OSKD 224 C 180/2025-45

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jitkou Sikorovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Anonymizováno bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ zaplacení částky 30 832 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 18 000 Kč od 1.8.2025 do zaplacení.

II. Co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 000 Kč od 13.8.2024 do 31.7.2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 18 000 Kč od 1.9.2025 do zaplacení a částky 12 832 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 310,95 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 30 382 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, která měla být uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba., a žalovaným, kdy na základě této smlouvy byl žalovanému dne 13. 7. 2024 poskytnut úvěr ve výši 18 000 Kč. Žalobkyně požaduje vedle úhrady této jistiny zákonný úrok z prodlení z této částky jdoucí od 13. 8. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % z částky 18 000 Kč. Současně požaduje úhradu dalších plateb, a to odměnu za poskytnutí úvěru 540 Kč, úhradu nákladů původního věřitele spojených se zpracováním žádosti o úvěr ve výši 2 592 Kč, poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč, platby za zasílání upomínek ve výši 800 Kč, 1 000 Kč, smluvní pokutu ve výši 7 200. Pohledávka byla posléze postoupena na společnost právnická osoba, která pohledávku následně postoupila na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Dle tvrzení žalobkyně právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, k potvrzení došlo prostřednictvím kódu zaslaného SMS, k ověření účtu žalovaného došlo zaplacením verifikační platby. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. Ačkoliv byl řádně a včas předvolán, nedostavil se k nařízenému jednání, z účasti se neomluvil, nepožádal o odročení. Soud věc rozhodl na základě, listinných důkazů. Podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání splněny nebyly.

3. Z listiny označené jako předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že úvěrující měl poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 18 000 Kč na 30 dní, zápůjční úroková sazba měla činit 36,5 % p.a., RPSN měla činit 604,09 %. Listina neobsahuje žádné údaje žalovaného, kromě v závěru listiny uvedeného jména žalovaného s připojeným rodným číslem. Listina není nikým podepsána, za žalovaného mělo dojít k potvrzení SMS kódem 65514 dne 10. 7. 2024.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota bylo zjištěno, že úvěrující měl poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 18 000 Kč na 30 dní, zápůjční úroková sazba měla činit 36,5 % p.a., RPSN měla činit 604,09 %. Listina neobsahuje žádné údaje žalovaného, kromě v závěru listiny uvedeného jména žalovaného s připojeným rodným číslem. Listina není nikým podepsána, za žalovaného mělo dojít k potvrzení SMS kódem Anonymizováno dne 10. 7. 2024.

5. Právní předchůdkyní žalobkyně měly být žalovanému zasílány výzvy k úhradě dne 28. 8. 2024 a 15. 9. 2024. Žádná z těchto výzev datově neodpovídá přehledu výzev, které měly být žalovanému zasílány emailem či formou SMS zprávy.

6. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 7. 2025 pak bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě úvěru z 13. 7. 2024 ve výši 18 000 Kč, odeslána byla 24.7.2025. Součástí je i oznámení o postoupení.

7. Z potvrzení o provedené platbě společnosti právnická osoba., má soud za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně na účet č. č. účtu zaslala dne 13. 7. 2024 částku 18 000 Kč.

8. Ze všeobecných obchodních podmínek nebyly zjištěny žádné další skutečnosti.

9. Pokud žalobkyně v řízení tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvy o úvěru, pak tato tvrzení nebyla v řízení prokázána, neboť ani z listin označených jako smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, popřípadě předsmluvních informací, neplyne skutečnost, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k dohodám, na základě, kterých právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit. Nebyl prokázán ani obsah tvrzených dohod, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalovaného na předložených listinách, a v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceným na předložených listinách. Skutečnost, že tyto listiny obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečnou evidencí jeho projevu vůle.

10. Tento nedostatek v rozsahu tvrzení a dokazování nebyl odstraněn ani poté, co byla žalobkyně v tomto směru poučena podle § 118a o. s. ř.

11. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění k datu právního jednání.

12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že zjištěný skutkový stav nelze právně zhodnotit ve smyslu uzavření jakékoli dohody mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě. Ve vztahu k písemně uzavřené smlouvě je zřejmé, že takovou smlouvu lze písemně uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků. I v případě elektronického uzavření smlouvy je ovšem podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měly dohodnout, ani osobu jednajícího. Z pohledu praxe je zřejmé, že tímto způsobem může za žalovaného uzavřít smlouvu kdokoli. Nadto nebylo v řízení prokázáno, že soudu předložené smlouvy byly uzavřeny a podepsány právě v daném znění, když z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis; všechny ostatní elektronické podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Písemná forma v řízení tak prokázána nebyla. Ve vztahu k jiné formě dohod žalobkyně taktéž neunesla důkazní břemeno, neboť případná ústní či konkludentní dohoda mezi stranami je opřena o shodné důkazy, které dle soudu daná tvrzení neprokazují (hodnocení těchto důkazů viz výše).

16. Osobní podpis jednající osoby je historicky i právně etablovaný prostředek právního jednání, který je do určité míry originální a lze jej porovnávat či zkoumat, zatímco elektronická komunikace se naopak vyznačuje neosobní datovou stopou, u které je třeba o to více dbát na důvěryhodnost a průkaznost.

17. I pokud by však v řízení uzavření smlouvy o úvěru bylo prokázáno, soud by tuto smlouvu musel nutně posoudit jako absolutně neplatnou, neboť s ohledem na povahu smlouvy jako smlouvy spotřebitelské, kdy žalovaný ve smlouvě vystupoval jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr, by bylo na místě se v prvé řadě zabývat tím, zda žalobkyně ještě před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Je nutno doplnit, že dle judikatury platí, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39). Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně však soudu neposkytla žádná tvrzení ani důkazy o tom, jak konkrétní příjmy a výdaje žalovaného posuzovala. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně tak rovněž neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ke své povinnosti řádně a s náležitou odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, což by v případě, že by bylo uzavření smlouvy prokázáno, způsobovalo její absolutní neplatnost.

18. Na druhou stranu bylo v řízení zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala žalovanému na účet v jeho vlastnictví 18 000 Kč, přičemž za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaný v řízení neuplatnil ani žádnou obranu, má žalobkyně, na kterou byly pohledávky dle § 1879 o. z. postoupeny, podle § 2991 o. z. právo na vrácení těchto prostředků. V řízení tak bylo prokázáno obohacení na straně žalovaného, soud proto rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 18 000 Kč.

19. Nárok žalobkyně na přiznání zákonného úroku z prodlení soud posoudil jako částečně důvodný. Ve vztahu k vrácení částky 18 000 Kč soud považuje návrh za důvodný od 1.8.2025. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně prokazatelně učinila dne 24.7.2025 (doručení dle § 573 o. z.), ve výzvě byla určena lhůta k plnění do 7 dnů ode dne odeslání. Žalovaný však nic nezaplatil, proto je ode dne následujícího po uplynutí těchto lhůt v prodlení a žalobkyni od tohoto dne náleží dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. zákonný úrok z prodlení.

20. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta (výrok II.).

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 310,95 Kč, přičemž tato částka představuje 16,76 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 58,38 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 41,62 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 542 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 832 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 2 340 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 190 Kč ve výši 1 089,90 Kč.

22. Lhůty k plnění se opírají o § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).