OSKD 210 C 62/2026-57

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní tituly před jménem jméno FO ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 119 963,09 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_005⟫ o opravě rozsudku Okresního soudu v Kladně č.j. 210 C 62/2026-57,

I. Datum vyhlášení rozsudku Okresního soudu v Kladně č.j. 210 C 62/2026-57, se opravuje tak, že správně zní:

„20. května 2026“.

II. V ostatním zůstává shora citovaný rozsudek beze změn.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Při přepisu shora specifikovaného rozhodnutí došlo ke zjevné nesprávnosti patrné i z obsahu spisu, kdy v důsledku písařské chyby došlo k nesprávnému uvedení data vyhlášení rozsudku. Z obsahu spisu, konkrétně z protokolu o jednání ze dne 20. 5. 2026, vyplývá, že rozsudek byl vyhlášen dne 20. května 2026, nikoliv dne 29. května 2026.

Soud proto v souladu s ustanovením § 164 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vztažmo k ustanovení § 167 odst. 2 o. s. ř. uvedenou zjevnou nesprávnost tímto usnesením opravil.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 119 963,09 Kč s příslušenstvím z titulu úvěru, poskytnutého žalobkyní žalovanému formou smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 5. 2. 2025. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 55 900 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných denních splátkách, s tím, že 1. splátka je splatná ke dni 7. 3. 2025, konec kreditového rámce měl nastat 30. 7. 2026.

2. Žalovaný úvěr vyčerpal ve výši celkem 55 370,75 Kč, kdy mu byly prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobkyně ve dnech 5. 2. 2025 až 31. 3. 2025 zaslány různě vysoké částky, žalobkyni však úvěr nesplatil. Pohledávka za žalovaným je tvořena jistinou ve výši 55 370,75Kč, smluvním úrokem ve výši 61 197,95 Kč, poplatkem za vyplacení tranši úvěru ve výši 19,43 Kč, poplatkem za službu „Klidné spaní“ ve výši 109,80 Kč a poplatkem za službu „Presto“ ve výši 153,78 Kč. Dále žalobkyně po žalovaném nárokuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a to pouze za prvních 90 dnů prodlení žalovaného od 6. 6. 2025 do 4. 9. 2025. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetových stránek žalobkyně www.Anonymizováno.cz a vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka, konkrétně do databází vedených společností CNCB, která spravuje a provozuje registr bankovních a nebankovních klientských informací, dále prostřednictvím insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných od žalovaného – z předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek. Žalobkyně po posouzení shledala, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet.

3. Soud věc projednal při jednání dne 20. 5. 2026, při němž provedl dokazování a vyhlásil rozsudek. Žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně svou neúčast na jednání předem omluvila (č. l. 51). Žalovaný se k jednání nedostavil ani nepožádal o odročení, přestože předvolání k jednání spolu s žalobou měl řádně vykázáno. Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného.

4. Z předložené smlouvy ze dne 5. 2. 2025 o revolvingovém spotřebitelském úvěru a Všeobecných smluvních podmínek bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr s možností čerpat až do výše 55 900 Kč s postupným čerpáním. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit v pravidelných denních splátkách spolu s roční úrokovou sazbou nákladů ve výši 1413,65 % a úrokovou sazbou ve výši 0,933% denně (což v přepočtu znamená, že se jedná o úrok ve výši 362,44 % ročně), přičemž první splátka byla splatná dne 7. 3. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 30. 7. 2026. Z potvrzení o platbách žalobkyně na účet žalovaného bylo prokázáno, že žalobkyně odeslala žalovanému na účet částku v součtu ve výši 55 370,75 Kč. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě tak, že žalovaný se nejprve elektronicky registroval jako zájemce o úvěr vyplněním formuláře na internetových stránkách www.Anonymizováno.cz. V rámci toho vyplnil své identifikační údaje. Pod takto získanou elektronickou identitou pak elektronicky (kliknutím) vybral požadovanou částku a vyjádřil i souhlas se smluvními podmínkami na předem připraveném předtisku smlouvy a obchodních podmínek. Z předložených dokumentů to samo o sobě nevyplývá, nicméně výplata finančních prostředků žalovanému byla prokázána bankovním výpisem žalobkyně. Tím byla potvrzena totožnost osoby, která registraci provedla, jakož i skutečnost, že podle sjednaných podmínek převzala půjčenou částku, jinak by totiž žalobkyně neměla důvod konkrétní osobě peníze zasílat a žalovaný neměl důvod peníze přebírat. Je tedy zřejmé, že důvodem plnění byl v dokumentaci popsaný úvěr. Žalovaný se kromě jistiny úvěru zavázal zaplatit poplatky, jak shora žalobkyně uvádí. Pro případ prodlení s vrácením úvěru se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně.

