OSKD 223 C 105/2025-55

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Šárkou Humpálovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ trvale bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení částky 32 384 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do kapitalizovaného úroku ve výši 366,57 Kč a co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 753,26 Kč, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 200 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se co do částky 27 184 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 119,37 Kč za období od 19. 1. 2024 do 20. 2. 2025, kapitalizovaného úroku ve výši 1 111,05 Kč za období od 19. 1. 2024 do 20. 2. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 144,23 Kč od 21. 2. 2025 do 1. 8. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 7 944,23 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 8 % ročně z částky 12 704,71 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 5 200 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, tj. společností právnická osoba., IČO IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným byla dne 18. 11. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal zaplatit úrok v pevné výši 1 014 Kč a dále se zavázal zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 770 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 600 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 37 184 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč nejpozději do 18. 1. 2024. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 17. 7. 2023 ve výši 2 700 Kč a po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky, která činila na jistině 12 704,71 Kč, na úroku 439,52 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru 5 600 Kč, na úhradě za administrativní činnost 1 582,63 Kč a na úhradě za možnost splácet úvěr v hotovosti 2 057,14 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vznikl právní předchůdkyni žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně a dále na úhradu smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 25. 3. 2025 s tím, že postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil, ač k tomu byl před podáním žaloby vyzván. právnická osoba výzvě soudu stran procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně podáním ze dne 16. 10. 2025 doplnila, že před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet s odbornou péčí, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného a jejich ověřením doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 18. 11. 2022 a byly ověřeny pracovní smlouvou a výplatními páskami. Žalovaný uvedl, že je od 1. 7. 2022 zaměstnání na dobu určitou do 30. 6. 2023 u společnosti právnická osoba se mzdou ve výši 26 012 Kč měsíčně, přičemž jeho měsíční výdaje činí 6 500 Kč; je svobodný a bydlí v nájmu. Výdaje byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu žalovaného. S ohledem na tyto informace právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná.

3. Podáním ze dne 16. 10. 2025 vzala současně žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 366,57 Kč na kapitalizovaném úroku a co do částky 753,26 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení. Jelikož tak žalobkyně učinila ještě před prvním jednáním ve věci, postupoval soud podle § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) a aniž by zjišťoval stanovisko žalovaného, řízení v rozsahu částečného zpětvzetí výrokem I. tohoto rozsudku zastavil.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se k jednání soudu dostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř.

5. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti.

6. Z výpisu z obchodního rejstříku ze dne 12. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně je česká akciová společnost a předmětem jejího podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

7. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný dne 18. 11. 2022 požádal právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč, který by splácel v 14 splátkách po 3 984 Kč. V žádosti uvedl, že je svobodný, bezdětný, je zaměstnán u právnická osoba s příjmem ve výši 26 012 Kč měsíčně. Bydlí v nájmu, za bydlení platí měsíčně 3 000 Kč, další výdaje činí 2 000 Kč měsíčně na opravu a jídlo, ze mzdy jsou mu prováděny srážky 500 Kč měsíčně a splácí již existující půjčky částkou 1 000 Kč měsíčně.

8. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota včetně přílohy č. hodnota (předpis splátek) bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne 18. 11. 2022 v listinné podobě smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 1 014 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 770 Kč a inkasní poplatek ve výši 3 600 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Ve smlouvě si strany sjednaly pro případ prodlení žalovaného smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, maximálně však ve výši 500 Kč za prodlení s každou jednotlivou splátkou. Žalovaný svým podpisem na listině stvrdil, že částka 20 000 Kč mu byla předána v hotovosti při podpisu smlouvy.

9. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že v období od 19. 11. 2022 do 17. 7. 2023 zaplatil žalovaný na úvěr celkem 14 800 Kč.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 včetně její přílohy č. hodnota, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2025 a potvrzení o zaplacení kupní ceny bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný právní předchůdkyní žalobkyně písemně informován

11. Z předžalobní výzvy ze dne 17. 7. 2025 a podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k zaplacení dlužné částky nejpozději ve lhůtě do 1. 8. 2025.

12. Z výpisu vylustrovaných věcí vedených u Okresního soudu v Kladně bylo zjištěno, že v letech 2020-2022 byla u zdejšího soudu proti žalovanému jako povinnému vedena tato exekuční řízení - exekuční řízení sp. zn. spisová značka pro částku 36 810,99 Kč ve prospěch oprávněné společnosti Anonymizováno exekuční řízení sp. zn. spisová značka pro částku 4 985 Kč a exekuční řízení sp. zn. spisová značka pro částku 1 496 Kč ve prospěch oprávněné společnosti právnická osoba, exekuční řízení sp. zn. spisová značka pro částku 13 666 Kč ve prospěch oprávněné společnosti právnická osoba, exekuční řízení sp. zn. spisová značka pro částku 126 330 Kč ve prospěch oprávněné společnosti právnická osoba, exekuční řízení sp. zn. spisová značka pro částku 40 018,44 Kč ve prospěch oprávněné společnosti právnická osoba. a exekuční řízení sp. zn. spisová značka pro částku 149,24 Kč ve prospěch společnosti právnická osoba.

