OSKD 233 C 32/2026-72

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Petrou Novákovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ zaplacení částky 158 703,96 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 952,93 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 19 952,93 Kč od 16. 9. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 138 751,03 Kč s úrokem z prodlení z částky 59 519,03 Kč od 16. 9. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 224 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalované zaplacení částky 158 703,96 Kč s příslušenstvím, kdy částka sestává z jistiny ve výši 77 532,24 Kč, poplatku za vyplacení jednotlivých tranší úvěru ve výši 1 276,92 Kč, smluvního úroku ve výši 75 691,27 Kč, poplatku za službu „presto“ ve výši 662,80 Kč a smluvní pokuty za prodlení se zaplacením ve výši 0,1 % denně z dlužné částky kapitalizované částkou 3 540,73 Kč s poukazem na to, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 12. 9. 2024 prostřednictvím prostředků elektronické komunikace, po řádném prošetření úvěruschopnosti žalované, uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši až 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu se sjednaným příslušenstvím, včetně úroku ve výši 0,93 % denně a poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, poplatkem za služby presto Žalovaná úvěr čerpala celkem v částce 78 636 Kč, na jistinu dle žalobkyně zaplatila celkem částku 1 104,99 Kč, přičemž žalovanou zaplacené částky byly podle smlouvy zahrnuty nejprve na úhradu úroku, následně poplatků a nakonec na splátku jistiny. Protože žalovaná úvěr řádně nesplácela, vypověděla žalobkyně smlouvu a vyzvala žalovanou k zaplacení celého úvěru do 15. 9. 2025, což žalovaná nesplnila ani k předžalobní upomínce.

2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, který byl ke včasnému odporu žalované v celém rozsahu zrušen. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu s obranou, že smlouva o úvěru nebyla platně uzavřena, neboť žalobkyně neposoudila její úvěruschopnost, dále se domáhala neplatnosti smlouvy pro smlouvou sjednané lichevní protiplnění. Přijetí výplaty úvěru nerozporovala. Žalovaná také tvrdila, že z titulu smlouvy o úvěru žalobkyni již plnila, avšak zaplacenou částku nevyčíslila a jestliže soudu doložila elektronicky dokument k prokázání plateb, ten nebyl předložen v čitelné formě. K výzvě soudu jej žalobkyně v čitelném formátu soudu nepředložila. Žalovaná také nic netvrdila o svých možnostech vrátit případné bezdůvodné obohacení, které na její straně vzniklo v důsledku nevrácení celé přijaté částky z titulu úvěru.

3. Dne 7. 7. 2026 bylo ve věci jednáno podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti žalobkyně, která se omluvila a žalované, která se bez omluvy nedostavila, ač byla soudem k jednání řádně předvolána.

4. Po provedeném dokazování soud prokázal tento skutkový stav věci.: Z předložené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 12. 9. 2024 ve spojení s vyjádřením žalované, která jednání o uzavření smlouvy a přijetí úvěru nerozporovala, dále ve spojení se zprávou a ověření totožnosti žalované jako majitelky účtu, který byl ve smlouvě sjednán jako účet pro výplatu úvěru, soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla vedena jednání za účelem uzavření v žalobě označené smlouvy. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyní bylo zjištěno, že žalovaná měla žalobkyni v rámci negociačních jednání sdělit, že dosahuje měsíčního příjmu ve výši 2 350 000 Kč čistého, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí 965 191 Kč, žalovaná sdílí společnou domácnost s další osobou, má pravidelné výdaje na bydlení ve výši 4 000 Kč, pravidelně měsíčně na půjčky splácí 35 000 Kč. má tedy dle vyhodnocení žalobkyně disponibilní příjem ve výši 926 600 Kč. Žalobkyně soudu také předložila výpis příjmových transakcí z účtu č.ú. IBAN, který obsahuje jednotlivé blíže neidentifikované částky přiřazené k datu, jmenovitě v měsíci září výpis obsahuje jednotlivé částky v souhrnné výši 1 448700 Kč. Tento účet není označen majitelem, není to účet označený jako účet žalované ve smlouvě o úvěru. Z přehledu plateb z titulu úvěru na účet žalované označený ve smlouvě o úvěru prokázáno tvrzení žaloby o tom, že žalobkyně vyplatila žalované celkem 78 637,24 Kč. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru bylo dále zjištěno, že žalovaná zavázala zaplatit spolu s jistinou také úrok ve výši 0,933 % denně, poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, spolu s poplatky za volitelné služby. Z všeobecných obchodních podmínek smlouvy bylo zjištěno, že denní splátka se skládá ze splátky jistiny, úroku a poplatků (čl. 5.7), splátka bude použita nejprve na úhradu úroku, následně poplatků a poté na úhradu jistiny (čl. 5.14).

