druhou zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022, a to na základě § 588 věty první o. z., neboť porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost soudu přihlížet k neplatnosti i bez návrhu a bez časového omezení plyne též z čl. 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS [srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, OPR-právnická osoba. v. GK (C-679/18), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2022, č. j. 30 Co 147/2021-89, či rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2023, sp. zn. 22 Co 201/2023]. K tomu se sluší poznamenat, že podle čl. XVIII zákona č. 96/2022 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti finančního trhu zejména v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie týkajících se unie kapitálových trhů, zní § 87 odst. 2 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022 výslovně takto: „Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.“

30. Žalovaná však od společnosti právnická osoba převzala celkovou částku 30 000 Kč. Ze žalobních tvrzení přitom vyplývá, že uvedené společnosti nebo žalobkyni, na niž byly dané pohledávky postoupeny podle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z., splatila celkem 2 600 Kč. Jelikož se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalované, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o. z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i judikatura Soudního dvora. V daném případě se tak žalovaná na úkor žalobkyně co do částky 27 400 Kč bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky 27 400 Kč představující nesplacené jistiny, vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitelky ve smyslu § 1958 o. z.

31. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni podle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán až od 13. 11. 2023, a to v sazbě odpovídající době vzniku prodlení žalované. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila dne 27. 10. 2023, kdy odeslala žalované výzvu k plnění s určením data splatnosti do 10 dnů od doručení. Tato výzva pak byla žalované ve smyslu § 573 o. z. doručena dne 1. 11. 2023, tedy třetí pracovní den po odeslání, splatnost nastala dne 12. 11. 2023 a ode dne následujícího je žalovaná v prodlení.

32. S ohledem na absolutní neplatnost smluv o zápůjčce soud žalobu co do zbývajících nároků, tedy co do částky požadované na úroku, poplatcích a pojistném, co do kapitalizovaného i běžícího úroku a co do úroků z prodlení nad rámec přiznaných, výrokem II. zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější než žalovaná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 412,04 Kč, přičemž tato částka představuje 28 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64 % a úspěchu žalované v rozsahu 36 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 139 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 42 777,35 Kč sestávající z částky 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 700 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

34. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku je možno do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení podat odvolání u Okresního soudu v Kladně. O odvolání bude rozhodovat Krajský soud v Praze.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně uloženou povinnost, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.