OSKD 230 C 193/2025-70

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Ťoupalíkovou Bredovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ trvale bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení částky 60 440,55 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 36 380 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z částky 36 380 Kč za období od 11.3.2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 24 060,55 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z částky 24 060,55 Kč za období od 11.3.2025 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 60 440,55 Kč za období od 27.8.2024 do 10.3.2025, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 0,75% ročně z částky 36 380 Kč za období od 11.3.2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 21 203 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalovanému na účet uvedený ve smlouvě dne 15.12.2023 úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 66,28% ročně splácet v 49 měsíčních splátkách s konečnou splatností do 22.1.2028. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím internetových stránek právního předchůdce žalobkyně www.Anonymizováno.cz; žalovanému byla poskytnuta smluvní dokumentace včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, žalovaný následně podepsal smlouvu včetně dodatku a související smluvní dokumentaci tak, že žalobkyni zaslal její na telefonní číslo tel. číslo SMS ve formátu jméno, příjmení s jedinečným číselným kódem znějící Anonymizováno odpovídající variabilnímu symbolu platby ve výši 1 Kč, která byla právním předchůdcem žalobkyně za tímto účelem zaslána po posouzení úvěruschopnosti níže uvedeným způsobem na bankovní účet žalovaného č. č. účtu. Tímto došlo ze strany žalovaného k učinění závazné nabídky na uzavření Smlouvy včetně Dodatku. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací od žalovaného, z insolvenčního rejstříku, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaný však podmínky smlouvy řádně neplnil a ocitl se v prodlení s úhradou splátek, celý úvěr tak byl zesplatněn. Do data zesplatnění celého úvěru dne 26.8.2024 bylo žalovaným uhrazeno celkem 13 620 Kč. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka dle jejího tvrzení postoupena, požadovala částku 60 440,55 Kč představující nesplacenou jistinu a úrok z úvěru kapitalizovaný částkou 24 060,55 Kč plynoucí za období od 5.12.2023 do 26.8.2024.Dlužnou částku žalovaný neuhradil, ačkoliv byl právní zástupcem žalobkyně dne 4.3.2025 k tomu vyzván.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k ústnímu jednání u zdejšího soudu konanému dne 8.12. 2025 se bez omluvy nedostavil, ač byl řádně a včas předvolán. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 5.12.2023 včetně Dodatku č. hodnota bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě měla právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému částku ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v 48 měsíčních splátkách po 3 405 Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný žalobkyni zaplatit, činila 143 424 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 66,28 % ročně, RPSN činila 90,06 %. Smlouva byla uzavírána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku.

5. Z dodatku č. hodnota k návrhu smlouvy o úvěru č. hodnota bylo zjištěno, že si účastníci mezi sebou sjednali proces uzavírání smlouvy, podmínky čerpání úvěru, předpoklady pro výpočet RPSN. V dodatku je rekapitulováno, jaké listiny žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy předložila včetně toho, že žalovaným byla podepsána nabídka, dodatek, příloha č. hodnota, formulář hodnocení, prohlášení o politické exponovanosti, souhlasy se zpracováním osobních údajů. Proces uzavírání smlouvy byl sjednán tak, že žalovaný na telefonní číslo tel. číslo předchůdkyně žalobkyně pošle SMS zprávu, ve které vyjádří svůj souhlas s dokumenty a která bude obsahovat jméno a příjmení klienta a dále jedinečný kód odpovídající variabilnímu symbolu platby ve výši 1 Kč.

6. Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaný uvedl jako svůj pravidelný čistý měsíční příjem částku 29- 000 Kč ze zaměstnání u právnická osoba, jako své výdaje uvedl částku 9 181 Kč měsíčně sestávající ze životního minima ve výši 4 860 Kč, výdajů na bydlení ve výši 4 321 Kč. Volné zdroje žalovaného tak byly vyčísleny částkou 18 819 Kč měsíčně.

7. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného č. č. účtu, resp. z detailu plateb bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 9. 8. 2023, 9.9.2023 a 9.12.2023 od zaměstnavatele právnická osoba vyplacena mzda za předchozí měsíc vždy v částce cca 33 000 Kč.

8. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že finanční prostředky ve výši 50 000 Kč byly dne 5.12.2023 odeslány na bankovní účet žalovaného č. Anonymizováno Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že číslo bankovního účtu uvedené na dokladu o vyplacení úvěru je totožné s tím, které uvedl žalovaný ve smlouvě o úvěru.

9. Ze zprávy právnická osoba. ze dne 4.11.2025 bylo zjištěno, že majitelem bankovního účtu č. č. účtu je žalovaný a že na tento účet byly v prosinci 2023 připsány finanční prostředky zaslané právní předchůdkyní žalobce ve výši 50 000 Kč.

10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 4.3.2025 včetně podacího lístku prokazujícího jeho odeslání žalovanému bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky žalobkyni a vyzván k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 78 989,252 Kč; současně byl upozorněn, že v případě, že své závazky neuhradí nejpozději do tří dnů od data odeslání tohoto oznámení, přistoupí žalobkyně k vymáhání svých pohledávek v soudním řízení.

11. Provedeny byly všechny nezbytné důkazy, které mohly přispět k objasnění skutkového stavu věci, další dokazování bylo nadbytečné. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 5.12.2023 uzavřela s žalovaným dohodu, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému převodem na jeho bankovní účet finanční prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v 48 měsíčních splátkách po 3 405 Kč včetně smluveného úroku ve výši 66,28 % ročně. Žalovaný úvěr čerpal, ale následně se dostal do prodlení s úhradou splátek, celkem bylo na úvěr uhrazeno pouze 13 620 Kč. Zbývající dlužnou částku žalovaný nezaplatil, ačkoliv byl k tomu před podáním žaloby vyzván.

12. Soud právně posoudil spor za použití zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“).

13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Uzavření smlouvy vyplývá zejména z předložené listiny smlouvy o úvěru včetně dokumentů dokládajících kontraktační proces a z prokazatelného připsání finančních prostředků na účet žalovaného. Žalovaný podle smlouvy vystupoval jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) žalovanému poskytla spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle nichž byla žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru povinna s odbornou péčí zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Této povinnosti žalobkyně dostála, když příjmy žalovaného ověřovala z jeho bankovního účtu a doloženou lustrací ve veřejných registrech nebyly zjištěny žádné negativní záznamy stran závazků žalovaného či jeho dosavadní platební morálky.

17. Soud se dále jako předběžnou otázkou zabýval platností smlouvy o úvěru ve vztahu k výši sjednaného úroku z úvěru a dospěl k jednoznačnému závěru, že se jedná o smlouvu nemravnou.

18. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přijal a odůvodnil závěr, podle něhož úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky představují úplatu (odměnu) za užívání půjčené jistiny, přičemž občanský zákoník a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o půjčce a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Nemohou být přitom žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. V situaci, kdy soudy zjistily, že úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami činila v době uzavření smluv o půjčce 9 až 15,5 % ročně, přičemž dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, byl odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy neplatné. Na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 navázal jeho rozsudek ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, v němž Nejvyšší soud dodal, že občanský zákoník nestanoví, do jaké výše lze sjednat úroky při půjčce peněz mezi fyzickými osobami. Soud může s ohledem na okolnosti konkrétního případu s poukazem na § 3 odst. 1 obč. zák. nepřiznat věřiteli nepřiměřeně vysoký úrok sjednaný s dlužníkem. Určitým vodítkem zde může být srovnání s úrokovou mírou obvyklou v praxi peněžních ústavů. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Hranicí přiměřenosti úroků je přibližně dvojnásobek či trojnásobek úrokové míry peněžních ústavů, byť u půjčky na základě smlouvy uzavřené mezi fyzickými osobami (zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci) by bylo možné i takovou míru akceptovat s ohledem na vyšší míru rizikovosti oproti půjčkám či úvěrům poskytovaným peněžními ústavy (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. 33 Cdo 212/2014). Za nemravné tak Nejvyšší soud shledal např. úroky v sazbě 60 % ročně (viz prvně citovaný rozsudek) či 36 % ročně (viz usnesení ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015).