5. Z žalobních tvrzení o celkově žalovanou zaplacené částce na úvěr ve výši 1 104,99 Kč ve spojení s přehledem předpisů denních splátek k úvěru bylo prokázáno, že žalovaná na poplatek celkem zaplatila 2 042,40 Kč na úrok celkem částku 55 535,68 Kč, na jistinu celkem 1 104,99 Kč, když nejprve byl z jejích plateb uhrazen úrok a poplatek. Celkem tedy žalovaná zaplatila z titulu smlouvy o úvěru částku 58 683,07 Kč. Z elektronické upomínky ze dne 15. 9. 2025 odeslané na emailovou adresu žalované označenou ve smlouvě o úvěru byla shledána ze strany žalobkyně učiněná výpověď smlouvy o revolvingovém úvěru a výzva k zaplacení částky 163 683,96 Kč. Z předžalobní upomínky ze dne 28. 1. 2026 ve spojení s potvrzením o podání upomínky k poštovní přepravě bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení celkového tvrzeného dluhu i prostřednictvím své právní zástupkyně.

6. Podle § 2 991 odst. 1,2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

7. Podle § 86 odst. 1. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zsu“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 zsu poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. K neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 75 zsu poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, odbornou péčí se rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecním zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

10. Z důvodové zprávy k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen také „zsu“) je zřejmé, že zákon je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Z důvodové zprávy k § 86 zsu se podává, že poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Při získání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem…

11. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dle Nejvyššího soudu již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1. zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dle Nejvyššího soudu ve svém rozhodnutí dovodil také Nejvyšší Správní soud v rozhodnutí sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1.4.2015. V nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. US 4129/18 ze dne 26.2.2019, na který také žalobkyně odkazuje, se Ústavní soud taktéž zabýval splněním povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dané ustanovením § 9 odst. 1. zákona č. 145/2010 a obiter dictum mimo jiné uvedl, že stávající účinná právní úprava zakotvená v § 86 zákona č. 257/2006 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, je obsahově obdobná předchozí právní úpravě, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila.

12. V souzeném případě soud po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou k platnému uzavření smlouvy o úvěru nedošlo z důvodu porušení povinnosti dané § 86 odst. 1 zsu žalobkyní, neboť žalobkyně v řízení neprokázala, že s odbornou péčí posoudila, zda je ve schopnostech žalované lichevní úvěr (úročení ve výši 339,45 % ročně bez zohlednění poplatku za každé čerpání úvěru, což je další skrytý úrok, vysoce převyšuje obvyklou úrokovou sazbu spotřebitelského úvěru) splatit bez nezbytnosti druhotného zadlužení. Z žalobkyní předložených listin se pouze prokazuje, že žalovaná jí měla sdělit svůj významně nadstandardní příjem, který se však z výpisu plateb na účet předložených žalobkyní vůbec neprokazuje, neboť listina sama o sobě neprokazuje, že majitelem účtu je žalovaná a že zaznamenané platby jsou příjmem, a nikoliv jinou platbou plnící jiný účel než příjem majitele účtu. Žalobkyně se ústního jednání neúčastnila, takže soud nebyl povinen ji po kvalifikovaném poučení podle § 118 a) odst. 1,3 o.s.ř. vyzvat k doplnění tvrzení a označení důkazních prostředků k prokázání jejího tvrzení, že s odbornou péčí posoudila před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalované, např. že měla k dispozici i jiné informace o majetku žalované, které by její tvrzení o posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí prokazovaly.

13. V řízení bylo dále prokázáno vyplacení částky 78 637 Kč žalobkyní žalované a dále vrácení částky 58 683,07 Kč ze strany žalované žalobkyni. Žalované se tak dostalo na úkor žalobkyně jako ochuzené z titulu neplatně uzavřené smlouvy bezdůvodného obohacení ve výši 19 952,93 Kč. Soud proto podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku uložil žalované povinnost zaplatit tuto částku žalobkyni.

14. Co do smluvního úroku, poplatků a smluvní pokuty byl nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítnut, neboť žalovaného a contrario § 1721 a § 1723 odst. 1 občanského zákoníku k tomuto plnění nezavazuje žádný právně relevantní důvod.

15. V případě skutkového a právního závěru o neplatně uzavřené smlouvě o spotřebitelském úvěru pro porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované je dluh z bezdůvodného obohacení podle § 87 odst. 1 věty druhé zsu splatný v době dle možností spotřebitele. Jde o speciální ustanovení o splatnosti dluhu ve vztahu k § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Žalovaná však žádné skutečnosti o těchto možnostech ani netvrdila, proto byl dluh z bezdůvodného obohacení splatný dle obecného ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku k výzvě žalobkyně ze dne 15. 9. 2025, jak prokazuje e-mailová výzva k zaplacení.

16. Protože žalovaná ve lhůtě splatnosti dne 15. 9. 2025 svůj dluh z bezdůvodného obohacení nezaplatila, dostala se do prodlení a je proto podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., povinna zaplatit úrok z prodlení tak, jak uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku. Co do zbytku žalobou uplatněného úroku z prodlení byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta pro nedůvodnost jistiny.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 224 Kč, přičemž tato částka představuje 74,86 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 87,43 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 12,57 %). Ze 100 % představuje náklad řízení paušální náhrada nákladů nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč podle vyhl.č. 254/2015 Sb.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu ve dvojím písemném vyhotovení.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).