13. Žalobkyně k důkazu dále označila pracovní smlouvu a výplatní pásky žalovaného, které však soudu nedoložila. Soud návrh na provedení dokazování těmito listinami zamítl, neboť má za to, že na základě již provedeného dokazování je možné ve věci rozhodnout a další dokazování by bylo nadbytečné a v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

14. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne 18. 11. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal úvěr splácet v 14 splátkách po 2 656 Kč spolu s úrokem a sjednanými poplatky. Ve smlouvě si strany sjednaly pro případ prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je zaměstnán s příjmem 26 012 Kč, bydlí v nájmu a jeho výdaje činí 6 500 Kč měsíčně. V době bezprostředně před uzavřením úvěrové smlouvy byla u zdejšího soudu proti žalovanému jakožto povinnému vedena exekuční řízení pro nezanedbatelné částky. Žalovaný na úvěr celkem zaplatil částku ve výši 14 800 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, ač k tomu byl žalobkyní vyzván.

15. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

16. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Po právní stránce zhodnotil soud věc tak, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovaný podle smlouvy vystupoval jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně byla poskytovatelkou podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle nichž byla právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru povinna řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného.

20. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Platí přitom, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského 228 C 48/2022 soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

21. Soud žalobkyni při jednání poučil podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, a to zejména po výdajové stránce. Žalobkyně však po poučení pouze odkázala na písemné doplnění žaloby ze dne 16. 10. 2025 a nic dalšího neuvedla.

22. Povinností věřitele je, aby před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru mimo jiné analyzoval spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022-62). Ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr žalobkyně k výdajům žalovaného převzala toliko tvrzení žalovaného uvedená v žádosti, aniž by je jakýmkoliv způsobem ověřovala. Byť žalobkyně v písemném doplnění žaloby tvrdila, že výdaje žalovaného ověřovala z výpisů z jeho bankovního účtu, tyto výpisy soudu nedoložila, k důkazu je neoznačila a nadto ani ze samotné žádosti o úvěr nevyplývá, že by žalovaný tyto výpisy k ověření svých výdajů předkládal a že by měla právní předchůdkyně žalobkyně tyto výpisy k dispozici. Bez ověřených údajů o příjmech a o skutečných nákladech žadatele a o výdajích (všech) osob žijících s ním ve společné domácnosti (včetně doložení jejich výše) lze těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost splácet (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024). V rámci úřední činnosti soudu přitom nelze přehlédnout, že částka na bydlení ve výši 3 000 Kč měsíčně se v žádostech o úvěr od právní předchůdkyně žalobkyně objevuje pravidelně, a to bez ohledu na typ bydlení. S ohledem na obvyklou výši nájemného v místě a čase se však tato částka jeví jako nereálná.

23. Nejvyšším soudem bylo opakovaně judikováno, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Lze pouze připomenout, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

24. Pouze v obecné rovině zůstává rovněž tvrzení žalobkyně, že její právní předchůdkyně čerpala informace z veřejných registrů, neboť žádné z výstupů z těchto databází k žalobě připojeny nebyly. Ukazatelem schopnosti žalovaného úvěr splácet by přitom v daném případě byl především výpis z Centrální evidence exekucí a rovněž nahlédnutí do bankovních a nebankovních registrů. Lustrací žalovaného u zdejšího soudu bylo zjištěno, že v době před uzavřením smlouvy o úvěru bylo proti němu jako povinnému vedeno několik exekučních řízení. Jednalo se přitom o částky v nezanedbatelné výši. Právě tato skutečnost měla být pro právní předchůdkyni žalobkyně signálem, že má schopnost žalovaného splácet úvěr posuzovat důkladněji. Jako výstrahu měla v tomto směru pro právní předchůdkyni žalobkyně být i skutečnost, že má žalovaný trvalé bydliště na adrese úřadu a pracovní smlouvu má na dobu určitou. Byť žalovaný zpočátku v nepravidelných splátkách úvěr hradil, s ohledem na výše uvedené zjevně nebyl schopen v době uzavření smlouvy o úvěru s právní předchůdkyní žalobkyně splácet ani své stávající závazky. Z uvedeného jednoznačně plyne, že právní předchůdkyně žalobkyně neposuzovala úvěruschopnost žalovaného s náležitou péčí, když mu i přesto úvěr poskytla.

25. Vzhledem k výše uvedenému tak soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované s dostatečnou péčí, a vzhledem k uvedenému smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Neplatnost právního jednání pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvní pokutě, poplatcích a dalších plněních.

26. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný na dlužnou částku zaplatil pouze 14 800 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka v souladu v § 1879 o. z. postoupena, co do částky 5 200 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 2. 8. 2025, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně žalované odeslala dne 17. 7. 2025 a stanovila lhůtu k plnění do 1. 8. 2025. Žalovaný v průběhu řízení netvrdil ani neprokázal, že by ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nebylo v jeho možnostech v této lhůtě svůj dluh splnit a dle názoru soudu jde o lhůtu přiměřenou. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení.

27. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě ve výroku II. tohoto rozsudku vyhověl v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 200 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 2. 8. 2025 do zaplacení. Výše úroku je dána dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Co do zbývající části soud ve výroku III. tohoto rozsudku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve výroku IV. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu těchto nákladů, neboť ve věci procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kladně.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.