19. V daném případě byla smlouva uzavřena mezi podnikající osobou a spotřebitelem, nikoliv mezi fyzickými osobami, a to na dobu 48 měsíců. Nejednalo se tak o krátkodobý závazek, který by mohl být vyvažován vyšší úrokovou sazbou. Ve smlouvě o úvěru přitom byla sjednána úroková sazba ve výši 66,28 % ročně a porovná-li soud takto stanovenou úrokovou sazbu s daty České národní banky z databáze ARAD, podle kterých úroková sazba spotřebitelských úvěrů činila v prosinci 2023 v průměru 8,38 % ročně, vyplývá z toho, že sjednaná úroková sazba v daném případě je osmkrát vyšší než výše obvyklá. Překročení nejvyšší přijatelné výše úroku dle judikatury již samo o sobě zakládá kolizi s dobrými mravy. K posouzení výše úroku a jeho souladu s dobrými mravy je pak potřeba vedle nominální výše úroku posoudit všechny rozhodné okolnosti konkrétního případu (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 20 Cdo 2841/2018). Je tak třeba rovněž zohlednit skutečnost, že smlouva byla uzavřena jako smlouva spotřebitelská a možnost žalovaného v procesu uzavírání smlouvy podílet se určitým způsobem na tvorbě jejího obsahu byla značně omezena.

20. Všechny shora uvedené závěry, tedy samotný obsah úvěrové smlouvy (výše úroku) a způsob jejího uzavření považuje soud za dostačující důvod pro závěr, že v dané věci je smlouva o úvěru v rozporu s dobrými mravy (§ 580 o. z.). Rozpor sjednané výše úroku s dobrými mravy je v daném případě natolik zjevný, že způsobuje absolutní neplatnost ujednání dle § 588 o. z. Tato neplatnost se netýká pouze ujednání o výši úroku, ale celé smlouvy, neboť ve smyslu § 576 a § 577 o. z. nelze předpokládat, že by smlouva byla ze strany žalobkyně uzavřena bez sjednání takto vysokých úroků, které představují úplatu za poskytnutí úvěru v rámci její podnikatelské činnosti, tedy že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

21. Uvedené soud konstatuje navzdory vědomí zásady, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné (§ 574 o. z.). Zásada pacta sunt servanda je nedílnou součástí principů právního státu plynoucích z čl. 1 odst. 1 Ústavy. Ochrana autonomie vůle nicméně není absolutní, pokud se střetává s jiným základním právem jednotlivce, ústavním principem nebo ústavně zakotveným veřejným zájmem. V těchto případech lze autonomii vůle proporcionálně omezit (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. II. ÚS 996/18). V daném případě je nepoměr vzájemného plnění smluvních stran z důvodu nemravně vysokého úroku ze zápůjčky natolik závažný a očividný, že je třeba princip autonomie vůle smluvních stran korigovat právě zásadou ochrany dobrých mravů.

22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany.

24. S ohledem na výše uvedené soud úvěrovou smlouvu shledal jako absolutně neplatnou. Neplatnost právního jednání, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních.

25. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému bez platného závazku poskytla finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, z nichž jí žalovaný vrátil pouze 13 620 Kč. Zbytek poskytnutých finančních prostředků ve výši 38 340 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 o. z.) na straně žalovaného, které je žalovaný povinen vrátit žalobkyni. Splatnost pohledávky nelze odvíjet od smlouvy o úvěru, neboť ta je neplatná jako celek včetně ujednání o splatnosti. Nárok žalobkyně se opírá o ustanovení o bezdůvodném obohacení a splatnost pohledávky se tak řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Počínaje dnem 24. 10. 2024 je tak žalovaný v prodlení a žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

26. Ze shora uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 38 340 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky jdoucím od 11.3.2025 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul.

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěch stran byl téměř totožný, přičemž při hodnocení úspěchu ve věci soud zohlednil i příslušenství pohledávky (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kladně.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.