5. Z e-mailu soud vzal za prokázané, že uvedeným e-mailem žalobkyně žalovanému s okamžitou platností vypověděla smlouvu o půjčce.

6. Z výzvy k úhradě ze dne 14. 12. 2025 včetně potvrzení o podání doporučené zásilky (č. l. 23) soud zjistil, že uvedeným dopisem advokátka zastupující žalobkyni vyzvala žalovaného k zaplacení částky 122 338,33 Kč do 3 dnů.

7. Z písemnosti označené jako autorizace ověření totožnosti soud nejistil žádné skutečnosti, které by byly významné pro rozhodnutí věci, není patrné, k jakému účelu se ověření totožnosti vztahuje, navíc písemnost nebyla opatřena žádným podpisem ani elektronickou pečetí. Totéž platí pro Bank ID.

8. Žalovaný netvrdil a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by podle uzavřené smlouvy úvěr žalobkyni vrátil, soud proto vycházel z toho, že úvěr (v celém rozsahu) zaplacen nebyl

9. Soud po provedeném dokazování nemohl vzít za prokázané, že by se žalovaný seznámil s obsahem písemnosti označené jako „smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru“, že by projevil vůli být obsahem této písemnosti vázán. Písemnost byla vyhotovena pouze v elektronické podobě bez jakéhokoliv vlastnoručního podpisu žalovaného a nebyl k ní připojen ani žádný uznávaný elektronický podpis ve smyslu § 6 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon č. 296/2016 Sb.“). Přestože k podepsání elektronických písemností by v tomto případě postačoval i jiný typ elektronického podpisu podle § 7 zákona č. 296/2016 Sb., k žalobkyní předloženým písemnostem nebyl připojen žádný elektronický podpis vytvořený osobně žalovaným jako podepisující osobou, jak vyžaduje čl. 3 odst. 9 a 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES. Slovo „Klient“ umístěné namísto očekávaného podpisu žalovaného na písemnosti označené jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru neobsahovalo jméno ani žádný jiný údaj, který by umožňoval určit totožnost žalovaného, nehledě na skutečnost, že nebylo zjištěno žádné logické spojení takového slova s jakýmkoliv případným aktivním úkonem provedeným osobně žalovaným mimo vlastní písemnost.

10. I pokud by však bylo zjištěno, že žalovaný aktivně učinil úkon (mimo písemnost), který by se v písemnosti nepřímo projevil zobrazením jeho podpisu v podobě slova „Klient“, je třeba zdůraznit, že ani v této situaci by z žalobkyní předložené písemnosti nebylo možné zjistit její integritu, tedy že byla soudu předložena tatáž písemnost a v téže podobě, v jaké by ji žalovaný popsaným způsobem podepsal, a že nedošlo k její záměně ani k pozdější změně jejího obsahu. Za takové situace nebylo možné danou písemnost hodnotit jako věrohodný důkaz o svém obsahu (srov. též odstavec 18 odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2025, č. j. 22 Co 34/2025-82). Pouhá skutečnost, že žalobkyně případně ověřovala totožnost žalovaného, nevypovídá nic o tom, zda sám žalovaný projevil vůli uzavřít s žalobkyní smlouvu a jaký měl být obsah smlouvy, kterým by se žalovaný hodlal řídit.

11. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z jednotlivých provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla ve prospěch bankovního účtu, s nímž měl v té době právo nakládat jen žalovaný, peněžní prostředky ve výši 55 370,75 Kč. Dopisem odeslaným dne 14. 12. 2025 pak žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení dlužné částky do 3 dnů.

12. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2992 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“

13. Podle § 2993 věty první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

14. Výše popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že žalovaný získal na úkor žalobkyně majetkový prospěch v podobě peněžních prostředků ve výši 46 000 Kč bez právního důvodu podle § 2991 odst. 2 o. z. Proto byl žalovaný povinen vrátit žalobkyni vše, co mu žalobkyně plnila, jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 odst. 1 a § 2993 věty první o. z. Co do částky 55 370,75 Kč proto soud žalobě vyhověl. Naopak z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce nebo smlouva o úvěru, neboť nebylo prokázáno, že by žalovaný smlouvu podepsal nebo jinak projevil vůli být jí vázán. Nedošlo proto ani k ujednání o povinnosti žalovaného platit úroky, poplatky za poskytnutí peněžních prostředků a za další smluvené služby a smluvní pokutu.

15. Žalovaný byl povinen plnit na výzvu žalobkyně ve lhůtě, kterou žalobkyně určila, v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. Žalobkyně v dopise ze dne 14. 12. 225 určila lhůtu v délce 3 dnů, přičemž dopis odeslala dne 16. 12. 2025. Podle § 573 o. z. se má za to, že zásilka obsahující danou výzvu odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 19. 12. 2025. Poslední den výše uvedené 3denní lhůty počítané od dojití zásilky tak s ohledem na § 607 o. z. připadl, s ohledem na Vánoční svátky, na 22. 11. 2025. Nesplacením peněžitého dluhu řádně a včas se žalovaný dne 23. 11. 2025 dostal do prodlení podle § 1968 o. z., čímž mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě vyhověl i v rozsahu úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z jistiny, tedy z částky 55 370,75 Kč od 22. 12. 2025 do zaplacení.

16. Avšak i v případě, pokud by mezi žalobkyní a žalovaným k uzavření smlouvy o úvěru došlo, byla by taková smlouva absolutně neplatná na základě § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by žalobkyně před případným uzavřením takové smlouvy řádně posoudila schopnost žalovaného splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, jak požaduje § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, přestože by se jednalo o spotřebitelský úvěr vymezený v § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 419 o. z. Žalobkyně sama uvedla, že před tvrzeným uzavřením smlouvy ověřovala výdaje žalovaného jen podle jeho prohlášení. Z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by příjmy a výdaje žalovaného byly ověřovány s použitím nezávisle ověřitelných údajů podle § 84 odst. 2 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru. Všechny žalobkyní předložené písemnosti, které se měly vztahovat k posuzování schopnosti žalovaného splácet ujednané splátky, byly vyhotoveny jen samotnou žalobkyní a nebyly podepsány žalovaným. I v případě neplatnosti smlouvy o úvěru by žalovaný byl povinen žalobkyni vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru bez úroků, bez všech poplatků a bez smluvní pokuty.

17. Žalobkyně se k jednání před soudem nedostavila, aniž by požádala o odročení, a proto přišla o možnost být soudem vyzvána a poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť takovou výzvu a poučení soud činí jen vůči účastníkovi přítomnému při jednání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

18. Co do zbytku, tedy v rozsahu úroku, v rozsahu všech poplatků, v rozsahu smluvní pokuty a v rozsahu úroku z prodlení nad rámec přiznaného soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy neúspěch žalobkyně byl větší nežli její úspěch ve sporu.

Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).