OSKD 218 C 41/2026-80

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jaroslavou Tenglerovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 73 742,69 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 000 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 38 855,05 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně jdoucího z částky 34 789,29 Kč od 9. 8. 2025 do zaplacení a co do smluvní pokuty ve výši 887,64 Kč se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení úvěru ve výši 34 000 Kč, smluvního úroku ve výši 38 065,76 Kč, poplatků spojených s úvěrem v celkové výši 789,29 Kč a smluvní pokuty ve výši 887,64 Kč s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaný však poskytnutý úvěr nevrátil a nezaplatil ani další sjednané nároky.

2. Soud ve věci nařídil jednání na den 25. 6. 2026. Žalobkyně se k jednání nedostavila, předem svou neúčast omluvila, na žalobě v celém rozsahu setrvala. Žalovaný se k jednání též nedostavil, k věci se nevyjádřil. Soud za tohoto stavu jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).

3. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 9. 4. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr až do výše 80 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr splácet způsobem sjednaným ve smlouvě spolu s úrokem ve výši 0,933 % denně, poplatkem za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z každé vyplacené tranše a poplatky za volitelné služby, a to „Klidné spaní“ ve výši 109,80 Kč a „Informační SMS servis“ ve výši 2,88 Kč. Dále se žalovaný zavázal pro případ prodlení se splacením úvěru hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě tak, že žalovaný se nejprve elektronicky registroval jako zájemce o úvěr vyplněním formuláře na internetových stránkách www.flexifin.cz. V rámci toho vyplnil své identifikační údaje, totožnost žalovaného ověřena prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet žalovaného. Žalovaný postupně vyčerpal částku 34 000 Kč, výplata finančních prostředků na bankovní účet žalovaného byla prokázána zprávou právnická osoba. Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by podle uzavřené smlouvy úvěr žalobkyni vrátil, soud proto vycházel z toho, že úvěr (v celém rozsahu) zaplacen nebyl.

4. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že nejprve nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka, zejména do registrů NRKI a BRKI, insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden v insolvenčním rejstříku ani v evidenci exekucí. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných od dlužníka, kdy na základě souhlasu dlužníka poskytuje banka či jiná finanční instituce informace o platebním účtu a transakcích tam provedených. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 58 733 Kč. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že počet členů ve společně hospodařící domácnosti jsou 2, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činila 0 Kč, na bydlení 8 000 Kč, další nezbytné výdaje 5 000 Kč a ostatní zbytné výdaje 10 000 Kč. Žalovaný uváděl čistý měsíční příjem ve výši 50 000 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činila 58 733 Kč, disponibilní příjem 37 091 Kč. K ověření poměrů žalovaného žalobkyně předložila výpis z běžného účtu žalovaného za období od 1. 1. 2025 do 31. 3. 2025. V přehledu transakcí je v případě příjmů označen plátce, většinou však není uveden důvod platby. V případě výdajů lze většinou rozklíčovat běžné platby za potraviny a služby; platby za bydlení, příp. další obvyklé výdaje (telefon, internet) z výpisu z účtu nevyplývají. Značné částky žalovaný vynakládal na internetové sázky, např. v březnu 2025, před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy, se jednalo o částku přesahující 36 000 Kč.

5. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelských úvěrů a žalovaný smlouvu uzavíral jako spotřebitel. Ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru se nepochybně řídí i smlouva o úvěru (podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) uzavřená mezi účastníky. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

6. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

7. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky je neplatná, neboť byla uzavřena i přesto, že v době jejího uzavření nebyly s odbornou péčí posouzeny schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně se dotazovala na osobní poměry, příjmy a výdaje žalovaného. K ověření příjmů byl předložen výpis z běžného účtu žalovaného, není však zřejmé, jaký byl důvod jednotlivých plateb. K ověření výše výdajů žalovaného nebyly kromě výpisu z účtu předloženy žádné doklady, z výpisu z běžného účtu výše nákladů na bydlení nevyplývá. Naopak bylo zjištěno rizikové chování žalovaného, který za dobu kalendářního měsíce předcházejícího uzavření úvěrové smlouvy vynaložil na internetové sázky částku odpovídající cca 2/3 jeho tvrzeného čistého měsíčního příjmu. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně zkoumala poměry žalovaného pouze formálně, jeho výdaje nebyly ověřovány, nebylo hodnoceno ani rizikové chování žalovaného ve vztahu k sázkám. Vzhledem k výše uvedenému proto soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaný od žalobkyně čerpal částku ve výši 34 000 Kč, soud neměl k dispozici žádný důkaz o tom, že by tuto částku žalobkyni vrátil. Žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinen vrátit. Soud proto žalobě co do částky 34 000 Kč vyhověl. Protože § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje zvláštní úpravu k bezdůvodnému obohacení, má poskytovatel při porušení zákona nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny, nikoli na úroky, poplatky, smluvní pokuty či jiné náklady. Jistina je splatná až v nové lhůtě určené dohodou stran nebo soudem, a to s ohledem na možnosti spotřebitele. V daném případě soud uložil žalovanému vrátit pouze nesplacenou jistinu bez zákonného úroku z prodlení, neboť splatnost dosud nenastala. Jelikož mezi účastníky nebyla uzavřena dohoda o nové splatnosti, určil ji soud. Vzhledem k nečinnosti žalovaného a absenci tvrzení o jeho poměrech stanovil soud lhůtu k plnění v délce tří dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, neboť každý z nich měl ve věci částečný úspěch.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).