OSKD 207 C 79/2026-46

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jarmilou Tůmovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Josefem Břeněm sídlem Božkova 927/69, 702 00 Ostrava ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 15 948,55 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně jdoucím z částky 8 000 Kč od 26. 7. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do zbytku, tj. ohledně částky 7 948,55 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně jdoucím z částky 2 999 Kč od 26. 7. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 948,55 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 10 999 Kč od 26. 7. 2025 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným jako podnikatelem uzavřela dne 25. 6. 2025 smlouvu o podnikatelském úvěru. K uzavření došlo v okamžiku připojení jedinečného elektronicky generovaného SMS kódu, který nahradil fyzický podpis žalovaného a který byl použit spolu s uživatelským jménem za účelem legitimace při uzavírání úvěrové smlouvy. Žalobkyně na základě úvěrové smlouvy poskytla dne 25. 6. 2025 žalovanému podnikatelský úvěr ve výši 8 000 Kč na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal závazek zaplatit do 25. 7. 2025. Žalovaný se dále zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 35%, což bylo vyčísleno na částku 2 800 Kč, dále 199 Kč jako poplatek za službu „expresní projednání žádosti“ a smluvní úrok z prodlení 0,5 za každý den po dobu 90 dnů prodlení. Od poskytnutí úvěru do 23. 10. 2025, tedy za 90 dní, činí tento úrok celkovou částku 4 949,55 Kč. Celkem byl tedy žalovaný povinen zaplatit částku 15 948,55 Kč, přičemž na tuto částku žalovaný do dne podání žaloby nic neuhradil. Pokud by soud nárok neuznal z titulu platné úvěrové smlouvy, připouští žalobkyně posouzení nároku jako bezdůvodné obohacení. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nereagoval ani na výzvu k vyjádření případného nesouhlasu s rozhodnutím bez jednání, proto soud se souhlasem žalobkyně rozhodl ve smyslu § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) bez jednání na základě listinných důkazů.

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 25. 6. 2025 soud zjistil, že žalobkyně, jakožto úvěrující, měla poskytnout úvěr žalovanému, jakožto úvěrovanému (bankovní spojení: č. účtu), ve výši 8 000 Kč, přičemž doba trvání úvěru byla stanovena na 30 dní. V úvěrové smlouvě byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 35% jistiny, úrok z prodlení 0,5% denně, poplatek 199 Kč za doplňkové služby. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni veškeré poskytnuté finanční prostředky včetně výše uvedených poplatků. Ve smlouvě bylo sjednáno, že ostatní podmínky jsou dány dle VOP (nepřiloženy) a že se s nimi úvěrovaný seznámil.

4. Z výpisu ARES ze dne 3. 6. 2026 soud zjistil, že předmětem živnostenské činnosti žalovaného je silniční motorová doprava nákladní. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 25. 6. 2025 soud zjistil, že žalobkyně zaslala na bankovní účet č. č. účtu částku 8 000 Kč, k dotazu soudu banky tento údaj potvrdila. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 4. 2026 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k zaplacení částky 15 088,62 Kč jako dluhu z úvěrové smlouvy, a to do tří dnů. Současně byl žalovaný vyzván k zaplacení nákladů právního zastoupení ve výši 4 080 Kč.

5. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 8 000 Kč, tu se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni spolu s poplatkem ve výši 35% z jistiny do 30 dnů od odeslání finančních prostředků žalovanému, tj. od 25. 6. 2025, žalovaný neuhradil žádnou částku.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku, (dále jen „o.z“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 433 odst. 1 o.z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

8. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 1958 odst. 1 o.z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odstavce 2 neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

10. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Právně soud věc hodnotil tak, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli každý v rámci svého podnikání podle § 2395 o.z. smlouvu o úvěru, nejednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu. Žalobkyně ze smlouvy plnila, poskytla žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč na bankovní účet uvedený ve smlouvě o úvěru. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit i s poplatky do 30 dnů od odeslání finančních prostředků žalovanému. Uvedené poplatky soud vyhodnotil jako úrok z úvěru.

12. Soud žalobkyni přiznal nárok na zaplacení jistiny poskytnuté žalovanému ve výši 8 000 Kč, který ze smlouvy nepochybně vznikl. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení až do zaplacení. Zákonný úrok z prodlení soud přiznal žalobkyni od data po splatnosti úvěru, žalovaný již byl v prodlení s úhradou předmětné částky. Ohledně dalších nároků soud vyšel z následujícího vyhodnocení jejich povahy:

13. Žaloba byla zamítnuta co do částky 7 948,55 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 2 999 Kč jdoucího od 26. 7. 2025 do zaplacení. Žalovaný se v předmětném právním vztahu ocitl v pozici slabší smluvní strany, a to i přesto, že v daném případě vystupoval coby podnikatel, a nikoli jako spotřebitel. Pojem slabší strany totiž nelze s pojmem spotřebitele ztotožňovat, jedná se o pojem širší. Slabší stranou může být i osoba, která ve vztahu k podnikateli v hospodářském styku vystupuje v souvislosti s vlastním podnikáním [viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1651-1652]. Žalobkyně oproti žalovanému má bezesporu silnější hospodářské postavení, v oblasti poskytování úvěrů má větší zkušenosti, když se jedná o jeden z předmětů její činnosti. Žalobkyně disponuje finanční převahou, což plyne již ze skutečnosti, že žalovaný si vzal úvěr od nebankovní instituce za jednoznačně pro něj nevýhodných podmínek, jak bude rozvedeno dále. Soud pak dospěl k závěru, že žalobkyně svého silnějšího postavení na úkor žalovaného, jakožto slabší strany, ve smyslu § 433 o.z. zneužila k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech mezi ní a žalovaným, přičemž takové jednání nemůže být zákonem chráněno, jak ostatně plyne i z dikce § 6 o.z., dle něhož nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Žalobkyně je dle § 5 o.z. povinna jednat jako profesionál se znalostmi a pečlivostí, která je s jejím oborem podnikání spojena, a pokud tak nečiní a jedná bez odborné péče, jde to k její tíži. Pojem odborné péče pak v sobě zahrnuje mimo jiné i požadavek na poctivé jednání, přičemž sankcí je ta skutečnost, že zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany (§ 8 o.z.).

14. Poskytnutý úvěr činil 8 000 Kč, úrok z úvěru pak 2 800 Kč, úrok z prodlení 0,5% denně, celá částka jistiny, úroku a poplatků měla být splacena ve lhůtě 30 dnů od poskytnutí úvěru, tedy do 26. 7. 2025. Porušení jedné smluvní povinnosti, tj. prodlení se splácením dluhu, bylo sankcionováno ve smlouvě hned několika různými způsoby a taková sankční ujednání ve svém souhrnu vyhodnotit jako platná nelze. Je nutné přihlédnout i ke skutečnosti, že žalobkyně si musí být vědoma, že se jedná o sjednání takových sankcí, které nelze pokládat za přiměřené, což lze dovodit i z jednání žalobkyně, která přesto, že vyzývala předžalobní výzvou k zaplacení částky 15 088,62 Kč, obavy z nepřiznání celého nároku vyplývajícího ze smlouvy o úvěru neskrývala už v samotné žalobě. Je třeba vidět i to, že „poplatek“ (tj. úrok) za sjednání úvěru ve výši 35% při úvěru na jeden měsíc by ve vztahu k ročnímu období představoval 420% jistiny, tj. lichvu (33 600 Kč).

15. Soud dospěl k závěru, že sankční ujednání ve smlouvě o úvěru i úrok z úvěru sjednaný v lichvářské výši jsou takové intenzity, že se zcela zjevně příčí dobrým mravům. Průměrnému člověku (§ 4 odst. 1 o.z.) musí být zřejmé, že jde v daném případě o nemravný stav, který by měl být sankcionován, a že se tedy jedná o zjevný (kvalifikovaný) rozpor s dobrými mravy, když jednotlivé uvedené kroky žalobkyně v souhrnu založily zjevný rozpor s dobrými mravy. Jednání, které je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, je neplatné a k této neplatnosti soud musí přihlédnout i bez návrhu, jinými slovy se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o.z.). Soud si je sice vědom § 1797 o.z., dle něhož se podnikatel nemůže při svém podnikání dovolat neplatnosti smlouvy dle § 1796 o.z., nemožnost užít pravidla pro lichvu ovšem nebrání dovolat se obecnějších zákazů zneužití práva (§ 8 o.z.), zneužití závislosti podnikatelem (§ 433 o.z.) nebo jednání nepoctivého (§ 6 o.z.). Jak již bylo výše rozebráno, žalovaný je v daném vztahu slabší stranou a žalobkyně zcela nepochybně zneužila svého postavení a jednala nepoctivě, když po žalovaném požadovala takový úrok z úvěru. Jelikož nebyl žalobkyni přiznán nárok na úrok z úvěru ani z dalších plateb, nemohl soud přiznat z částky přesahující jistinu ani zákonný úrok z prodlení od 26. 7. 2025 do zaplacení, jak požadovala žalobkyně v žalobě, když zákonný úrok z prodlení je příslušenstvím pohledávky, jedná se tedy ve vztahu k jistině o nárok akcesorický a jako takový nese osud pohledávky hlavní. Pokud tedy soud souhrnnou částku ve výši 7 948,55 Kč žalobkyni nepřiznal, nemohl přiznat ani zákonné úroky z částky přesahující poskytnutou jistinu. Ze shora uvedených důvodů bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku I. a II.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně byla úspěšná přibližně stejně jako žalovaný, žádnému z účastníků tak nárok na náhradu nákladů nevznikl.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kladně, ve dvou vyhotoveních.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.